Skip to main content
Knihovna » Śrīmad-Bhāgavatam » Zpěv třetí: Status quo » KAPITOLA ČTRNÁCTÁ

Śrīmad-bhāgavatam 3.14.32

Verš

athopaspṛśya salilaṁ
prāṇān āyamya vāg-yataḥ
dhyāyañ jajāpa virajaṁ
brahma jyotiḥ sanātanam

Synonyma

atha — potom; upaspṛśya — dotknout se nebo vykoupat se ve vodě; salilam — voda; prāṇān āyamya — pohroužit se do tranzu; vāk-yataḥ — ovládat řeč; dhyāyan — meditovat; jajāpa — polohlasně pronášel; virajam — čisté; brahma — verše Gāyatrī; jyotiḥ — záře; sanātanam — věčná.

Překlad

Poté se brāhmaṇa vykoupal ve vodě a ovládl svou řeč tím, že se pohroužil do tranzu, ve kterém meditoval o věčné záři a polohlasně pronášel posvátné verše Gāyatrī.

Význam

Stejně jako se člověk musí vykoupat, když byl na toaletě, musí se také umýt vodou po pohlavním styku, zvláště pokud ho měl v zakázanou dobu. Kaśyapa Muni meditoval o neosobní brahmajyoti tak, že polohlasně pronášel Gāyatrī mantru. Když člověk pronáší nějakou védskou mantru pouze potichu, aby ji slyšel jen on sám, nazývá se to japa. Pokud se však tyto mantry zpívají nahlas, nazývá se to kīrtana. Védskou mantru Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare může člověk odříkávat sám pro sebe i zpívat nahlas, a proto se nazývá mahā-mantra neboli velká mantra.

Kaśyapa Muni byl zjevně impersonalista. Ze srovnání s charakterem Ṭhākura Haridāse, o kterém jsme mluvili výše, je jasné, že personalista dokáže lépe ovládat smysly než impersonalista. To je vysvětleno v Bhagavad-gītě slovy paraṁ dṛṣṭvā nivartate: člověk se naučí odmítat nižší věci, jakmile se dostane na vyšší úroveň. Je možné se očistit koupelí a pronášením Gāyatrī mantry, ale mahā-mantra je tak mocná, že ji člověk může zpívat nahlas nebo odříkávat potichu za jakýchkoliv okolností a bude ochráněn před všemi útrapami hmotné existence.