ŚB 4.29.70
Dévanágarí
नाहं ममेति भावोऽयं पुरुषे व्यवधीयते ।
यावद् बुद्धिमनोऽक्षार्थगुणव्यूहो ह्यनादिमान् ॥ ७० ॥
यावद् बुद्धिमनोऽक्षार्थगुणव्यूहो ह्यनादिमान् ॥ ७० ॥
Verš
nāhaṁ mameti bhāvo ’yaṁ
puruṣe vyavadhīyate
yāvad buddhi-mano-’kṣārtha-
guṇa-vyūho hy anādimān
puruṣe vyavadhīyate
yāvad buddhi-mano-’kṣārtha-
guṇa-vyūho hy anādimān
Synonyma
na — ne; aham — já; mama — moje; iti — takto; bhāvaḥ — vědomí; ayam — toto; puruṣe — v živé bytosti; vyavadhīyate — je oddělené; yāvat — dokud; buddhi — inteligence; manaḥ — mysl; akṣa — smysly; artha — smyslové předměty; guṇa — hmotných kvalit; vyūhaḥ — projev; hi — jistě; anādi-mān — jemné tělo (které existuje od nepaměti).
Překlad
Dokud existuje jemnohmotné tělo, složené z inteligence, mysli, smyslů, smyslových předmětů a reakcí hmotných kvalit, existuje i vědomí falešné totožnosti a jeho relativní předmět, hrubé tělo.
Význam
Touhy jemného těla, složeného z mysli, inteligence a ega, nelze uskutečnit bez hrubého těla, složeného z hmotných prvků země, vody, vzduchu, ohně a éteru. Není-li projevené hrubohmotné tělo, živá bytost nemůže v rámci kvalit hmotné přírody jednat. V tomto verši je jasně vysvětlené, že jemné činnosti mysli a inteligence pokračují kvůli utrpení a požitku jemného těla. Vědomí hmotného pojetí totožnosti (“já” a “moje”) trvá i nadále, protože existuje již od nepaměti. Když však duše pochopí vědomí Kṛṣṇy a přemístí se do duchovního světa, akce a reakce hrubého i jemného těla ji přestanou obtěžovat.