Text 212
Text 212
Text
Verš
sarva-loka śunile mantrera vīrya haya hāni
sarva-loka śunile mantrera vīrya haya hāni
Synonyms
Synonyma
Translation
Překlad
“ ‘According to Hindu scripture, God’s name is the most powerful hymn. If everyone hears the chanting of the name, the potency of the hymn will be lost.
„,Podle hinduistických písem je jméno Boha nejmocnější mantrou. Slyší-li však zpěv tohoto jména každý, moc mantry se vytratí.“
Purport
Význam
In the list of offenses in the chanting of the holy name of the Lord, it is said, dharma-vrata-tyāga-hutādi-sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ: to consider the chanting of the holy name of the Lord equal to the execution of some auspicious religious ceremony is an offense. According to the materialistic point of view, observing a religious ceremony invokes an auspicious atmosphere for the material benefit of the entire world. Materialists therefore manufacture religious principles to live comfortably and without disturbance in executing their material activities. Since they do not believe in the existence of God, they have manufactured the idea that God is impersonal and that to have some conception of God one may imagine any form. Thus they respect the many forms of the demigods as different representations or manifestations of the Lord. They are called bahv-īśvara-vādīs, or followers of thousands and thousands of gods. They consider the chanting of the names of the demigods an auspicious activity. Great so-called svāmīs have written books saying that one may chant any name — Durgā, Kālī, Śiva, Kṛṣṇa, Rāma, and so on — because any name is all right for invoking an auspicious atmosphere in society. Thus they are called pāṣaṇḍīs — unbelievers or faithless demons.
V seznamu přestupků proti zpívání svatého jména Pána stojí: dharma-vrata-tyāga-hutādi-sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ – myslet si, že zpívání svatého jména Pána je na stejné úrovni jako vykonávání nějakých příznivých náboženských obřadů, je přestupek. Z materialistického hlediska vytváří provádění náboženských obřadů příznivou atmosféru pro hmotný prospěch celého světa. Materialisté si proto vymýšlejí náboženské zásady, aby mohli při vykonávání svých hmotných činností pohodlně a nerušeně žít. Jelikož nevěří v existenci Boha, vytvořili si pojetí, že Bůh je neosobní a že si člověk může představit Boha, v jakékoliv podobě chce. Uctívají proto mnoho podob polobohů jako různé projevy Pána. Takovým lidem se říká bahv-īśvara-vādī neboli následovníci tisíců bohů. Zpívání jmen těchto polobohů považují za příznivou činnost. Velcí takzvaní svāmī napsali knihy, ve kterých se říká, že lze zpívat jakékoliv jméno: Durgā, Kālī, Śiva, Kṛṣṇa, Rāma a tak dále, protože všechna tato jména jsou dobrá pro vytvoření příznivé atmosféry ve společnosti. Jsou tedy označeni jako pāṣaṇḍī – nevěřící nebo démonští bezvěrci.
Such pāṣaṇḍīs do not know the actual value of the chanting of the holy name of Lord Kṛṣṇa. Foolishly proud of their material birth as brāhmaṇas and their consequently higher position in the social order, they think of the other classes — namely the kṣatriyas, vaiśyas and śūdras — as lower classes. According to them, no one but the brāhmaṇas can chant the holy name of Kṛṣṇa, for if others chanted the holy name, its potency would be reduced. They are unaware of the potency of Lord Kṛṣṇa’s name. The Bṛhan-nāradīya Purāṇa recommends:
Tito pāṣaṇḍī neznají skutečnou hodnotu zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy. Hloupě pyšní na to, že se z hmotného pohledu narodili jako brāhmaṇové, a že proto mají vyšší postavení ve společnosti, považují ostatní třídy – kṣatriyi, vaiśyi a śūdry – za nižší. Podle nich nesmí svaté jméno Kṛṣṇy zpívat nikdo jiný než brāhmaṇové, protože pokud by ho zpíval někdo jiný, zmenšila by se jeho moc. Nevědí, jakou moc ve skutečnosti svaté jméno Pána Kṛṣṇy má. Bṛhan-nāradīya Purāṇa doporučuje:
kalau nāsty eva nāsty eva nāsty eva gatir anyathā
harer nāmaiva kevalam
kalau nāsty eva nāsty eva
nāsty eva gatir anyathā
“For spiritual progress in this Age of Kali, there is no alternative, no alternative, no alternative to the holy name, the holy name, the holy name of the Lord.” The pāṣaṇḍīs do not accept that the potency of the holy name of Kṛṣṇa is so great that one can be delivered simply by chanting the holy name, although this is confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51): kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Any man from any part of the world who practices chanting of the holy name of Kṛṣṇa can be liberated and after death go back home, back to Godhead. The rascal pāṣaṇḍīs think that if anyone but a brāhmaṇa chants the holy name, the potency of the holy name is vanquished. According to their judgment, instead of delivering the fallen souls, the potency of the holy name is reduced. Believing in the existence of many gods and considering the chanting of the holy name of Kṛṣṇa no better than other hymns, these pāṣaṇḍīs do not believe in the words of the śāstra (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). But Śrī Caitanya Mahāprabhu confirms in His Śikṣāṣṭaka, kīrtanīyaḥ sadā hariḥ: one must chant the holy name of the Lord always, twenty-four hours a day. The pāṣaṇḍīs, however, are so fallen and falsely proud of having taken birth in brāhmaṇa families that they think that instead of delivering all the fallen souls, the holy name becomes impotent when constantly chanted by lower-class men.
„V tomto věku Kali není jiný způsob, jiný způsob, jiný způsob jak udělat duchovní pokrok než zpívání svatého jména, svatého jména, svatého jména Pána.“ Pāṣaṇḍī však nechtějí uznat, že svaté jméno Kṛṣṇy má takovou moc, aby pouhé jeho zpívání někoho osvobodilo, i když to potvrzuje samotný Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51): kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Jakýkoliv člověk z jakékoliv části světa, který se věnuje zpívání svatého jména Kṛṣṇy, může být osvobozen a po smrti se může vrátit domů, zpátky k Bohu. Darebáci pāṣaṇḍī si ale myslí, že když svaté jméno zpívá někdo jiný než brāhmaṇa, moc svatého jména se vytratí. Podle jejich úsudku se moc svatého jména zmenší, místo aby osvobodila pokleslé duše. Pāṣaṇḍī věří v existenci mnoha bohů a zpívání svatého jména Kṛṣṇy nepovažují za nic lepšího než zpívání ostatních manter, což znamená, že nevěří slovům śāstry (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrī Caitanya Mahāprabhu však ve své Śiksāṣṭace potvrzuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – člověk by měl zpívat svaté jméno Pána neustále, dvacet čtyři hodin denně. Pāṣaṇḍī jsou ale tak pokleslí a neprávem pyšní na své zrození v rodinách brāhmaṇů, že si myslí, že když budou lidé nižších tříd neustále zpívat svaté jméno, tak místo, aby osvobodilo všechny pokleslé duše, ztratí svoji moc.
Significant in verse 211 are the words kṛṣṇera kīrtana kare nīca bāḍa bāḍa, indicating that anyone can join in the saṅkīrtana movement. This is confirmed in Śrīmad-Bhāgavatam (2.4.18): kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ. This is a list of the names of caṇḍālas. The pāṣaṇḍīs say that when these lower-class men are allowed to chant, their influence is enhanced. They do not like the idea that others should also develop spiritual qualities, because this would curb their false pride in having taken birth in families of the elevated brāhmaṇa caste, with a monopoly on spiritual activities. But despite all protests from so-called Hindus and members of the brāhmaṇa caste, we are propagating the Kṛṣṇa consciousness movement all over the world, according to the injunctions of the śāstras and the order of Śrī Caitanya Mahāprabhu. Thus we are sure that we are delivering many fallen souls, making them bona fide candidates for going back home, back to Godhead.
Ve verši 211 jsou význačná slova kṛṣṇera kīrtana kare nīca bāḍa bāḍa, která vyjadřují, že se k saṅkīrtanovému hnutí může připojit každý. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18): kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ. To je seznam jmen caṇḍālů. Pāṣaṇḍī říkají, že když se těmto lidem nižší třídy dovolí zpívat, zvětší se tím jejich vliv. Myšlenka, že by ostatní také rozvinuli duchovní vlastnosti, se jim vůbec nezamlouvá, protože to by ukončilo jejich falešnou pýchu na zrození v rodinách vznešené kasty brāhmaṇů s monopolem na duchovní činnosti. My však i navzdory všem protestům takzvaných hinduistů a členů brāhmaṇské kasty šíříme hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě podle pokynů śāster a nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Máme proto jistotu, že osvobozujeme mnoho pokleslých duší, neboť z nich děláme oprávněné uchazeče o návrat domů, zpátky k Bohu.