Śrīmad-bhāgavatam 8.24.47
Verš
sukhecchayā karma samīhate ’sukham
yat-sevayā tāṁ vidhunoty asan-matiṁ
granthiṁ sa bhindyād dhṛdayaṁ sa no guruḥ
Synonyma
janaḥ — podmíněná duše podléhající zrození a smrti; abudhaḥ — pošetilá, neboť pokládá tělo za vlastní já; ayam — ona; nija-karma-bandhanaḥ — v důsledku svého hříšného jednání přijímá různá těla; sukha-icchayā — toužící po štěstí v hmotném světě; karma — materialistické činnosti; samīhate — plánuje; asukham — ale vede to jen k neštěstí; yat-sevayā — službou jemuž; tām — zapletení do karmy; vidhunoti — očistí; asat-matim — nečisté uvažování (pokládání těla za vlastní já); granthim — pevný uzel; saḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; bhindyāt — přeseknutý; hṛdayam — v srdci; saḥ — On (Pán); naḥ — náš; guruḥ — svrchovaný duchovní učitel.
Překlad
Pošetilá podmíněná duše vykonává plodonosné činnosti s nadějí, že bude v tomto hmotném světě šťastná, ale výsledkem je pouze utrpení. Službou Nejvyšší Osobnosti Božství se však od této nepatřičné touhy po štěstí oprostí. Kéž můj svrchovaný duchovní učitel přesekne uzel falešných tužeb v mém srdci!
Význam
Při hledání hmotného štěstí se živá bytost věnuje plodonosným činnostem, které ji ve skutečnosti přivádějí do hmotného neštěstí. Ona to ale neví, a proto se říká, že je pod vlivem nevědomosti, avidyi. S falešnými nadějemi na štěstí si plánuje nejrůznější hmotná jednání. Zde se Mahārāja Satyavrata modlí, aby Pán přesekl tento pevný uzel představ o falešném štěstí, a tak se stal jeho svrchovaným duchovním učitelem.