Śrīmad-bhāgavatam 4.20.3
Verš
naradeva narottamāḥ
nābhidruhyanti bhūtebhyo
yarhi nātmā kalevaram
Synonyma
su-dhiyaḥ — nejinteligentnější osoby; sādhavaḥ — které si přejí konat dobro; loke — na tomto světě; nara-deva — ó králi; nara-uttamāḥ — nejlepší z lidských bytostí; na abhidruhyanti — nikdy nejsou zlomyslné; bhūtebhyaḥ — vůči jiným živým bytostem; yarhi — protože; na — nikdy; ātmā — vlastní já neboli duše; kalevaram — toto tělo.
Překlad
Ó králi, ten, kdo má rozvinutou inteligenci a přeje si konat druhým dobro, je považován za nejlepší z lidských bytostí. Pokročilý člověk nikdy neuvažuje zle o druhých. Lidé s vyspělou inteligencí si jsou vždy vědomi toho, že toto hmotné tělo se liší od duše.
Význam
V běžném životě máme zkušenost, že když šílený člověk někoho zavraždí, zprostí ho viny i soudce nejvyššího soudu. Jde o to, že živá bytost je vždy čistá, jelikož je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Když padne do zajetí hmotné energie, stává se obětí tří kvalit hmotné přírody, a cokoliv dělá, dělá pod jejich vlivem. Bhagavad-gītā (5.14) uvádí:
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate
“Vtělená duše, pán města svého těla, nekoná činy, nepobízí k nim a ani nevytváří jejich plody. To vše uskutečňují kvality hmotné přírody.”
Živá bytost neboli duše ve skutečnosti nic nedělá — vše se děje pod vlivem kvalit hmotné přírody. Když je člověk nemocný, příznaky jeho nemoci se stávají zdrojem všemožných bolestí. Ti, kdo jsou pokročilí v transcendentálním vědomí, vědomí Kṛṣṇy, nikdy nezávidí ani duši, ani jejím činnostem pod vlivem hmotné přírody. Pokročilí transcendentalisté se nazývají sudhiyaḥ. Sudhī znamená “inteligence”, “vysoce rozvinutá” a “oddaný”. Ten, kdo je oddaný a zároveň má vysoce rozvinutou inteligenci, nepodniká nic proti tělu ani proti duši. Když dojde k nějaké neshodě, odpouští. Je řečeno, že schopnost odpouštět je vlastností lidí, kteří dělají pokrok v duchovním poznání.