Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Madhya 6.235

Verš

yeṣāṁ sa eṣa bhagavān dayayed anantaḥ
sarvātmanāśrita-pado yadi nirvyalīkam
te dustarām atitaranti ca deva-māyāṁ
naiṣāṁ mamāham iti dhīḥ śva-śṛgāla-bhakṣye

Synonyma

yeṣām — zcela odevzdaným duším; saḥ — On; eṣaḥ — tento; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; dayayet — může projevit milost; anantaḥ — neomezený; sarva-ātmanā — plně, bez výhrad; āśrita-padaḥ — těch, kdo u Pána přijali útočiště; yadi — jestliže; nirvyalīkam — bez neupřímnosti; te — ty osoby; dustarām — nepřekonatelný; atitaranti — překonají; ca — také; deva-māyām — hmotnou iluzorní energii; na — ne; eṣām — toto; mama aham — „moje“ a „já“; iti — taková; dhīḥ — inteligence; śva-śṛgāla-bhakṣye — v těle, které se stane potravou psů a šakalů.

Překlad

„,Pokud někdo bez výhrad přijme útočiště u lotosových nohou Nejvyšší Osobnosti Božství, pak mu neomezený, milostivý Pán prokáže svou bezpříčinnou milost, a on tak může překonat nepřekonatelný oceán nevědomosti. Ti, jejichž inteligence je pohroužená v tělesném pojetí a kdo si myslí jsem toto tělo, jsou hodni pouze toho, aby se stali potravou psů a šakalů. Takovým lidem Nejvyšší Pán svou milost nikdy neudílí.̀“

Význam

Nejvyšší Pán nikdy neudílí svá požehnání těm, kdo pevně setrvávají na úrovni tělesného pojetí života. V Bhagavad-gītě (18.66) Kṛṣṇa jasně říká:

sarva-dharmān parityajya
mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja
ahaṁ tvāṁ sarva-pāpebhyo
mokṣayiṣyāmi mā śucaḥ

„Zanech všech druhů náboženství a odevzdej se jen Mně. Já tě zbavím všech reakcí za hříšné jednání. Neboj se.“

Verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.7.42), který Śrī Caitanya Mahāprabhu cituje, vysvětluje význam tohoto výroku Śrī Kṛṣṇy. Kṛṣṇa udělil Arjunovi svou bezpříčinnou milost jen proto, aby ho zbavil tělesného pojetí života. K tomu došlo na samém začátku druhé kapitoly Bhagavad-gīty (2.13), kde Kṛṣṇa říká: dehino 'smin yathā dehe kaumāraṁ yauvanaṁ jarā. V tomto těle je jeho vlastník, a nikdo by neměl tělo považovat za vlastní já. To je první pokyn, který by si měl oddaný osvojit. Dokud člověk setrvává na úrovni tělesného pojetí života, nemůže realizovat svoji skutečnou totožnost a zaměstnat se láskyplnou oddanou službou Pánu. Dokud není na transcendentální úrovni, nemůže očekávat Pánovu bezpříčinnou milost a nemůže překonat rozlehlý oceán hmotné nevědomosti. To Pán Kṛṣṇa potvrzuje v Bhagavad-gītě (7.14): mām eva ye prapadyante māyām etāṁ taranti te. Bez odevzdání se lotosovým nohám Kṛṣṇy nemůže nikdo očekávat vysvobození ze spárů māyi, matoucí energie. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (10.2.32) jsou māyāvādští sannyāsī, kteří si o sobě falešně myslí, že jsou vysvobození ze spárů māyi, označeni jako vimukta-māninaḥ. Ve skutečnosti osvobození nejsou, ale myslí si, že jsou a že se stali samotným Nārāyaṇem. I když zdánlivě zrealizovali, že nejsou toto hmotné tělo, ale duše, zanedbávají povinnost duše, kterou je sloužit Nejvyšší Duši. Jejich inteligence proto není posvěcená. Dokud není inteligence posvěcená, nelze ji použít k pochopení oddané služby. Oddaná služba začíná, když jsou inteligence, mysl a ego zcela očištěné. Māyāvādští sannyāsī svoji inteligenci, mysl a ego neočišťují, a tak nemohou sloužit Pánu nebo očekávat Pánovu bezpříčinnou milost. I když se díky své přísné askezi dostanou na vysokou úroveň, prodlévají stále v hmotném světě bez požehnání lotosových nohou Pána. Někdy dokonce dospějí až do záře Brahmanu, ale protože jejich mysl není zcela očištěná, musejí se vrátit do hmotné existence.

Karmī jsou zcela pohroužení v tělesném pojetí života a jñānī, i když teoreticky chápou, že nejsou tělo, také nevědí nic o lotosových nohách Pána, protože příliš zdůrazňují neosobní pojetí. Karmī ani jñānī proto nejsou způsobilí obdržet Pánovu milost a stát se oddanými. Narottama dāsa Ṭhākura říká: karma-kāṇḍa jñāna-kāṇḍa, kevala viṣera bhāṇḍa – ti, kdo přijali proces karma-kāṇḍy (plodonosných činností) nebo jñāna-kāṇḍy (spekulací o transcendentální vědě), jedí z nádob otrávených jedem. Život za životem jsou odsouzeni k pobytu v hmotném světě, dokud se neodevzdají lotosovým nohám Kṛṣṇy. To je potvrzeno ve Śrīmad Bhagavad-gītě (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān māṁ prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ

„Ten, kdo je po mnoha zrozeních a smrtích skutečně obdařen poznáním, se Mi odevzdá, neboť ví, že jsem příčinou všech příčin a vším, co existuje. Taková velká duše je nesmírně vzácná.“