Skip to main content

Śrī caitanya-caritāmṛta Ādi 2.91-92

Verš

atra sargo visargaś ca
sthānaṁ poṣaṇam ūtayaḥ
manvantareśānukathā
nirodho muktir āśrayaḥ
daśamasya viśuddhy-arthaṁ
navānām iha lakṣaṇam
varṇayanti mahātmānaḥ
śrutenārthena cāñjasā

Synonyma

atra — ve Śrīmad-Bhāgavatamu; sargaḥ — stvoření složek vesmíru; visargaḥ — Brahmovo tvoření; ca — a; sthānam — udržování stvoření; poṣaṇam — udělování přízně Pánovým oddaným; ūtayaḥ — podněty k činnostem; manu-antara — předepsané povinnosti v obdobích Manuů; īśa-anukathāḥ — popis Pánových inkarnací; nirodhaḥ — ukončení stvoření; muktiḥ — osvobození; āśrayaḥ — konečné útočiště, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; daśamasya — desátého (āśraya); viśuddhi-artham — za účelem dokonalého poznání; navānām — devíti; iha — zde; lakṣaṇam — povahu; varṇayanti — popisují; mahā-ātmānaḥ — velké duše; śrutena — modlitbou; arthena — vysvětlením; ca — a; añjasā — přímo.

Překlad

„,Zde (ve Śrīmad-Bhāgavatamu) je popsáno deset témat: (1) stvoření složek vesmíru, (2) Brahmovo tvoření, (3) udržování stvoření, (4) zvláštní přízeň udělovaná oddaným, (5) podněty k činnostem, (6) předepsané povinnosti pro občany poslušné zákonů, (7) popis Pánových inkarnací, (8) zničení stvoření, (9) osvobození od hrubohmotné a jemnohmotné existence, (10) konečné útočiště, Nejvyšší Osobnost Božství. Toto desáté téma je útočištěm všech ostatních. Kvůli odlišení konečného útočiště od ostatních devíti témat popsali mahājanové těchto devět přímo i nepřímo v různých modlitbách či přímých vysvětleních.̀“

Význam

Tyto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.1–2) vyjmenovávají deset témat, o kterých se v Bhāgavatamu pojednává. Desáté téma je podstatou, a ostatních devět jsou kategorie od ní odvozené. Tato témata jsou:

(1) Sarga: prvotní tvoření, při němž Viṣṇu projeví pět hrubohmotných prvků, pět předmětů smyslového vnímání, deset smyslů, mysl, inteligenci, falešné ego a celkovou hmotnou energii neboli vesmírnou podobu.

(2) Visarga: druhotné tvoření, při němž Brahmā ve vesmíru (brahmāṇḍě) vytváří pohyblivá i nehybná těla.

(3) Sthāna: udržování vesmíru Osobností Božství, Viṣṇuem. Viṣṇuova funkce je důležitější a Jeho sláva větší než sláva Brahmy a Pána Śivy, neboť Brahmā sice tvoří a Pán Śiva ničí, ale Viṣṇu vše udržuje.

(4) Poṣaṇa: zvláštní péče a ochrana, kterou Pán poskytuje oddaným. Tak jako se král stará o své království a své svěřence, ale svým rodinným členům přesto věnuje zvláštní péči, i Pán, Osobnost Božství, věnuje zvláštní péči svým oddaným – duším, které se Mu plně odevzdaly.

(5) Ūti: podnět k tvoření neboli počáteční síla, která je příčinou všech výtvorů, jichž je podle času, místa a objektů třeba.

(6) Manv-antara: období vlády Manuů, kteří předkládají usměrňující zásady pro živé bytosti toužící dosáhnout v lidském životě dokonalosti. Zákony Manua, uvedené v Manu-saṁhitě, ukazují k této dokonalosti cestu.

(7) Īśānukathā: informace z písem týkající se Pána, Osobnosti Božství, Jeho inkarnací na Zemi a činností Jeho oddaných. Písma, která pojednávají o těchto tématech, jsou pro pokrok v lidském životě nezbytná.

(8) Nirodha: stažení všech energií použitých ve stvoření. Tyto energie vycházejí z Pána, Osobnosti Božství, jenž věčně leží v oceánu Kāraṇa. Vesmírné výtvory, projevené Jeho dýcháním, jsou časem opět zničeny.

(9) Mukti: osvobození podmíněných duší uvězněných v hrubohmotných a jemnohmotných obalech v podobě těla a mysli. Duše může dosáhnout duchovního nebe ve svém původním duchovním těle a zaměstnat se transcendentální láskyplnou službou Pánu na Vaikuṇṭhaloce nebo Kṛṣṇaloce, pokud se vzdala veškeré připoutanosti ke hmotě včetně hrubohmotného a jemnohmotného těla. Když se duše nachází ve svém původním přirozeném postavení, říká se, že je osvobozená. Je možné se zaměstnat transcendentální láskyplnou službou Pánu a stát se jīvan-muktou, duší osvobozenou již v tomto hmotném těle.

(10) Āśraya: Transcendence, summum bonum, ze kterého vše pochází, na kom vše spočívá a s kým vše po zničení splyne, je zdrojem i oporou všeho. Āśraya se také nazývá Nejvyšší Brahman, jako například ve Vedānta-sūtře (athāto brahma-jijñāsa, janmādy asya yataḥ). Zvláště Śrīmad-Bhāgavatam popisuje tento Nejvyšší Brahman jako āśrayu. A protože tento āśraya je Śrī Kṛṣṇa, je studium vědy o Kṛṣṇovi největší životní nezbytností.

Śrīmad-Bhāgavatam uznává Śrī Kṛṣṇu za útočiště všech projevů, protože Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je konečným zdrojem všeho a nejvyšším cílem všech.

Zde je tedy třeba vzít v úvahu dva různé principy: āśraya, ten, kdo poskytuje útočiště, a āśrita, ti, kteří potřebují ochranu. Āśrita existují v závislosti na původním principu āśraya. Prvních devět kategorií, popsaných v prvních devíti zpěvech Śrīmad-Bhāgavatamu, počínaje stvořením a konče osvobozením, včetně puruṣa-avatārů, inkarnací, okrajové energie neboli živých bytostí a vnější energie neboli hmotného světa, jsou všechny āśrita. Modlitby ve Śrīmad-Bhāgavatamu ovšem směřují k āśraya-tattvě, Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Velké duše, způsobilé k vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu, těchto devět kategorií pečlivě popsaly, a to někdy popisy přímými, a jindy nepřímými, jako jsou příběhy. Jejich skutečným záměrem je dokonale poznat Absolutní Transcendenci, Śrī Kṛṣṇu, protože celý hmotný i duchovní svět spočívá na Jeho těle.