Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 17.212

V seznamu přestupků proti zpívání svatého jména Pána stojí: dharma-vrata-tyāga-hutādi-sarva-śubha-kriyā-sāmyam api pramādaḥ – myslet si, že zpívání svatého jména Pána je na stejné úrovni jako vykonávání nějakých příznivých náboženských obřadů, je přestupek. Z materialistického hlediska vytváří provádění náboženských obřadů příznivou atmosféru pro hmotný prospěch celého světa. Materialisté si proto vymýšlejí náboženské zásady, aby mohli při vykonávání svých hmotných činností pohodlně a nerušeně žít. Jelikož nevěří v existenci Boha, vytvořili si pojetí, že Bůh je neosobní a že si člověk může představit Boha, v jakékoliv podobě chce. Uctívají proto mnoho podob polobohů jako různé projevy Pána. Takovým lidem se říká bahv-īśvara-vādī neboli následovníci tisíců bohů. Zpívání jmen těchto polobohů považují za příznivou činnost. Velcí takzvaní svāmī napsali knihy, ve kterých se říká, že lze zpívat jakékoliv jméno: Durgā, Kālī, Śiva, Kṛṣṇa, Rāma a tak dále, protože všechna tato jména jsou dobrá pro vytvoření příznivé atmosféry ve společnosti. Jsou tedy označeni jako pāṣaṇḍī – nevěřící nebo démonští bezvěrci.

Tito pāṣaṇḍī neznají skutečnou hodnotu zpívání svatého jména Pána Kṛṣṇy. Hloupě pyšní na to, že se z hmotného pohledu narodili jako brāhmaṇové, a že proto mají vyšší postavení ve společnosti, považují ostatní třídy – kṣatriyi, vaiśyi a śūdry – za nižší. Podle nich nesmí svaté jméno Kṛṣṇy zpívat nikdo jiný než brāhmaṇové, protože pokud by ho zpíval někdo jiný, zmenšila by se jeho moc. Nevědí, jakou moc ve skutečnosti svaté jméno Pána Kṛṣṇy má. Bṛhan-nāradīya Purāṇa doporučuje:

„V tomto věku Kali není jiný způsob, jiný způsob, jiný způsob jak udělat duchovní pokrok než zpívání svatého jména, svatého jména, svatého jména Pána.“ Pāṣaṇḍī však nechtějí uznat, že svaté jméno Kṛṣṇy má takovou moc, aby pouhé jeho zpívání někoho osvobodilo, i když to potvrzuje samotný Śrīmad-Bhāgavatam (12.3.51): kīrtanād eva kṛṣṇasya mukta-saṅgaḥ paraṁ vrajet. Jakýkoliv člověk z jakékoliv části světa, který se věnuje zpívání svatého jména Kṛṣṇy, může být osvobozen a po smrti se může vrátit domů, zpátky k Bohu. Darebáci pāṣaṇḍī si ale myslí, že když svaté jméno zpívá někdo jiný než brāhmaṇa, moc svatého jména se vytratí. Podle jejich úsudku se moc svatého jména zmenší, místo aby osvobodila pokleslé duše. Pāṣaṇḍī věří v existenci mnoha bohů a zpívání svatého jména Kṛṣṇy nepovažují za nic lepšího než zpívání ostatních manter, což znamená, že nevěří slovům śāstry (harer nāma harer nāma harer nāmaiva kevalam). Śrī Caitanya Mahāprabhu však ve své Śiksāṣṭace potvrzuje: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ – člověk by měl zpívat svaté jméno Pána neustále, dvacet čtyři hodin denně. Pāṣaṇḍī jsou ale tak pokleslí a neprávem pyšní na své zrození v rodinách brāhmaṇů, že si myslí, že když budou lidé nižších tříd neustále zpívat svaté jméno, tak místo, aby osvobodilo všechny pokleslé duše, ztratí svoji moc.

Ve verši 211 jsou význačná slova kṛṣṇera kīrtana kare nīca bāḍa bāḍa, která vyjadřují, že se k saṅkīrtanovému hnutí může připojit každý. To je potvrzeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.4.18): kirāta-hūṇāndhra-pulinda-pulkaśā ābhīra-śumbhā yavanāḥ khasādayaḥ. To je seznam jmen caṇḍālů. Pāṣaṇḍī říkají, že když se těmto lidem nižší třídy dovolí zpívat, zvětší se tím jejich vliv. Myšlenka, že by ostatní také rozvinuli duchovní vlastnosti, se jim vůbec nezamlouvá, protože to by ukončilo jejich falešnou pýchu na zrození v rodinách vznešené kasty brāhmaṇů s monopolem na duchovní činnosti. My však i navzdory všem protestům takzvaných hinduistů a členů brāhmaṇské kasty šíříme hnutí pro vědomí Kṛṣṇy po celém světě podle pokynů śāster a nařízení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Máme proto jistotu, že osvobozujeme mnoho pokleslých duší, neboť z nich děláme oprávněné uchazeče o návrat domů, zpátky k Bohu.