CC Ādi 8.25

তদশ্মসারং হৃদয়ং বতেদং
যদ্‌গৃহ্যমাণৈর্হরিনামধেয়ৈঃ ।
ন বিক্রিয়েতাথ যদা বিকারো
নেত্রে জলং গাত্ররুহেষু হর্ষঃ ॥ ২৫ ॥
tad aśma-sāraṁ hṛdayaṁ batedaṁ
yad gṛhyamāṇair hari-nāma-dheyaiḥ
na vikriyetātha yadā vikāro
netre jalaṁ gātra-ruheṣu harṣaḥ

Synonyma

tatto; aśma-sāramtvrdé jako železo; hṛdayamsrdce; bataó; idamtoto; yatjež; gṛhyamāṇaiḥi přesto, že zpívá; hari-nāma-dheyaiḥmedituje o svatém jménu Pána; nane; vikriyetazmění se; athatak; yadākdyž; vikāraḥzměna; netrev očích; jalamslzy; gātra-ruheṣuv pórech těla; harṣaḥextáze.

Překlad

„Pokud se srdce toho, kdo zpívá Hare Kṛṣṇa mahā-mantru, nezmění, slzy mu netečou z očí, tělo se mu nechvěje a chlupy na těle se mu neježí, rozumí se, že má srdce ze železa. Důvodem jsou přestupky u lotosových nohou Pánova svatého jména.“

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v komentáři k tomuto verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.24) poznamenává, že mahā-bhāgavata neboli velice pokročilý oddaný příznaky jako slzy v očích neprojevuje, kdežto kaniṣṭha-adhikārī neboli začátečník, je projevuje uměle. To ovšem neznamená, že začátečník je pokročilejší než mahā-bhāgavata. Zkouškou skutečné změny v srdci, ke které dojde při zpívání Hare Kṛṣṇa mahā-mantry, je odpoutanost od hmotného požitku. To je skutečná změna. Bhaktiḥ pareśānubhavo viraktir anyatra ca (Bhāg. 11.2.42). Pokud děláme v duchovním životě skutečný pokrok, musíme se do velké míry odpoutat od smyslového požitku. Kaniṣṭha-adhikārī (začínající oddaný) mívá někdy v očích falešné slzy, když zpívá Hare Kṛṣṇa mantru, ale je stále zcela připoutaný k hmotným věcem. To znamená, že se jeho srdce ještě nezměnilo. Změna se musí projevit v jeho skutcích.