Skip to main content

Sloka 38

Text 38

Verš

Text

śita-viśikha-hato viśīrṇa-daṁśaḥ
kṣataja-paripluta ātatāyino me
prasabham abhisasāra mad-vadhārthaṁ
sa bhavatu me bhagavān gatir mukundaḥ
śita-viśikha-hato viśīrṇa-daṁśaḥ
kṣataja-paripluta ātatāyino me
prasabham abhisasāra mad-vadhārthaṁ
sa bhavatu me bhagavān gatir mukundaḥ

Synonyma

Synonyms

śita — ostrými; viśikha — šípy; hataḥ — zraněný; viśīrṇa-daṁśaḥ — rozbitý štít; kṣataja — ranami; pariplutaḥ — potřený krví; ātatāyinaḥ — veliký útočník; me — mé; prasabham — rozhněvaný; abhisasāra — vydal se; mat-vadha-artham — mě zabít; saḥ — On; bhavatu — kéž se stane; me — mým; bhagavān — Osobnost Božství; gatiḥ — cílem; mukundaḥ — ten, který uděluje spasení.

śita — sharp; viśikha — arrows; hataḥ — wounded by; viśīrṇa-daṁśaḥ — scattered shield; kṣataja — by wounds; pariplutaḥ — smeared with blood; ātatāyinaḥ — the great aggressor; me — my; prasabham — in an angry mood; abhisasāra — began to move on; mat-vadha-artham — for the purpose of killing me; saḥ — He; bhavatu — may become; me — my; bhagavān — the Personality of Godhead; gatiḥ — destination; mukundaḥ — who awards salvation.

Překlad

Translation

Kéž se Pán Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství udělující spasení, stane mým konečným cílem! Na bojišti mě napadl, jako kdyby Ho rozhněvaly rány od mých ostrých šípů. Štít měl rozbitý a Jeho tělo bylo potřísněné krví z těchto ran.

May He, Lord Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, who awards salvation, be my ultimate destination. On the battlefield He charged me, as if angry because of the wounds dealt by my sharp arrows. His shield was scattered, and His body was smeared with blood due to the wounds.

Význam

Purport

Chování Pána Kṛṣṇy k Bhīṣmadevovi na Kuruovském bitevním poli je zajímavé, neboť Pán Śrī Kṛṣṇa zdánlivě jednal tak, jako kdyby nadržoval Arjunovi a k Bhīṣmadevovi se stavěl nepřátelsky; ale ve skutečnosti tím projevoval Bhīṣmadevovi jakožto Svému velkému oddanému zvláštní přízeň. Ohromující na tomto jednání je, že oddaný může potěšit Pána i tím, že vystupuje jako Jeho nepřítel. Pán, který je absolutní, může přijmout službu od čistého oddaného i v rouchu nepřítele. Svrchovaný Pán nemá nepřátel a takzvaní nepřátelé Mu nemohou nijak ublížit, neboť je ajita neboli nepřemožitelný. Ale přináší Mu potěšení, když Ho Jeho čistý oddaný porazí jako nepřítel, nebo Ho kárá jako Jeho nadřízený, přestože nikdo nemůže být nadřazený Pánu. Takové jsou transcendentální výměny vztahů mezi Pánem a oddanými a ten, kdo neví nic o oddané službě, tajemství takových vztahů nikdy nepochopí. Bhīṣmadeva hrál roli udatného bojovníka a záměrně poranil tělo Pána, takže obyčejní lidé si mysleli, že Pán je zraněný, ale ve skutečnosti to mělo jen zmást neoddané. Zcela duchovní tělo nelze zranit a oddaný se nemůže stát Pánovým nepřítelem. Kdyby tomu tak bylo, Bhīṣmadeva by si nepřál, aby právě tento Pán byl konečným cílem jeho života. Kdyby byl Bhīṣmadeva nepřítelem Pána, Pán Kṛṣṇa by ho zabil, aniž by musel hnout prstem. Nemusel se ukazovat před Bhīṣmadevem s krví a ranami. Ale udělal to, protože Jeho oddaný-válečník chtěl vidět transcendentální krásu Pánova těla ozdobeného ranami od střel čistého oddaného. Tak vypadají výměny transcendentální rasy, vztahu mezi Pánem a Jeho služebníkem. Takové jednání přináší slávu jak Pánovi, tak i Jeho oddanému. Pán byl tak rozhněvaný, že Mu Arjuna chtěl v útoku na Bhīṣmadeva zabránit, ale Pán se mu vymkl z rukou a hnal se k Bhīṣmadevovi jako se milenec žene k milé nehledě na překážky. Působilo to dojmem, že byl odhodlaný Bhīṣmadeva zabít, ale ve skutečnosti ho chtěl potěšit, neboť byl velkým oddaným Pána. Pán je nepochybně vysvoboditelem všech podmíněných duší. Impersonalisté od Něho chtějí spasení a Pán jim vždy plní jejich přání, ale Bhīṣmadeva si zde přeje vidět Pána v Jeho osobní podobě. To je přáním všech čistých oddaných.

The dealings of Lord Kṛṣṇa and Bhīṣmadeva on the Battlefield of Kurukṣetra are interesting because the activities of Lord Śrī Kṛṣṇa appeared to be partial to Arjuna and at enmity with Bhīṣmadeva; but factually all this was especially meant to show special favor to Bhīṣmadeva, a great devotee of the Lord. The astounding feature of such dealings is that a devotee can please the Lord by playing the part of an enemy. The Lord, being absolute, can accept service from His pure devotee even in the garb of an enemy. The Supreme Lord cannot have any enemy, nor can a so-called enemy harm Him because He is ajita, or unconquerable. But still He takes pleasure when His pure devotee beats Him like an enemy or rebukes Him from a superior position, although no one can be superior to the Lord. These are some of the transcendental reciprocatory dealings of the devotee with the Lord. And those who have no information of pure devotional service cannot penetrate into the mystery of such dealings. Bhīṣmadeva played the part of a valiant warrior, and he purposely pierced the body of the Lord so that to the common eyes it appeared that the Lord was wounded, but factually all this was to bewilder the nondevotees. The all-spiritual body cannot be wounded, and a devotee cannot become the enemy of the Lord. Had it been so, Bhīṣmadeva would not have desired to have the very same Lord as the ultimate destination of his life. Had Bhīṣmadeva been an enemy of the Lord, Lord Kṛṣṇa could have annihilated him without even moving. There was no need to come before Bhīṣmadeva with blood and wounds. But He did so because the warrior devotee wanted to see the transcendental beauty of the Lord decorated with wounds created by a pure devotee. This is the way of exchanging transcendental rasa, or relations between the Lord and the servitor. By such dealings both the Lord and the devotee become glorified in their respective positions. The Lord was so angry that Arjuna checked Him when He was moving towards Bhīṣmadeva, but in spite of Arjuna’s checking, He proceeded towards Bhīṣmadeva as a lover goes to a lover, without caring for hindrances. Apparently His determination was to kill Bhīṣmadeva, but factually it was to please him as a great devotee of the Lord. The Lord is undoubtedly the deliverer of all conditioned souls. The impersonalists desire salvation from Him, and He always awards them according to their aspiration, but here Bhīṣmadeva aspires to see the Lord in His personal feature. All pure devotees aspire for this.