Śrīmad-bhāgavatam 6.2.17
Verš
tapo-dāna-vratādibhiḥ
nādharmajaṁ tad-dhṛdayaṁ
tad apīśāṅghri-sevayā
Synonyma
taiḥ — těmi; tāni — ty všechny; aghāni — hříšné činnosti a jejich výsledky; pūyante — jsou zničeny; tapaḥ — askeze; dāna — dobročinnost; vrata-ādibhiḥ — sliby a dalšími takovými činnostmi; na — ne; adharma-jam — vytvořené bezbožnými činy; tat — toho; hṛdayam — srdce; tat — to; api — také; īśa-aṅghri — lotosovým nohám Pána; sevayā — službou.
Překlad
Askezí, dobročinností, sliby a dalšími podobnými metodami může člověk neutralizovat reakce za hříšný život, ale tyto zbožné činnosti nemohou vykořenit hmotné touhy z jeho srdce. Kdo však slouží lotosovým nohám Osobnosti Božství, je od všech takových nečistot okamžitě oproštěn.
Význam
Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.42) uvádí: bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca — oddaná služba je tak mocná, že ten, kdo ji vykonává, je okamžitě osvobozen od všech hříšných tužeb. Všechny touhy v tomto hmotném světě jsou hříšné, protože hmotná touha znamená smyslový požitek, se kterým se vždy pojí více či méně hříšné jednání. Čistá bhakti je však anyābhilāṣitā-śūnya — prostá hmotných tužeb, jež jsou výsledkem karmy a jñāny. Kdo vykonává oddanou službu, nemá již žádné hmotné touhy, a to znamená, že překonal hříšný život. S hmotnými touhami je třeba zcela skoncovat. Jinak dojde k tomu, že i když se člověk prostřednictvím askeze a dobročinnosti načas osvobodí od hříchu, stejné touhy se objeví znovu, protože jeho srdce je nečisté. Bude proto opět jednat hříšně a trpět.