Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je všemocný, ale přesto přijal podobu neobyčejné ryby. Jedná se o jednu z deseti původních inkarnací Pána.

Otázka, kterou Parīkṣit Mahārāja položil Śukadevovi Gosvāmīmu, vychází z principu, o němž Pán sám hovoří v Bhagavad-gītě (4.7):

“Kdykoliv a kdekoliv nastává úpadek náboženského života a začíná převládat bezbožnost, ó potomku Bharaty, v té době osobně sestoupím.” Pán se zjevuje v každé inkarnaci proto, aby pomohl světu od bezbožnosti a zvláště aby ochránil své oddané (paritrāṇāya sādhūnām). Vāmanadeva se například zjevil, aby zachránil svého oddaného, Baliho Mahārāje. Když tedy Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, přijal odpornou podobu ryby, mělo to mít jistě za cíl prospět nějakému oddanému. Parīkṣit Mahārāja si velice přál dozvědět se něco o oddaném, kvůli němuž Nejvyšší Pán přijal tuto podobu.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se obecně zjevuje v inkarnacích nejrůznějšího druhu, aby chránil krávy a brāhmaṇy. Nazývá se go- brāhmaṇa-hitāya ca — to znamená, že Mu vždy záleží na zajištění štěstí krav a brāhmaṇů. Když se zjevil Pán Kṛṣṇa, záměrně se stal pasáčkem krav a osobně předvedl, jak chránit krávy a telátka. Uctil rovněž Sudāmu Vipru, který byl skutečným brāhmaṇou. Z Pánova osobního jednání by se měla společnost naučit, jak poskytovat ochranu především brāhmaṇům a kravám. Pak je možné ochránit náboženské zásady, naplnit smysl života a zachovat védské poznání. Bez ochrany krav nelze udržet bráhmanskou kulturu a bez bráhmanské kultury nelze mluvit o naplnění smyslu života. Proto se o Pánu říká, že je go-brāhmaṇa-hitāya, neboť inkarnuje pouze proto, aby chránil krávy a brāhmaṇy. V Kali-yuze bohužel ochrana krav a bráhmanské kultury neexistuje, a proto je vše v zoufalém stavu. Chce-li být lidská společnost ušlechtilá, její vůdci se musí řídit pokyny Bhagavad- gīty a zajistit ochranu kravám, brāhmaṇům a bráhmanské kultuře.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je vládcem hmotné přírody (mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram). Jako svrchovaný pán přírodních zákonů se nemůže dostat pod jejich vliv. V této souvislosti se zde uvádí příklad vzduchu, který není ovlivněn vlastnostmi míst, skrze něž jako vítr vane. I když někdy přenáší zápach nečistého místa, sám nemá s tímto místem nic společného. Také Nejvyšší Pán, který je ve všech ohledech dobrý, není nikdy ovlivněn hmotnými kvalitami jako obyčejná živá bytost. Puruṣaḥ prakṛti-stho hi bhuṅkte prakṛti-jān guṇān (Bg. 13.22). Když se živá bytost nachází v hmotné přírodě, mají na ni vliv její kvality. Na Nejvyšší Osobnost Božství však žádný vliv nemají. Ten, kdo o tom nic neví, neuctivě považuje Nejvyššího Pána za obyčejnou živou bytost (avajānanti māṁ mūḍhāḥ). Paraṁ bhāvam ajānantaḥ — k tomuto závěru docházejí neinteligentní lidé, neboť nevědí nic o Pánových transcendentálních vlastnostech.

Vše bylo zaplaveno vodou, a proto bylo pro záchranu Véd nezbytné, aby Pán přijal podobu ryby.

Pán přijal jednu rybí inkarnaci, aby na začátku Svāyambhuva- manvantary zachránil Védy, a na konci Cākṣuṣa-manvantary přijal podobu ryby znovu, aby projevil laskavost velkému králi Satyavratovi. Tak jako jsou známé dvě inkarnace Varāhy, jsou známé i dvě inkarnace ryby. Pán se zjevil jako jedna rybí inkarnace, aby zabil Hayagrīvu a tak zachránil Védy, a další rybí inkarnaci přijal na znamení přízně králi Satyavratovi.

V Matsya Purāṇě je řečeno:

“Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má neomezenou moc. Ve své zábavě v podobě ryby přesto prosil krále Satyavratu o ochranu.”

Zde je příklad služby Nejvyšší Osobnosti Božství, o níž člověk ani neví. Tato služba se nazývá ajñāta-sukṛti. Král Satyavrata chtěl ukázat, jak je milostivý, ale nevěděl, že ryba je Pán Viṣṇu. Díky podobné nevědomky vykonané oddané službě získá člověk přízeň Nejvyšší Osobnosti Božství. Služba Nejvyššímu Pánu, ať vědomá, či nevědomá, nepřijde nikdy nazmar.

Polobozi, jako je Indra, Candra a Sūrya, jsou obyčejné živé bytosti, jež jsou odlišenými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán se expanduje prostřednictvím živých bytostí (nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām). Jeho osobní podoby kategorie viṣṇu-tattva, které jsou všechny duchovní, se nazývají svāṁśa a živé bytosti, které jsou odlišenými částmi, se nazývají vibhinnāṁśa. Některé z podob vibhinnāṁśa jsou duchovní a jiné jsou kombinací hmoty a duše. Podmíněné duše v hmotném světě se liší od svých vnějších těl tvořených hmotnou energií. To znamená, že polobozi žijící na vyšších planetárních soustavách a živé bytosti v nižším planetárním systému jsou stejné povahy. Přesto však ti, kdo žijí jako lidské bytosti na této planetě, někdy tíhnou k uctívání polobohů na vyšších planetárních soustavách. Toto uctívání je dočasné. Tak jako lidé na této planetě musí měnit svá těla (tathā dehāntara-prāptiḥ), časem je budou muset vyměnit i živé bytosti jako Indra, Candra, Varuṇa a tak dále. V Bhagavad-gītě je řečeno: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Lidé s malou inteligencí uctívají polobohy a plody, které získávají, jsou omezené a dočasné.” Kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — ti, kdo neznají postavení polobohů, mají sklon je uctívat pro nějaký hmotný cíl, ale výsledky takového uctívání nejsou nikdy trvalé. Proto je zde popsáno: yathetareṣāṁ pṛthag-ātmanāṁ satām ... padopasarpaṇaṁ mṛṣā bhavet. Jinými slovy — má-li člověk uctívat někoho jiného, musí uctívat Nejvyšší Osobnost Božství. Jeho uctívání pak nikdy nevyzní naprázdno. Sv-alpam apy asya dharmasya trāyate mahato bhayāt — i sebemenší pokus uctívat Nejvyšší Osobnost Božství znamená trvalý přínos. Proto je třeba následovat doporučení Śrīmad-Bhāgavatamu: tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ hareḥ. Člověk má uctívat lotosové nohy Hariho, i kdyby to mělo znamenat, že přestane plnit povinnost, která mu byla určena na základě těla, jež přijal. Uctívání týkající se těla je dočasné, a nepřináší tedy žádné trvalé plody. Uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství však skýtá nezměrný prospěch.

Toto zpustošení ve skutečnosti nenastalo v noci Pána Brahmy, ale během jeho dne, neboť to bylo za vlády Cākṣuṣi Manua. Brahmova noc začíná, když jde Brahmā spát, ale čtrnáct Manuů, mezi něž patří i Cākṣuṣa Manu, se střídá během dne. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura proto ve svém komentáři uvádí, že Pán Brahmā sice prožíval den, ale svrchovanou vůlí Pána se mu chtělo na chvíli spát. Toto krátké období je pokládáno za Brahmovu noc. Podrobně to rozebírá Śrīla Rūpa Gosvāmī ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě, a zde je stručný obsah jeho rozboru: Během vlády Svāyambhuvy Manua nastalo zničení, protože ho proklel Agastya Muni. O tomto zničení se zmiňuje Matsya Purāṇa. V období Cākṣuṣi Manua ze svrchované vůle Pána znenadání došlo k dalšímu zničení (pralaya). To uvádí Mārkaṇḍeya Ṛṣi v díle zvaném Viṣṇu-dharmottara. Zničení nenastává nutně na konci období každého Manua, ale na konci Cākṣuṣa- manvantary chtěl Nejvyšší Pán pomocí své matoucí energie Satyavratovi ukázat následky zničení. Takový je i názor Śrīly Śrīdhara Svāmīho. Laghu- bhāgavatāmṛta říká:

Bhagavad-gītā (15.15) uvádí: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭo mattaḥ smṛtir jñānam apohanaṁ ca — Nejvyšší Pán sídlí jako Paramātmā v srdci každého, a od Něho pocházejí vzpomínky, poznání i zapomnění. Zjevuje se úměrně tomu, nakolik se Mu člověk odevzdá. Ye yathā māṁ prapadyante tāṁs tathaiva bhajāmy aham. V citlivé spolupráci se Pán zjevuje úměrně našemu odevzdání. Co je vyjeveno tomu, kdo se odevzdá plně, se liší od toho, co je vyjeveno člověku, který se odevzdá jen zčásti. Každý se přirozeně odevzdává Nejvyšší Osobnosti Božství, buď přímo, či nepřímo. Podmíněná duše se odevzdává zákonům hmotné přírody, ale když se plně odevzdá Pánovi, hmotná příroda na ni již nepůsobí. Této plně odevzdané duši se dostane přímé přízně Nejvyšší Osobnosti Božství. Mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Ten, kdo se plně odevzdal Pánu, se nebojí kvalit hmotné přírody, neboť vše je pouze expanzí Pánovy slávy (sarvaṁ khlav idaṁ brahma), která je oddanému postupně vyjevena a kterou zrealizuje. Pán je svrchovaně očistný (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Čím více se oddaný očistí a čím více chce Nejvyššího znát, tím více se mu Pán vyjeví. Čistým oddaným je vyjeveno úplné poznání Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna. V Bhagavad- gītě (10.10) Pán říká:

“Já, který dlím v jejich srdcích, jim projevuji zvláštní milost tím, že zářící lampou poznání rozptyluji temnotu zrozenou z nevědomosti.”

Nejvyšší Osobnost Božství je nejvyšším duchovním mistrem. Nejvyšší Pán ví vše o utrpení podmíněné duše, a proto se v tomto hmotném světě zjevuje — někdy osobně, někdy jako inkarnace a jindy pověří určitou živou bytost, aby jednala v Jeho zastoupení. V každém případě je však On původním duchovním mistrem, který dává podmíněným duším, trpícím v hmotném světě, osvícení. Stále se mnoha způsoby snaží podmíněným duším pomáhat, a proto je zde osloven jako paramo gurur bhavān. Rovněž zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství, který šíří vědomí Kṛṣṇy, je veden Pánem, aby správně plnil Jeho nařízení. Taková osoba sice může vypadat jako úplně obyčejná lidská bytost, ale jelikož zastupuje Nejvyšší Osobnost Božství, nejvyššího duchovního mistra, není správné ji přehlížet jako obyčejného člověka. Proto je řečeno: ācāryaṁ māṁ vijānīyāt — ācāryu, který jedná jménem Nejvyšší Osobnosti Božství, je třeba považovat za rovného samotnému Nejvyššímu Pánu.

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura doporučil, aby byl duchovní mistr jednající v zastoupení Nejvyššího Pána uctíván jako rovný Nejvyššímu Pánu. Je totiž Pánovým nejdůvěrnějším služebníkem, který šíří Pánovo poselství pro dobro podmíněných duší, uvězněných v hmotném světě.

Při hledání hmotného štěstí se živá bytost věnuje plodonosným činnostem, které ji ve skutečnosti přivádějí do hmotného neštěstí. Ona to ale neví, a proto se říká, že je pod vlivem nevědomosti, avidyi. S falešnými nadějemi na štěstí si plánuje nejrůznější hmotná jednání. Zde se Mahārāja Satyavrata modlí, aby Pán přesekl tento pevný uzel představ o falešném štěstí, a tak se stal jeho svrchovaným duchovním učitelem.

Účelem lidského života je podrobit se askezi a tím očistit svou existenci. Tapo divyaṁ putrakā yena sattvaṁ śuddhyet. Živá bytost zůstává uvězněna v koloběhu zrození a smrti kvůli svému znečištění kvalitami hmotné přírody (kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu). Cílem lidského života tedy je se očistit, a tak odkrýt svou duchovní podobu a vymanit se z koloběhu zrození a smrti. Doporučenou očistnou metodou je oddaná služba Pánu. K seberealizaci směřují různé procesy, jako je karma, jñāna a yoga, ale procesu oddané služby se žádný z nich nevyrovná. Zlato a stříbro nestačí omýt, abychom odstranili všechny nečistoty; je třeba je vložit do ohně. Stejně tak nemůže živá bytost odkrýt svou původní totožnost pomocí karmy, jñāny či yogy, ale jedině oddanou službou (yat-sevayā). Rozvoj spekulativního poznání ani jógové cviky v tom nikomu nepomohou.

Slovo varṇam označuje záři naší původní totožnosti. Původní lesk zlata či stříbra je velice jasný. Původní záře živé bytosti, která je částí sac- cid-ānanda-vigrahy, se podobá záři ānandy neboli radosti. Ānandamayo 'bhyāsāt. Každá živá bytost má právo být ānandamaya, plná radosti, neboť je částí sac-cid-ānanda-vigrahy, Kṛṣṇy. Proč by měla trpět kvůli znečištění hmotnými kvalitami přírody? Měla by se očistit a znovu nabýt své svarūpy, původní totožnosti. Toho lze však dosáhnout pouze oddanou službou. Proto bychom měli přijmout pokyny Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, který je zde popsán jako guroḥ guruḥ, duchovní mistr všech ostatních duchovních mistrů.

I když se nám nemusí poštěstit, abychom se setkali osobně s Nejvyšším Pánem, Pánův zástupce je na stejné úrovni jako samotný Pán, protože neříká nic, co by neřekl On. Śrī Caitanya Mahāprabhu dává tuto definici gurua: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa — pravý guru je ten, kdo svému žákovi radí v přísném souladu s principy, jež vyslovil Kṛṣṇa. Pravý guru je ten, kdo přijímá Kṛṣṇu za svého gurua. To je systém zvaný guru- paramparā. Původní guru je Vyāsadeva, protože sestavil Bhagavad-gītu a Śrīmad-Bhāgavatam, jejichž celý obsah se pojí s Kṛṣṇou. Proto se guru- pūjā nazývá Vyāsa-pūjā. Úplně původním guruem je Kṛṣṇa, Jeho žákem je Nārada, který má za žáka Vyāsu, a takto se postupně dostáváme do styku s guru-paramparou. Nikdo se nemůže stát guruem, aniž by věděl, co Osobnost Božství Kṛṣṇa či Jeho inkarnace chce. Misí gurua je mise Nejvyšší Osobnosti Božství: rozšířit vědomí Kṛṣṇy po celém světě.

V písmech je řečeno: kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ — obyčejní lidé, pohánění hmotnými touhami, uctívají polobohy, aby okamžitě získali své vytoužené výsledky. Obvykle se nestávají oddanými Pána Viṣṇua, protože Pán Viṣṇu nikdy nejedná jako sluha svého oddaného. Śrī Viṣṇu nedává oddanému taková požehnání, která by vytvářela touhu po dalších požehnáních. Uctíváním polobohů je možné získat vytoužené výsledky, ale jak je uvedeno v Bhagavad-gītě: antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — všechna, byť i sebevětší požehnání, jež lze získat od polobohů, jsou dočasná. Polobozi sami jsou dočasní, a proto jsou dočasná i jejich požehnání a nemají žádnou trvalou hodnotu. Ti, kdo po nich touží, nemají dostatečné poznání (tad bhavaty alpa-medhasām). Požehnání Pána Viṣṇua jsou jiného druhu. Díky Jeho milosti je možné se zcela zbavit hmotného znečištění a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Proto se požehnání daná polobohy nemohou srovnávat ani s jednou desetitisícinou požehnání Pána. Nikdo tedy nemá usilovat o požehnání polobohů či falešných guruů, ale pouze o požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán říká v Bhagavad-gītě (18.66):

“Zanech všech druhů náboženství a jen se Mi odevzdej. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.” To je největší možné požehnání.

Podmíněná duše, zahalená v nevědomosti, nezná cíl života, a proto přijme za gurua toho, kdo dokáže žonglovat se slovy a předvést nějaká kouzla, jež hlupákovi připadají úžasná. Někdy se stává, že hloupí lidé přijímají někoho za gurua jenom proto, že dovede mystickou jógovou silou vytvořit trochu zlata. Z nedostatku poznání nedovedou tito žáci posoudit, zda schopnost vytvářet zlato je skutečně znakem gurua. Proč potom nepřijmou Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu, který vytváří nespočet zlatých dolů? Ahaṁ sarvasya prabhavo mattaḥ sarvaṁ pravartate. Všechny zlaté doly jsou tvořeny energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Proč tedy přijímat kouzelníka, který dovede vytvořit jen malý kousek zlata? Takové guruy přijímají ti, kdo jsou slepí a neznají cíl života. Mahārāja Satyavrata však cíl života znal. Znal Nejvyšší Osobnost Božství, a proto přijal Pána za svého gurua. Pán říká: mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te — “Ten, kdo se Mi odevzdá, se může vysvobodit se ze zajetí māyi .” Úkolem gurua tedy je učit svého žáka, že chce-li se vysvobodit z hmotného zajetí, musí se odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství. To je znakem gurua. Totéž učil Śrī Caitanya Mahāprabhu: yāre dekha, tāre kaha ’kṛṣṇa'-upadeśa. Jinými slovy — nikdo by neměl přijímat gurua, který se nedrží pokynů Pána Kṛṣṇy.

Takzvaní guruové poučují své žáky, jak dosáhnout hmotného zisku. Jeden guru radí, že člověk má meditovat tak, aby stále lépe a lépe věděl, jak se starat o udržování těla pro smyslový požitek. Jiný guru učí, že konečným cílem života je sex a že mu má každý holdovat, jak nejlépe dovede. To jsou pokyny pošetilých guruů, kvůli nimž živá bytost nadále zůstává v hmotném světě a zakouší strasti, které se s tím pojí. Pokud je ale natolik inteligentní, že přijme pokyny od Nejvyšší Osobnosti Božství—jak jsou uvedeny v Bhagavad-gītě nebo v sánkhjové filozofii Pána Kapiladeva — může velice brzy dosáhnout vysvobození a původního duchovního postavení. Významná jsou zde slova nijaṁ padam. Živá bytost má jako nedílná část Nejvyšší Osobnosti Božství vrozené právo žít na Vaikuṇṭhaloce — v duchovním světě — kde není úzkosti. Každý by měl proto následovat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. Pak se stane to, o čem hovoří Bhagavad-gītā: tyaktvā dehaṁ punar janma naiti mām eti so 'rjuna — že se po opuštění těla vrátí domů, zpátky k Bohu. Pán žije v duchovním světě ve své původní osobní podobě a oddaný, který se řídí Jeho pokyny, dospěje k Němu (mām eti). Jako duchovní osoba se vrátí k Pánu, Osobnosti Božství, a bude si s Ním hrát nebo tancovat. To je konečný cíl života.

Zde je vysvětlena příčina pošetilosti. I když Pán sídlí v srdci každé živé bytosti (īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati), podmíněná duše v tomto světě je plná hmotného chtíče, a tudíž nemůže znát Nejvyšší Osobnost Božství. Tato pošetilost způsobuje, že člověk nedokáže přijmout Pánovy pokyny, přestože je Pán připravený učit každého zvenčí i zevnitř. Kṛṣṇa sám říká: dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ yena mām upayānti te. Může nám dávat pokyny k oddané službě, pomocí níž se lze vrátit domů, zpátky k Bohu. Lidé se však bohužel této oddané službě vyhýbají. Pán sídlí v srdci každého a může každému dát všechny pokyny potřebné k návratu zpátky k Bohu, ale pod vlivem chtivých tužeb se člověk raději věnuje materialistickým činnostem a Pánovi neslouží. Proto je připraven o hodnotu obsaženou v Pánových pokynech. Mentální spekulací můžeme pochopit, že nejsme tělo, nýbrž duše, ale dokud se nezaměstnáme oddanou službou, nikdy nenaplníme skutečný smysl života. Skutečným smyslem života je vrátit se domů, zpátky k Bohu, kde můžeme žít s Nejvyšším Pánem, Osobností Božství, hrát si s Pánem, tancovat a jíst s Ním. To jsou různé podoby ānandy, duchovního štěstí v rámci duchovní rozmanitosti. Pomocí spekulativního poznání sice lze dospět na úroveň brahma-bhūta a porozumět své duchovní totožnosti, ale bez poznání Nejvyšší Osobnosti Božství nelze okusit duchovní život. To je zde naznačeno slovem abhīṣṭa- siddhiḥ. Konečného cíle života můžeme dosáhnout jedině oddanou službou Pánu. Pán nám pak bude dávat vhodné pokyny, jak dospět zpátky domů, zpátky k Bohu.

Někdy slyšíme námitky, že lidé nevědí, kdo je duchovní mistr, a že najít takového duchovního učitele, který nás může osvítit ohledně životního cíle, je velmi obtížné. V odpověď na všechny tyto otázky nám král Satyavrata ukazuje, jak přijmout Nejvyšší Osobnost Božství za pravého duchovního mistra. Nejvyšší Pán dal v Bhagavad-gītě dokonalé pokyny, jak nakládat se vším v tomto hmotném světě a jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Člověk by se proto neměl nechat svést takzvanými guruy, kteří jsou ve skutečnosti darebáci a hlupáci. Místo toho by měl vidět jako gurua či učitele přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Pochopit Bhagavad-gītu bez pomoci gurua je však složité. Proto guru přichází v systému parampary. Nejvyšší Osobnost Božství v Bhagavad-gītě (4.34) doporučuje:

“Snaž se poznat pravdu tím, že se obrátíš na duchovního mistra. Pokorně se ho dotazuj a zároveň mu služ. Seberealizované duše ti mohou předat poznání, jelikož vidí pravdu.” Arjunu učil přímo Pán Kṛṣṇa, a proto je Arjuna tattva-darśī neboli guru. Arjuna uznal Nejvyšší Osobnost Božství (paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān). Po vzoru Śrī Arjuny, přímého oddaného Pána, má každý uznat svrchovanost Pána Kṛṣṇy, kterou potvrdil Vyāsa, Devala, Asita, Nārada, později význační ācāryové — Rāmānujācārya, Madhvācārya, Nimbārka a Viṣṇusvāmī — a ještě později největší ācārya, Śrī Caitanya Mahāprabhu. Co je na tom pak těžkého, vyhledat gurua? Je-li člověk upřímný, může gurua nalézt a všemu se naučit. Měl by mu naslouchat a zjistit, co je cílem života. Mahārāja Satyavrata nám zde ukazuje chování mahājany. Mahājano yena gataḥ sa panthāḥ. Člověk by se měl odevzdat Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství (daśāvatāra), a učit se od Něho o duchovním světě a smyslu života.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura předkládá svůj názor, že Satyavrata žil v Cākṣuṣa-manvantaře. Po jejím skončení začalo období Vaivasvaty Manua. Milostí Pána Viṣṇua dostal Satyavrata pokyny od druhé rybí inkarnace, a tak byl osvícen úplným duchovním poznáním.

To je shrnutí setkání Satyavraty s rybí inkarnací Pána Viṣṇua. Záměrem Pána Viṣṇua bylo vzít všechna védská písma démonu Hayagrīvovi a vrátit je Pánu Brahmovi. Shodou okolností Pán ze své bezpříčinné milosti hovořil se Satyavratou. Slovo satyavratānām je významné, neboť vyjadřuje, že lidé na úrovni Satyavraty mohou přijmout poznání Véd, jak je předal Nejvyšší Pán. Vše, co Nejvyšší Pán vysloví, je uznáváno jako Veda. Bhagavad-gītā uvádí: vedānta-kṛd veda-vit — Nejvyšší Osobnost Božství je tím, kdo sestavil veškeré védské poznání a kdo zná smysl Véd. Proto každý, kdo přijme poznání předané Nejvyšší Osobností Božství, Kṛṣṇou, z Bhagavad-gīty takové, jaká je, ví, co je smyslem Véd (vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ). Védské poznání nelze pochopit s pomocí lidí kategorie veda-vāda-ratāḥ, kteří čtou Védy a vykládají si je po svém. Védy je třeba přijmout od Nejvyšší Osobnosti Božství.

— Tento komentář byl dokončen milostí Nejvyšší Osobnosti Božství a předchozích ācāryů dnes, 1. září 1976, na Rādhāṣṭamī, v našem středisku v Novém Dillí. Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura říká: tāṅdera caraṇa sevi bhakta-sane vāsa janame janame haya, ei abhilāṣa. Pokouším se předložit Śrīmad-Bhāgavatam v anglickém jazyce na pokyn mého duchovního mistra, Śrīmad Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura, a jeho milostí práce na překladu postupně pokračuje. Velice mi v tom pomáhají evropští a američtí oddaní, kteří se připojili k hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Doufáme proto, že tento velký úkol bude dokončen dříve, než opustím tento svět. Sláva Śrī Guruovi a Śrī Gaurāṅgovi!