ŚB 7.9.36

Pán Brahmā, který byl zcela čistý, mohl vidět původní podobu Pána jako Viṣṇua s mnoha tisíci tváří a podob. To se nazývá seberealizace. Pravá seberealizace neznamená vnímat neosobní záři Pána, ale vidět tváří v tvář Pánovu transcendentální podobu. Jak je zde jasně řečeno, Pán Brahmā viděl Nejvyššího Pána jako mahā-puruṣu, Nejvyšší Osobnost Božství. I Arjuna viděl Kṛṣṇu tímto způsobem, a proto Mu řekl: paraṁ brahma paraṁ dhāma pavitraṁ paramaṁ bhavān puruṣaṁ śāśvataṁ divyam — “Jsi Nejvyšší Brahman, konečné útočiště a nejčistší ze všech. Jsi Absolutní Pravda, věčná, transcendentální osoba.” Pán je parama-puruṣa, svrchovaná podoba. Puruṣaṁ śāśvatam — je věčně nejvyšším poživatelem. Není pravda, že neosobní Brahman přijímá podobu; naopak záře neosobního Brahmanu vychází ze svrchované podoby Pána. Brahmā byl poté, co se očistil, schopen vidět Pánovu svrchovanou podobu. Neosobní Brahman nemůže mít hlavy, nosy, uši, ruce a nohy. Tímto se vyznačuje Pánova podoba.

Slovo māyāmayam znamená “duchovní poznání”. To vysvětluje Madhvācārya: māyāmayaṁ jñāna-svarūpam. Slovo māyāmayam, popisující Pánovu podobu, nelze chápat ve významu “iluze”. Pánova podoba je naopak skutečná a vidět ji je výsledkem dokonalého poznání. To potvrzuje Bhagavad-gītā: bahūnāṁ janmanām ante jñānavān māṁ prapadyate. Slovo jñānavān poukazuje na toho, kdo má dokonalé poznání. Taková osoba je schopna vidět Osobnost Božství, a proto se Pánu odevzdá. Pána věčně charakterizuje tvář, nos, uši a tak dále. Bez takové podoby nemůže být nikdo blažený. Pán je však sac-cid-ānanda-vigraha, jak uvádí śāstra (īśvaraḥ paramaḥ kṛṣṇaḥ sac-cid-ānanda-vigrahaḥ). Ten, kdo dosáhl dokonalé transcendentální blaženosti, je schopen Pánovu svrchovanou podobu (vigrahu) vidět. Śrīla Madhvācārya v této souvislosti říká:

Pán Brahmā viděl, že tak jako vůně a barvy prostupují zemí, Nejvyšší Osobnost Božství prostupuje v subtilní podobě celým vesmírným projevem.