Sloka 29

VERSO 29

Verš

Texto

abhūta-pūrvaḥ sahasā
kṣut-tṛḍbhyām arditātmanaḥ
brāhmaṇaṁ praty abhūd brahman
matsaro manyur eva ca

Synonyma

Sinônimos

abhūta-pūrvaḥ — neobvyklý; sahasā — vlivem okolností; kṣut — hlad; tṛḍbhyām — a stejně tak žízní; ardita — soužený; ātmanaḥ — jeho; brāhmaṇam — brāhmaṇovi; prati — proti; abhūt — stal se; brahman — ó brāhmaṇové; matsaraḥ — závistivý; manyuḥ — nahněvaný; eva — takto; ca — a.

abhūta-pūrvaḥ — sem precedentes; sahasā — circunstancialmente; kṣut — fome; tṛḍbhyām — bem como pela sede; ardita — estando aflito; ātmanaḥ — de sua pessoa; brāhmaṇam — a um brāhmaṇa; prati — contra; abhūt — tornou-se; brahman — ó brāhmaṇas; matsaraḥ — invejoso; manyuḥ — irado; eva — assim; ca — e.

Překlad

Tradução

Ó brāhmaṇové, králův hněv a závist vůči bráhmanskému mudrcovi byly neslýchané, neboť to okolnosti způsobily jeho hlad a žízeň.

Ó brāhmaṇas, tendo sido perturbado pelas circunstâncias que o fizeram sedento e faminto, o rei dirigiu contra o sábio sua ira e sua inveja, algo que ele nunca dirigira a um brāhmaṇa.

Význam

Comentário

Rozhněvat se na někoho a začít někomu závidět, zvláště pokud se jednalo o mudrce a brāhmaṇu, bylo pro krále jako byl Mahārāja Parīkṣit bezpochyby neobvyklé. Král dobře věděl, že nemá pravomoc trestat brāhmaṇy, mudrce, děti, ženy a starce. Stejně tak král se nemá nikdy pokládat za provinilce, ani když se dopustí velké chyby. V tomto případě se však hladový a žíznivý Mahārāja Parīkṣit neovládl při jednání s mudrcem a vůlí Pána ho přemohl hněv a závist. Král měl právo potrestat svého podřízeného, pokud ho špatně přijal nebo opomíjel, ale jelikož se toho dopustil mudrc a brāhmaṇa, jednalo se o něco neslýchaného. Stejně jako Pán nikdy nikomu nezávidí, tak ani Pánův oddaný nikdy nikomu nezávidí. Jediným vysvětlením chování Mahārāje Parīkṣita je, že se tak stalo nařízením Pána.

SIGNIFICADO—Para um rei como Mahārāja Parīkṣit, tornar-se irado e invejoso, especialmente em relação a um sábio e brāhmaṇa, era indubitavelmente algo sem precedentes. O rei sabia bem que os brāhmaṇas, os sábios, as crianças, as mulheres e os anciãos estão sempre além da jurisdição das punições. Da mesma forma, embora cometa um grande erro, o rei nunca deve ser considerado um malfeitor. Neste caso, porém, Mahārāja Parīkṣit ficou com raiva e inveja do sábio devido à sua sede e fome, pela vontade do Senhor. O rei tinha razão de punir seus súditos por receberem-no friamente ou negligenciá-lo, mas, porque o réu era um sábio e um brāhmaṇa, isso era sem precedentes. Assim como o Senhor nunca tem inveja de ninguém, o devoto do Senhor jamais tem inveja de ninguém. A única justificativa para o comportamento de Mahārāja Parīkṣit é que isso foi determinado pelo Senhor.