Śrīmad-bhāgavatam 3.27.21

Śrīdhara Svāmī v této souvislosti uvádí, že živou bytost nepodmiňuje samotný styk s hmotnou přírodou. Podmíněný život začíná teprve tehdy, když se živá bytost nakazí kvalitami hmotné přírody. To, že je někdo ve styku s policií, ještě neznamená, že je zločinec. Dokud nepáchá zločiny, není trestán, přestože existuje policie. Stejně tak není osvobozená duše ovlivněna, ani když pobývá v hmotné přírodě. Dokonce i Nejvyšší Pán, když sestoupí, je zdánlivě ve styku s hmotnou přírodou, ale ve skutečnosti jí není ovlivněn. Člověk musí jednat takovým způsobem, aby nepodlehl znečištění, přestože se nachází v hmotné přírodě. Lotosový květ vyrůstá z vody, ale nedotýká se jí. Tak musí člověk žít, což zde popisuje Osobnost Božství Kapiladeva (animitta-nimittena sva-dharmeṇāmalātmanā).

Od všech nepříznivých podmínek se může živá bytost osvobodit jednoduše tím, že se s veškerou vážností zaměstná oddanou službou. Zde je vysvětleno, jak se tato oddaná služba vyvíjí a jak dozrává. Na počátku musí člověk s čistou myslí plnit své předepsané povinnosti. Čisté vědomí znamená vědomí Kṛṣṇy. Člověk musí plnit své předepsané povinnosti ve vědomí Kṛṣṇy. Není třeba, aby své povinnosti měnil — musí pouze jednat ve vědomí Kṛṣṇy. Při vykonávání povinností ve vědomí Kṛṣṇy musí vědět, zda svými činnostmi těší Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. Na jiném místě Bhāgavatamu je řečeno: svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam — každý má určité povinnosti, ale jeho jednání je dokonalé jedině tehdy, když je s ním Hari, Nejvyšší Osobnost Božství, spokojen. Například předepsanou povinností Arjuny bylo bojovat a dokonalost jeho bojování se ukázala na Kṛṣṇově spokojenosti. Kṛṣṇa chtěl, aby bojoval, a když bojoval pro uspokojení Pána, pak dokonale plnil povinnosti svého zaměstnání v oddané službě. Naproti tomu když v rozporu s vůlí Kṛṣṇy odmítal bojovat, jednal nedokonale.

Chce-li člověk dovést svůj život k dokonalosti, musí plnit své předepsané povinnosti pro uspokojení Kṛṣṇy. Musí jednat ve vědomí Kṛṣṇy, neboť takové jednání mu nepřinese žádné reakce (animitta-nimittena). To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě. Yajñārthāt karmaṇo 'nyatra — všechny činnosti je třeba vykonávat pouze pro Yajñu, pro uspokojení Viṣṇua. Všechny ostatní činnosti, které netěší Viṣṇua neboli Yajñu, člověka spoutávají. Proto zde také Kapila Muni jednoznačně říká, že člověk může překonat hmotné zapletení, bude-li jednat ve vědomí Kṛṣṇy, což znamená vážně vykonávat oddanou službu. Tato vážná oddaná služba se může vyvinout dlouhotrvajícím nasloucháním. Opěvování a naslouchání jsou začátkem oddané služby. Člověk se má stýkat s oddanými a naslouchat od nich o Pánově transcendentálním příchodu, činnostech, odchodu, pokynech atd.

Existují dva druhy śruti (písem). Jedna vyslovil Pán a druhá hovoří o Pánu a Jeho oddaných. Bhagavad-gītā patří k první skupině a Śrīmad-Bhāgavatam ke druhé. Člověk musí těmto písmům opakovaně naslouchat ze spolehlivých zdrojů, aby se ustálil ve vážné oddané službě, jejímž prostřednictvím se bude zbavovat znečištění māyi. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že naslouchání o Nejvyšší Osobnosti Božství očišťuje srdce od všeho znečištění způsobeného vlivem tří kvalit hmotné přírody. Neustálé, pravidelné naslouchání zmenšuje následky znečištění, jako je chtíč a touha panovat hmotné přírodě nebo si v ní užívat, a člověk se tak postupně dostává do kvality dobra. To je stav realizace Brahmanu neboli duchovní realizace. Tehdy živá bytost získává stálé postavení na transcendentální úrovni. Být pevně umístěný na transcendentální úrovni znamená osvobodit se z hmotného zapletení.