ŚB 3.9.17

लोको विकर्मनिरत: कुशले प्रमत्त:
कर्मण्ययं त्वदुदिते भवदर्चने स्वे ।
यस्तावदस्य बलवानिह जीविताशां
सद्यश्छिनत्त्यनिमिषाय नमोऽस्तु तस्मै ॥ १७ ॥
loko vikarma-nirataḥ kuśale pramattaḥ
karmaṇy ayaṁ tvad-udite bhavad-arcane sve
yas tāvad asya balavān iha jīvitāśāṁ
sadyaś chinatty animiṣāya namo ’stu tasmai

Synonyma

lokaḥobyčejní lidé; vikarmanesmyslná práce; nirataḥzaměstnáni v; kuśalev prospěšné činnosti; pramattaḥlhostejní; karmaṇiv činnosti; ayamtoto; tvatTebou; uditevyhlášené; bhavatTebe; arcanev uctívání; svejejich vlastní; yaḥkdo; tāvatdokud; asyaobyčejných lidí; balavānvelice silné; ihatento; jīvita-āśāmboj o existenci; sadyaḥpřímo; chinattirozbity napadrť; animiṣāyavěčným časem; namaḥmé poklony; astunechť jsou; tasmaiJemu.

Překlad

Všichni obyčejní lidé se zabývají nesmyslnou prací namísto skutečně prospěšných činností, které jim Ty Sám doporučuješ. Dokud jejich sklon k nesmyslným činnostem zůstane takto silný, budou všechny jejich plány na boj o existenci odsouzeny k nezdaru. Klaním se proto Jemu, který jedná jako věčný čas.

Význam

Všichni obyčejní lidé se věnují nesmyslné práci. Vědomě se nestarají o skutečně prospěšnou činnost, kterou představuje oddaná služba Pánu, odborně zvaná “proces arcanā”. Pokyny o procesu arcanā udělil přímo Pán v Nārada-pañcarātře a přísně je dodržují inteligentní lidé, kteří dobře vědí, že nejdokonalejším cílem života je dosáhnout Pána Viṣṇua, který je kořenem stromu vesmírného projevu. O nutnosti takových usměrněných činností se mluví i v Bhāgavatamu a Bhagavad-gītě. Hlupáci ale nevědí, že pravou spokojenost jim může přinést jedině realizace Viṣṇua. Bhāgavatam (7.5.30-32) říká:
matir na kṛṣṇe parataḥ svato vā
mitho 'bhipadyeta gṛha-vratānām
adānta-gobhir viśatāṁ tamisraṁ
punaḥ punaś carvita-carvaṇānām
na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇuṁ
durāśayā ye bahir-artha-māninaḥ
andhā yathāndhair upanīyamānās
te ’pīśa-tantryām uru-dāmni baddhāḥ
naiṣāṁ matis tāvad urukramāṅghriṁ
spṛśaty anarthāpagamo yad-arthaḥ
mahīyasāṁ pāda-rajo-’bhiṣekaṁ
niṣkiñcanānāṁ na vṛṇīta yāvat
“Lidé, kteří jsou zarputile připoutáni k neskutečnému hmotnému štěstí, nezačnou myslet na Kṛṣṇu ani na pokyn svých učitelů, ani při vlastní snaze o seberealizaci, ani v průběhu svých uhlazených rozhovorů. Nezkrocené smysly je vlečou do nejtemnějších krajů nevědomosti a jako šílení se zabývají tím, čemu se říká ,žvýkání přežvýkaného’.
Kvůli svým pošetilým činnostem si nejsou vědomi toho, že nejvyšším cílem života je dosáhnout Viṣṇua, Pána vesmírného projevu, a jejich boj o existenci je proto orientovaný špatným směrem, k materialistické civilizaci, která je pod vládou vnější energie. Vedou je lidé stejně zmatení jako oni sami, což se podobá tomu, když jednoho slepce vede jiný slepec a oba spadnou do jámy.
Tito pošetilí lidé nezačnou být přitahováni činnostmi Svrchovaně Mocného Pána, který jediný může napravit jejich pošetilé jednání, dokud nepoužijí zdravý rozum a nenechají se vést od velkých duší zcela zbavených hmotné připoutanosti.”
V Bhagavad-gītě Pán žádá každého, aby se vzdal všech ostatních zaměstnání a plně se věnoval činnostem arcany neboli snaze potěšit Pána. Téměř nikoho však tyto činnosti nepřitahují. Každého více nebo méně přitahují činnosti, které znamenají vzpouru proti Nejvyššímu Pánovi. Systémy jñāny a yogy jsou rovněž nepřímou vzpourou proti Pánovi. Neexistuje jiná příznivá činnost nežli arcanā Pána. Jñānu a yogu lze zahrnout do procesu arcanā jedině tehdy, je-li jejich konečným cílem Viṣṇu, a v žádném jiném případě. Závěr je takový, že jedině oddaní Pána jsou lidé v pravém slova smyslu, kteří mají nárok na osvobození. Ostatní marně zápasí o existenci bez jakéhokoliv skutečného prospěchu.