ŚB 6.11.24

अहं हरे तव पादैकमूल-
दासानुदासो भवितास्मि भूय: ।
मन: स्मरेतासुपतेर्गुणांस्ते
गृणीत वाक् कर्म करोतु काय: ॥ २४ ॥
ahaṁ hare tava pādaika-mūla-
dāsānudāso bhavitāsmi bhūyaḥ
manaḥ smaretāsu-pater guṇāṁs te
gṛṇīta vāk karma karotu kāyaḥ

Synonyma

aham; hareó můj Pane; tavaTebe; pāda-eka-mūlajehož jediným útočištěm jsou lotosové nohy; dāsa-anudāsaḥslužebník Tvého služebníka; bhavitāsmistanu se; bhūyaḥznovu; manaḥmá mysl; smaretamůže vzpomínat; asu-pateḥPána mého života; guṇānvlastnosti; teTvé; gṛṇītamohou opěvovat; vākmá slova; karmačinnosti v rámci služby Tobě; karotumůže vykonávat; kāyaḥmé tělo.

Překlad

Ó můj Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, budu moci být zase služebníkem Tvých věčných služebníků, kteří nacházejí útočiště jedině u Tvých lotosových nohou? Ó Pane mého života, mohu se znovu stát jejich služebníkem, aby má mysl mohla vždy myslet na Tvé transcendentální vlastnosti, má slova mohla tyto vlastnosti vždy opěvovat a mé tělo Ti mohlo vždy s láskou sloužit?

Význam

Tento verš shrnuje podstatu života oddaného. Člověk se musí nejprve stát služebníkem služebníka služebníka Pána (dāsānudāsa). Śrī Caitanya Mahāprabhu doporučoval — a také ukázal vlastním příkladem — že živá bytost si má vždy přát být služebníkem služebníka služebníka Kṛṣṇy, Pána gopī (gopī-bhartuḥ pada-kamalayor dāsa-dāsānudāsaḥ). To znamená, že člověk musí přijmout duchovního mistra, který přichází v učednické posloupnosti a je služebníkem služebníka Pána. Podle jeho pokynů pak musí zaměstnat své trojí vlastnictví — tělo, mysl a slova. Tělo má být zaměstnané fyzickou činností podle nařízení duchovního mistra, mysl má neustále myslet na Kṛṣṇu a slova mají kázat o slávě Pána. Je-li člověk takto zaměstnaný láskyplnou službou Pánu, jeho život je úspěšný.