Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.13.53

Verš

kāla-svabhāva-saṁskāra-
kāma-karma-guṇādibhiḥ
sva-mahi-dhvasta-mahibhir
mūrtimadbhir upāsitāḥ

Synonyma

kāla — časem; svabhāva — vlastní povaha; saṁskāra — očista; kāma — touha; karma — plodonosné jednání; guṇa — tři kvality hmotné přírody; ādibhiḥ — a dalšími; sva-mahi-dhvasta-mahibhiḥ — jejichž nezávislost byla podřízená moci Pána; mūrti-madbhiḥ — v osobních podobách; upāsitāḥ — byly uctívány.

Překlad

Dále Pán Brahmā viděl, že kāla (čas), svabhāva (vlastní povaha daná prostředím), saṁskāra (očista), kāma (touha), karma (plodonosné jednání) a guṇy (tři kvality hmotné přírody), jejichž vlastní nezávislost byla zcela podřízená moci Pána, také přijaly podoby a rovněž uctívaly tyto viṣṇu-mūrti.

Význam

Nikdo jiný než Viṣṇu není nezávislý. Pokud si uvědomíme tuto skutečnost, budeme mít opravdové vědomí Kṛṣṇy. Měli bychom mít neustále na paměti, že Kṛṣṇa je jediný svrchovaný pán a všichni ostatní jsou Jeho služebníky (ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya). Každý, dokonce i Nārāyaṇa či Pán Śiva, podléhá Kṛṣṇovi (śiva-viriñci-nutam). Dokonce i Baladeva je Kṛṣṇovi podřízený. Taková je skutečnost.

ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya
yāre yaiche nācāya, se taiche kare nṛtya

Měli bychom chápat, že nikdo není nezávislý, neboť vše je nedílnou částí Kṛṣṇy a jedná a pohybuje se podle Kṛṣṇovy svrchované touhy. Toto pochopení, toto vědomí je vědomí Kṛṣṇy.

yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam

“Každý, kdo polobohy, jako je Brahmā a Śiva, staví na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za hříšníka.” S Nārāyaṇem či Kṛṣṇou se nikdo nemůže srovnávat. Kṛṣṇa je Nārāyaṇa a Nārāyaṇa je také Kṛṣṇa, neboť Kṛṣṇa je původní Nārāyaṇa. Sám Brahmā Kṛṣṇu oslovuje: nārāyaṇas tvaṁ na hi sarva-dehinām-“Ty jsi také Nārāyaṇa. Vždyť Ty jsi původní Nārāyaṇa!” (Bhāg. 10.14.14)

Kāla neboli čas má mnoho pomocníků, mezi něž patří svabhāva, saṁskāra, kāma, karma a guṇa. Svabhāva neboli vlastní povaha se utváří stykem s hmotnými kvalitami. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Sat a asat-svabhāva-vyšší a nižší povaha-se utvářejí styky s různými kvalitami: sattva-guṇou, rajo-guṇou a tamo-guṇou. Měli bychom postupně dosáhnout sattva-guṇy, abychom se dvoum nižším guṇám mohli vyhnout. Toho lze docílit, budeme-li pravidelně diskutovat o Śrīmad-Bhāgavatamu a naslouchat o Kṛṣṇových činnostech. Naṣṭa-prāyeṣv abhadreṣu nityaṁ bhāgavata-sevayā (Bhāg. 1.2.18). Všechny činnosti Kṛṣṇy, popsané ve Śrīmad-Bhāgavatamu-počínaje dokonce i tou zábavou, které se zúčastnila Pūtanā-jsou transcendentální. Poslechem a diskutováním o Śrīmad-Bhāgavatamu jsou tedy rajo-guṇa a tamo-guṇa překonány a zůstává pouze sattva-guṇa. Rajo-guṇa a tamo-guṇa nám pak již nemohou uškodit.

Z toho důvodu je nezbytná varṇāśrama-dharma, neboť může přivést lidi na úroveň sattva-guṇy. Tadā rajas-tamo-bhāvāḥ kāma-lobhādayaś ca ye (Bhāg. 1.2.19). Tamo-guṇa a rajo-guṇa zvětšují chtíč a chamtivost, které zaplétají živou bytost tak, že musí žít v mnoha podobách zde v hmotném světě. To je velice nebezpečné. Ustanovením varṇāśrama-dharmy by tedy měl být člověk přiveden do stavu sattva-guṇy a měl by rozvinout bráhmanské vlastnosti-být čistý a upravený, vstávat brzy ráno a účastnit se maṅgala-ārāti a tak dále. Takto má setrvávat na úrovni sattva-guṇy, a pak nemůže být tamo-guṇou ani rajo-guṇou ovlivněn.

tadā rajas-tamo-bhāvāḥ
kāma-lobhādayaś ca ye
ceta etair anāviddhaṁ
sthitaṁ sattve prasīdati

Příležitost k tomuto očištění je zvláštní výsadou lidského života; v jiných životech to není možné. Tohoto očištění lze snadno dosáhnout rādhā-kṛṣṇa-bhajanem, oddanou službou Rādě a Kṛṣṇovi. Proto Narottama dāsa Ṭhākura zpívá: hari hari viphale janama goṅāinu-dokud člověk neuctívá Rādhā-Kṛṣṇu, marní svůj život v lidském těle. Vāsudeve bhagavati bhakti-yogaḥ prayojitaḥ / janayaty āśu vairāgyam (Bhāg. 1.2.7). Ten, kdo slouží Vāsudevovi, se velice brzy zřekne hmotného života. Například členové hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, kteří se věnují vāsudeva-bhakti, se stávají velice rychle pěknými vaiṣṇavy-lidé jsou překvapeni, že mlecchové a yavanové mohou dosáhnout takové úrovně. Je to možné prostřednictvím vāsudeva-bhakti. Pokud však v tomto lidském životě nedospějeme na úroveň sattva-guṇy, potvrdí se slova Narottama dāse Ṭhākura: hari hari viphale janama goṅāinu-získání této lidské formy života nepřinese žádný prospěch.

Śrī Vīrarāghava Ācārya ve svém komentáři uvádí, že každá z jednotlivostí uvedených v první polovině tohoto verše je příčinou hmotného zapletení. Kāla neboli čas podněcuje kvality hmotné přírody a svabhāva je výsledkem styků s těmito kvalitami. Proto Narottama dāsa Ṭhākura říká: bhakta-sane vāsa. Pokud se člověk stýká s bhakty, jeho svabhāva neboli povaha se změní. Naše hnutí pro vědomí Kṛṣṇy má za cíl poskytovat lidem dobrou společnost, aby tato změna mohla nastat. A na vlastní oči vidíme, že pomocí této metody se lidé na celém světě postupně stávají oddanými.

Co se týče saṁskāry neboli očisty, ta je možná v dobré společnosti, neboť tam člověk vyvíjí dobré zvyky a zvyk se stává druhou přirozeností. Nechť tedy mají lidé možnost žít s bhakty (bhakta-sane vāsa). Pak se jejich zvyky změní. V lidské podobě má tuto příležitost každý, ale jak zpívá Narottama dāsa Ṭhākura: hari hari viphale janama goṅāinu-pokud jí nevyužije, jeho lidský život přijde nazmar. Proto se snažíme zachraňovat lidskou společnost před úpadkem a skutečně pozvedávat lidi k vyšší přirozenosti.

Co se týče kāmy a karmy-tužeb a činností-pokud je člověk zapojí do oddané služby, vyvine jinou povahu, než pokud se věnuje uspokojování smyslů, a výsledek bude samozřejmě také jiný. Podle styků s různými kvalitami živá bytost získává určitý druh těla. Kāraṇaṁ guṇa-saṅgo 'sya sad-asad-yoni-janmasu (Bg. 13.22). Měli bychom tedy vždy vyhledávat dobrou společnost, společnost oddaných. Pak bude náš život úspěšný. Člověk se pozná podle toho, s kým se sdružuje. Pokud má možnost žít v dobré společnosti oddaných, je schopen rozvíjet poznání a jeho charakter či povaha se přirozeně změní k jeho věčnému prospěchu.