ŚB 3.9.17
Dévanágarí
लोको विकर्मनिरत: कुशले प्रमत्त:
कर्मण्ययं त्वदुदिते भवदर्चने स्वे ।
यस्तावदस्य बलवानिह जीविताशां
सद्यश्छिनत्त्यनिमिषाय नमोऽस्तु तस्मै ॥ १७ ॥
कर्मण्ययं त्वदुदिते भवदर्चने स्वे ।
यस्तावदस्य बलवानिह जीविताशां
सद्यश्छिनत्त्यनिमिषाय नमोऽस्तु तस्मै ॥ १७ ॥
Verš
loko vikarma-nirataḥ kuśale pramattaḥ
karmaṇy ayaṁ tvad-udite bhavad-arcane sve
yas tāvad asya balavān iha jīvitāśāṁ
sadyaś chinatty animiṣāya namo ’stu tasmai
karmaṇy ayaṁ tvad-udite bhavad-arcane sve
yas tāvad asya balavān iha jīvitāśāṁ
sadyaś chinatty animiṣāya namo ’stu tasmai
Synonyma
lokaḥ — obyčejní lidé; vikarma — nesmyslná práce; nirataḥ — zaměstnáni v; kuśale — v prospěšné činnosti; pramattaḥ — lhostejní; karmaṇi — v činnosti; ayam — toto; tvat — Tebou; udite — vyhlášené; bhavat — Tebe; arcane — v uctívání; sve — jejich vlastní; yaḥ — kdo; tāvat — dokud; asya — obyčejných lidí; balavān — velice silné; iha — tento; jīvita-āśām — boj o existenci; sadyaḥ — přímo; chinatti — rozbity napadrť; animiṣāya — věčným časem; namaḥ — mé poklony; astu — nechť jsou; tasmai — Jemu.
Překlad
Všichni obyčejní lidé se zabývají nesmyslnou prací namísto skutečně prospěšných činností, které jim Ty Sám doporučuješ. Dokud jejich sklon k nesmyslným činnostem zůstane takto silný, budou všechny jejich plány na boj o existenci odsouzeny k nezdaru. Klaním se proto Jemu, který jedná jako věčný čas.
Význam
Všichni obyčejní lidé se věnují nesmyslné práci. Vědomě se nestarají o skutečně prospěšnou činnost, kterou představuje oddaná služba Pánu, odborně zvaná “proces arcanā”. Pokyny o procesu arcanā udělil přímo Pán v Nārada-pañcarātře a přísně je dodržují inteligentní lidé, kteří dobře vědí, že nejdokonalejším cílem života je dosáhnout Pána Viṣṇua, který je kořenem stromu vesmírného projevu. O nutnosti takových usměrněných činností se mluví i v Bhāgavatamu a Bhagavad-gītě. Hlupáci ale nevědí, že pravou spokojenost jim může přinést jedině realizace Viṣṇua. Bhāgavatam (7.5.30-32) říká:
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
“Lidé, kteří jsou zarputile připoutáni k neskutečnému hmotnému štěstí, nezačnou myslet na Kṛṣṇu ani na pokyn svých učitelů, ani při vlastní snaze o seberealizaci, ani v průběhu svých uhlazených rozhovorů. Nezkrocené smysly je vlečou do nejtemnějších krajů nevědomosti a jako šílení se zabývají tím, čemu se říká ,žvýkání přežvýkaného’.
Kvůli svým pošetilým činnostem si nejsou vědomi toho, že nejvyšším cílem života je dosáhnout Viṣṇua, Pána vesmírného projevu, a jejich boj o existenci je proto orientovaný špatným směrem, k materialistické civilizaci, která je pod vládou vnější energie. Vedou je lidé stejně zmatení jako oni sami, což se podobá tomu, když jednoho slepce vede jiný slepec a oba spadnou do jámy.
Tito pošetilí lidé nezačnou být přitahováni činnostmi Svrchovaně Mocného Pána, který jediný může napravit jejich pošetilé jednání, dokud nepoužijí zdravý rozum a nenechají se vést od velkých duší zcela zbavených hmotné připoutanosti.”
V Bhagavad-gītě Pán žádá každého, aby se vzdal všech ostatních zaměstnání a plně se věnoval činnostem arcany neboli snaze potěšit Pána. Téměř nikoho však tyto činnosti nepřitahují. Každého více nebo méně přitahují činnosti, které znamenají vzpouru proti Nejvyššímu Pánovi. Systémy jñāny a yogy jsou rovněž nepřímou vzpourou proti Pánovi. Neexistuje jiná příznivá činnost nežli arcanā Pána. Jñānu a yogu lze zahrnout do procesu arcanā jedině tehdy, je-li jejich konečným cílem Viṣṇu, a v žádném jiném případě. Závěr je takový, že jedině oddaní Pána jsou lidé v pravém slova smyslu, kteří mají nárok na osvobození. Ostatní marně zápasí o existenci bez jakéhokoliv skutečného prospěchu.