Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ

Zjevení Pána Viṣṇua vobětní aréně Mahārāje Pṛthua

Verš

maitreya uvāca
bhagavān api vaikuṇṭhaḥ
sākaṁ maghavatā vibhuḥ
yajñair yajña-patis tuṣṭo
yajña-bhuk tam abhāṣata

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu; api — také; vaikuṇṭhaḥ — Pán Vaikuṇṭhy; sākam — společně s; maghavatā — král Indra; vibhuḥ — Pán; yajñaiḥ — oběťmi; yajña-patiḥ — Pán všech obětí; tuṣṭaḥ — uspokojen; yajña-bhuk — poživatel yajñi; tam — králi Pṛthuovi; abhāṣata — řekl.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, byl velice spokojený s vykonáním devadesáti devíti obětí koně. Objevil se na scéně v doprovodu krále Indry a začal hovořit.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
eṣa te ’kārṣīd bhaṅgaṁ
haya-medha-śatasya ha
kṣamāpayata ātmānam
amuṣya kṣantum arhasi

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil; eṣaḥ — tento Pán Indra; te — tvé; akārṣīt — prováděné; bhaṅgam — narušení; haya — koně; medha — oběti; śatasya — sté; ha — vskutku; kṣamāpayataḥ — který žádá o prominutí; ātmānam — tebe; amuṣya — jemu; kṣantum — odpustit; arhasi — měl bys.

Překlad

Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pravil: Můj milý králi Pṛthu, král nebes Indra, který narušil tvé vykonávání sta obětí, nyní přichází se Mnou, abys mu odpustil. Proto mu, prosím, promiň.

Význam

Zde je velmi důležité slovo ātmānam. Yogīni i jñānī mají ve zvyku oslovovat jeden druhého (nebo i obyčejného člověka) jako vlastní já, neboť transcendentalista nikdy nepokládá živou bytost za tělo. Jelikož je individuální osoba nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, duše a Nejvyšší Duše se od sebe kvalitativně neliší. Další verš vysvětlí, že tělo je jen povrchní obal, a pokročilý transcendentalista proto nečiní rozdíly mezi jednou a druhou duší.

Verš

sudhiyaḥ sādhavo loke
naradeva narottamāḥ
nābhidruhyanti bhūtebhyo
yarhi nātmā kalevaram

Synonyma

su-dhiyaḥ — nejinteligentnější osoby; sādhavaḥ — které si přejí konat dobro; loke — na tomto světě; nara-deva — ó králi; nara-uttamāḥ — nejlepší z lidských bytostí; na abhidruhyanti — nikdy nejsou zlomyslné; bhūtebhyaḥ — vůči jiným živým bytostem; yarhi — protože; na — nikdy; ātmā — vlastní já neboli duše; kalevaram — toto tělo.

Překlad

Ó králi, ten, kdo má rozvinutou inteligenci a přeje si konat druhým dobro, je považován za nejlepší z lidských bytostí. Pokročilý člověk nikdy neuvažuje zle o druhých. Lidé s vyspělou inteligencí si jsou vždy vědomi toho, že toto hmotné tělo se liší od duše.

Význam

V běžném životě máme zkušenost, že když šílený člověk někoho zavraždí, zprostí ho viny i soudce nejvyššího soudu. Jde o to, že živá bytost je vždy čistá, jelikož je nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství. Když padne do zajetí hmotné energie, stává se obětí tří kvalit hmotné přírody, a cokoliv dělá, dělá pod jejich vlivem. Bhagavad-gītā (5.14) uvádí:

na kartṛtvaṁ na karmāṇi
lokasya sṛjati prabhuḥ
na karma-phala-saṁyogaṁ
svabhāvas tu pravartate

“Vtělená duše, pán města svého těla, nekoná činy, nepobízí k nim a ani nevytváří jejich plody. To vše uskutečňují kvality hmotné přírody.”

Živá bytost neboli duše ve skutečnosti nic nedělá — vše se děje pod vlivem kvalit hmotné přírody. Když je člověk nemocný, příznaky jeho nemoci se stávají zdrojem všemožných bolestí. Ti, kdo jsou pokročilí v transcendentálním vědomí, vědomí Kṛṣṇy, nikdy nezávidí ani duši, ani jejím činnostem pod vlivem hmotné přírody. Pokročilí transcendentalisté se nazývají sudhiyaḥ. Sudhī znamená “inteligence”, “vysoce rozvinutá” a “oddaný”. Ten, kdo je oddaný a zároveň má vysoce rozvinutou inteligenci, nepodniká nic proti tělu ani proti duši. Když dojde k nějaké neshodě, odpouští. Je řečeno, že schopnost odpouštět je vlastností lidí, kteří dělají pokrok v duchovním poznání.

Verš

puruṣā yadi muhyanti
tvādṛśā deva-māyayā
śrama eva paraṁ jāto
dīrghayā vṛddha-sevayā

Synonyma

puruṣāḥ — osoby; yadi — když; muhyanti — zmatené; tvādṛśāḥ — jako ty; deva — Nejvyššího Pána; māyayā — energií; śramaḥ — námaha; eva — jistě; param — jenom; jātaḥ — vytvořená; dīrghayā — po dlouhou dobu; vṛddha-sevayā — službou autoritám.

Překlad

Je-li taková osobnost, jako jsi ty — tak pokročilá díky vykonávání pokynů předchozích ācāryů — unesena vlivem Mé hmotné energie, pak lze všechen tvůj pokrok považovat za pouhou ztrátu času.

Význam

Slovo vṛddha-sevayā je velice důležité. Vṛddha znamená “starý” a sevayā znamená “službou”. Dokonalé poznání lze získat od ācāryů, osvobozených duší. Nikdo nemůže mít dokonalé poznání, aniž by prošel přípravou v systému paramparā. Pṛthu Mahārāja byl takto vyškolen, a proto si nezasluhoval být považován za obyčejného člověka. Obyčejný člověk, který uvažuje pouze na úrovni tělesné existence, je neustále zmaten působením kvalit hmotné přírody.

Verš

ataḥ kāyam imaṁ vidvān
avidyā-kāma-karmabhiḥ
ārabdha iti naivāsmin
pratibuddho ’nuṣajjate

Synonyma

ataḥ — proto; kāyam — tělo; imam — toto; vidvān — ten, kdo má poznání; avidyā — nevědomostí; kāma — touhami; karmabhiḥ — a činnostmi; ārabdhaḥ — stvořené; iti — takto; na — nikdy; eva — jistě; asmin — k tomuto tělu; pratibuddhaḥ — ten, kdo ví; anuṣajjate — podléhá připoutanosti.

Překlad

Ti, kdo mají plné poznání o tělesném pojetí života a vědí, že toto tělo se skládá z nevědomosti, tužeb a činností, které jsou výsledkem iluze, nepodléhají tělesné připoutanosti.

Význam

Jak je řečeno v předminulém verši, ti, kdo mají rozvinutou inteligenci (sudhiyaḥ), se nepovažují za tělo. Tělo jakožto výtvor nevědomosti projevuje dva druhy činností. Když si v tělesném pojetí myslíme, že nám pomůže smyslový požitek, podléháme iluzi. Dalším druhem iluze je myslet si, že budeme šťastní, když se budeme snažit uspokojovat touhy, které pocházejí z iluzorního těla, když dosáhneme vyšších planetárních systémů nebo když budeme vykonávat různé védské obřady. To vše je iluze. Hmotné činnosti s cílem politického osvobození a společenské a humanitární činnosti vykonávané s představou, že pomohou lidem ke štěstí, jsou rovněž iluzorní, protože se zakládají na iluzorním tělesném pojetí. Vše, po čem toužíme nebo co vykonáváme pod vlivem tělesného pojetí, je iluze. Pán Viṣṇu tedy poučil Pṛthua Mahārāje, že obětní obřady jsou sice příkladem pro obyčejné lidi, ale co se jeho osoby týče, nemá jich zapotřebí. To potvrzuje Bhagavad-gītā (2.45):

traiguṇya-viṣayā vedā
nistraiguṇyo bhavārjuna
nirdvandvo nitya-sattva-stho
niryoga-kṣema ātmavān

Vedy se zabývají především tématem tří kvalit hmotné přírody. Povznes se nad tyto kvality, ó Arjuno, a buď vůči nim transcendentální. Osvoboď se ode všech dualit a starostí o zisk a bezpečí a spočívej ve svém vlastním já.”

Obřady doporučené ve Vedách se většinou pojí se třemi kvalitami hmotné přírody. Arjuna proto dostal radu, aby tyto védské činnosti transcendoval a místo nich vykonával transcendentální činnosti oddané služby.

Verš

asaṁsaktaḥ śarīre ’sminn
amunotpādite gṛhe
apatye draviṇe vāpi
kaḥ kuryān mamatāṁ budhaḥ

Synonyma

asaṁsaktaḥ — nepřipoutaný; śarīre — k tělu; asmin — tomuto; amunā — takovým tělesným pojetím; utpādite — vytvořený; gṛhe — dům; apatye — děti; draviṇe — majetek; — nebo; api — také; kaḥ — kdo; kuryāt — činil by; mamatām — spřízněnost; budhaḥ — učený člověk.

Překlad

Jak by učený člověk, který nemá žádný sklon k tělesnému pojetí života, mohl být tímto pojetím ve vztahu k domu, dětem, majetku a dalším tělesným produktům ovlivněn?

Význam

Védské obřady jsou bezpochyby určeny pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua, ale ve skutečnosti Ho neuspokojují. Spíše umožňují uspokojovat vlastní smysly s Pánovým svolením. Materialisté, kterým jde především o smyslový požitek, tak prostřednictvím védských obřadů dostávají oprávnění si užívat. Tomu se říká traiguṇya-viṣayā vedāḥ. Védské obřady se zakládají na třech kvalitách hmotné přírody. Ti, kdo překonali hmotné podmínění, nejeví o takové obřady zájem — zajímají se raději o vyšší povinnosti v rámci transcendentální láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Tato oddaná služba se nazývá nistraiguṇya a nemá nic společného s hmotným pojetím tělesného pohodlí.

Verš

ekaḥ śuddhaḥ svayaṁ-jyotir
nirguṇo ’sau guṇāśrayaḥ
sarva-go ’nāvṛtaḥ sākṣī
nirātmātmātmanaḥ paraḥ

Synonyma

ekaḥ — jediné; śuddhaḥ — čisté; svayam — vlastní já; jyotiḥ — zářící; nirguṇaḥ — bez hmotných vlastností; asau — to; guṇa-āśrayaḥ — útočiště dobrých vlastností; sarva-gaḥ — schopné dostat se kamkoliv; anāvṛtaḥ — nepokryté hmotou; sākṣī — svědek; nirātmā — bez jiného já; ātma-ātmanaḥ — tělu a mysli; paraḥ — transcendentální.

Překlad

Individuální duše je jediná, čistá, nehmotná a zářící. Je útočištěm všech dobrých vlastností a prostupuje vším. Nemá hmotný obal a je svědkem všech činností. Naprosto se liší od jiných živých bytostí a je transcendentální všem vtěleným duším.

Význam

V minulém verši jsou použita dvě významná slova: asaṁsaktaḥ, “nepřipoutaný”, a budhaḥ, “plně si všeho vědomý”. Plným vědomím je míněno to, že osoba má znát své původní, přirozené postavení a také postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. Podle Śrī Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura popisuje Pán Viṣṇu v této sloce Sám Sebe neboli Paramātmu. Paramātmā se vždy liší od vtělené duše i od hmotného světa; proto je označena slovem para. Tato para, Nejvyšší Osobnost Božství, je eka, “jediná”. Pán je jediný, zatímco podmíněné duše, vtělené v hmotném světě, existují v mnoha různých podobách — jako polobozi, lidské bytosti, zvířata, stromy, ptáci, včely a podobně. Živé bytosti tedy nejsou eka, ale je jich mnoho. To je potvrzeno ve Vedách: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām. Živé bytosti, kterých je mnoho a které jsou zapletené v tomto hmotném světě, nejsou čisté. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je však čistý a odpoutaný. Jelikož jsou živé bytosti pokryty hmotným tělem, nevydávají záři, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Paramātmā, ji vydává. Živé bytosti, které jsou znečištěné kvalitami hmotné přírody, se nazývají saguṇa, zatímco Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství, je nirguṇa, neboť nepodléhá vlivu hmotných kvalit. Živé bytosti, které jsou omezené hmotnými vlastnostmi, jsou guṇāśrita, zatímco Nejvyšší Osobnost Božství je guṇāśraya. Podmíněná duše má pohled zakrytý hmotným znečištěním, a proto nevidí příčinu svého jednání ani své minulé životy. Nejvyšší Osobnost Božství, nezakrytá hmotným tělem, je svědkem všech činností živé bytosti. Oba—jak živá bytost, tak Paramātmā, Nejvyšší Osobnost Božství — jsou však ātmā, duše. Jsou totožní kvalitou, ale zároveň se v mnoha ohledech od sebe liší; zvláště co se týče šesti vznešených vlastností, které má Nejvyšší Osobnost Božství v plné míře. Plné poznání znamená, že jīva-ātmā, živá bytost, musí znát jak své postavení, tak i postavení Nejvyššího. To je plné poznání.

Verš

ya evaṁ santam ātmānam
ātma-sthaṁ veda pūruṣaḥ
nājyate prakṛti-stho ’pi
tad-guṇaiḥ sa mayi sthitaḥ

Synonyma

yaḥ — každý, kdo; evam — takto; santam — existuje; ātmānam — individuální ātmā a Nejvyšší Osobnost Božství, Paramātmā; ātma-stham — nacházející se ve svém těle; veda — ví; pūruṣaḥ — osoba; na — nikdy; ajyate — je ovlivněna; prakṛti — v hmotné přírodě; sthaḥ — umístěná; api — ačkoliv; tat-guṇaiḥ — kvalitami hmotné přírody; saḥ — taková osoba; mayi — ve Mně; sthitaḥ — umístěná.

Překlad

Toho, kdo má toto plné poznání Paramātmy a ātmy, nikdy neovlivňují kvality hmotné přírody, přestože se v ní nachází. Je tomu tak proto, že je neustále zaměstnaný v Mé transcendentální láskyplné službě.

Význam

Když se Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zjeví v tomto hmotném světě, není ovlivněn kvalitami hmotné přírody. Ti, kdo jsou s Nejvyšší Osobností Božství neustále spojeni, jimi rovněž nejsou ovlivněni, přestože se nacházejí v hmotném těle či hmotném světě. To velice pěkně vysvětluje Bhagavad-gītā (14.26):

māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

“Ten, kdo je neochvějně zaměstnán oddanou službou Pánu, překonává hmotné kvality a dosahuje realizace Brahmanu.” Śrīla Rūpa Gosvāmī v této souvislosti říká, že pokud někdo neustále slouží Pánu tělem, slovy a myslí, je třeba ho považovat za osvobozeného, i když žije v hmotném světě.

Verš

yaḥ sva-dharmeṇa māṁ nityaṁ
nirāśīḥ śraddhayānvitaḥ
bhajate śanakais tasya
mano rājan prasīdati

Synonyma

yaḥ — každý, kdo; sva-dharmeṇa — svými předepsanými povinnostmi; mām — Mě; nityam — pravidelně; nirāśīḥ — bez jakéhokoliv motivu; śraddhayā — vírou a oddaností; anvitaḥ — obdařený; bhajate — uctívá; śanakaiḥ — postupně; tasya — jeho; manaḥ — mysl; rājan — ó králi Pṛthu; prasīdati — dosáhne plného uspokojení.

Překlad

Pán Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, pokračoval: Můj milý králi Pṛthu, když Mi člověk, který plní své předepsané povinnosti, s láskou a bez touhy po hmotném zisku slouží, postupně dosáhne velkého vnitřního uspokojení.

Význam

Tento verš potvrzuje rovněž Viṣṇu Purāṇa. Předepsané povinnosti se nazývají varṇāśrama-dharma a dělí se do čtyř kategorií hmotného a duchovního života, jimiž jsou brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra a brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa. Jedná-li člověk podle systému varnāśrama-dharmy, aniž by toužil po plodech své práce, postupně dosáhne uspokojení. Vykonávat svou předepsanou povinnost jako způsob oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství je konečným cílem života. Bhagavad-gītā to označuje jako karma-yogu. Měli bychom tedy jednat pouze pro uspokojení Pána a sloužit Mu. Jinak se zapleteme do výsledných reakcí.

Každý má svou určitou předepsanou povinnost, ale účelem hmotného zaměstnání by neměl být hmotný zisk — výsledky práce se mají naopak obětovat. Zvláště brāhmaṇa by neměl vykonávat své předepsané činnosti pro hmotný zisk, ale pro potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Kṣatriya, vaiśya a śūdra mají jednat podobně. Každý v tomto hmotném světě vykonává různá zaměstnání, ale jejich účelem má být potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství. Oddaná služba je velice jednoduchá a může ji začít vykonávat každý. Nechť zůstane tím, čím je — stačí, aby ve svém domě instaloval Božstva Nejvyššího Pána. Mohou to být Božstva Rādhā-Kṛṣṇa či Lakṣmī-Nārāyaṇa (existuje i mnoho jiných podob Pána). Takto může brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra používat výsledky své poctivé práce k uctívání Božstev. Každý by si měl osvojit činnosti oddaných — naslouchání, opěvování, vzpomínání, uctívání, obětování všeho Pánu a službu Jemu — bez ohledu na to, jaká je jeho předepsaná povinnost. Takto se může velice snadno zapojit do služby Nejvyšší Osobnosti Božství. Jakmile Pána služba potěší, poslání života je naplněno.

Verš

parityakta-guṇaḥ samyag
darśano viśadāśayaḥ
śāntiṁ me samavasthānaṁ
brahma kaivalyam aśnute

Synonyma

parityakta-guṇaḥ — ten, kdo se vymanil z kvalit hmotné přírody; samyak — stejný; darśanaḥ — jehož pohled; viśada — neznečištěné; āśayaḥ — jehož mysl či srdce; śāntim — mír; me — Mé; samavasthānam — rovnocenné postavení; brahma — duchovní; kaivalyam — osvobození od hmotného znečištění; aśnute — dosahuje.

Překlad

Když je srdce zbavené všeho hmotného znečištění, mysl se stane průzračně jasnou a vědomí se rozšíří. Oddaný pak může vidět vše stejným pohledem. V tomto životním stádiu vnímá mír a dosahuje téhož postavení, jako mám Já — sac-cid-ānanda-vigraha.

Význam

Māyāvādské pojetí kaivalyi se liší od pojetí vaiṣṇavského. Māyāvādī si myslí, že jakmile se živá bytost zbaví všeho hmotného znečištění, splyne s Nejvyšším. Vaiṣṇavský filozof se na kaivalyu dívá jinak — chápe své postavení i postavení Nejvyšší Osobnosti Božství. V čistém stavu živá bytost ví, že je věčným služebníkem Nejvyššího. To se nazývá realizace Brahmanu a představuje to duchovní dokonalost živé bytosti. Tohoto spojení lze dosáhnout velice snadno. Jak uvádí Bhagavad-gītā, jakmile se někdo zapojí do transcendentální láskyplné služby Pánu, okamžitě se ocitne na transcendentální úrovni zvané kaivalya neboli Brahman.

Verš

udāsīnam ivādhyakṣaṁ
dravya-jñāna-kriyātmanām
kūṭa-stham imam ātmānaṁ
yo vedāpnoti śobhanam

Synonyma

udāsīnam — lhostejný; iva — jednoduše; adhyakṣam — dozorce; dravya — z hmotných prvků; jñāna — poznávacích smyslů; kriyā — činných smyslů; ātmanām — a mysli; kūṭa-stham — stálá; imam — tato; ātmānam — duše; yaḥ — každý, kdo; veda — ví; āpnoti — získává; śobhanam — veškeré štěstí.

Překlad

Každý, kdo ví, že toto hmotné tělo, skládající se z pěti hrubých prvků, smyslových orgánů, činných smyslů a mysli, je pod dozorem stálé duše, má nárok na osvobození z hmotného otroctví.

Význam

Tato sloka popisuje, jak se lze osvobodit z hmotného otroctví. Za prvé je třeba vědět, že duše se liší od těla. Duše se nazývá dehī neboli vlastník těla a hmotné tělo se nazývá deha neboli tělesná schránka duše. Tělo se mění každým okamžikem, ale duše je stálá — proto se nazývá kūṭa-stham. Změnu těla uskutečňují reakce tří kvalit přírody. Toho, kdo chápe stálé postavení duše, by přicházející a odcházející projevy kvalit hmotné přírody v podobě štěstí a neštěstí neměly zneklidňovat. Rovněž v Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa říká, že štěstí a neštěstí přicházejí a odcházejí kvůli působení přírodních kvalit na tělo, a proto by nás takové vnější děje neměly znepokojovat. I když jsme v nich někdy pohrouženi, musíme se je naučit tolerovat. Živá bytost má být k akcím a reakcím vnějšího těla vždy lhostejná.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že tělo, které tvoří hrubohmotné prvky (země, voda, oheň, vzduch a éter) a jemnohmotné prvky (mysl, inteligence a ego), se zcela liší od samotné duše. Vzájemné působení těchto osmi hrubohmotných a jemnohmotných prvků nás proto nemá znepokojovat. Praktickou metodou, jak dosáhnout tohoto stavu lhostejnosti, je oddaná služba. Jedině ten, kdo se dvacet čtyři hodin denně neustále zaměstnává oddanou službou, může být k akcím a reakcím vnějšího těla lhostejný. Když člověk na něco upřeně myslí, neslyší a nevidí žádné vnější činnosti, přestože se odehrávají v jeho přítomnosti. Podobně ten, kdo je plně pohroužen do oddané služby, se nestará, co se děje s vnějším tělem. Takový stav se nazývá samādhi. Ten, kdo je skutečně v samādhi, je prvotřídní yogī.

Verš

bhinnasya liṅgasya guṇa-pravāho
dravya-kriyā-kāraka-cetanātmanaḥ
dṛṣṭāsu sampatsu vipatsu sūrayo
na vikriyante mayi baddha-sauhṛdāḥ

Synonyma

bhinnasya — odlišného; liṅgasya — těla; guṇa — tří kvalit hmotné přírody; pravāhaḥ — neustálá změna; dravya — hmotné prvky; kriyā — činnosti smyslů; kāraka — polobozi; cetanā — a mysl; ātmanaḥ — sestávající z; dṛṣṭāsu — když vnímají; sampatsu — štěstí; vipatsu — neštěstí; sūrayaḥ — ti, kdo jsou pokročilí v poznání; na — nikdy; vikriyante — jsou znepokojeni; mayi — ke Mně; baddha-sauhṛdāḥ — poutáni přátelstvím.

Překlad

Pán Viṣṇu řekl králi Pṛthuovi: Můj milý králi, neustálé změny tohoto hmotného světa jsou výsledkem vzájemného působení tří kvalit hmotné přírody. Pět prvků, smysly, polobozi, kteří vládnou smyslům, jakož i mysl, kterou v činnost uvádí duše — to vše dohromady tvoří tělo. Jelikož se duše od této kombinace hrubohmotných a jemnohmotných prvků zcela liší, Mého oddaného, jehož se Mnou pojí intenzívní přátelství a láska a jenž má dokonalé poznání, hmotné štěstí a neštěstí nikdy nevzrušuje.

Význam

Je možné se ptát: Jak může být živá bytost lhostejná k činnostem těla, má-li na ně dohlížet? Zde je odpověď: tyto činnosti se naprosto liší od činností samotné duše živé bytosti. V této souvislosti můžeme uvést hrubý příklad — cestující obchodník sedí v automobilu, dohlíží na jízdu a radí řidiči. Ví, kolik se spotřebuje benzínu, ví o autu vše, ale přesto je jím nedotčený a stará se více o své obchody. I když jede v autě, myslí na svůj obchod a svou kancelář. Nemá s autem žádné spojení, přestože v něm sedí. Stejně jako je obchodník neustále pohroužený do myšlenek na své obchody, tak i živá bytost může upřeně myslet na láskyplnou službu Pánu. Pak bude moci zůstat nedotčená činnostmi hmotného těla. Takové neutrální postavení může zaujímat jedině oddaný.

Konkrétně je zde použito slovo baddha-sauhṛdāḥ — “poutáni přátelstvím”. Karmī, jñānī a yogīni nemohou být poutáni oddanou službou. Karmī se plně věnují tělesným činnostem. Jejich životním cílem je pouze zajišťovat pohodlí tělu. Jñānī se chtějí ze zapletení vyprostit pomocí mentální spekulace, ale jejich osvobození není trvalé — jelikož nepřijímají útočiště u lotosových nohou Pána, poklesnou ze vznešené úrovně realizace Brahmanu. Yogīni také zastávají tělesné pojetí života — myslí si, že mohou dosáhnout něčeho duchovního prostřednictvím tělesných cviků (dhāraṇā, āsana, prāṇāyāma a podobně). Postavení oddaného je vždy transcendentální díky jeho důvěrnému vztahu s Nejvyšší Osobností Božství. Jedině oddaní tedy mohou zůstávat vždy mimo tělesné akce a reakce a vykonávat své skutečné zaměstnání, službu Pánu.

Verš

samaḥ samānottama-madhyamādhamaḥ
sukhe ca duḥkhe ca jitendriyāśayaḥ
mayopakḷptākhila-loka-saṁyuto
vidhatsva vīrākhila-loka-rakṣaṇam

Synonyma

samaḥ — vyrovnaný; samāna — vždy stejný; uttama — ten, kdo stojí výše; madhyama — ten, kdo je ve středním postavení; adhamaḥ — ten, kdo je na nižší úrovni života; sukhe — ve štěstí; ca — a; duḥkhe — v neštěstí; ca — také; jita-indriya — s ovládnutými smysly; āśayaḥ — a myslí; mayā — Mnou; upakḷpta — zařízené; akhila — vše; loka — lidmi; saṁyutaḥ — obklopen; vidhatsva — poskytuj; vīra — ó hrdino; akhila — všem; loka — občanům; rakṣaṇam — ochranu.

Překlad

Můj milý hrdinný králi, zůstávej prosím vždy vyrovnaný a chovej se ke všem lidem stejně — ať jsou výše než ty, ve středním postavení nebo níže. Nenech se znepokojit dočasným neštěstím či štěstím a plně ovládej svou mysl a smysly. V tomto transcendentálním postavení se snaž plnit své povinnosti krále bez ohledu na to, do jaké životní situace se Mým řízením dostaneš, neboť tvou jedinou zdejší povinností je chránit občany svého království.

Význam

Zde je příklad přijetí přímého pokynu od Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Viṣṇua. Člověk musí splnit pokyn Pána Viṣṇua, ať už ho získá přímo od Něho nebo od Jeho pravého zástupce, duchovního mistra. Arjuna bojoval v bitvě na Kurukṣetře na přímý pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy. Stejně tak i zde dostává Pṛthu Mahārāja pokyny ohledně vykonávání své povinnosti přímo od Pána Viṣṇua. Musíme se držet zásad uvedených v Bhagavad-gītě. Vyavasāyātmikā buddhiḥ — povinností každého člověka je přijmout pokyny od Pána Kṛṣṇy nebo Jeho pravého zástupce a uznat je za životně důležité bez předkládání dalších osobních názorů. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura říká, že se nemáme příliš starat, zda budeme osvobozeni nebo ne, ale jednoduše vykonávat přímý pokyn, který jsme dostali od duchovního mistra. Budeme-li se držet této zásady — poslouchat nařízení duchovního mistra — budeme vždy v osvobozeném stavu. Obyčejný člověk musí dodržovat pravidla a předpisy varṇāśrama-dharmy tím, že bude plnit své předepsané povinnosti podle systému společenských tříd (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a duchovních stavů (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa). Pravideným a důsledným plněním pokynů pro různá životní stádia bude uspokojovat Pána Viṣṇua.

Pán Viṣṇu Pṛthuovi Mahārājovi jakožto králi nařídil, aby byl vždy lhostejný k činnostem těla, neustále sloužil Pánu, a tak setrvával ve stavu osvobození. Zde je vysvětleno slovo baddha-sauhṛdāḥ z předchozího verše. Být přímo v důvěrném spojení s Nejvyšším Pánem nebo přijímat pokyny od Jeho pravého zástupce, duchovního mistra, a upřímně je vykonávat může pouze ten, kdo zůstává lhostejný k tělesným činnostem. Pán nám pomáhá Svými pokyny, jak máme jednat v oddané službě, abychom dělali pokrok na cestě zpátky domů, zpátky k Bohu. Poučuje nás zvenčí v podobě duchovního mistra. Nikdo proto nesmí pokládat duchovního mistra za obyčejnou lidskou bytost. Pán říká: ācāryaṁ māṁ vijānīyān nāva-manyeta karhicit — k duchovnímu mistru se nelze chovat jako k obyčejnému člověku, neboť je zástupcem Nejvyšší Osobnosti Božství (Bhāg. 11.17.27). Je třeba s ním jednat jako s Nejvyšší Osobností Božství, nikdy mu nezávidět a nepovažovat ho za obyčejnou lidskou bytost. Budeme-li se řídit pokynem duchovního mistra a oddaně sloužit Pánu, nikdy nás neznečistí tělesné a hmotné činnosti a náš život bude úspěšný.

Verš

śreyaḥ prajā-pālanam eva rājño
yat sāmparāye sukṛtāt ṣaṣṭham aṁśam
hartānyathā hṛta-puṇyaḥ prajānām
arakṣitā kara-hāro ’gham atti

Synonyma

śreyaḥ — příznivé; prajā-pālanam — vládnout obyvatelstvu; eva — jistě; rājñaḥ — pro krále; yat — protože; sāmparāye — v příštím životě; su-kṛtāt — ze zbožných činností; ṣaṣṭham aṁśam — jednu šestinu; hartā — výběrčí; anyathā — jinak; hṛta-puṇyaḥ — zbavený výsledků zbožných činností; prajānām — občanů; arakṣitā — ten, který nechrání; kara-hāraḥ — výběrčí daní; agham — hřích; atti — získává či trpí.

Překlad

Chránit všechny občany státu je předepsanou povinností krále. Jestliže ji plní, bude v příštím životě sdílet jednu šestinu výsledků jejich zbožných činností. Pokud však král nebo výkonná hlava státu od občanů pouze vybírá daně, ale neposkytuje jim jakožto lidským bytostem náležitou ochranu, jeho poddaní mu odeberou výsledky jeho zbožných činností a na oplátku za to, že je nechrání, bude potrestán za jejich bezbožné jednání.

Význam

Na tomto místě se někdo může zeptat: Kdyby se každý zaměstnal duchovními činnostmi za účelem osvobození a přestal se zajímat o činnosti hmotného světa, jak by mohl pokračovat zdárný chod celé společnosti? A má-li vše pokračovat tak, jak by mělo, jak může být hlava státu k těmto činnostem lhostejná? Jako odpověď na tuto otázku je zde použito slovo śreyaḥ, “příznivé”. Rozdělení činností ve společnosti, jak je uspořádal Nejvyšší Pán, nebylo stvořeno slepě nebo náhodně, jak tvrdí hloupí lidé. Brāhmaṇa musí náležitě plnit svoji povinnost, stejně jako kṣatriya, vaiśya, a dokonce i śūdra. Každý z nich potom může dosáhnout nejvyšší dokonalosti života — osvobození z hmotného otroctví. To potvrzuje Bhagavad-gītā (18.45): sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ — “Vykonáváním svých předepsaných povinností lze dosáhnout nejvyšší dokonalosti.”

Pán Viṣṇu Mahārājovi Pṛthuovi sdělil, že povinností krále není vzdát se svého království a zodpovědnosti za ochranu obyvatel (prajāḥ) a odejít do Himalájí usilovat o osvobození. Osvobození může dosáhnout při vykonávání svých královských povinností. Povinností krále nebo hlavy státu je dohlížet na to, aby všichni lidé (prajāḥ) plnili své předepsané povinnosti, směřující k duchovnímu osvobození. Světský stát nepotřebuje krále nebo vůdce státu, který by byl lhostejný k činnostem obyvatelstva. Vláda v moderním státě má mnoho pravidel a předpisů, jak řídit povinnosti obyvatel, ale zanedbává dohlížet na to, zda také rozvíjejí duchovní poznání. Pokud si vláda těchto věcí nevšímá, občané jednají po svém, bez jakéhokoliv ponětí o realizaci Boha a duchovním životě, a zaplétají se tak do hříšných činností.

Výkonný hlavní představitel státu nesmí být netečný k blahu obyčejných lidí a pouze vybírat daně. Skutečnou povinností krále je dohlížet na to, aby občané postupně vyvinuli plné vědomí Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy znamená konec všech hříšných činností. Jakmile budou ve státě zcela odstraněny hříšné činnosti, nebudou již války, mor, hladovění či přírodní katastrofy. Taková byla situace za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira. Je-li král či vůdce státu schopen přivést občany k vědomí Kṛṣṇy, je oprávněný jim vládnout — v opačném případě nemá právo vybírat daně. Stará-li se král o duchovní zájmy občanů, může daně vybírat bez potíží. Tak budou poddaní i král šťastní v tomto životě a v příštím bude král moci sdílet jednu šestinu zbožných činností občanů. Bude-li však ukládat daně hříšným občanům, bude se s nimi muset dělit o reakce za jejich hříšné činnosti.

Totéž lze vztáhnout také na rodiče a duchovní mistry. Pokud rodiče pouze plodí děti jako kočky a psi, ale nedokáží je zachránit před hrozící smrtí, budou se za činnosti svých zvířatům podobných dětí zodpovídat. Později se z takových dětí stávají hippies. Stejně tak když duchovní mistr nedokáže vést své žáky k tomu, aby se zbavili hříšných činností, stává se zodpovědným za jejich hříšné jednání. Tyto jemné zákony přírody současní vůdci společnosti neznají. Jelikož vládní představitelé mají nedostatek poznání a obyčejní lidé jsou darebáci a zloději, situace v lidské společnosti nemůže být příznivá. V současnosti je na celém světě rozšířená tato neslučitelná kombinace státu a občanů, a proto — jako nevyhnutelný důsledek těchto společenských podmínek — panuje neustálé napětí, války a obavy.

Verš

evaṁ dvijāgryānumatānuvṛtta-
dharma-pradhāno ’nyatamo ’vitāsyāḥ
hrasvena kālena gṛhopayātān
draṣṭāsi siddhān anurakta-lokaḥ

Synonyma

evam — takto; dvija — z brāhmaṇů; agrya — předními; anumata — schválené; anuvṛtta — získané prostřednictvím učednické posloupnosti; dharma — náboženské zásady; pradhānaḥ — ten, jehož hlavní zájem je; anyatamaḥ — nepřipoutaný; avitā — ochránce; asyāḥ — Země; hrasvena — za krátký; kālena — čas; gṛha — domů; upayātān — když osobně přijdeš; draṣṭāsi — uvidíš; siddhān — dokonalé osobnosti; anurakta-lokaḥ — milovaný občany.

Překlad

Pán Viṣṇu pokračoval: Můj drahý králi Pṛthu, budeš-li i nadále chránit občany podle pokynů učených bráhmanských autorit, které je přijímají v učednické posloupnosti nasloucháním žáka mistrovi, a budeš-li dodržovat jimi stanovené náboženské zásady, aniž bys byl připoután k představám vytvořeným mentální spekulací, pak bude každý z tvých občanů šťastný a bude tě milovat. Velice brzy budeš také moci vidět takové osvobozené osobnosti, jako jsou čtyři Kumārové (Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra).

Význam

Pán Viṣṇu radil králi Pṛthuovi, že každý musí dodržovat zásady varṇāśrama-dharmy — potom má bez ohledu na své postavení v tomto hmotném světě osvobození po smrti zaručené. V tomto věku je ovšem systém varṇāśrama-dharmy v úplném chaosu, a je proto velice těžké dodržovat všechny zásady. Jedinou metodou, jak dosáhnout životní dokonalosti, je vyvinout vědomí Kṛṣṇy. Stejně jako varṇāśrama-dharmu následují různí lidé v různém postavení, tak i zásady vědomí Kṛṣṇy může dodržovat každý v kterékoliv části světa.

Zvláštní význam má zmínka, že je třeba následovat nejvýznamnější brāhmaṇy (dvijāgrya), jako je Parāśara a Manu. Tito velcí mudrci nám již dali pokyny, jak žít podle zásad varṇāśrama-dharmy. Také Sanātana Gosvāmī a Rūpa Gosvāmī nám dali pravidla a předpisy, abychom se mohli stát čistými oddanými Pána. Je tedy nezbytné řídit se pokyny ācāryů v systému paramparā, kteří přijali poznání tak, jak je předáváno od duchovního mistra k žákovi. Tak můžeme žít ve svých hmotných životních podmínkách a zároveň se zbavit hmotného znečištění, aniž bychom opouštěli svá místa. Pán Caitanya Mahāprabhu proto učí, že člověk nemusí měnit své postavení. Musí pouze naslouchat z dokonalého zdroje (to se nazývá paramparā) a řídit se zásadami, které jsou určené pro praktické uplatnění v životě; tak může dosáhnout nejvyšší životní dokonalosti — osvobození — a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Jinými slovy, potřebná změna probíhá ve vědomí, nikoliv na úrovni těla. V tomto pokleslém věku se lidé bohužel zajímají o tělo, a ne o duši. Vymýšlejí mnoho “ismů”, které se týkají pouze těla, ale s duší nemají nic společného.

V moderním věku demokracie hlasuje mnoho vládních zástupců o podobě zákonů. Každý den vydávají nový zákon. Jelikož jsou však tyto zákony pouze mentálními výmysly nezkušených podmíněných duší, nemohou lidské společnosti přinést úlevu. Dříve byli sice králové autokraté, ale přísně následovali zásady dané velkými mudrci a světci. Zemi vládli zcela bezchybně a vše probíhalo hladce. Občané byli zbožní, králové vybírali daně oprávněně, a situace byla tedy velice příznivá. V současnosti jsou takzvaní vládci vybíráni z hmotně ctižádostivých lidí, kteří si hledí pouze svých osobních zájmů a nemají žádné poznání śāster. Čelní představitelé států jsou tedy hlupáci a darebáci v pravém slova smyslu a obyčejní lidé jsou śūdrové. Toto spojení hlupáků a darebáků na jedné straně a śūdrů na druhé nemůže světu přinést mír a blahobyt. Proto ve společnosti pravidelně dochází k různým nepokojům v podobě bitev, lidových povstání a bratrovražedných sporů. Vůdci za těchto okolností nejenže nedokáží vést lidi k osvobození, ale ani jim neumějí zajistit klid mysli. V Bhagavad-gītě je řečeno, že ten, kdo se řídí smyšlenými představami bez odkazu na śāstry, nikdy nedosáhne úspěchu, štěstí či osvobození po smrti.

Verš

varaṁ ca mat kañcana mānavendra
vṛṇīṣva te ’haṁ guṇa-śīla-yantritaḥ
nāhaṁ makhair vai sulabhas tapobhir
yogena vā yat sama-citta-vartī

Synonyma

varam — požehnání; ca — také; mat — ode Mě; kañcana — cokoliv chceš; mānava-indra — ó vůdce lidských bytostí; vṛṇīṣva — prosím žádej; te — tvými; aham — Já; guṇa-śīla — vznešenými vlastnostmi a vynikajícím chováním; yantritaḥ — uchvácený; na — ne; aham — Já; makhaiḥ — oběťmi; vai — jistě; su-labhaḥ — snadno získaný; tapobhiḥ — askezí; yogena — vykonáváním mystické yogy; — nebo; yat — kvůli čemuž; sama-citta — v tom, kdo je vyrovnaný; vartī — umístěný.

Překlad

Můj milý králi, tvé vznešené vlastnosti a vynikající chování Mě uchvacují, a proto jsem ti velice příznivě nakloněn. Můžeš Mě tedy požádat o jakékoliv požehnání. Ten, kdo nemá vznešené vlastnosti a chování, nemůže získat Mou přízeň pouhým vykonáváním obětí, přísnou askezí či mystickou yogou. Zůstávám však vždy vyrovnaný v srdci toho, kdo je také za všech okolností vyrovnaný.

Význam

Pán Viṣṇu byl velice spokojen s dobrým charakterem a chováním Mahārāje Pṛthua a nabídl mu požehnání. Pán otevřeně říká, že vykonávání velkých obětí či podstupování askeze v rámci mystické yogy Ho neuspokojí. Těší Ho jedině vznešený charakter a chování. Ty se však nemohou vyvinout, dokud se člověk nestane čistým oddaným Pána. Každý, kdo se dostal na úroveň čisté, neochvějné oddané služby Pánu, vyvíjí své původní, dobré vlastnosti duše. Duše má jakožto nedílná část Nejvyšší Osobnosti Božství všechny dobré vlastnosti Pána. Je-li znečištěná kvalitami hmotné přírody, osoba je považována za dobrou nebo špatnou s ohledem na hmotné vlastnosti. Je-li však všem hmotným vlastnostem transcendentální, vycházejí najevo samé dobré vlastnosti. Těchto vlastností oddaného je celkem dvacet šest a jedná se o následující: 1) je ke všem laskavý, 2) s nikým se nehádá, 3) spočívá v Absolutní Pravdě, 4) ke každému je stejný, 5) je bezchybný, 6) dobročinný, 7) jemný, 8) čistý, 9) jednoduchý, 10) shovívavý, 11) klidný, 12) zcela připoutaný ke Kṛṣṇovi, 13) nemá hmotné touhy, 14) je mírný, 15) stálý, 16) ovládá se, 17) nejí víc, než je třeba, 18) je rozumný, 19) uctivý, 20) pokorný, 21) vážný, 22) soucitný, 23) přátelský, 24) poetický, 25) zkušený a 26) tichý. Pán je spokojen, když živá bytost vyvíjí transcendentální vlastnosti, nikoliv když uměle vykonává oběti a praktikuje mystickou yogu. Jinými slovy, dokud člověk není plně kvalifikovaný stát se čistým oddaným Pána, nemůže čekat, že bude osvobozen z hmotného zapletení.

Verš

maitreya uvāca
sa itthaṁ loka-guruṇā
viṣvaksenena viśva-jit
anuśāsita ādeśaṁ
śirasā jagṛhe hareḥ

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — Maitreya pravil; saḥ — on; ittham — takto; loka-guruṇā — nejvyšším učitelem všech lidí; viṣvaksenena — Osobností Božství; viśva-jit — dobyvatel světa (Mahārāja Pṛthu); anuśāsitaḥ — poučený; ādeśam — pokyny; śirasā — na hlavu; jagṛhe — přijal; hareḥ — Osobnosti Božství.

Překlad

Velký mudrc Maitreya pokračoval: Můj milý Viduro, takto Mahārāja Pṛthu, dobyvatel celého světa, přijal pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství na svou hlavu.

Význam

Pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství je třeba přijímat s poklonou u lotosových nohou Pána. To znamená, že vše, co Osobnost Božství říká, máme přijmout jako takové, s velkou péčí, pozorností a úctou. Nepřísluší nám vylepšovat slova Nejvyšší Osobnosti Božství, něco přidávat či měnit, jak se stalo zvykem mnoha takzvaných učenců a svāmīch, kteří komentují slova Bhagavad-gīty. Pṛthu Mahārāja zde dává praktický příklad, jak přijímat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství. To je způsob přijímání poznání prostřednictvím systému paramparā.

Verš

spṛśantaṁ pādayoḥ premṇā
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha

Synonyma

spṛśantam — dotkl se; pādayoḥ — nohou; premṇā — v extázi; vrīḍitam — zahanbený; svena — svými; karmaṇā — činnostmi; śata-kratum — král Indra; pariṣvajya — objal; vidveṣam — nenávisti; visasarja — vzdal se; ha — samozřejmě.

Překlad

Král Indra, stojící opodál, se začal za své činnosti stydět a padl před králem Pṛthuem na zem, aby se dotkl jeho lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja ho však okamžitě ve velké extázi objal a vzdal se veškeré nenávisti vůči němu, způsobené tím, že Indra ukradl koně určeného pro oběť.

Význam

Existuje mnoho případů, kdy se někdo provinil proti lotosovým nohám vaiṣṇavy a později toho litoval. Zde rovněž vidíme, že i když byl král nebes Indra tak mocný, že doprovázel Pána Viṣṇua, považoval se za velkého provinilce, neboť ukradl koně Pṛthua Mahārāje určeného pro oběť. Tomu, kdo se proviní u lotosových nohou vaiṣṇavy, Nejvyšší Osobnost Božství nikdy neodpustí. To ilustrují mnohé příklady. Durvāsā Muni, velký mudrc a mystický yogī, urazil Ambarīṣe Mahārāje a musel rovněž padnout k jeho lotosovým nohám.

Indra se rozhodl padnout k lotosovým nohám krále Pṛthua, ale král byl tak velkodušný vaiṣṇava, že nechtěl, aby tak Mahārāja Indra učinil. Okamžitě ho zvedl, objal ho a oba zapomněli na vše, co se stalo. Král Indra i Mahārāja Pṛthu k sobě předtím cítili nenávist a hněv, ale oba byli vaiṣṇavové, služebníci Pána Viṣṇua, a proto bylo jejich povinností odstranit příčinu své nenávisti. To je také prvotřídní příklad ochoty ke spolupráci mezi vaiṣṇavy. V současnosti ovšem lidé nejsou vaiṣṇavové, a proto spolu neustále bojují a nakonec jsou poraženi, aniž by naplnili poslání lidského života. Proto je nezbytně nutné šířit po světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby lidé — přestože se na sebe někdy hněvají a chovají se k sobě zle — mohli díky svému vědomí Kṛṣṇy takového soupeření a nenávisti bez potíží zanechat.

Verš

bhagavān atha viśvātmā
pṛthunopahṛtārhaṇaḥ
samujjihānayā bhaktyā
gṛhīta-caraṇāmbujaḥ

Synonyma

bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; atha — potom; viśva-ātmā — Nadduše; pṛthunā — králem Pṛthuem; upahṛta — byly obětovány; arhaṇaḥ — všechny předměty pro uctívání; samujjihānayā — postupně se zvyšující; bhaktyā — jehož oddaná služba; gṛhīta — přijaté; caraṇa-ambujaḥ — Jeho lotosové nohy.

Překlad

Král Pṛthu bohatě uctíval lotosové nohy Nejvyššího Pána, který k němu byl tak milostivý. Uctíváním lotosových nohou Osobnosti Božství postupně zvyšoval svou extázi v oddané službě.

Význam

Když se na těle oddaného projevují různé druhy extáze, rozumí se, že jeho oddaná služba je dokonalá. Existuje mnoho projevů transcendentální extáze — oddaný může plakat, může se smát, potit se, padnout na zem a křičet jako šílenec. Všechny tyto příznaky lze někdy vidět na jeho těle. Nazývají se aṣṭa-sāttvika-vikāra, “osm transcendentálních proměn”, a nikdy se nemají napodobovat. Když oddaný skutečně dosáhne dokonalosti, tyto příznaky se na jeho těle viditelně projeví. Pán je bhakta-vatsala — je nakloněný Svému čistému oddanému (bhaktovi). Transcendentální extatické styky mezi Nejvyšším Pánem a Jeho oddaným tedy nejsou nikdy totéž, co činnosti tohoto hmotného světa.

Verš

prasthānābhimukho ’py enam
anugraha-vilambitaḥ
paśyan padma-palāśākṣo
na pratasthe suhṛt satām

Synonyma

prasthāna — opustit; abhimukhaḥ — připravený; api — i když; enam — jeho (Pṛthua); anugraha — laskavostí; vilambitaḥ — zadržený; paśyan — když viděl; padma-palāśa-akṣaḥ — Pán, Jehož oči jsou jako okvětní lístky lotosu; na — ne; pratasthe — odešel; suhṛt — příznivec; satām — oddaných.

Překlad

Pán se již chystal odejít, ale jelikož Ho tolik přitahovalo chování krále Pṛthua, zůstal. Zadrželo Ho, když Svýma lotosovýma očima sledoval Pṛthuovo jednání, neboť je věčným příznivcem Svých oddaných.

Význam

Slova suhṛt satām jsou velice významná. Nejvyšší Osobnost Božství vždy tíhne ke Svým oddaným a vždy myslí na jejich blaho. To není stranění. Jak uvádí Bhagavad-gītā, Pán je ke každému stejný (samo 'haṁ sarva-bhūteṣu), ale zvláště Ho přitahují ti, kdo Mu slouží. Na jiném místě Pán říká, že oddaný je vždy v Jeho srdci a také On je v srdcích Svých oddaných.

Zvláštní náklonnost Nejvyšší Osobnosti Božství k čistým oddaným není nepřirozená a nejedná se ani o stranění. Například otec může mít několik dětí, ale zvláště rád má to, které je k němu velice připoutané. To vysvětluje Bhagavad-gītā (10.10):

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

Ti, kdo s láskou a náklonností neustále oddaně slouží Pánu, jsou přímo ve styku s Nejvyšší Osobností Božství v podobě Nadduše v srdci každého. Pán není od oddaného daleko. Sídlí v srdci každého, ale jedině oddaný realizuje Jeho přítomnost — tak má s Pánem přímé spojení a v každém okamžiku přijímá Jeho pokyny. Oddaný tedy nemůže udělat chybu a nelze ani říci, že Pán Svým čistým oddaným straní.

Verš

sa ādi-rājo racitāñjalir hariṁ
vilokituṁ nāśakad aśru-locanaḥ
na kiñcanovāca sa bāṣpa-viklavo
hṛdopaguhyāmum adhād avasthitaḥ

Synonyma

saḥ — on; ādi-rājaḥ — původní král; racita-añjaliḥ — se sepjatýma rukama; harim — Nejvyšší Osobnost Božství; vilokitum — hledět na; na — ne; aśakat — mohl; aśru-locanaḥ — oči plné slz; na — ne; kiñcana — cokoliv; uvāca — řekl; saḥ — on; bāṣpa-viklavaḥ — zalknutý hlas; hṛdā — svým srdcem; upaguhya — objal; amum — Pána; adhāt — zůstal; avasthitaḥ — stát.

Překlad

Původní král, Mahārāja Pṛthu, s očima plnýma slz a chvějícím se, zalknutým hlasem, nejenže Pána jasně neviděl, ani ani Ho nedokázal nijak oslovit. Objal Ho ve svém srdci a zůstal stát se sepjatýma rukama.

Význam

Stejně jako je Kṛṣṇa osloven v Brahma-saṁhitě jako ādi-puruṣa, původní osobnost, tak i král Pṛthu jakožto zplnomocněná inkarnace Pána je v tomto verši označen jako ādi-rājaḥ, původní, ideální král. Byl velkým oddaným a zároveň velkým hrdinou, který ve svém království přemohl všechny nežádoucí živly. Byl tak mocný, že se v boji vyrovnal Indrovi, králi nebes. Chránil své občany a neustále je zaměstnával zbožnými činnostmi a oddaností Pánu. Nikdy by od nich nevybral na daních ani korunu, aniž by je dokázal ochránit před všemi pohromami. Největší pohromou v životě je stát se bezbožným, a tudíž hříšným. Když hlava státu nebo král dovolí občanům hřešit prostřednictvím nedovolenému sexu, požívání omamných látek, pojídání masa a hazardování, nese za to zodpovědnost, a jelikož od nich neoprávněně vybírá daně, musí si za jejich hříšné životy vytrpět výsledné reakce. Takové jsou zásady vládnutí, a jelikož se jimi Mahārāja Pṛthu řídil, je zde označen jako ādi-rājaḥ.

Dokonce i zodpovědný král, jako je Mahārāja Pṛthu, se může stát prvotřídním čistým oddaným. Na chování krále Pṛthua jasně vidíme, jaké extáze — vnější i vnitřní — dosáhl v čisté oddané službě.

Právě dnes jsme si přečetli v bombajských novinách, že se vláda chystá zrušit prohibiční zákon. Od dob Gándhího hnutí za nespolupráci platí v Bombaji zákaz prodeje alkoholu a lidé nesmějí pít. Občané jsou bohužel tak vychytralí, že zvýšili objem nezákonné destilace lihovin, a přestože se alkohol neprodává veřejně v obchodech, lze ho získat na veřejných záchodcích a podobných abnormálních místech. Jelikož vláda nedokáže tomuto nezákonnému podloudnictví zabránit, rozhodla se vyrábět lihoviny levněji, aby lidé dostávali svůj příděl omamných látek přímo od ní a nekupovali si je na veřejných záchodcích. Vládě se nepodařilo odvrátit srdce občanů od hříšného života, a proto se rozhodla — aby neztratila daně, které vybírá pro naplnění své pokladnice — vyrábět alkohol a dávat ho těm, kteří po něm prahnou.

Taková vláda nedokáže zabránit výsledným reakcím hříšného života, jako je válka, mor, hladovění, zemětřesení a další katastrofy. Přírodní zákon je takový, že jakmile dojde k nesrovnalostem v následování zákonů Boha (což Bhagavad-gītā popisuje jako dharmasya glāniḥ, neposlušnost vůči zákonům přírody či Boha), okamžitě přijde tvrdý trest v podobě nenadálé války. Nedávno jsme zažili válku mezi Indií a Pákistánem. Během čtrnácti dnů došlo k nesmírným ztrátám na lidských životech i k obrovským hmotným škodám a vyvolalo to znepokojení celého světa. To jsou reakce za hříšný život. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má lidi vést k čistotě a dokonalosti. I kdybychom se rozvíjením vědomí Kṛṣṇy očistili jen částečně, jak popisuje Bhāgavatam (naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu), chtíč a chamtivost — hmotné nemoci obyvatelstva — se zmenší. Toho lze dosáhnout šířením čistého poselství Śrīmad-Bhāgavatamu neboli vědomí Kṛṣṇy. Velké obchodní a průmyslové firmy přispívají mnoha tisíci rupií na obranné fondy, které peníze spalují v podobě střelného prachu, ale když je požádáme, aby štědře přispěly na rozvoj hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, zdráhají se. Za těchto okolností bude svět opakovaně trpět nenadálými válkami, které jsou důsledkem chybějícího vědomí Kṛṣṇy.

Verš

athāvamṛjyāśru-kalā vilokayann
atṛpta-dṛg-gocaram āha pūruṣam
padā spṛśantaṁ kṣitim aṁsa unnate
vinyasta-hastāgram uraṅga-vidviṣaḥ

Synonyma

atha — poté; avamṛjya — utíral; aśru-kalāḥ — slzy v očích; vilokayan — sledoval; atṛpta — neuspokojený; dṛk-gocaram — Jehož viděl pouhýma očima; āha — řekl; pūruṣam — Nejvyššímu Pánovi; padā — Svýma lotosovýma nohama; spṛśantam — který se dotýkal; kṣitim — země; aṁse — na rameni; unnate — zvednutém; vinyasta — měl položenou; hasta — Své ruky; agram — přední část; uraṅga-vidviṣaḥ — Garuḍy, nepřítele hadů.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se Svýma lotosovýma nohama téměř dotýkal země a Svou ruku měl položenou na zvednutém rameni Garuḍy, nepřítele hadů. Mahārāja Pṛthu si utíral slzy z očí a snažil se na Pána dívat, ale vypadalo to, že pohledem na Něho nebyl plně uspokojen. Přednesl Mu tedy následující modlitby.

Význam

Významným sdělením této sloky je, že Pán stál těsně nad zemí a téměř se jí dotýkal. Obyvatelé vyšších planetárních systémů, od Brahmaloky (kde žije Pán Brahmā) až po Svargaloku (sídlo krále Indry), jsou tak duchovně pokročilí, že když přicházejí navštívit tento nebo jiné nižší planetární systémy, zůstávají v beztížném stavu. To znamená, že mohou stát, aniž by se dotýkali země. Pán Viṣṇu je Nejvyšší Osobnost Božství, ale jelikož žije na jednom z planetárních systémů v tomto vesmíru, někdy vystupuje jako jeden z polobohů tohoto vesmíru. Když se poprvé objevil před Mahārājem Pṛthuem, nedotýkal se povrchu této Země, ale poté, co Ho chování a charakter Mahārāje Pṛthua plně uspokojily, ihned začal jednat jako Nejvyšší Osobnost Božství, Nārāyaṇa z Vaikuṇṭhy. Z lásky k Pṛthuovi Mahārājovi se dotkl země, ale ruku položil na zvednuté rameno Garuḍy, Svého přepravce, jako kdyby chtěl zabránit pádu, protože není zvyklý stát na zemském povrchu. To vše jsou příznaky Jeho velké lásky k Pṛthuovi Mahārājovi. Král si byl vědom svého štěstí a extáze mu bránila na Pána plně pohlédnout, ale přesto začal chvějícím se hlasem přednášet modlitby.

Verš

pṛthur uvāca
varān vibho tvad varadeśvarād budhaḥ
kathaṁ vṛṇīte guṇa-vikriyātmanām
ye nārakāṇām api santi dehināṁ
tān īśa kaivalya-pate vṛṇe na ca

Synonyma

pṛthuḥ uvāca — Pṛthu Mahārāja řekl; varān — o požehnání; vibho — můj drahý Nejvyšší Pane; tvat — od Tebe; vara-da-īśvarāt — od Nejvyšší Osobnosti Božství, nejvyššího dárce požehnání; budhaḥ — učený člověk; katham — jak; vṛṇīte — mohl by žádat; guṇa-vikriyā — zmatených kvalitami hmotné přírody; ātmanām — živých bytostí; ye — která; nārakāṇām — živých bytostí v pekle; api — také; santi — existují; dehinām — vtělených; tān — ta všechna; īśa — ó Nejvyšší Pane; kaivalya-pate — ó dárce splynutí s Pánem; vṛṇe — žádám; na — ne; ca — také.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi nejlepší z polobohů, kteří mohou dávat požehnání. Proč by Tě tedy měl kterýkoliv učený člověk žádat o požehnání určená pro živé bytosti zmatené kvalitami hmotné přírody? Taková požehnání získávají automaticky i ti, kdo trpí v pekelných podmínkách. Můj drahý Pane, nepochybně můžeš udělit splynutí s Tebou Samotným, ale já po takovém požehnání netoužím.

Význam

Existují různé druhy požehnání odpovídající žádostem určité osoby. Pro karmī je nejvyšším požehnáním dosáhnout vyšších planetárních systémů, kde je velice dlouhý život, vysoká životní úroveň a nepředstavitelné blaho. Jiní — jñānī a yogīni — zase chtějí splynout s Pánem. Tomu se říká kaivalya. Pán je proto osloven jako kaivalya-pati, vládce požehnání zvaného kaivalya. Oddaní však dostávají od Pána jiný druh požehnání, protože netouží ani po nebeských planetách, ani po splynutí s Pánem. Pro oddané je kaivalya (splynutí s Pánem) na stejné úrovni jako peklo. Slovo naraka znamená “peklo” a každý, kdo žije v hmotném světě, se nazývá nāraka, protože samotná hmotná existence je pokládána za pekelnou. Pṛthu Mahārāja však dal najevo, že se nezajímá ani o požehnání, po kterých touží karmī, ani o ta, která si přejí jñānī a yogīni. Śrīla Prabodhānanda Sarasvatī Prabhu, velký oddaný Pána Caitanyi, prohlásil, že kaivalya není o nic lepší než životní podmínky v pekle, a co se týče radostí na nebeských planetách, jsou to ve skutečnosti pouhé bludičky či přeludy. Nic takového oddaní nechtějí. Nemají zájem o postavení Pána Brahmy či Pána Śivy a netouží ani po tom, aby se vyrovnali Pánu Viṣṇuovi. Pṛthu Mahārāja dal jako čistý oddaný Pána svůj postoj velice jasně najevo.

Verš

na kāmaye nātha tad apy ahaṁ kvacin
na yatra yuṣmac-caraṇāmbujāsavaḥ
mahattamāntar-hṛdayān mukha-cyuto
vidhatsva karṇāyutam eṣa me varaḥ

Synonyma

na — ne; kāmaye — přeji si; nātha — ó Pane; tat — to; api — dokonce; aham — já; kvacit — kdykoliv; na — ne; yatra — kde; yuṣmat — Tvých; caraṇa-ambuja — lotosových nohou; āsavaḥ — nektarový nápoj; mahat-tama — velkých oddaných; antaḥ-hṛdayāt — z hloubi srdce; mukha — z úst; cyutaḥ — předávaný; vidhatsva — dej; karṇa — uší; ayutam — milión; eṣaḥ — toto; me — mé; varaḥ — požehnání.

Překlad

Můj drahý Pane, nepřeji si získat požehnání v podobě splynutí s Tebou, které neobsahuje nektarový nápoj Tvých lotosových nohou. Chci mít alespoň milión uší, abych mohl naslouchat o slávě Tvých lotosových nohou z úst Tvých čistých oddaných.

Význam

V minulém verši oslovil Mahārāja Pṛthu Pána výrazem kaivalya-pati, vládce osvobození v podobě splynutí s Ním. To neznamená, že o toto osvobození usiloval. Jasně zde prohlašuje: “Můj drahý Pane, nechci takové požehnání.” Mahārāja Pṛthu chtěl mít milión uší, aby mohl naslouchat o slávě lotosových nohou Pána. Výslovně uvedl, že oslavování Pána musí vycházet z úst čistých oddaných, kteří hovoří z hloubi svého srdce. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.3) je řečeno: śuka-mukhād amṛta-drava-saṁyutam — nektar Śrīmad-Bhāgavatamu ještě zlahodněl tím, že vyšel z úst Śrīly Śukadeva Gosvāmīho. Někdo by si mohl myslet, že o slávě Pána je možné naslouchat od kohokoliv — od oddaných i neoddaných — ale zde je jasně řečeno, že sláva Pána musí vycházet z úst čistých oddaných. Śrī Sanātana Gosvāmī přísně zakazuje naslouchat neoddanému. Existuje mnoho profesionálních recitátorů Śrīmad-Bhāgavatamu, kteří tato vyprávění přednášejí vyumělkovaným způsobem, ale čistý oddaný jim nechce naslouchat, jelikož takové oslavování Pána je pouhou vibrací hmotného zvuku. Zato oslavování Pána vyslechnuté od čistého oddaného okamžitě působí.

Slova satāṁ prasaṅgān mama vīrya-saṁvidaḥ (Bhāg. 3.25.25) znamenají, že oslavování Pána je účinné, pokud vychází z úst čistého oddaného. Pán má bezpočet oddaných po celém vesmíru, kteří oslavují Pána již od nepaměti a po neomezeně dlouhou dobu; přesto však nemohou výčet Jeho slávy zcela ukončit. Pṛthu Mahārāja proto chtěl mít bezpočet uší a také Rūpa Gosvāmī chtěl mít milióny uší a milióny jazyků, aby mohl opěvovat slávu Pána a naslouchat o ní. Budou-li naše uši neustále zaměstnány nasloucháním o slávě Pána, nebudeme mít kdy naslouchat māyāvādské filozofii, která je zhoubou duchovního pokroku. Śrī Caitanya Mahāprabhu řekl, že pokud někdo poslouchá kázání māyāvādského filozofa o činnostech Pána — i když se jedná o popisy z védské literatury — je nakonec odsouzen k záhubě. Posloucháním takové māyāvādské filozofie nelze dojít k cíli v podobě duchovní dokonalosti života.

Verš

sa uttamaśloka mahan-mukha-cyuto
bhavat-padāmbhoja-sudhā kaṇānilaḥ
smṛtiṁ punar vismṛta-tattva-vartmanāṁ
kuyogināṁ no vitaraty alaṁ varaiḥ

Synonyma

saḥ — ten; uttama-śloka — ó Pane, chválený vybranými verši; mahat — velkých oddaných; mukha-cyutaḥ — předávané z úst; bhavat — Tvých; pada-ambhoja — z lotosových nohou; sudhā — nektaru; kaṇa — částečky; anilaḥ — chladivý vánek; smṛtim — vzpomenutí; punaḥ — opět; vismṛta — zapomenuté; tattva — k pravdě; vartmanām — těch, kteří jsou na cestě; ku-yoginām — těch, kdo se nezapojují do oddané služby; naḥ — nás; vitarati — navrací; alam — zbytečná; varaiḥ — jiná požehnání.

Překlad

Můj drahý Pane, jsi opěvován vybranými verši, které pronášejí velké osobnosti. Takové oslavování Tvých lotosových nohou se podobá částečkám šafránu. Když transcendentální vibrace z úst velkých oddaných přináší vůni šafránového prachu z Tvých lotosových nohou, zapomnětlivá živá bytost si postupně vzpomíná na svůj věčný vztah s Tebou. Oddaní tak krok za krokem docházejí ke správnému závěru o hodnotě života. Můj drahý Pane, nepotřebuji proto žádné jiné požehnání než možnost naslouchat slovům z úst Tvého čistého oddaného.

Význam

Minulý verš vysvětluje, že oslavování Pána je třeba naslouchat od čistého oddaného. To je dále vysvětleno zde. Transcendentální vibrace z úst čistého oddaného je tak mocná, že může oživit vzpomínky živé bytosti na její věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. V hmotné existenci jsme pod vlivem iluzorní māyi téměř zapomněli na svůj věčný vztah s Pánem, stejně jako člověk zapomíná na své povinnosti, když hluboce spí. Ve Vedách je řečeno, že každý z nás spí pod vlivem māyi. Musíme se z tohoto spánku probudit a zapojit se do správné služby, neboť tak můžeme náležitě využít možností této lidské životní podoby. Jak stojí v písni Ṭhākura Bhaktivinoda, Pán Caitanya říká: jīva jāga, jīva jāga. Pán žádá každou spící živou bytost, aby vstala a zaměstnala se oddanou službou, jelikož tím může naplnit své poslání v této lidské životní podobě. Tento probouzející hlas přichází skrze ústa čistého oddaného.

Čistý oddaný, který neustále slouží Pánu, přijímá útočiště u Jeho lotosových nohou, a proto je v přímém styku s šafránovými částečkami milosti, které pokrývají lotosové nohy Pána. I když může hlas čistého oddaného připomínat zvuk tohoto hmotného nebe, duchovně je velice mocný, neboť se dotýká částeček šafránového prachu na lotosových nohách Pána. Jakmile spící živá bytost zaslechne mocný hlas čistého oddaného, ihned si vzpomene na svůj věčný vztah s Pánem, přestože do té doby žila v naprostém zapomenutí.

Pro podmíněnou duši je tedy velice důležité naslouchat slovům z úst čistého oddaného, který se zcela odevzdal lotosovým nohám Pána a je prostý jakékoliv hmotné touhy, spekulativního poznání či znečištění kvalitami hmotné přírody. Každý z nás je kuyogī, protože sloužíme tomuto hmotnému světu a zapomínáme, že máme věčný vztah s Pánem jakožto Jeho milující služebníci. Naší povinností je povznést se z úrovně kuyogy a stát se suyogīny, dokonalými mystiky. Proces naslouchání čistému oddanému doporučují všechna védská písma a zvláště Pán Caitanya Mahāprabhu. Člověk může zůstat ve svém životním postavení — nezáleží na tom, jaké je — ale bude-li naslouchat čistému oddanému, postupně pochopí svůj vztah k Pánu, a začne Mu proto s láskou sloužit. To bude znamenat naprostou dokonalost jeho života. Tento proces naslouchání slovům z úst čistého oddaného je tedy velice důležitý pro pokrok v duchovním porozumění.

Verš

yaśaḥ śivaṁ suśrava ārya-saṅgame
yadṛcchayā copaśṛṇoti te sakṛt
kathaṁ guṇa-jño viramed vinā paśuṁ
śrīr yat pravavre guṇa-saṅgrahecchayā

Synonyma

yaśaḥ — oslavování; śivam — všepříznivé; su-śravaḥ — ó Pane, Jenž jsi honosně oslavován; ārya-saṅgame — ve společnosti pokročilých oddaných; yadṛcchayā — tak či onak; ca — také; upaśṛṇoti — slyší; te — Tvé; sakṛt — byť jen jednou; katham — jak; guṇa-jñaḥ — ten, kdo oceňuje dobré vlastnosti; viramet — může přestat; vinā — není-li; paśum — zvíře; śrīḥ — bohyně štěstí; yat — která; pravavre — uznala; guṇa — Tvé vlastnosti; saṅgraha — získat; icchayā — s touhou.

Překlad

Můj drahý Pane, Jenž jsi honosně oslavován! Když někdo ve společnosti čistých oddaných uslyší byť jen jednou o slávě Tvých činností, pak — není-li pouhým zvířetem — se nemůže společnosti oddaných vzdát, neboť žádný inteligentní člověk by nebyl tak lehkovážný, aby ji opustil. Dokonalost naslouchání o Tvé slávě a jejího opěvování uznala i bohyně štěstí, která si přála naslouchat o Tvých neomezených činnostech a transcendentální proslulosti.

Význam

Společnost oddaných (ārya-saṅgama) je nejdůležitějším faktorem v tomto světě. Slovo ārya označuje ty, kdo dělají duchovní pokrok. V historii lidské rasy je rod Árjů považován za nejvznešenější společnost na světě, jelikož se řídí zásadami védské civilizace. Árjové jsou rozšířeni po celém světě pod jménem Indo-árijci. V pradávných dobách se všichni členové rodu Árjů řídili védskými zásadami, a proto byli duchovně pokročilí. Králové, známí jako rājarṣiové, měli dokonalou kšatrijskou výchovu (jako ochránci obyvatel) a byli tak pokročilí v duchovním životě, že občané neměli nejmenší problémy.

Rodina Árjů dokáže vysoce ocenit oslavování Nejvyššího Pána. Ostatním v tom sice také nic nebrání, ale zvláště Árjové velice rychle chápou podstatu duchovního života. Čím to je, že můžeme tak snadno šířit vědomí Kṛṣṇy mezi Evropany a Američany? Historie říká, že Američané a Evropané prokázali své schopnosti během kolonizačního úsilí, ale v současnosti se kvůli znečištění způsobenému rozvojem materialistické vědy z jejich synů a vnuků stávají zvrhlíci. Tato situace je výsledkem toho, že ztratili svoji původní duchovní kulturu, kterou představuje védská civilizace. V současné době tito potomci Árjů velice vážně přijímají hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Jiní, kteří se s nimi stýkají a poslouchají zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry ze rtů čistých oddaných, jsou transcendentální vibrací rovněž uchváceni. Transcendentální vibrace zpívané Árji jsou velice účinné, ale i ten, kdo k rodu Árjů nepatří, se stane vaiṣṇavou pouhým posloucháním mantry, protože tato vibrace má velký vliv na každého.

Mahārāja Pṛthu poukazuje na to, že i bohyně štěstí Lakṣmī, která je stálou společnicí Pána Nārāyaṇa, chtěla zvláště slyšet o slávě Pána a podrobila se přísné askezi, aby získala společnost gopī, čistých oddaných. Impersonalista se může ptát, proč se má člověk obtěžovat tím, že bude neustále po mnoho a mnoho let zpívat mahā-mantru Hare Kṛṣṇa, místo aby skončil a usiloval o kaivalyu, osvobození v podobě splynutí s Pánem. Mahārāja Pṛthu odpovídá tvrzením, že toto zpívání je tak přitažlivé, že ten, kdo není zvířetem, se ho nemůže vzdát. To platí i v případě, že se člověk s touto transcendentální vibrací setká náhodou. Pṛthu Mahārāja v této souvislosti zdůrazňuje, že jedině zvíře může přestat se zpíváním Hare Kṛṣṇa. Ti, kdo nejsou zvířaty, ale skutečně pokročilými, inteligentními civilizovanými lidmi, nemohou nikdy zanechat neustálého zpívání Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Verš

athābhaje tvākhila-pūruṣottamaṁ
guṇālayaṁ padma-kareva lālasaḥ
apy āvayor eka-pati-spṛdhoḥ kalir
na syāt kṛta-tvac-caraṇaika-tānayoḥ

Synonyma

atha — proto; ābhaje — zaměstnám se oddanou službou; tvā — Tobě; akhila — všezahrnující; pūruṣa-uttamam — Nejvyšší Osobnost Božství; guṇa-ālayam — útočiště všech transcendentálních vlastností; padma-karā — bohyně štěstí, která drží v ruce lotosový květ; iva — jako; lālasaḥ — toužící; api — vskutku; āvayoḥ — Lakṣmī a mě; eka-pati — jeden pán; spṛdhoḥ — soutěžení; kaliḥ — spor; na — ne; syāt — kéž nastane; kṛta — učiněná; tvat-caraṇa — Tvým lotosovým nohám; eka-tānayoḥ — jediná pozornost.

Překlad

Nyní si přeji zaměstnat se službou lotosovým nohám Nejvyšší Osobnosti Božství a sloužit stejně jako bohyně štěstí, která drží v ruce lotosový květ, protože Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je útočištěm všech transcendentálních vlastností. Mám strach, abychom se s bohyní štěstí nehádali, když budeme oba pozorně vykonávat stejnou službu.

Význam

Pán je zde osloven jako akhila-pūruṣottama, Nejvyšší Osobnost Božství, Pán celého stvoření. Puruṣa znamená “poživatel” a uttama znamená “nejlepší”. Ve vesmíru existují různé druhy puruṣů neboli poživatelů. Obecně je lze rozdělit do tří kategorií — na podmíněné, osvobozené a věčné. Ve Vedách je Nejvyšší Pán označen jako nejvyšší věčný mezi všemi věčnými (nityo nityānām). Jak Nejvyšší Osobnost Božství, tak živé bytosti jsou věční. Nejvyšší věční jsou viṣṇu-tattva — Pán Viṣṇu a Jeho expanze. Nitya se tedy vztahuje na Osobnost Božství, od Kṛṣṇy po Mahā-Viṣṇua, Nārāyaṇa a další Kṛṣṇovy expanze. Podle Brahma-saṁhity (rāmādi mūrtiṣu) existují milióny a miliardy expanzí Pána Viṣṇua, jako je Rāma, Nṛsiṁha, Varāha a další inkarnace. Ty všechny se nazývají věčné.

Slovo mukta označuje živé bytosti, které nikdy nepřicházejí do tohoto hmotného světa, a baddha je ten, kdo v hmotném světě žije téměř věčně. Těžce v něm zápasí, aby se zbavil trojího utrpení hmotné přírody a mohl si užívat života. Mukta je však již osvobozený a nikdy sem nepřichází. Pán Viṣṇu je pánem hmotného světa a nepřipadá v úvahu, že by Ho hmotná příroda ovládala. Proto je zde osloven jako pūruṣottama, nejlepší ze všech živých bytostí kategorií viṣṇu-tattva a jīva-tattva. Srovnávat Pána Viṣṇua a jīva-tattvu nebo je považovat za rovnocenné je tedy velký přestupek. Māyāvādští filozofové přisuzují jīvě a Nejvyššímu Pánovi rovnocenné postavení a považují je za totožné, ale to je největší přestupek proti lotosovým nohám Pána Viṣṇua.

Zde v hmotném světě máme praktickou zkušenost, že osobu ve vyšším postavení uctívá osoba v nižším postavení. Stejně tak pūruṣottamu, největšího, Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu neboli Pána Viṣṇua, ostatní vždy uctívají. Pṛthu Mahārāja se proto rozhodl sloužit Jeho lotosovým nohám. Pṛthu Mahārāja je sice považován za inkarnaci Pána Viṣṇua, ale nazývá se śaktyāveśa. Další významné slovo v tomto verši je guṇālayam, které označuje Viṣṇua jako útočiště všech transcendentálních vlastností. Podle māyāvādských filozofů je Absolutní Pravda nirguṇa (“bez vlastností”), což je ve shodě s impersonalistickým pohledem, ale Pán je ve skutečnosti útočištěm všech dobrých vlastností. Jednou z nejdůležitějších vlastností Pána je Jeho náklonnost ke Svým oddaným, pro kterou se nazývá bhakta-vatsala. Oddaní si neustále toužebně přejí sloužit lotosovým nohám Pána a také Pán si velice přeje přijímat láskyplnou službu od Svých oddaných. Při této výměně služby dochází k mnoha transcendentálním úkonům, které jsou označovány jako činnosti na úrovni transcendentálních vlastností. Mezi transcendentální vlastnosti Pána patří to, že je vševědoucí, všudypřítomný, všeprostupující, všemocný, příčina všech příčin, Absolutní Pravda, zdroj veškeré radosti a veškerého poznání, všepříznivý a podobně.

Pṛthu Mahārāja chtěl sloužit Pánu s bohyní štěstí, ale to neznamená, že byl na úrovni mādhurya-rasy. Bohyně štěstí slouží Pánu v rase manželské lásky (mādhurya). I když má místo na hrudi Pána, těší se jakožto oddaná ze služby Jeho lotosovým nohám. Pṛthu Mahārāja myslel pouze na Pánovy lotosové nohy, protože je na úrovni dāsya-rasy, služebnického vztahu k Pánu. Z dalšího verše se dozvíme, že bohyni štěstí považoval za vesmírnou matku (jagan-mātā). Nepřipadalo tedy v úvahu soutěžit s ní na úrovni mādhurya-rasy. Přesto se bál, že by se kvůli jeho službě Pánu mohla urazit. To poukazuje na skutečnost, že v absolutním světě spolu někdy služebníci ve službě Pánu soutěží. Jedná se však o soutěž bez zlomyslnosti. Když na Vaikuṇṭě některý oddaný vyniká ve službě Pánu, ostatní mu nezačnou jeho vynikající službu závidět, ale snaží se rovněž dosáhnout její úrovně.

Verš

jagaj-jananyāṁ jagad-īśa vaiśasaṁ
syād eva yat-karmaṇi naḥ samīhitam
karoṣi phalgv apy uru dīna-vatsalaḥ
sva eva dhiṣṇye ’bhiratasya kiṁ tayā

Synonyma

jagat-jananyām — u matky vesmíru (Lakṣmī); jagat-īśa — ó Pane vesmíru; vaiśasam — hněv; syāt — může se probudit; eva — jistě; yat-karmaṇi — v jejíž činnosti; naḥ — moje; samīhitam — touha; karoṣi — zvaž; phalgu — nepatrná služba; api — dokonce; uru — velká; dīna-vatsalaḥ — příznivě nakloněný ubohým; sve — vlastní; eva — jistě; dhiṣṇye — ve Svém bohatství; abhiratasya — toho, kdo je plně spokojený; kim — jaká je potřeba; tayā — s ní.

Překlad

Můj drahý Pane vesmíru, bohyně štěstí Lakṣmī je matkou světa, ale přesto se obávám, že by se na mě mohla hněvat, neboť zasahuji do její služby a dělám právě to, k čemu je tolik připoutaná. Zároveň však doufám, že i kdyby nastalo nějaké nedorozumění, Ty se mě zastaneš, neboť jsi velmi nakloněn ubohým a vždy zveličuješ i nepatrnou službu, kterou Ti prokazují. Myslím, že i kdyby se rozhněvala, neznamenalo by to pro Tebe žádnou škodu, jelikož jsi tak soběstačný, že se bez ní obejdeš.

Význam

Matka Lakṣmījī, bohyně štěstí, je známá tím, že neustále masíruje lotosové nohy Pána Nārāyaṇa. Je ideální manželkou, protože se o Pána Nārāyaṇa stará s nejvyšší pečlivostí. Hledí si nejen Jeho lotosových nohou, ale i Jeho domácnosti. Vaří Mu dobrá jídla, ovívá Ho, když jí, potírá Mu tvář santálovou pastou a udržuje v pořádku Jeho lůžko a místa k sezení. Takto Mu neustále slouží a není prakticky možné, aby jakýkoliv další oddaný zasahoval do Pánových každodenních činností. Pṛthu Mahārāja si byl proto téměř jistý, že jeho zasahování do její služby bohyni štěstí podráždí a probudí v ní hněv. Proč by se však Lakṣmī, matka vesmíru, měla hněvat na nepatrného oddaného, jako je Pṛthu Mahārāja? To nebylo příliš pravděpodobné. Přesto Pṛthu Mahārāja na Pána naléhal, aby se ho zastal. Ačkoliv vykonával obyčejné védské obřady a oběti v rámci karma-kāṇḍy, plodonosných činností, Pán byl ve Své laskavosti a velkorysosti připraven obdarovat ho nejvyšší dokonalostí života — oddanou službou.

Když někdo vykonává védské obřady a oběti, je to proto, že touží po dosažení nebeských planet. Takové oběti nikoho nekvalifikují pro návrat domů, zpátky k Bohu. Pán je však tak laskavý, že přijímá i nepatrnou službu, a proto je ve Viṣṇu Purāṇě řečeno, že následováním zásad varṇāśrama-dharmy lze Nejvyššího Pána uspokojit. Když je Pán spokojen, vykonavatel obětí je povýšen na úroveň oddané služby. Pṛthu Mahārāja tedy očekával, že jeho nepatrnou službu Pán přijme jako větší, než je služba Lakṣmījī. Bohyně štěstí se nazývá cañcalā (“nestálá”), jelikož neustále přichází a odchází. Pṛthu Mahārāja tedy naznačil, že i kdyby rozhněvaně odešla, Pána Viṣṇua by to nepoznamenalo, protože je soběstačný a ve všem se obejde bez její pomoci. Například když Garbhodakaśāyī Viṣṇu zplodil ze Svého pupku Pána Brahmu, Lakṣmī, která seděla vedle Něho a masírovala Jeho lotosové nohy, Mu v tom nijak nepomáhala. Obvykle když je třeba zplodit syna, manžel oplodní manželku a po nějakém čase se syn narodí. V případě zrození Pána Brahmy však Garbhodakaśāyī Viṣṇu Lakṣmījī neoplodnil. Pán je soběstačný — zplodil Brahmu z vlastního pupku. Proto byl Pṛthu Mahārāja přesvědčen, že i kdyby se na něho bohyně štěstí rozhněvala, nepoznamenalo by to ani Pána, ani jeho samotného.

Verš

bhajanty atha tvām ata eva sādhavo
vyudasta-māyā-guṇa-vibhramodayam
bhavat-padānusmaraṇād ṛte satāṁ
nimittam anyad bhagavan na vidmahe

Synonyma

bhajanti — uctívají; atha — proto; tvām — Tebe; ataḥ eva — proto; sādhavaḥ — všichni světci; vyudasta — kdo odstraňuje; māyā-guṇa — kvality hmotné přírody; vibhrama — mylná pojetí; udayam — vytvořená; bhavat — Tvé; pada — lotosové nohy; anusmaraṇāt — neustále vzpomínají; ṛte — kromě; satām — velkých světců; nimittam — důvod; anyat — jiný; bhagavan — ó Nejvyšší Osobnosti Božství; na — ne; vidmahe — chápu.

Překlad

Velcí světci, kteří jsou vždy osvobození, Ti oddaně slouží, neboť jedině tak je možné zbavit se iluze hmotné existence. Ó můj Pane, osvobozené duše nemají jiný důvod, proč se uchýlit k Tvým lotosovým nohám, než ten, že na ně neustále myslí.

Význam

Karmī se obvykle věnují plodonosným činnostem kvůli hmotnému tělesnému pohodlí. Jñānī jsou ovšem hledáním hmotného pohodlí znechuceni. Chápou, že jakožto duše nemají s tímto hmotným světem nic společného. Po dosažení seberealizace se jñānī, kteří jsou skutečně zralí ve svém poznání, musí odevzdat lotosovým nohám Pána, jak uvádí Bhagavad-gītā (bahūnāṁ janmanām ante). Dokud člověk nedospěje na úroveň oddanosti, jeho seberealizace je neúplná. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu řečeno, že těch, kdo jsou ātmārāma, spokojeni sami v sobě, se znečištění hmotnými kvalitami přírody nedotýká. Dokud člověka ovlivňují kvality hmotné přírody, zvláště rajas a tamas, je velice chamtivý a chtivý, a proto ve dne v noci těžce pracuje. Kvůli svému falešnému egu je neustále přenášen z jednoho životního druhu do druhého a v žádném z nich nenachází klid. Jñānī tuto skutečnost chápe, a proto přestává pracovat a přijímá karma-sannyās.

To však není skutečná spokojenost. Po dosažení seberealizace vede jñānīho hmotná moudrost k útočišti u lotosových nohou Pána. Pak je spokojený jedině tehdy, když neustále o lotosových nohách Pána rozjímá. Pṛthu Mahārāja proto došel k závěru, že osvobozené duše, které se dávají na cestu oddanosti, dosáhly konečného cíle života. Kdyby bylo vrcholem samo osvobození, žádná osvobozená duše by nezačínala oddaně sloužit. Jinými slovy, transcendentální blaženost seberealizace, zvaná ātmānanda, je vedle blaženosti oddané služby lotosovým nohám Pána bezvýznamná. Pṛthu Mahārāja se proto rozhodl neustále naslouchat o slávě Pána, a tak zaměřit svou mysl na Pánovy lotosové nohy. To je nejvyšší dokonalost života.

Verš

manye giraṁ te jagatāṁ vimohinīṁ
varaṁ vṛṇīṣveti bhajantam āttha yat
vācā nu tantyā yadi te jano ’sitaḥ
kathaṁ punaḥ karma karoti mohitaḥ

Synonyma

manye — považuji; giram — slova; te — Tvoje; jagatām — hmotnému světu; vimohinīm — matoucí; varam — požehnání; vṛṇīṣva — přijmi; iti — takto; bhajantam — Svému oddanému; āttha — řekl jsi; yat — protože; vācā — výroky Ved; nu — jistě; tantyā — provazy; yadi — když; te — Tvoje; janaḥ — lidé; asitaḥ — nespoutaní; katham — jak; punaḥ — znovu a znovu; karma — plodonosné činnosti; karoti — vykonávají; mohitaḥ — okouzlení.

Překlad

Můj drahý Pane, to, co jsi řekl Svému čistému oddanému, je velmi matoucí. Lákadla, která nabízíš ve Vedách, se jistě nehodí pro čisté oddané. Obyčejní lidé, spoutáni sladkými slovy Ved, vykonávají znovu a znovu plodonosné činnosti a jsou okouzleni výsledky svého jednání.

Význam

Śrīla Narottama dāsa Ṭhākura, velký ācārya Gauḍīya-sampradāyi, řekl, že ti, kdo jsou přitahováni plodonosnými činnostmi popsanými ve Vedách (karma-kāṇḍa a jñāna-kāṇḍa), jsou najisto odsouzeni k záhubě. Vedy obsahují tři druhy činností — karma-kāṇḍa (plodonosné činnosti), jñāna-kāṇḍa (filozofické bádání) a upāsanā-kāṇḍa (uctívání různých polobohů kvůli hmotnému prospěchu). Lidé zaneprázdnění karma-kāṇḍou a jñāna-kāṇḍou jsou ztraceni v tom smyslu, že každý, kdo je v zajetí tohoto hmotného těla — ať už se jedná o tělo poloboha, krále, nižšího zvířete nebo jakékoliv jiné — je ztracen. Trojí utrpení hmotné přírody je pro každého stejné. Rozvoj poznání s cílem pochopit své duchovní postavení je také do určité míry ztrátou času. Jelikož je živá bytost věčnou nedílnou částí Nejvyššího Pána, její bezprostřední povinností je zaměstnat se oddanou službou. Pṛthu Mahārāja proto říká, že lákadla v podobě hmotných požehnání jsou další pastí, která má živou bytost uvěznit v tomto hmotném světě. Otevřeně tedy Pánovi říká, že požehnání hmotnými prostředky k požitku, která nabízí, jsou velice matoucí. Čistý oddaný se o bhukti či mukti vůbec nezajímá.

Pán někdy nabízí požehnání začínajícím oddaným, kteří ještě nepochopili, že hmotné věci jim nepřinesou štěstí. V Caitanya-caritāmṛtě proto Pán říká, že upřímný oddaný, který není příliš inteligentní, může Pána žádat o nějaký hmotný prospěch, ale jelikož je Pán vševědoucí, obvykle hmotné odměny nedává. Naopak — odebere veškeré hmotné prostředky, jichž si Jeho oddaný užívá, a ten se Mu tak nakonec zcela odevzdá. Jinými slovy, požehnání v podobě hmotného zisku nejsou pro oddaného nikdy příznivá. Výroky Ved, které výměnou za velké oběti nabízejí povýšení na nebeské planety, mohou člověka jen zmást. V Bhagavad-gītě (2.42) proto Pán říká: yām imāṁ puṣpitāṁ vācaṁ pravadanty avipaścitaḥ. Méně inteligentní lidé (avipaścitaḥ) přitahováni květnatým jazykem Ved vykonávají plodonosné činnosti, aby získali hmotný prospěch, a pokračují tak ve svém namáhavém hledání život za životem v různých tělesných podobách.

Verš

tvan-māyayāddhā jana īśa khaṇḍito
yad anyad āśāsta ṛtātmano ’budhaḥ
yathā cared bāla-hitaṁ pitā svayaṁ
tathā tvam evārhasi naḥ samīhitum

Synonyma

tvat — Tvou; māyayā — iluzorní energií; addhā — jistě; janaḥ — lidé; īśa — ó můj Pane; khaṇḍitaḥ — odděleni; yat — protože; anyat — jiné; āśāste — touží; ṛta — skutečné; ātmanaḥ — od vlastního já; abudhaḥ — bez náležitého pochopení; yathā — jako; caret — pracuje; bāla-hitam — pro dobro svého dítěte; pitā — otec; svayam — osobně; tathā — tak; tvam — Ty, Pane; eva — jistě; arhasi naḥ samīhitum — prosím, jednej za mě.

Překlad

Můj Pane, působením Tvé iluzorní energie zapomněly všechny živé bytosti v tomto hmotném světě na své skutečné, přirozené postavení a z nevědomosti neustále touží po hmotném štěstí v podobě společnosti, přátelství a lásky. Proto mě prosím nežádej, abych od Tebe přijal nějaký hmotný prospěch. Dej mi cokoliv, co pro mě považuješ za nejlepší, stejně jako otec dělá vše pro dobro svého syna, aniž by čekal na jeho žádost.

Význam

Povinností syna je záviset na otci, aniž by ho o něco žádal. Dobrý syn věří, že otec ví nejlépe, co je pro něho dobré. Stejně tak čistý oddaný nežádá od Pána žádný hmotný ani duchovní prospěch. Je zcela odevzdaný lotosovým nohám Pána a Pán se o něho stará, jak uvádí Bhagavad-gītā (18.66): ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo mokṣayiṣyāmi. Otec zná potřeby syna a dodává je a Nejvyšší Pán zná potřeby živých bytostí a štědře je poskytuje. Īśopaniṣad proto uvádí, že vše v tomto hmotném světě je úplné (pūrṇam idam). Potíž je v tom, že živé bytosti si ze zapomnětlivosti vytvářejí zbytečné požadavky a zaplétají se do hmotných činností. Výsledkem je nekonečný koloběh hmotných činností, jeden život za druhým.

Můžeme vidět různé druhy živých bytostí zapletených do převtělování a rozličných činností. Naší jedinou povinností je odevzdat se Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, a nechat Ho, aby se o nás postaral, neboť On ví, co je pro nás dobré.

Pṛthu Mahārāja tedy Pánovi říká, že jako nejvyšší otec mu může udělit, cokoliv pro něho považuje za prospěšné. To je dokonalé postavení živé bytosti. Śrī Caitanya Mahāprabhu nás proto ve Své Śikṣāṣṭace učí:

na dhanaṁ na janaṁ na sundarīṁ
kavitāṁ vā jagad-īśa kāmaye
mama janmani janmanīśvare
bhavatād bhaktir ahaitukī tvayi

“Ó všemocný Pane! Nechci hromadit bohatství, nechci si užívat krásných žen a nechci mít ani mnoho stoupenců. Vše, co v životě chci, je vykonávat bezpříčinnou oddanou službu Tobě zrození za zrozením.”

Závěr zní, že čistý oddaný nemá od oddané služby očekávat žádný hmotný prospěch a také nemá být okouzlen plodonosnými činnostmi a filozofickou spekulací. Má být neustále zaměstnán příznivou službou Pánu. To je nejvyšší dokonalost života.

Verš

maitreya uvāca
ity ādi-rājena nutaḥ sa viśva-dṛk
tam āha rājan mayi bhaktir astu te
diṣṭyedṛśī dhīr mayi te kṛtā yayā
māyāṁ madīyāṁ tarati sma dustyajām

Synonyma

maitreyaḥ — Maitreya, velký mudrc; uvāca — promluvil; iti — takto; ādi-rājena — původním králem (Pṛthuem); nutaḥ — uctívaný; saḥ — On (Nejvyšší Osobnost Božství); viśva-dṛk — ten, který vidí celý vesmír; tam — jemu; āha — řekl; rājan — můj milý králi; mayi — Mně; bhaktiḥ — oddaná služba; astu — nechť je; te — tvoje; diṣṭyā — štěstím; īdṛśī — takto; dhīḥ — inteligence; mayi — Mně; te — tebou; kṛtā — vykonávaná; yayā — pomocí které; māyām — iluzorní energii; madīyām — Moji; tarati — překoná; sma — jistě; dustyajām — velice obtížné se vzdát.

Překlad

Velký mudrc Maitreya dále řekl, že když si Pán, který vidí celý vesmír, vyslechl modlitbu Pṛthua Mahārāje, oslovil krále: Můj milý králi, buď vždy požehnán Mou oddanou službou. Jedině takovou čistotou úmyslu, jakou ty sám velmi inteligentně projevuješ, lze překonat nepřekonatelnou iluzorní energii, māyu.

Význam

Totéž potvrzuje Bhagavad-gītā, kde Pán také prohlašuje, že iluzorní energie je nepřekonatelná. Nikdo nemůže transcendovat iluzorní energii māyi pomocí plodonosných činností, spekulativní filozofie či mystické yogy. Je to možné pouze pomocí oddané služby, jak Samotný Pán říká: mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te (Bg. 7.14). Pokud chce někdo překonat oceán hmotné existence, nemá jinou možnost než rozvíjet oddanou službu. Oddaný se proto nemá starat o žádné hmotné postavení, ať v nebi nebo v pekle. Čistý oddaný má neustále sloužit Pánu, neboť to je jeho skutečné zaměstnání. Tím, že se bude držet tohoto postavení, může překonat přísné zákony hmotné přírody.

Verš

tat tvaṁ kuru mayādiṣṭam
apramattaḥ prajāpate
mad-ādeśa-karo lokaḥ
sarvatrāpnoti śobhanam

Synonyma

tat — proto; tvam — ty; kuru — konej; mayā — Mnou; ādiṣṭam — co je nařízeno; apramattaḥ — aniž by ses nechal svést; prajā-pate — ó vládce občanů; mat — Mé; ādeśa-karaḥ — kdo vykonává pokyny; lokaḥ — každý; sarvatra — všude; āpnoti — získává; śobhanam — veškeré štěstí.

Překlad

Můj milý králi, ochránce občanů, od nynějška velmi pozorně vykonávej Mé pokyny a nenech se ničím svést. Každý, kdo bude takto žít — věrně vykonávat Mé pokyny — se bude na celém světě neustále setkávat se štěstím.

Význam

Vykonávat pokyny Nejvyšší Osobnosti Božství je podstatou náboženského života a ten, kdo to dělá, je dokonale zbožný. V Bhagavad-gītě (18.65) Nejvyšší Pán Kṛṣṇa říká: man manā bhava mad-bhaktaḥ — “Vždy na Mě mysli a staň se Mým oddaným.” Dále Pán říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja — “Vzdej se všech druhů hmotných činností a jen se Mi odevzdej.” (Bg. 18.66) To je základní zásada náboženství. Každý, kdo přímo vykonává takový pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, je skutečně zbožný. Jiní jsou označeni jako podvodníci, neboť na celém světě se ve jménu náboženství vykonává mnoho činností, které ve skutečnosti náboženské nejsou. Toho, kdo vykonává pokyn Nejvyšší Osobnosti Božství, však ve světě čeká jen štěstí.

Verš

maitreya uvāca
iti vainyasya rājarṣeḥ
pratinandyārthavad vacaḥ
pūjito ’nugṛhītvainaṁ
gantuṁ cakre ’cyuto matim

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; iti — tak; vainyasya — syna krále Veny (Pṛthua Mahārāje); rāja-ṛṣeḥ — svatého krále; pratinandya — ocenil; artha-vat vacaḥ — hluboké modlitby; pūjitaḥ — uctívaný; anugṛhītvā — dostatečně požehnal; enam — krále Pṛthua; gantum — odejít z toho místa; cakre — rozhodl se; acyutaḥ — Pán, který nepoklesne; matim — v mysli.

Překlad

Velký mudrc Maitreya řekl Vidurovi: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, velmi ocenil hluboké modlitby Mahārāje Pṛthua. Poté, co Jej král náležitě uctil, mu Pán požehnal a rozhodl se odejít.

Význam

Nejdůležitější slova v tomto verši jsou pratinandyārthavad vacaḥ. Vyjadřují, že Pán ocenil královy velmi hluboké modlitby. Když se oddaný modlí k Pánu, nechce žádat o hmotný prospěch, ale o Jeho přízeň — modlí se, aby mohl sloužit lotosovým nohám Pána zrození za zrozením. Pán Caitanya proto používá slova mama janmani janmani, která znamenají “zrození za zrozením”, protože oddaný nemá zájem ani o ukončení koloběhu rození. Pán a oddaný se zjevují v tomto hmotném světě zrození za zrozením, ale tato zrození jsou transcendentální. Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gīty Pán sdělil Arjunovi, že oba již prošli mnoha zrozeními, ale Pán si na všechny pamatuje, zatímco Arjuna na ně zapomněl. Pán a Jeho důvěrní oddaní se zjevují mnohokrát, aby naplnili Pánovo poslání, ale jelikož jsou tato zrození transcendentální, nedoprovází je utrpení hmotného zrození. Proto se nazývají divya, transcendentální.

Transcendentálnímu zrození Pána a oddaného je třeba porozumět. Účelem Pánova zrození je ustanovit oddanou službu, která je dokonalým systémem náboženství, a účelem zrození oddaného je šířit tento systém náboženství, bhakti, po celém světě. Pṛthu Mahārāja byl inkarnací moci Pána pro šíření bhakti a Pán mu požehnal, aby ve svém postavení zůstal pevný. Když tedy král odmítl přijmout jakékoliv hmotné požehnání, Pán to vysoce ocenil. Další významné slovo v tomto verši je acyuta, “ten, který nikdy nepoklesne”. I když se Pán zjevuje v tomto hmotném světě, nikdy Ho nelze považovat za jednu z podmíněných duší, které mají sklon poklesnout. Když se Pán zjevuje, zůstává ve Svém duchovním postavení, nedotčený kvalitami hmotné přírody, a proto v Bhagavad-gītě popisuje povahu Svého zjevení slovy ātma-māyayā, “vykonané vnitřní energií”. Pán, který nemůže nikdy poklesnout, se nerodí v hmotném světě z donucení hmotnou přírodou. Zjevuje se, aby znovu ustanovil dokonalý řád náboženských zásad a zbavil lidskou společnost démonských vlivů.

Verš

devarṣi-pitṛ-gandharva-
siddha-cāraṇa-pannagāḥ
kinnarāpsaraso martyāḥ
khagā bhūtāny anekaśaḥ
yajñeśvara-dhiyā rājñā
vāg-vittāñjali-bhaktitaḥ
sabhājitā yayuḥ sarve
vaikuṇṭhānugatās tataḥ

Synonyma

deva — polobozi; ṛṣi — velcí mudrci; pitṛ — obyvatelé Pitṛloky; gandharva — obyvatelé Gandharvaloky; siddha — obyvatelé Siddhaloky; cāraṇa — obyvatelé Cāraṇaloky; pannagāḥ — obyvatelé planet hadů; kinnara — obyvatelé planet Kinnarů; apsarasaḥ — obyvatelé Apsaroloky; martyāḥ — obyvatelé planet na úrovni Země; khagāḥ — ptáci; bhūtāni — jiné živé bytosti; anekaśaḥ — mnohé; yajña-īśvara-dhiyā — s dokonalou inteligencí, uvažující jako nedílná část Nejvyššího Pána; rājñā — králem; vāk — sladkými slovy; vitta — bohatstvím; añjali — se sepjatýma rukama; bhaktitaḥ — v postoji oddané služby; sabhājitāḥ — náležitě uctěni; yayuḥ — odešli; sarve — všichni; vaikuṇṭha — Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua; anugatāḥ — následovníci; tataḥ — odtamtud.

Překlad

Král Pṛthu uctil polobohy, velké mudrce, obyvatele Pitṛloky, Gandharvaloky, Siddhaloky, Cāraṇaloky, Pannagaloky, Kinnaraloky, Apsaroloky, zemských planet a planet ptáků. Uctil také mnohé další živé bytosti, které se dostavily do obětní arény. Se sepjatýma rukama uctil všechny, včetně Nejvyšší Osobnosti Božství a osobních společníků Pána, tím, že je potěšil sladkými slovy a nejvyšším dostupným bohatstvím. Poté se po vzoru Pána Viṣṇua všichni vrátili do svých sídel.

Význam

V moderní takzvaně vědecké společnosti převládá představa, že na jiných planetách neexistuje život a živé bytosti s inteligencí a vědeckým poznáním lze nalézt jedině na této Zemi. Védská literatura ovšem tuto pošetilou teorii nepřijímá. Stoupenci védské moudrosti jsou dokonale obeznámeni s tím, že různé planety obývají různé živé bytosti, jako jsou polobozi, mudrci, Pitové, Gandharvové, Pannagové, Kinnarové, Cāraṇové, Siddhové a Apsary. Vedy oznamují, že na všech planetách—nejen v tomto hmotném, ale i v duchovním nebi — existují různé druhy živých bytostí. Přestože všechny vlastní tutéž duchovní povahu, kvalitou stejnou jako Nejvyšší Osobnost Božství, mají různá těla podle toho, jak je duše obalena osmi hmotnými prvky, jimiž jsou země, voda, oheň, vzduch, éter, mysl, inteligence a falešné ego. V duchovním světě však rozdíl mezi tělem a vtělenou bytostí neexistuje. V hmotném světě se rozdílné rysy projevují různými druhy těl na různých planetách. Z védské literatury máme podrobné informace, že na každé planetě — hmotné i duchovní — existují živé bytosti s různou inteligencí. Země je jednou z planet systému Bhūrloka. Nad Bhūrlokou existuje šest a pod ní sedm planetárních systémů. Celý vesmír se proto nazývá caturdaśa-bhuvana, což znamená, že je v něm čtrnáct různých planetárních systémů. Nad planetami v hmotném nebi existuje další nebe, známé jako paravyoma neboli duchovní nebe, kde se nacházejí duchovní planety. Jejich obyvatelé se zaměstnávají různými druhy láskyplné služby Nejvyšší Osobnosti Božství, které zahrnují různé rasy neboli vztahy, zvané dāsya-rasa, sakhya-rasa, vātsalya-rasa, mādhurya-rasa a parakīya-rasa, jež je ze všech nejvyšší. Tato parakīya-rasa, milenecká láska, existuje na Kṛṣṇaloce, kde žije Pán Kṛṣṇa. Kṛṣṇaloka se rovněž nazývá Goloka Vṛndāvana. Přestože tam Pán Kṛṣṇa žije neustále, expanduje se také do miliónů a miliard podob. V jedné z nich se zjevuje na této hmotné planetě v místě zvaném Vṛndāvan-dhām, kde odhaluje Své původní zábavy z dhámu Goloky Vṛndāvany v duchovním nebi, aby přilákal podmíněné duše domů, zpátky k Bohu.

Verš

bhagavān api rājarṣeḥ
sopādhyāyasya cācyutaḥ
harann iva mano ’muṣya
sva-dhāma pratyapadyata

Synonyma

bhagavān — Nejvyšší Osobnost Božství; api — také; rāja-ṛṣeḥ — svatého krále; sa-upādhyāyasya — společně se všemi kněžími; ca — také; acyutaḥ — Pán, který nepoklesne; haran — uchvátil; iva — vskutku; manaḥ — mysl; amuṣya — jeho; sva-dhāma — do Svého sídla; pratyapadyata — vrátil se.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Jenž nikdy nepoklesne, uchvátil mysl krále a přítomných kněží. Poté se vrátil do Svého sídla v duchovním nebi.

Význam

Jelikož Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je zcela duchovní, může sestoupit z duchovního nebe, aniž by měnil Své tělo, a proto se nazývá acyuta, “ten, který nikdy nepoklesne”. Když však živá bytost poklesne do hmotného světa, musí přijmout hmotné tělo, a proto ji v jejím hmotném vtělení nelze nazvat acyuta. Jelikož živá bytost poklesne z pozice svého skutečného zaměstnání ve službě Pánu, dostává hmotné tělo, aby trpěla nebo usilovala o požitek ve strastiplných hmotných podmínkách života. Pokleslá živá bytost se proto nazývá cyuta, zatímco Pán je acyuta. Pán přitahoval všechny — nejen krále, ale i kněze, kteří byli velice připoutaní k védským obřadům. Jelikož je všepřitažlivý, nazývá se Kṛṣṇa neboli “ten, který přitahuje každého”. Pán se zjevil v obětní aréně Mahārāje Pṛthua jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Jenž je úplnou expanzí Pána Kṛṣṇy. Je druhou inkarnací od Kāraṇodakaśāyī Viṣṇua, který je původem hmotného stvoření a který se expanduje jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu, Jenž potom vstupuje do každého vesmíru. Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu je jedním z puruṣů, kteří ovládají hmotné kvality přírody.

Verš

adṛṣṭāya namaskṛtya
nṛpaḥ sandarśitātmane
avyaktāya ca devānāṁ
devāya sva-puraṁ yayau

Synonyma

adṛṣṭāya — tomu, Jenž je mimo dosah hmotného pohledu; namaḥ-kṛtya — poklonil se; nṛpaḥ — král; sandarśita — zjevené; ātmane — Nejvyšší Duši; avyaktāya — Jenž je mimo projev hmotného světa; ca — také; devānām — polobohů; devāya — Nejvyššímu Pánu; sva-puram — do svého domu; yayau — vrátil se.

Překlad

Král Pṛthu se pak s úctou poklonil Nejvyšší Osobnosti Božství, Svrchovanému Pánu všech polobohů. Přestože je Pán mimo dosah hmotného pohledu, zjevil se očím Mahārāje Pṛthua. Poté, co se král poklonil, vrátil se do svého domova.

Význam

Nejvyššího Pána nelze vidět hmotnýma očima, ale jakmile se hmotné smysly očistí připoutaností k transcendentální láskyplné službě Pánu, Pán se očím oddaného zjeví. Avyakta znamená “neprojevený”. I když je hmotný svět výtvorem Nejvyšší Osobnosti Božství, Pán je pro hmotné oči neprojevený. Mahārāja Pṛthu ovšem svou čistou oddanou službou získal duchovní oči. Pán je proto označen jako sandarśitātmā — přestože Ho obyčejnýma očima nelze spatřit, zjevuje se očím oddaného.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady ke dvacáté kapitole čtvrtého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Zjevení Pána Viṣṇua v obětní aréně Mahārāje Pṛthua”.