Śrīmad-bhāgavatam 2.3.24

Měli bychom si ve vlastním zájmu povšimnout toho, že první tři kapitoly druhého zpěvu popisují postupný rozvoj oddané služby. V první kapitole se zdůrazňuje důležitost prvního kroku v oddané službě rozvíjející vědomí Boha — důležitost naslouchání a opěvování — a pro začátečníky je doporučeno představovat si vesmírný projev jako hmotnou podobu Osobnosti Božství. Tato představa Boha v hmotných projevech Jeho energie člověku umožňuje zduchovnit mysl a smysly a postupně začít soustředit svoji mysl na Pána Viṣṇua, na Nejvyššího, který je přítomný jako Nadduše v srdci každé živé bytosti a v každém atomu hmotného vesmíru. Pro tento účel byl také ustanoven systém pañca-upāsanā, který v zájmu postupného rozvoje doporučuje obyčejnému člověku pět mentálních postojů: uctívání něčeho vyššího nejprve v podobě ohně (elektřiny), slunce, všech živých bytostí, Pána Śivy a nakonec neosobní Nadduše, částečného zastoupení Pána Viṣṇua. To vše popisuje druhá kapitola, ale třetí kapitola vede k dalšímu rozvoji osoby, které již dosáhly stádia uctívání Viṣṇua neboli čisté oddané služby, a vyspělou úroveň uctívání Viṣṇua popisuje v souvislosti se změnou v srdci.

Celý proces duchovního rozvoje se zaměřuje na přeměnu srdce živé bytosti co se týče jejího věčného vztahu k Nejvyššímu Pánu v jejím věčném přirozeném postavení podřízeného služebníka. S pokrokem v oddané službě se tedy projevuje změna v srdci, kdy se člověk postupně odpoutává od hmotného požitku a iluzorního panování nad světem a čím dál více se rozvíjí jeho sklon láskyplně sloužit Pánu. V této kapitole se obzvláště doporučuje vidhi-bhakti neboli usměrněná oddaná služba zaměstnávající všechny části těla (oči, uši, nos, ruce a nohy, jak bylo vysvětleno v dřívějších verších), a to především ve vztahu k mysli, která dává podnět pro všechny činnosti těchto tělesných orgánů. Očekává se, že vykonáváním usměrněné oddané služby se v člověku musí zřetelně projevit změna v srdci. Pokud žádná taková změna nenastane, musíme jeho srdce pokládat za ocelové, protože neroztálo ani při zpívání svatého jména Pána. Musíme mít vždy na paměti, že naslouchání a zpívání jsou stěžejní způsoby oddané služby, a jsou-li náležitě vykonávány, bude jim přirozeně následovat extáze se slzami v očích a vstáváním vlasů na hlavě. To jsou její přirozené důsledky a zároveň předběžné příznaky bhāvy, která předchází dokonalosti zvané prema neboli láska k Bohu.

Pokud se tento efekt nedostaví ani po nepřetržitém poslouchání a zpívání svatého jména Pána, měli bychom vědět, že je to vinou přestupků. To je názor Sandarbhy. Pokud si oddaný od počátku zpívání svatého jména Pána nedává dostatečný pozor, aby se vyhnul deseti přestupkům proti svatému jménu, nebude moci pociťovat odloučení od Pána a jistě se u něho neobjeví reakce v podobě slz v očích a vstávání vlasů.

Stádium bhāvy se projevuje osmi transcendentálními příznaky, jimiž jsou ustrnutí, pocení, vstávání vlasů na hlavě, zalykání hlasu, chvění těla, zblednutí, slzy v očích a nakonec tranz. Nektar oddanosti, souhrnná studie Bhakti-rasāmṛta-sindhu od Śrīly Rūpy Gosvāmīho, tyto příznaky rozebírá a podrobně popisuje další stavy transcendentálního vývoje, jak stálé, tak i přechodné.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura důkladně rozebral všechny tyto příznaky bhāvy a jasně naznačil, ve kterých případech se jedná pouze o laciné napodobování, za které bezohlední začátečníci chtějí sklidit úctu a uznání. Nejen Viśvanātha Cakravartī, ale také Śrīla Rūpa Gosvāmī o nich hovoří velice kriticky. Materialističtí oddaní (prākṛta-sahajiyové) někdy napodobují všech osm příznaků extáze, ale jejich podvod vyjde ihned najevo, jakmile se ukáže, jak se tito falešní oddaní věnují mnoha zakázaným věcem. Člověk, který má návyky kouřit, pít nebo mít nedovolený styk se ženami, nemůže zažít extázi s výše uvedenými příznaky, i když se může navenek zdobit znaky oddaného. Někdy se ovšem stává, že lidé tyto příznaky chtěně napodobují, a Śrīla Viśvanātha Cakravartī tyto imitátory obviňuje, že jsou to lidé s kamenným srdcem. Někdy na ně dokonce působí odraz těchto transcendentálních příznaků, ale pokud se přesto nevzdají svých zakázaných zlozvyků, nemají žádnou naději na transcendentální realizaci.

Když se Pán Caitanya setkal na břehu Godāvarī se Śrīlou Rāmanandou Rāyem z Kavauru, projevil všechny tyto příznaky, ale jelikož Rāye doprovázeli také neoddaní brāhmaṇové, opět tyto příznaky potlačil. Za určitých okolností tedy nejsou viditelné ani na těle prvotřídního oddaného. Skutečná, stálá bhāva se jednoznačně projevuje tím, že člověk ztrácí hmotné touhy (kṣānti), využívá každého okamžiku k transcendentální láskyplné službě Pánovi (avyārtha-kālatvam), chce oslavovat Pána neustále (nāma-gāne sadā ruci), touží žít na místech Pánových zábav (prītis tad-vasati sthale), je zcela odpoután od hmotného štěstí (virakti) a je prostý pýchy (māna-śūnyatā). Ve stádiu bhāvy se skutečně nachází ten, kdo v sobě vyvinul všechny tyto transcendentální vlastnosti, které ho odlišují od imitátora s kamenným srdcem a od materialistického oddaného.

Celý proces lze shrnout následovně: Pokročilý oddaný, který zpívá svaté jméno Pána dokonale a bez přestupků a je přátelský ke každému, může vychutnat skutečnou transcendentální chuť oslavování Pána. Taková realizace se pak odráží v zániku hmotných tužeb atd., jak bylo uvedeno výše. Začátečníci, kteří jsou v nižším stádiu oddané služby, se nemohou zbavit závisti, což vede až k tomu, že vynalézají vlastní způsoby a pravidla oddané služby, aniž by následovali pokyny ācāryů. Někdy předvádějí neustálé zpívání svatého jména Pána, ale nemohou vychutnat jeho transcendentální chuť. Jejich předstírané slzy v očích, chvění těla, pocení či bezvědomí atd. proto autority odsuzují. Tito začátečníci ovšem mohou přijít do styku s čistým oddaným Pána a napravit své špatné zvyky; jinak jim zůstane kamenné srdce a nic jim nepomůže. Úspěšně projít celou cestu zpátky domů, zpátky k Bohu, může jen ten, kdo se řídí pokyny zjevených písem, které mu předal seberealizovaný oddaný.