Śrīmad-bhāgavatam 7.2.7-8
Verš
ghṛṇer māyā-vanaukasaḥ
bhajantaṁ bhajamānasya
bālasyevāsthirātmanaḥ
bhūriṇā rudhireṇa vai
asṛk-priyaṁ tarpayiṣye
bhrātaraṁ me gata-vyathaḥ
Synonyma
tasya — Jeho (Nejvyšší Osobnosti Božství); tyakta-svabhāvasya — který se zřekl svého přirozeného postavení (stavět se ke všem stejně); ghṛṇeḥ — nanejvýš odporný; māyā — pod vlivem matoucí energie; vana-okasaḥ — chovající se jako zvíře v džungli; bhajantam — oddanému, který se věnuje oddané službě; bhajamānasya — uctívaného; bālasya — dítě; iva — jako; asthira-ātmanaḥ — vždy neposedné a roztěkané; mat — mým; śūla — trojzubcem; bhinna — oddělený; grīvasya — jehož krk; bhūriṇā — vydatného množství; rudhireṇa — krví; vai — zajisté; asṛk-priyam — který měl rád krev; tarpayiṣye — potěším; bhrātaram — bratra; me — mého; gata-vyathaḥ — a sám dosáhnu klidu.
Překlad
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se vzdal své přirozené nepředpojatosti vůči démonům i polobohům. I když je Nejvyšší Osobou, nyní pod vlivem māyi přijal podobu kance, aby potěšil své oddané, polobohy. Je jako neposedné dítě, které k někomu přilne. Svým trojzubcem proto Pánu Viṣṇuovi oddělím hlavu od trupu a vydatným množstvím krve z Jeho těla potěším svého bratra Hiraṇyākṣu, který tak rád pil krev. Tak i já dosáhnu klidu.
Význam
Zde je jasně vidět nedokonalost démonského smýšlení. Hiraṇyakaśipu se domníval, že i Viṣṇu někomu straní, stejně jako dítě, jehož mysl není stálá a rozhodná. Myslel si, že Pán může kdykoliv změnit svůj názor, a že se proto svými slovy a činnostmi podobá dítěti. Démoni jakožto obyčejní smrtelníci své názory mění, a jelikož jsou podmíněni hmotou, myslí si, že Nejvyšší Pán je podmíněn také. V Bhagavad-gītě (9.11) o tom Kṛṣṇa říká: avajānanti māṁ mūḍhā mānuṣīṁ tanum āśritam — “Hlupáci se Mi vysmívají, když sestupuji v lidské podobě.”
Démoni si vždy myslí, že Viṣṇua lze zabít. Jsou pohrouženi v myšlenkách na podobu Viṣṇua, jehož chtějí zabít, a mají tak alespoň příležitost myslet na Viṣṇua negativně. I když nejsou oddaní, jejich myšlení na Viṣṇua je účinné a obvykle dosahují sāyujya-mukti. Jelikož považují Nejvyššího Pána za obyčejnou živou bytost, myslí si, že mohou Pána Viṣṇua zabít, jako nějakého obyčejného člověka. Zde se také ukazuje, že démoni velice rádi pijí krev. Všichni prahnou po mase a krvi.
Hiraṇyakaśipu nařkl Nejvyšší Osobnost Božství z toho, že má mysl neklidnou jako malé dítě, kterému stačí nabídnout nějaké zákusky či lāḍḍu, a udělá cokoliv. To nepřímo poukazuje na skutečné chování Nejvyššího Pána, který v Bhagavad-gītě (9.26) prohlašuje:
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Pán přijímá to, co Mu oddaní nabízejí, kvůli jejich transcendentální lásce. Jelikož Ho milují, nejedí nic, aniž by to nejprve obětovali Jemu. Pán netouží po malém lístku nebo květu, má dost jídla. On sám dává potravu všem živým bytostem. Je však velice milostivý a je také bhakta-vatsala, příznivě nakloněný oddaným, a proto jí vše, co Mu s láskou a oddaností obětují. Toto by nikdo neměl posuzovat jako dětinskou vlastnost. To, že je Nejvyšší Pán bhakta-vatsala, vždy nesmírně potěšen svými oddanými, je Jeho nejvznešenější vlastností. Co se týče slova māyā, je-li použito ve vztahu k vzájemným stykům Nejvyšší Osobnosti Božství a oddaných, znamená “náklonnost”. Činy, jimiž Pán prokazuje přízeň svým oddaným, nesnižují Jeho velikost — jsou známkou Jeho přirozeného zalíbení.
Pokud jde o slovo rudhira, krev Pána Viṣṇua, jelikož Pánu Viṣṇuovi není možné oddělit hlavu od těla, nelze mluvit ani o krvi. Avšak girlanda, která zdobí Viṣṇuovo tělo, je rudá jako krev. Když démoni dosáhnou sāyujya-mukti a zanechají tak svých hříšných činností, jsou požehnáni krvavě rudou girlandou Pána Viṣṇua. Po dosažení sāyujya-mukti jsou někdy přemístěni na Vaikuṇṭhu, kde dostanou prasādam v podobě Pánovy girlandy.