Skip to main content

Text 42

Text 42

Verš

Texto

etāvaj janma-sāphalyaṁ
dehinām iha dehiṣu
prāṇair arthair dhiyā vācā
śreya-ācaraṇaṁ sadā
etāvaj janma-sāphalyaṁ
dehinām iha dehiṣu
prāṇair arthair dhiyā vācā
śreya-ācaraṇaṁ sadā

Synonyma

Palabra por palabra

etāvat — až k tomu; janma — zrození; sāphalyam — dokonalost; dehinām — každé živé bytosti; iha — v tomto světě; dehiṣu — vůči těm, kdo jsou vtělení; prāṇaiḥ — životem; arthaiḥ — majetkem; dhiyā — inteligencí; vācā — slovy; śreyaḥ — věčný prospěch; ācaraṇam — prakticky jednat; sadā — vždy.

etāvat—hasta esto; janma—de nacimiento; sāphalyam—perfección; dehinām—de toda entidad viviente; iha—en este mundo; dehiṣu—para aquellos que están encarnados; prāṇaiḥ—por vida; arthaiḥ—por riqueza; dhiyā—por inteligencia; vācā—por palabras; śreyaḥ—eterna buena fortuna; ācaraṇam—actuando prácticamente; sadā—siempre.

Překlad

Traducción

„,Povinností každé živé bytosti je používat svůj život, majetek, inteligenci a slova k činnostem ve prospěch druhých.̀“

«“La obligación de todo ser viviente consiste en emplear su vida, riqueza, inteligencia y palabras en actividades benéficas por el bien de los demás.”

Význam

Significado

Existují všeobecně dva druhy činností: śreyas neboli činnosti, které jsou prospěšné a příznivé v konečném smyslu, a preyas neboli činnosti příznivé a prospěšné okamžitě. Děti si například rády hrají. Chodit do školy, aby získaly vzdělání, se jim však nechce a myslí si, že smyslem života je hrát si a bavit se ve dne v noci se svými kamarády. Dokonce i v transcendentálním životě Pána Kṛṣṇy vidíme, že když byl dítě, rád si hrál se stejně starými kamarády, pasáčky krav. Ani nechtěl jít domů na večeři. Matka Yaśodā pro Něho musela jít a přinutit Jej, aby šel domů. Pro děti je tedy přirozené si ve dne v noci hrát a nestarat se o zdraví a další důležité věci. To je příklad činností preyas, které jsou okamžitě prospěšné. Existují však také činnosti śreyas, a ty jsou prospěšné v konečném smyslu. Podle zásad védské civilizace si musí být lidská bytost vědoma Boha. Měla by chápat, kdo je Bůh, co je tento hmotný svět, kdo je ona a jaké jsou jejich vzájemné vztahy. Tomu se říká śreyas neboli činnosti příznivé v konečném smyslu.

Hay dos clases de actividades: śreyas, que son finalmente benéficas y auspiciosas, y preyas, que son benéficas y auspiciosas inmediatamente. Por ejemplo, a los niños les gusta mucho jugar. No quieren ir a la escuela a aprender, y creen que jugar continuamente y pasarlo bien con los amigos es la finalidad de la vida. Incluso en la vida trascendental del Señor Kṛṣṇa vemos que, cuando era niño, tenía una gran afición a jugar con amigos de Su misma edad, los pastorcillos de vacas. Ni siquiera iba a casa a cenar. Madre Yaśoda tenía que ir a buscarle y hacerle volver. Es decir, que es inherente a los niños pasar el tiempo jugando, sin preocuparse ni de su salud ni de otras cosas importantes. Esto es un ejemplo de preyas, aquellas actividades que son inmediatamente beneficiosas. Pero están también las śreyas, las actividades que son auspiciosas finalmente. Según la civilización védica, el ser humano debe ser consciente de Dios. Debe comprender lo que es Dios, lo que es este mundo material, quién es él mismo, y cuáles son las relaciones entre ellos. Esto se llama śreyas, o actividades finalmente auspiciosas.

V tomto verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že bychom se měli zajímat o śreyas. Pro dosažení konečného štěstí, což je cíl činností śreyas, bychom měli využívat všeho, včetně našeho života, majetku a slov, nejen pro sebe, ale také pro druhé. Pokud se však člověk nezajímá o śreyas ve svém vlastním životě, nemůže o tom kázat druhým.

En este verso del Śrīmad-Bhāgavatam se dice que hay que tener interés en śreyas. Para lograr la finalidad última de śreyas, o en otras palabras, la buena fortuna, hay que emplearlo todo, incluso la vida, la riqueza y las palabras, no sólo para sí, sino también para los demás. Sin embargo, a menos que se tenga interés por śreyas en la propia vida, no se puede predicar śreyas para el beneficio de los demás.

Tento verš citovaný Śrī Caitanyou Mahāprabhuem se vztahuje na lidské bytosti, a ne na zvířata. Jak již bylo naznačeno v minulém verši slovy manuṣya-janma, tyto pokyny jsou určené lidem. Ti se naneštěstí stávají ve svém chování horšími než zvířata, i když mají lidská těla. To je chyba moderního vzdělávání. Dnešní pedagogové neznají cíl lidského života a zajímají se pouze o ekonomický rozvoj svých zemí či lidské společnosti. To je samozřejmě také nezbytné; védská civilizace bere v úvahu všechny aspekty lidského života, včetně dharmy (náboženství), arthy (ekonomického rozvoje), kāmy (uspokojování smyslů) a mokṣi (osvobození). Nejpřednějším zájmem lidstva však má být náboženství. Aby někdo byl zbožný, musí se řídit pokyny Boha. Lidé tohoto věku ale naneštěstí náboženství zavrhli a jsou zaneprázdněni rozvojem ekonomiky. Pro peníze tedy udělají cokoliv. Pro ekonomický rozvoj však není potřeba získávat peníze za každou cenu; stačí jen tolik peněz, abychom si zajistili základní životní nezbytnosti. Novodobý ekonomický rozvoj však postrádá duchovní základ, a proto jsou lidé posedlí chtíčem, chamtivostí a šílí po penězích. Rozvíjejí pouze rajas (kvalitu vášně) a tamas (kvalitu nevědomosti), aniž by se starali o třetí kvalitu přírody, sattvu neboli dobro, a brāhmaṇské kvalifikace. To je důvod, proč v dnešní společnosti vládne takový chaos.

Este verso que cita Śrī Caitanya Mahāprabhu se refiere a los seres humanos, no a los animales. Como se indica en el verso precedente, en las palabras manuṣya-janma, estas directrices van destinadas a los seres humanos. Desgraciadamente, los seres humanos, aunque tienen cuerpos de hombre, por su comportamiento se están volviendo más bajos que los animales. Esto es por culpa de la educación moderna. Los educadores modernos no conocen la finalidad de la vida humana; no se interesan más que en mejorar las condiciones económicas de su país o de la sociedad humana. Esto también es necesario; la civilización védica considera todos los aspectos de la vida humana, que incluyen dharma (religión), artha (desarrollo económico), kāma (complacencia de los sentidos) y mokṣa (liberación). Pero el interés principal de la humanidad debe ser la religión. Para ser religioso hay que actuar según las órdenes de Dios, pero, desdichadamente, la gente de esta era ha rechazado la religión y se ocupa intensamente en el desarrollo económico, adoptando cualquier medio para obtener dinero. Para el desarrollo económico no es necesario obtener dinero por las buenas o por las malas; sólo hace falta el dinero suficiente para mantenerse en cuerpo y alma. Sin embargo, como el desarrollo económico moderno sigue su camino sin ninguna base religiosa, la gente se ha vuelto lujuriosa, codiciosa y loca por el dinero, sin cultivar más cualidades que las de rajas (pasión) y tamas (ignorancia), descuidando la otra cualidad de la naturaleza, sattva (bondad), y las cualidades brahmínicas. De manera que toda la sociedad está en un caos.

Bhāgavatam říká, že povinností pokročilé lidské bytosti je jednat tak, aby lidské společnosti napomáhala k dosažení konečného cíle života. Jako další je zde v Śrī Caitanya-caritāmṛtě citován podobný verš – sloka 45 z dvanácté kapitoly třetí části Viṣṇu Purāṇy.

El Bhāgavatam dice que la obligación del ser humano evolucionado es hacer lo necesario para que la sociedad humana pueda alcanzar la finalidad más elevada de la vida. Hay un verso semejante en el Viṣṇu Purāṇa, el verso 45 del Capítulo duodécimo de la Parte Tercera, que se cita enseguida en el Caitanya-caritāmṛta.