Dokonce i nezkušený a nevzdělaný chlapec může být milostí Nejvyšší Osobnosti Božství Śrī Caitanyi Mahāprabhua zachráněn z oceánu nevědomosti, plného různých filosofických doktrín, které připomínají nebezpečné vodní živočichy. Filosofie Buddhy, argumenty jñānīch, jógové systémy Patañjaliho a Gautamy, a systémy filosofů, jako jsou Kaṇāda, Kapila a Dattātreya, jsou nebezpečnými stvůrami v oceánu nevědomosti. Díky milosti Śrī Caitanyi Mahāprabhua můžeme správně pochopit esenci poznání tak, že se vyhneme těmto sektářským pohledům a místo toho přijmeme za konečný cíl života lotosové nohy Kṛṣṇy. Uctívejme tedy všichni Pána Śrī Caitanyu Mahāprabhua za Jeho milost k podmíněným duším.

Naše jazyky neustále vydávají zbytečné zvuky, které nám nepomohou realizovat transcendentální klid. Jazyk je zde přirovnán k poušti, protože má-li poušť plodit a rodit, potřebuje neustálou dodávku osvěžující vody. Voda je na poušti tou nejpotřebnější látkou. Pomíjivá radost ze světského umění, kultury, politiky, sociologie, suché filosofie, poezie a tak dále je přirovnána k pouhé kapce vody, neboť i když tyto náměty kvalitativně vyhlížejí jako transcendentální blaženost, jsou prostoupené kvalitami hmotné přírody. Z toho důvodu nemohou ani jednotlivě, ani společně uspokojit nedozírné požadavky jazyka, který je jako poušť. Jazyk i navzdory řečnění na různých konferencích zůstává vyprahlý. Z tohoto důvodu se musí lidé ze všech částí světa obrátit na oddané Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jež jsou přirovnáni k labutím plujícím okolo překrásných lotosových nohou Śrī Caitanyi Mahāprabhua nebo k čmelákům, kteří bzučí okolo Jeho lotosových nohou a plni transcendentální blaženosti hledají med. Takzvaní filosofové, kteří volají po Brahmanu, osvobození a podobných suchých spekulativních cílech, nemohou suchopárné materialistické štěstí obdařit žádnou vláhou. Samotná duše má jiné potřeby. Duše může najít útěchu pouze milostí Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua a Jeho mnoha pravých oddaných, jež nikdy neopouštějí lotosové nohy Pána a nesnaží se stát Jeho napodobeninami, ale drží se u Jeho lotosových nohou jako čmeláci, kteří nikdy neopustí lotos plný medu.

Hnutí Pána Caitanyi, hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, se vyznačuje tancem a opěvováním Kṛṣṇových zábav. Zde je přirovnáno k čisté vodě Gangy, plné lotosových květů. Z těchto květů se těší čistí oddaní, kteří jsou jako čmeláci a labutě. Jejich zpívání se podobá proudu Gangy, řeky nebeského království. Autor touží po tom, aby tyto sladce plynoucí vlny zalily jeho jazyk. Pokorně se přirovnává k materialistům, jež se neustále věnují suchopárným řečem, které jim neposkytují žádné uspokojení. Kdyby místo toho použili své vyschlé jazyky ke zpívání svatého jména Pána – Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare – jak to předvedl Pán Caitanya, mohli by vychutnávat sladký nektar a užívat si života.

Sestavitelé Upaniṣad vyzdvihují neosobní Brahman. Upaniṣady, jež jsou považovány za nejpokročilejší část védské literatury, jsou určeny těm, kteří se touží vymanit z pout hmoty, a kteří proto přicházejí za pravým duchovním mistrem, aby je osvítil. Předpona upa- naznačuje, že poznání o Absolutní Pravdě musíme přijmout od duchovního mistra. Transcendentální pokyny získáme tehdy, když máme víru ve svého duchovního mistra, a úměrně tomu, jak slábne naše připoutanost k materialistickému životu, jsme schopni dělat pokrok na duchovní cestě. Poznání transcendentální vědy Upaniṣad nás může zbavit zapletení v hmotném světě, a takto osvobozeni budeme schopni pokrokem v duchovním životě dosáhnout duchovního království Nejvyšší Osobnosti Božství.

Duchovní osvícení začíná realizací neosobního Brahmanu dosaženého postupnou negací hmotné různorodosti. Realizace neosobního Brahmanu je částečná a vzdálená zkušenost s Absolutní Pravdou, nabytá racionálním přístupem. Je přirovnána k tomu, když někdo z dálky vidí horu, ale splete si ji s oblakem dýmu. Hora není oblak dýmu, ale z dálky tak kvůli naší nedokonalé schopnosti vidět vypadá. V nedokonalé či dýmu podobné realizaci Absolutní Pravdy nápadně chybí duchovní různorodost. Tato zkušenost se tedy nazývá advaita-vāda neboli realizace absolutní jednoty.

Neosobní žhnoucí záři Brahmanu představují pouze paprsky vycházející z těla Nejvyššího Boha, Śrī Kṛṣṇy. A protože je Śrī Gaurasundara neboli Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu totožný se Śrī Kṛṣṇou, záře Brahmanu jsou paprsky Jeho transcendentálního těla.

Nadduše neboli Paramātmā je úplné zastoupení Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Tento antar-yāmī, Nadduše sídlící v srdcích všech tvorů, je vládcem všech živých bytostí. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (15.15), kde Pán Kṛṣṇa říká: sarvasya cāham hṛdi sanniviṣṭaḥ – „Sídlím v srdcích všech.“ Bhagavad-gītā (5.29) také říká: bhoktāraṁ yajña-tapasāṁ sarva-loka-maheśvaram, což znamená, že Nejvyšší Pán, který jedná ve své expanzi jako Nadduše, je vlastníkem všeho. Také Brahma-saṁhitā (5.35) uvádí: aṇḍāntara-stha paramāṇu-cayāntara-stham. Pán je přítomný všude – jak v srdci každé živé bytosti, tak i v každém atomu. Tak je Pán všudypřítomný ve své podobě Nadduše.

Dále je také Pán Caitanya pánem veškerého bohatství, síly, slávy, krásy, poznání a odříkání, protože je samotný Śrī Kṛṣṇa. Je popsán jako pūrṇa neboli úplný. Pán je v podobě Pána Caitanyi ideálem odříkání, stejně jako byl Śrī Rāma ideální král. Pán Caitanya přijal sannyās a dal svým vlastním životem příklad dodržování obdivuhodných zásad. Nikdo se s Ním co se týče sannyāsu nemůže srovnávat. I když je v Kali-yuze přijímání sannyāsu obecně zakázáno, Pán Caitanya jej přijal, protože On je ve svém odříkání úplný. Jiní Ho nemohou napodobit, ale mohou pouze kráčet v Jeho stopách tak dalece, jak je to jen možné. Nařízení śāster přísně zakazují vstoupit do tohoto životního stavu těm, kdo na to nejsou náležitě připraveni. Pán Caitanya je nicméně úplný jak v odříkání, tak i ve všech ostatních vznešených atributech, a proto je nejvyšší podstatou Absolutní Pravdy.

Budeme-li analyticky studovat pravdu o Pánu Caitanyovi, zjistíme, že se neliší od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy; nikdo Mu není roven a nikdo Ho nepředčí. V Bhagavad-gītě (7.7) říká Pán Kṛṣṇa Arjunovi: mattaḥ parataraṁ nānyat kiñcid asti dhanañjaya – „Ó dobyvateli bohatství (Arjuno), není vyšší pravdy, než jsem Já.“ Zde je tedy potvrzeno, že není vyšší pravdy, než je Śrī Kṛṣṇa Caitanya.

Neosobní Brahman je cílem těch, kteří se věnují studiu knih o transcendentálním poznání, a Nadduše je cílem těch, kdo se věnují yoze. Ten, kdo zná Nejvyšší Osobnost Božství, však překoná realizace Brahmanu i Paramātmy, protože Bhagavān je konečnou úrovní absolutního poznání.

Osobnost Božství je úplnou podobou sac-cid-ānandy (dokonalého života, poznání a blaženosti). Když člověk realizuje část Úplného Celku zvanou sat (neomezená existence), poznává Pánův aspekt neosobního Brahmanu. Realizací části Úplného Celku zvané cit (neomezené poznání) poznává lokalizovaný aspekt Pána – Paramātmu. Ani jedna z těchto částečných realizací Úplného Celku však člověku nepomůže prožít ānandu neboli úplnou blaženost. Bez této realizace ānandy je poznání Absolutní Pravdy neúplné.

Tento verš Śrī Caitanya-caritāmṛty Kṛṣṇadāse Kavirāje Gosvāmīho je potvrzen stejným výrokem Tattva-sandarbhy Śrīly Jīvy Gosvāmīho. V osmé části Tattva-sandarbhy se říká, že Absolutní Pravda je někdy vnímána jako neosobní Brahman, což je sice duchovní, nicméně pouze částečné zastoupení Absolutní Pravdy. Nārāyaṇa, vládnoucí Božstvo Vaikuṇṭhy, je známý jako expanze Śrī Kṛṣṇy, ale Nejvyšší Absolutní Pravda je Śrī Kṛṣṇa, cíl transcendentální lásky všech živých bytostí.

Podle rétorických pravidel větné kompozice by měl být vysloven nejdříve podmět a potom jeho přísudek. Protože se védská literatura často zmiňuje o Brahmanu, Paramātmě a Bhagavānovi, jsou tyto tři pojmy dobře známy jako předměty transcendentálního chápání. Co však už není tak dobře známo, je fakt, že neosobní Brahman je záře transcendentálního těla Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Obecně také není známo, že Nadduše neboli Paramātmā je pouze částečným zastoupením Pána Caitanyi, který je totožný se samotným Bhagavānem. Je proto nutné, aby byla tvrzení, že Brahman je září Pána Caitanji, že Paramātmā je Jeho částečným zastoupením a že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa je totožný s Pánem Caitanyou Mahāprabhuem, potvrzena důkazy z autoritativních védských písem.

Autor chce nejdříve prokázat, že podstatou Véd je viṣṇu-tattva, Absolutní Pravda, Viṣṇu, všudypřítomný Bůh. Tato viṣṇu-tattva má různé kategorie, ze kterých je na nejvyšší úrovni Pán Kṛṣṇa, svrchovaná viṣṇu-tattva, jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě a v celé védské literatuře. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu je stejný Kṛṣṇa, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, popsán jako Nanda-suta, syn krále Nandy. Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī říká, že Nandasuta se zjevil znovu jako Pán Śrī Kṛṣṇa Caitanya Mahāprabhu, a tento výrok opírá o své pochopení závěrů védské literatury, že Pán Kṛṣṇa a Pán Caitanya Mahāprabhu se od sebe neliší. To také autor dokáže. Je-li tedy prokázáno, že Śrī Kṛṣṇa je původem všech pravd (tattev), jmenovitě Brahmanu, Paramātmy a Bhagavāna, a že není rozdíl mezi Śrī Kṛṣṇou a Pánem Śrī Caitanyou Mahāprabhuem, nebude již těžké pochopit, že Śrī Caitanya Mahāprabhu je tím samým zdrojem všech tattev. Stejná Absolutní Pravda se podle toho, jak se vyjevuje studentům s různými realizacemi, nazývá Brahman, Paramātmā a Bhagavān.

Śrīla Jīva Gosvāmī vysvětlil slovo bhagavān ve své Bhagavat-sandarbě. Protože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, oplývá pochopitelnými i nepochopitelnými energiemi, je absolutním Nejvyšším Celkem. Neosobní Brahman je částečným projevem Absolutní Pravdy, realizovaným bez těchto úplných energií. První slabikou ve slově bhagavān je bha, což znamená „udržovatel“ a „ochránce“. Další slabika ga znamená „vůdce“, „hybatel“ a „stvořitel“. Va znamená „sídlo“ (všechny živé bytosti sídlí v Nejvyšším Pánu a Nejvyšší Pán sídlí v srdcích všech živých bytostí). Spojením všech těchto pojmů dostává slovo bhagavān význam nepochopitelných schopností, co se týče poznání, energie, síly, bohatství, moci a vlivu, ve kterých není ani stopy po jakékoliv podřadnosti. Bez takových nepochopitelných schopností nemůže nikdo dokonale udržovat ani ochraňovat. Naše moderní civilizace je udržována vědeckými plány, které byly vymyšleny mnoha velkými vědeckými mozky. Můžeme si tedy jenom představit, jak gigantický musí být mozek, který udržuje na oběžných drahách neomezené množství planet a jejich satelitů a který vytvořil neomezený prostor, v němž se tyto planety vznášejí. Vezmeme-li v úvahu inteligenci, jež je třeba k provozu umělých satelitů, není možné, abychom se hloupě domnívali, že neexistuje gigantická inteligence, která uspořádala různé planetární soustavy. Není žádný důvod si myslet, že všechny obrovské planety se vznášejí ve vesmíru bez vyššího řízení vyšší inteligence. O tomto tématu jasně pojednává Bhagavad-gītā (15.13), kde Osobnost Božství říká: „Vstupuji do všech planet a svou energií je udržuji na jejich oběžných drahách.“ Kdyby planety nedržel Pán, Osobnost Božství, rozptýlily by se jako prach ve vzduchu. Moderní vědci nejsou schopni tuto nepochopitelnou sílu Osobnosti Božství rozumně vysvětlit.

Síly slabik bha, ga a va se dají vyložit v mnoha různých významech. Pán vše udržuje a ochraňuje skrze své zmocněnce, ale On sám ochraňuje a živí pouze své oddané, stejně jako král osobně živí a ochraňuje vlastní děti, zatímco udržování a ochraňování státu svěřuje různým vládním zmocněncům. Pán vede své oddané, což se dozvídáme z Bhagavad-gīty, kde je zmínka o tom, že Pán, Osobnost Božství, osobně poučuje své milující oddané, jak dělat zaručený pokrok na cestě oddanosti, a díky tomu s jistotou dosáhnout království Boha. Pán také příjímá veškeré uctívání oddanými, kteří Ho učinili svým cílem. Pán pro své oddané vytváří příznivé podmínky, ve kterých mohou rozvíjet cit pro transcendentální lásku k Bohu. Někdy to dělá tak, že oddaného násilně připraví o hmotná pouta a zbaví účinnosti všechny jeho hmotné ochranné prostředky, protože potom oddanému nezbývá, než plně záviset na Pánově ochraně. Tak Pán dokazuje, že vede své oddané.

Pán není přímo spojen se stvořením, udržováním a zničením hmotného světa, protože si věčně užívá transcendentální blaženosti s osobním doprovodem, který tvoří vnitřní energie. Přesto se však jako původce hmotné i okrajové energie (živých bytostí) expanduje na puruṣa-avatāry, kteří jsou obdařeni energiemi podobnými Jeho. Tito puruṣa-avatārové patří též do kategorie bhagavat-tattva, protože jsou všichni totožní s původní podobou Pána, Osobnosti Božství. Živé bytosti jsou Jeho nepatrné části a kvalitativně jsou s Ním totožné. Jsou tedy neustále podřízeny svrchované vůli Pána; i tehdy, když jsou poslány do tohoto hmotného světa, aby mohly holdovat hmotnému požitku a splnit si svoji touhu být nezávislými individualitami. Pán přijímá roli Nadduše, aby dohlédl na zajištění všeho, co je pro takový požitek potřeba. Vhodným příkladem takového požitku je občasná zábavní pouť. Když se lidé shromáždí na pouti, aby se mohli po určitou krátkou dobu veselit, vláda určí zvláštního úředníka, který na vše dohlíží. Ten je obdařen veškerými pravomocemi vlády, a proto se od vlády neliší. Jakmile pouť skončí, není ho již zapotřebí, a tak se vrátí domů. Paramātmā je přirovnána k takovémuto zmocněnci.

Živé bytosti nejsou vše. Jsou to nepochybně části Nejvyššího Pána, se kterým jsou kvalitativně totožné, ale zároveň jsou Mu podřízené. Proto se Pánu nikdy nevyrovnají ani nejsou totéž co On. Pán, který se sdružuje s živou bytostí, je Paramātmā neboli nejvyšší živá bytost. Nikdo by tedy neměl vidět nepatrné živé bytosti a svrchovanou živou bytost na stejné úrovni.

Všeprostupující pravda, jež věčně existuje během stvoření, udržování a zničení hmotného světa a v níž spočívají živé bytosti v transu, se nazývá neosobní Brahman.

Tento sanskrtský verš se objevuje jako jedenáctý ve druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, kde Sūta Gosvāmí odpovídá na otázky mudrců vedených Śaunakou Ṛṣim, kteří se ho ptali, co je podstatou všech pokynů písem. Slova tattva-vidaḥ označují osoby, jež mají poznání o Absolutní Pravdě, a protože jsou na duchovní úrovni, mohou toto poznání prosté protikladů pochopit. Absolutní Pravda je známá někdy jako Brahman, někdy jako Paramātmā a někdy jako Bhagavān. Ti, kdo znají pravdu, vědí, že člověk, který se snaží přiblížit k Absolutnímu pouze mentální spekulací, realizuje neosobní Brahman a ten, kdo se snaží přiblížit k Absolutnímu pomocí yogy, může realizovat Paramātmu. Ti však, jejichž poznání a duchovní pochopení jsou úplné, realizují duchovní podobu Bhagavāna, Osobnosti Božství.

Oddaní Osobnosti Božství vědí, že Śrī Kṛṣṇa, syn krále Vradži, je Absolutní Pravda, a nedělají rozdíly mezi Jeho jménem, podobou, vlastnostmi a zábavami. Pokud se někdo snaží oddělovat Pánovo absolutní jméno, podobu a vlastnosti od Pána samotného, znamená to, že postrádá absolutní poznání. Čistý oddaný ví, že když zpívá transcendentální jméno „Kṛṣṇa“, Śrī Kṛṣṇa je přítomen v podobě transcendentálního zvuku. Zpívá proto s naprostou vážností a úctou. Když vidí podoby Śrī Kṛṣṇy, nevidí nic, co by bylo od Pána oddělené. Vidí-li je někdo jinak, musí být považován za člověka, který není zběhlý v absolutním poznání. Tento nedostatek absolutního poznání se nazývá māyā. Ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy, je ovládán kouzelnou mocí māyi, což znamená, že v poznání vidí protiklady. Na absolutní úrovni se od sebe žádné expanze Nejvyššího Pána neliší, stejně jako se od sebe neliší různé podoby Viṣṇua, vládce māyi. Empiričtí filosofové, jejichž cílem je neosobní Brahman, přijímají pouze to, že osobnost živé bytosti se neliší od osobnosti Nejvyššího Pána, a mystičtí yogī, jež se snaží nalézt Paramātmu, přijímají pouze poznání, že čistá duše se neliší od Nadduše. Absolutní pojetí čistého oddaného však zahrnuje vše ostatní. Oddaný vidí vše pouze ve vztahu ke Kṛṣṇovi, a proto je jeho realizace ze všech nejdokonalejší.

O tělesné záři Nejvyšší Osobnosti Božství podávají informaci tři mantry z Muṇḍaka Upaniṣady (2.2.9–11):

„V duchovní oblasti, která leží za hmotným obalem, se nachází neomezená, hmotou neznečištěná záře Brahmanu. Transcendentalisté toto zářící bělostné světlo chápou jako světlo všech světel. V této oblasti není pro osvětlení potřeba slunce, měsíc, oheň ani elektřina. Veškeré osvětlení v hmotném světě je naopak pouhým odrazem této svrchované záře. Brahman je vepředu i vzadu, na severu, jihu, východě i západě a také nahoře i dole. Tato svrchovaná záře Brahmanu se zkrátka šíří jak hmotným, tak duchovním nebem.“

Tento verš se nachází v Brahma-saṁhitě (5.40). Každý z nesčetných vesmírů je plný bezpočtu planet s různým složením a atmosférou. To vše pochází z neomezeného nedvojného Brahmanu neboli Úplného Celku, jenž existuje v absolutním poznání. Původem této neomezené záře Brahmanu je transcendentální tělo Govindy, kterému jsou skládány uctivé poklony jako původní a nejvyšší Osobnosti Božství.

I když je slunce vzdálené od ostatních planet, jeho paprsky je všechny vyživují a udržují. Slunce šíří teplo a světlo po celém vesmíru. Také nejvyšší slunce, Govinda, šíří svoje teplo a světlo všude v podobě svých různých energií. Tak jako se sluneční světlo a teplo neliší od samotného slunce, neliší se Govindovy neomezené energie od samotného Govindy. Všudypřítomný Brahman je tedy všudypřítomný Govinda. V Bhagavad-gītě (14.27) se jasně říká, že neosobní Brahman závisí na Govindovi, a to je pravé pochopení absolutního poznání.

Tento verš pochází ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.6.47). Slova vāta-vāsanāḥ se vztahují na potulné mnichy, kteří se nestarají o nic hmotného včetně oblečení, ale zcela závisejí na přírodě. Tito mudrci si nezakrývají tělo ani během kruté zimy, ani za spalujícího horka. Snaží se nevyhýbat žádnému z tělesných utrpení a živí se jenom žebráním ode dveří ke dveřím. Nikdy nevypustí semeno, ať již vědomě, či nevědomky. Díky celibátu dokáží pozvednout své semeno až do mozku, čímž získávají velkou inteligenci a bystrou paměť. Jejich mysl není nikdy vyrušena nebo odvedena od rozjímání o Absolutní Pravdě ani nejsou nikdy znečištěni touhou po hmotném požitku. Praktikováním askeze s tak přísnou sebekázní dosahují tito potulní mniši neutrálního stádia, jež je transcendentální vůči kvalitám hmotné přírody, a splývají s neosobním Brahmanem.

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má blaženou povahu. Jeho požitky neboli zábavy jsou plně transcendentální. Je čtvrtým rozměrem existence, neboť zatímco hmotný svět je měřen v termínech délky, šířky a výšky, Nejvyšší Pán je ve svém těle, podobě a existenci zcela neomezený. Osobně nelpí na ničem, co se děje uvnitř hmotného vesmíru. Tento hmotný svět tvoří expanze Jeho puruṣa-avatārů a ty také řídí celkovou hmotnou energii a všechny podmíněné duše. Živá bytost může porozuměním těmto třem expanzím puruṣi transcendovat situaci, kdy zná pouze dvacet čtyři prvků tohoto hmotného světa.

Jedna z expanzí Mahā-Viṣṇua je Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Nadduše v nitru každé živé bytosti. V podobě Nadduše celkového souhrnu živých bytostí neboli druhého puruṣi je známý jako Garbhodakaśāyī Viṣṇu. A jako stvořitel a původní příčina nespočetných vesmírů neboli první puruṣa leží na Příčinném oceánu a říká se Mu Mahā-Viṣṇu. Tito tři puruṣové řídí dění v hmotném světě.

Autorizovaná písma směrují individuální duše k tomu, aby obnovily svůj vztah s Nadduší. Systém yogy je ve skutečnosti procesem transcendování vlivu hmotných prvků, k čemuž dojde navázáním vztahu s puruṣou známým jako Paramātmā. Ten, kdo dokonale prostudoval spletitosti stvoření, snadno pochopí, že tato Paramātmā je úplná část Nejvyšší Bytosti, Śrī Kṛṣṇy.

Slunce se nachází na určitém místě, ale odráží se v nespočetně mnoha drahokamech a projevuje se v nesčetných lokalizovaných aspektech. Přestože Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, věčně setrvává ve svém transcendentálním sídle, Goloce Vṛndāvanu, odráží se podobně v srdcích všech bytostí jako Nadduše. V Upaniṣadách je vysvětleno, že jīva (živá bytost) a Paramātmā (Nadduše) jsou jako dva ptáci sedící na stejném stromě. Nadduše živou bytost zaměstnává plodonosným jednáním s ohledem na její skutky v minulosti, ale sama s těmito činnostmi nemá nic společného. Jakmile však živá bytost přestane jednat s touhou po plodech a začne sloužit Pánu (Paramātmě) na základě pochopení Jeho svrchovanosti, je okamžitě osvobozena ode všech přívlastků a v tomto čistém stavu vstupuje do království Boha, známého jako Vaikuṇṭha.

Paramātmā neboli Nadduše, průvodce individuálních živých bytostí, se nezúčastňuje vyplňování jejich tužeb, ale zařizuje, aby se tak stalo skrze hmotnou přírodu. Jakmile si individuální duše začne být vědoma svého věčného vztahu s Nadduší a vzhlíží pouze k Ní, získává okamžité vysvobození z pout hmotného požitku. Křesťanští filosofové, kteří nevěří v zákon karmy, argumentují, že je absurdní říkat, že člověk musí sklidit výsledky svých minulých činností, kterých si není vědom. Zločinci je přece u soudu nejdříve jeho zločin připomenut svědky, a potom je za něj potrestán. Je-li smrt úplným zapomenutím, proč by měl být člověk trestán za své minulé chyby? Pojetí Paramātmy je však na tyto chybné argumenty nezvratnou odpovědí. Paramātmā je svědkem minulých činností individuální živé bytosti. Člověk si nemusí pamatovat, co dělal v dětství, ale jeho otec, který ho viděl procházet různými stádii růstu, si to vše pamatuje. Živá bytost podobně prochází mnoha tělesnými změnami v mnoha životech, ale Nadduše je vždy s ní a pamatuje si všechny její činnosti i přesto, že duše podstupuje evoluci mnoha různými těly.

Tento verš vyslovil Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, v Bhagavad-gītě (10.42), když Arjunovi popisoval své energie.

Tento verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.42) vyslovil Bhīṣmadeva, praotec Kuruovců, když na konci svého života ležel na lůžku ze šípů. Arjuna, Kṛṣṇa a nesčetní přátelé, obdivovatelé, příbuzní a mudrci se shromáždili okolo a Maharāja Yudhiṣṭhira přijímal od umírajícího Bhīṣmy morální a náboženské pokyny. Když nadešel Bhīṣmův poslední okamžik, vyslovil tento verš s očima upřenýma na Pána Kṛṣṇu.

Podobně jako mnoho různých osob pozoruje jedno slunce, je i jedno částečné zastoupení Pána Kṛṣṇy, žijící v srdcích všech živých bytostí jako Paramātmā, vnímáno různě. Ten, kdo naváže důvěrný styk s Pánem Kṛṣṇou prostřednictvím věčné služby, vidí Nadduši jako lokalizované částečné zastoupení Nejvyšší Osobnosti Božství. Bhīṣma věděl, že Nadduše je částečnou expanzí Pána Kṛṣṇy, jehož znal jako nejvyšší, nezrozenou transcendentální podobu.

Poté, co autor Śrī Caitanya-caritāmṛty popsal Govindu v Jeho podobách Brahmanu a Paramātmy, nyní přikračuje k důkazu, že Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu je s Govindou totožný. Stejný Pán Śrī Kṛṣṇa sestoupil do tohoto světa smrtelníků v rouchu oddaného Śrī Kṛṣṇy, aby přivedl zpět k sobě pokleslé lidské bytosti, které neporozuměly Osobnosti Božství správně ani poté, co vysvětlil Bhagavad-gītu. V Bhagavad-gītě dal Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, jasné pokyny o tom, že Nejvyšší je osoba, že neosobní Brahman je Jeho planoucí záře a Paramātmā je Jeho částečným zastoupením. Všem lidem bylo tedy doporučeno následovat cestu Śrī Kṛṣṇy a zanechat všech světských „ismů“. Darebáci však tento pokyn vlivem svého chabého poznání špatně pochopili, a tak přišel Śrī Kṛṣṇa ze své neomezené bezpříčinné milosti znovu, jako Śrī Caitanya Gosāñi.

Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty důrazně trvá na tom, že Pán Caitanya Mahāprabhu je samotný Śrī Kṛṣṇa. Není expanzí podoby Śrī Kṛṣṇy druhu prakāśa ani vilāsa; je svayaṁ-rūpa, Govinda. Vedle příslušných důkazů z písem, které předložil Śrīla Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī, existuje v písmech o tom, že Pán Caitanya je samotný Nejvyšší Pán, ještě nesčetně mnoho dalších výroků. Můžeme citovat následující příklady:

(1) Z Caitanya Upaniṣady (5): gauraḥ sarvātmā mahā-puruṣo mahātmā mahā-yogī tri-guṇātītaḥ sattva-rūpo bhaktiṁ loke kāśyati – „Pán Gaura, který je všudypřítomná Nadduše, Nejvyšší Osobnost Božství, se zjevuje jako velký světec a mocný mystik, jehož se nedotýká vliv tří kvalit hmotné přírody a jenž je symbolem transcendentálních činností. Po celém světě rozšiřuje nauku o oddanosti.“

(2) Ze Śvetāśvatara Upaniṣady (6.7 a 3.12):

„Ó Nejvyšší Pane, jsi Nejvyšší Maheśvara, Božstvo uctívané všemi polobohy a Nejvyšší Pán všech Pánů. Jsi vládce všech vládců, Osobnost Božství a Pán všeho, co je hodno uctívání.“

„Nejvyšší Osobnost Božství je Mahāprabhu, jenž rozdává transcendentální osvícení. Být s Ním ve styku znamená být ve styku s nezničitelnou brahmajyoti.“

(3) Z Muṇḍaka Upaniṣady (3.1.3):

„Ten, kdo vidí tohoto Nejvyššího Pána, Osobnost Božství zlaté barvy, jenž je svrchovaným tvořitelem a zdrojem svrchovaného Brahmanu, je osvobozen.“

(4) Ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.5.33–34 a 7.9.38):

„S úctou se klaníme lotosovým nohám Pána, o němž bychom měli stále meditovat. Ničí urážky namířené proti Jeho oddaným, odstraňuje jejich utrpení a uspokojuje jejich touhy. On je sídlem všech svatých míst, útočištěm všech mudrců a uctívají Ho dokonce i Pán Śiva a Pán Brahmā. Pro polobohy je lodí, na které mohou překonat oceán zrození a smrti.“

„S úctou se klaníme lotosovým nohám Pána, o němž bychom měli stále meditovat. Zanechal života hospodáře a opustil svoji věčnou společnici, kterou obdivují i obyvatelé nebes. Odešel do lesa, aby osvobozoval pokleslé duše, jež hmotná energie uvrhla do iluze.“

Prahlāda řekl:

„Můj Pane, ve svých mnoha rozmanitých inkarnacích, ve kterých se zjevuješ mezi lidmi, zvířaty, polobohy, ṛṣii, vodními živočichy a tak dále, zabíjíš všechny nepřátele světa. Tak tyto světy osvětluješ transcendentálním poznáním. Ve věku Kali se někdy zjevuješ ve skryté inkarnaci, ó Mahāpuruṣo, a proto jsi známý jako Tri-yuga (ten, kdo se zjevuje pouze ve třech yugách).“

(5) Z Kṛṣṇa-yāmala-tantry: puṇya-kṣetre nava-dvīpe bhaviṣyāmi śacī-sutaḥ – „Zjevím se ve svaté zemi Navadvípu jako syn Śacī-devī.“

(6) Z Vāyu Purāṇy: kalau saṅkīrtanārambhe bhaviṣyāmi śacī-sutaḥ – „Až bude ve věku Kali zahájeno saṅkīrtanové hnutí, sestoupím jako syn Śrīmatī Śacī-devī.“

(7) Z Brahma-yāmala-tantry:

„Někdy se osobně zjevuji na povrchu světa v rouchu oddaného. Zvláště se zjevuji v Kali-yuze jako syn Śacī, abych započal saṅkīrtanové hnutí.“

(8) Z Ananta-saṁhity:

„Ó Maheśvarī, tato Nejvyšší Osoba, samotný Śrī Kṛṣṇa, jenž je životem Śrī Rādhārānī a je Pánem vesmíru během stvoření, udržování i zničení, se zjeví jako Gaura.“

Ohledně osobní podoby Absolutní Pravdy existuje ve Védách nespočetné množství autoritativních výroků. Toto jsou některé z nich:

(1) Z Ṛk-saṁhity (1.22.20):

„Všichni polobozi neustále dychtí spatřit lotosové nohy Osobnosti Božství, Viṣṇua, Absolutní Pravdy. Paprsky své energie prostupuje vším, stejně jako bůh Slunce. Nedokonalým očím se zdá být neosobním.“

(2) Nārāyaṇātharva-śira Upaniṣad (1–2): nārāyaṇād eva samutpadyante nārāyaṇāt pravartante nārāyaṇe pralīyante....atha nitya nārāyaṇah....nārāyaṇa evedaṁ sarvaṁ yad bhūtaṁ yac ca bhavyam....śuddho deva eko nārāyaṇo na dvitīyo 'sti kaścit – „Je to pouze Nārāyaṇa, ze kterého vše vychází, pouze On to vše udržuje a jenom v Něm je to vše zničeno. Nārāyaṇa je proto věčný. Vše, co existuje nyní nebo bude stvořeno v budoucnosti, není nic než Nārāyaṇa, jenž je ryzím Božstvem. Všude je jen Nārāyaṇa a nic jiného.“

(3) Z Nārāyaṇa Upaniṣady (1.4): yataḥ prasūtā jagataḥ prasūtī – „Nārāyaṇa je zdrojem, z něhož vycházejí všechny vesmíry.“

(4) Z Hayaśīrṣa Pañcarātry: paramātmā harir devaḥ – „Hari je Nejvyšší Pán.“

(5) Ze Śrīmad-Bhāgavatamu (11.3.34–35):

„Ó nejlepší z brāhmaṇů, pověz nám prosím o postavení Nārāyaṇa, který je také známý jako Brahman a Paramātmā.“

„Ó králi, poznej toho, kdo nemá příčinu, a přesto je příčinou stvoření, udržování a zničení. Existuje ve třech stavech vědomí – v bdění, snění a hlubokém spánku – a také mimo ně. Oživuje tělo, smysly, životní vzduch a srdce, a tak je uvádí v činnost. Věz, že On je nejvyšší.“

Nejvyšší Osobnost Božství má věčnou podobu, kterou nelze vidět hmotnýma očima či pomocí mentální spekulace. Tuto transcendentální podobu Pána lze poznat pouze transcendentální oddanou službou. Je zde uvedeno přirovnání ke schopnostem vidět osobní rysy boha Slunce. Tento bůh Slunce je osoba pro naše oči neviditelná, ale mohou jej vidět polobozi na vyšších planetách, jejichž oči jsou schopné prohlédnout skrze sluneční záři, která ho obklopuje. Každá planeta má řízením hmotné přírody svoji vlastní atmosféru, a je proto nutné mít určitým způsobem stavěné tělo, abychom dané planety mohli dosáhnout. Obyvatelé Země možná mají schopnost dosáhnout Měsíce, ale obyvatelé nebes mohou dosáhnout i ohnivé koule zvané Slunce. To, co je pro člověka na Zemi nemožné, je pro polobohy v nebi snadné, protože mají jiná těla. Podobně potřebujeme k tomu, abychom mohli vidět Nejvyššího Pána, duchovní zrak nabytý oddanou službou. Nejvyšší Pán je nedostupný pro ty, kteří jsou zvyklí o Absolutní Pravdě spekulovat formou experimentálního vědeckého uvažování, bez odkazu na transcendentální vibraci. Přistupujeme-li k Absolutní Pravdě vzestupným způsobem, skončíme přinejlepším realizací neosobního Brahmanu nebo lokalizované Paramātmy, ale Nejvyšší Transcendentální Osobu tímto způsobem poznat nelze.

Ti, kdo se vyžívají v mentální spekulaci (jñāna-mārga) nebo chtějí meditovat v rámci mystické yogy, aby našli Absolutní Pravdu, musí dospět buď k neosobní záři Pána, nebo k Jeho částečnému zastoupení. Takové osoby nemohou realizovat věčnou podobu Pána.

Nārāyaṇa je se Śrī Kṛṣṇou totožný. Ve skutečnosti jde o tutéž osobu, která se jen různě projevuje, stejně jako má soudce nejvyššího soudu jiné postavení v úřadě a jiné doma. Jako Nārāyana se Pán projevuje se čtyřma rukama, ale jako Kṛṣṇa se dvěma.

Tento výrok známý ze Śrīmad-Bhāgavatamu (10.14.14) pronesl Pán Brahmā ve svých modlitbách k Pánu Kṛṣṇovi poté, co ho Pán porazil projevením svých mystických sil. Brahmā chtěl Pána Kṛṣṇu vyzkoušet, aby se přesvědčil, zda se skutečně jedná o Nejvyšší Osobnost Božství, která se oddává zábavám pasáčka krav. Brahmā ukradl z pastvin všechny ostatní chlapce a jejich telátka, ale když se vrátil, všichni chlapci i s telátky byli stále na svém místě, protože Pán Kṛṣṇa je znovu stvořil. Poté, co Brahmā viděl tuto mystickou sílu Pána Kṛṣṇy, přiznal porážku a přednesl Pánu modlitby, ve kterých Jej oslovuje jako toho, kdo vlastní a vidí vše ve stvoření, a jako Nadduši, jež sídlí v srdci každé živé bytosti a je všem drahá. Tento Pán Kṛṣṇa je Nārāyaṇa, otec Brahmy, protože Brahmu stvořil Garbhodakaśāyī Viṣṇu, úplná část Pána Kṛṣṇy, ze svého vlastního těla, když ulehl do oceánu Garbha. Mahā-Viṣṇu v Příčinném oceánu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Nadduše v srdcích všech bytostí, jsou také transcendentálními expanzemi Nejvyšší Pravdy.

Stvoření tohoto vesmírného projevu probíhá vzájemným působením tří kvalit hmotné přírody. Transcendentální svět je plný duchovní různorodosti, přestože se v něm žádné hmotné kvality nenacházejí, a je v něm také nespočetné množství živých bytostí, věčně osvobozených duší neustále zaměstnaných transcendentální láskyplnou službou Pánu Kṛṣṇovi. Podmíněné duše, jež zůstávají v hmotném stvoření, podléhají třem druhům utrpení a bolestem způsobeným hmotnou přírodou. Jelikož projevují věčnou nechuť k transcendentální láskyplné oddanosti Nejvyššímu Pánu, jsou nuceny žít v různých formách života.

Saṅkarṣaṇa je původní zdroj všech živých bytostí, protože jsou expanzemi Jeho okrajové energie. Některé z nich jsou podmíněné hmotnou přírodou, zatímco jiné jsou pod ochranou duchovní přírody. Hmotná příroda je podmíněným projevem duchovní přírody, podobně jako je dým podmíněným stádiem ohně. Dým na ohni závisí, ale v žáru ohně pro dým není místo. Dým dráždí, ale oheň slouží. Svoji služebnickou náladu projevují obyvatelé transcendentálního světa v pěti různých vztazích s Nejvyšším Pánem, jemuž je určen veškerý požitek. V hmotném světě si každý sobecky užívá světského štěstí a neštěstí. Myslí si, že je pánem všeho, a snaží se užívat si klamné energie, avšak neúspěšně, protože není nezávislý; je pouze nepatrným zlomkem energie Pána Saṅkarṣaṇa. Všechny živé bytosti žijí pod vládou Nejvyššího Pána, a ten se proto nazývá Nārāyaṇa.

Tak jako je země zdrojem materiálu všech nádob vyrobených z hlíny, je Nejvyšší Duše zdrojem úplné podstaty všech individuálních živých bytostí. Příčinou živých bytostí je tedy příčina všech příčin, Nejvyšší Osobnost Božství. To je potvrzeno v Bhagavad-gītě (7.10), kde Pán říká: bījaṁ māṁ sarva-bhūtānām („Jsem semeno všech živých bytostí“), a v Upaniṣadāch (Katha Up. 2.2.13), které prohlašují: nityo nityānāṁ cetanaś cetanānām („mezi všemi věčnými živými bytostmi je Pán nejvyšší vůdčí osobností“).

Pán je zdrojem všech živých i neživých projevů ve vesmíru. Zastánci filosofie viśiṣṭādvaita-vāda ve svých vysvětleních Vedānta-sūtry prohlašují, že živá bytost má dva druhy těl – jemnohmotné (složené z mysli, inteligence a falešného ega) a hrubohmotné (z pěti základních prvků) – a přestože žije ve třech tělesných rozměrech (hrubohmotném, jemnohmotném a duchovním), je duší duchovní povahy. Podobně Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, z něhož vycházejí hmotné i duchovní světy, je Nejvyšší Duší. A tak jako se individuální duše téměř neliší od svého hrubohmotného a jemnohmotného těla, je i Nejvyšší Pán téměř totožný s hmotnými i duchovními světy. Hmotný svět, který je plný podmíněných duší, jež se snaží ovládat hmotu, je projevem vnější energie Nejvyššího Pána a duchovní svět, plný dokonalých služebníků Pána, je projevem Jeho vnitřní energie. A jelikož jsou všechny živé bytosti nepatrnými částečkami Nejvyšší Osobnosti Božství, je On Nejvyšší Duší hmotných i duchovních světů. Vaiṣṇavové kráčející ve stopách Pána Caitanyi zdůrazňují nauku acintya-bhedābheda-tattva, která říká, že Nejvyšší Pán je jako příčina a následek všeho s projevy svých energií nepochopitelně totožný, a zároveň se od nich liší.

Božstva vládnoucí všem živým bytostem v hmotných světech jsou tři puruṣa-avatārové. Účinná energie, projevená Śrī Kṛṣṇou, má však mnohem větší pole působnosti než ta, kterou jsou schopni projevit tito puruṣové. Śrī Kṛṣṇa je proto původním otcem a Pánem, jenž skrze své různé úplné části ochraňuje všechny tvořivé projevy. A protože Śrī Kṛṣṇa udržuje i ty, jež jsou útočišti všech živých bytostí, není pochyb o tom, že je původní Nārāyaṇa.

Śrī Kṛṣṇa žije jako Paramātmā v srdcích všech živých bytostí v transcendentálním i hmotném světě, a tak sleduje všechny jejich činnosti ve všech fázích času – v minulosti, současnosti i budoucnosti. Śrī Kṛṣṇa ví, co živé bytosti dělaly po stovky a tisíce minulých životů, vidí, co dělají nyní, a tudíž ví, jaké výsledky jim přinese jejich současné jednání v budoucnosti. V Bhagavad-gītě je řečeno, že všechny vesmíry jsou stvořeny, jakmile On pohlédne na hmotnou energii. Nic nemůže existovat bez Jeho dohledu. A protože vidí také sídlo souhrnu všech živých bytostí, je původní Nārāyaṇa.

Všichni tři puruṣové – Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu – mají vztah s hmotnou energií zvanou māyā, protože s její pomocí tvoří hmotný svět. Tito tři puruṣové, kteří leží na oceánech Kāraṇa, Garbha a Kṣīra, jsou Nadduší všeho: Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu je Nadduší souhrnu všech vesmírů, Garbhodakaśāyī Viṣṇu je Nadduší souhrnu všech živých bytostí a Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu je Nadduší každé jednotlivé živé bytosti. Lze tedy říci, že mají všichni k māyi jistou náklonnost, vzhledem k Jejich určité připoutanosti k dění, které v oblasti hmotné energie probíhá. Transcendentální postavení samotného Śrī Kṛṣṇy však není māyou ani v nejmenším dotčeno, a proto se nazývá turīya neboli stav čtvrtého rozměru.

Virāt (fenomenální projev Nejvyššího Celku), hiraṇya-garbha (transcendentální duše všeho) a kāraṇa (příčina, nebo příčinná energie) jsou pouze označení puruṣů, kteří mají na starosti hmotné stvoření. Transcendentální postavení však tato tři označení překonává, a proto se nazývá postavením ve čtvrtém rozměru. Tento verš je citátem z komentáře Śrīdhara Svāmīho k verši 11.15.16 ze Śrīmad-Bhāgavatamu.

Toto je text ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.11.38). Ti, kdo vyhledali útočiště u lotosových nohou Osobnosti Božství, se neztotožňují s hmotným světem, ani když v něm žijí. Čistí oddaní také zacházejí se třemi kvalitami hmotné přírody, ale díky své transcendentální inteligenci na úrovni vědomí Kṛṣṇy jimi nejsou ovlivněni. Tyto oddané nepřitahuje kouzlo materialistických činností. Proto nejsou Nejvyšší Pán a Jeho oddaní, kteří jednají pod Jeho vedením, nikdy znečištěni hmotou.

Brahmā potvrdil, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší a že je zdrojem tří expanzí známých jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu a Kāraṇodakaśāyī Viṣṇu (Mahā-Viṣṇu). Kvůli zábavám se Pán Kṛṣṇa projevuje ve čtyřech původních expanzích – Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. První z puruṣa-avatārů, Mahā-Viṣṇu v Příčinném oceánu, je expanzí Saṅkarṣaṇa; druhý puruṣa, Garbhodakaśāyī Viṣṇu, je expanzí Pradyumny a třetí puruṣa, Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, je expanzí Aniruddhy. Ti všichni patří do kategorie expanzí Nārāyaṇa, který je expanzí Śrī Kṛṣṇy.

Někteří učenci tvrdí, že původní Osobnost Božství je Nārāyaṇa a že Kṛṣṇa je Jeho inkarnace, a to z toho důvodu, že Nārāyaṇa má čtyři ruce, ale Kṛṣṇa pouze dvě. Tito neinteligentní učenci nechápou rysy Absolutního.

Tento verš je ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11).

Ve výše zmíněném verši ze Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) je podstatné slovo bhagavān, které označuje Osobnost Božství, a Brahman i Paramātmā jsou průvodní jevy, odvozené od Absolutní Osobnosti, podobně jako vláda a její ministři jsou odvozeni od nejvyššího výkonného představitele. Základní pravda se jinými slovy projevuje ve třech různých fázích. Absolutní Pravda, Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa (Bhagavān) je tedy také známý jako Brahman a Paramātmā, i když jsou všechny tyto rysy totožné.

Tento výrok Śrīmad-Bhāgavatamu (1.3.28) s konečnou platností popírá názor, že Śrī Kṛṣṇa je avatāra Viṣṇua nebo Nārāyaṇa. Pán Śrī Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství, nejvyšší příčina všech příčin. V tomto verši je jasně řečeno, že všechny inkarnace Osobnosti Božství, jako je Rāma, Nṛsiṁha a Varāha, sice patří do skupiny Viṣṇua, ale jsou to buď úplné části, nebo části úplných částí původní Osobnosti Božství, Pána Śrī Kṛṣṇy.

Toto rétorické pravidlo se nachází ve třináctém zpěvu Ekādaśī-tattvy, v souvislosti s metaforickým použitím slov. Neznámý přísudek by se neměl klást před známý podmět, protože přísudek nemá význam, pokud není nejprve uveden podmět.

Śrīmad-Bhāgavatam vyjmenoval avatāry, úplné expanze puruṣi, a Pán Kṛṣṇa je mezi nimi. Bhāgavatam však dále vysvětluje zvláštní postavení Pána Kṛṣṇy jako Nejvyšší Osobnosti Božství. A jelikož je Pán Kṛṣṇa původní Osobnost Božství, logika a argumenty dokazují, že Jeho postavení je vždy svrchované.

Kdyby byl Kṛṣṇa úplnou expanzí Nārāyaṇa, byl by původní verš sestaven jinak; slovosled by byl obrácený. Ve slovech osvobozených mudrců se však chyby, klam, podvádění nebo nedokonalé vnímání nevyskytují. Výrok, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, tedy není chybný. Všechny sanskrtské výroky Śrīmad-Bhāgavatamu jsou transcendentální zvuky. Śrīla Vyāsadeva je vyjevil po dosažení dokonalé realizace, a proto jsou dokonalé, jelikož osvobození mudrci, jako je Vyāsadeva, nikdy nedělají ve svých slovních kompozicích chyby. Dokud tuto skutečnost nepřijmeme, je zbytečné snažit se získat od zjevených písem nějakou pomoc.

Slovo bhrama se týká nepravého poznání či omylů, jako je plést si hada s provazem nebo lasturu ústřice se zlatem. Slovo pramāda se vztahuje k nepozornosti nebo nepochopení reality a vipralipsā je sklon podvádět. Karaṇāpāṭava znamená nedokonalost hmotných smyslů. Tu lze doložit mnoha příklady. Oči nevidí to, co je příliš vzdálené nebo malé, nejsme schopni vidět ani svoje vlastní oční víčko, které je oku nejblíže, a když dostaneme nemoc, jako je žloutenka, vidíme vše žlutě. Též uši nejsou schopny slyšet vzdálené zvuky. Protože Osobnost Božství i Jeho úplné části a seberealizovaní oddaní jsou na transcendentální úrovni, nemohou je takové nedostatky zmást.

V páté kapitole, čtyřicátém šestém verši Brahma-saṁhity je řečeno, že viṣṇu-tattva neboli princip Absolutní Osobnosti Božství je jako lampa, protože expanze se ve všech ohledech vyrovnají svému původu. Hořící lampa může zažehnout nespočetně mnoho dalších, a přestože ostatní lampy v ničem nezaostávají, musí být lampa, od které byly zapáleny, považována za původní. Nejvyšší Osobnost Božství se také expanduje v úplných podobách viṣṇu-tattvy a je považována za jejich zdroj, i když jsou stejně mocné. Tento příklad také vysvětluje zjevení kvalitativních inkarnací, jako je Pán Śiva a Pán Brahmā. Śrīla Jīva Gosvāmī říká: śambhos tu tamo-'dhiṣṭhānatvād kajjalamaya-sūkṣma-dīpa-śikhā-sthānīyasya na tathā sāmyam – „Tato śambhu-tattva neboli princip Pána Śivy je jako začouzená lampa, protože se stará o kvalitu nevědomosti. Záře z takové lampy je nepatrná. Proto se moc Pána Śivy nemůže rovnat moci principu Viṣṇua.“

Tyto verše ze Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.1–2) vyjmenovávají deset témat, o kterých se v Bhāgavatamu pojednává. Desáté téma je podstatou, a ostatních devět jsou kategorie od ní odvozené. Tato témata jsou:

(1) Sarga: prvotní tvoření, při němž Viṣṇu projeví pět hrubohmotných prvků, pět předmětů smyslového vnímání, deset smyslů, mysl, inteligenci, falešné ego a celkovou hmotnou energii neboli vesmírnou podobu.

(2) Visarga: druhotné tvoření, při němž Brahmā ve vesmíru (brahmāṇḍě) vytváří pohyblivá i nehybná těla.

(3) Sthāna: udržování vesmíru Osobností Božství, Viṣṇuem. Viṣṇuova funkce je důležitější a Jeho sláva větší než sláva Brahmy a Pána Śivy, neboť Brahmā sice tvoří a Pán Śiva ničí, ale Viṣṇu vše udržuje.

(4) Poṣaṇa: zvláštní péče a ochrana, kterou Pán poskytuje oddaným. Tak jako se král stará o své království a své svěřence, ale svým rodinným členům přesto věnuje zvláštní péči, i Pán, Osobnost Božství, věnuje zvláštní péči svým oddaným – duším, které se Mu plně odevzdaly.

(5) Ūti: podnět k tvoření neboli počáteční síla, která je příčinou všech výtvorů, jichž je podle času, místa a objektů třeba.

(6) Manv-antara: období vlády Manuů, kteří předkládají usměrňující zásady pro živé bytosti toužící dosáhnout v lidském životě dokonalosti. Zákony Manua, uvedené v Manu-saṁhitě, ukazují k této dokonalosti cestu.

(7) Īśānukathā: informace z písem týkající se Pána, Osobnosti Božství, Jeho inkarnací na Zemi a činností Jeho oddaných. Písma, která pojednávají o těchto tématech, jsou pro pokrok v lidském životě nezbytná.

(8) Nirodha: stažení všech energií použitých ve stvoření. Tyto energie vycházejí z Pána, Osobnosti Božství, jenž věčně leží v oceánu Kāraṇa. Vesmírné výtvory, projevené Jeho dýcháním, jsou časem opět zničeny.

(9) Mukti: osvobození podmíněných duší uvězněných v hrubohmotných a jemnohmotných obalech v podobě těla a mysli. Duše může dosáhnout duchovního nebe ve svém původním duchovním těle a zaměstnat se transcendentální láskyplnou službou Pánu na Vaikuṇṭhaloce nebo Kṛṣṇaloce, pokud se vzdala veškeré připoutanosti ke hmotě včetně hrubohmotného a jemnohmotného těla. Když se duše nachází ve svém původním přirozeném postavení, říká se, že je osvobozená. Je možné se zaměstnat transcendentální láskyplnou službou Pánu a stát se jīvan-muktou, duší osvobozenou již v tomto hmotném těle.

(10) Āśraya: Transcendence, summum bonum, ze kterého vše pochází, na kom vše spočívá a s kým vše po zničení splyne, je zdrojem i oporou všeho. Āśraya se také nazývá Nejvyšší Brahman, jako například ve Vedānta-sūtře (athāto brahma-jijñāsa, janmādy asya yataḥ). Zvláště Śrīmad-Bhāgavatam popisuje tento Nejvyšší Brahman jako āśrayu. A protože tento āśraya je Śrī Kṛṣṇa, je studium vědy o Kṛṣṇovi největší životní nezbytností.

Śrīmad-Bhāgavatam uznává Śrī Kṛṣṇu za útočiště všech projevů, protože Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, je konečným zdrojem všeho a nejvyšším cílem všech.

Zde je tedy třeba vzít v úvahu dva různé principy: āśraya, ten, kdo poskytuje útočiště, a āśrita, ti, kteří potřebují ochranu. Āśrita existují v závislosti na původním principu āśraya. Prvních devět kategorií, popsaných v prvních devíti zpěvech Śrīmad-Bhāgavatamu, počínaje stvořením a konče osvobozením, včetně puruṣa-avatārů, inkarnací, okrajové energie neboli živých bytostí a vnější energie neboli hmotného světa, jsou všechny āśrita. Modlitby ve Śrīmad-Bhāgavatamu ovšem směřují k āśraya-tattvě, Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇovi. Velké duše, způsobilé k vyprávění Śrīmad-Bhāgavatamu, těchto devět kategorií pečlivě popsaly, a to někdy popisy přímými, a jindy nepřímými, jako jsou příběhy. Jejich skutečným záměrem je dokonale poznat Absolutní Transcendenci, Śrī Kṛṣṇu, protože celý hmotný i duchovní svět spočívá na Jeho těle.

Toto je citát z komentáře Śrīdhara Svāmīho k prvnímu verši první kapitoly desátého zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu.

Śrīla Jīva Gosvāmī ve své Bhagavat-sandarbě (16) říká, že díky svým energiím, které samy jednají mimo dosah spekulativní lidské mysli, existuje Pán neboli Nejvyšší Transcendence, summum bonum, věčně ve čtyřech transcendentálních podobách zároveň: jako Jeho osobnost, Jeho neosobní záře, částice Jeho energie (živé bytosti) a základní příčina všech příčin. Tento Nejvyšší Celek je přirovnán ke slunci, které také existuje ve čtyřech rysech, a to jako osobnost boha Slunce, třpyt jeho zářící koule, sluneční paprsky uvnitř planety slunce a odrazy slunce v mnoha dalších předmětech. Snaha potvrdit existenci transcendentální Absolutní Pravdy pomocí našeho omezeného úsudku bude neúspěšná, protože Absolutní Pravda se nachází mimo dosah našich omezených spekulativních myslí. Hledáme-li ji upřímně, musíme uznat, že její moc je pro naše nepatrné mozky nepochopitelná. Zkoumání vesmíru si vyžádalo úsilí největších vědců světa, a přesto dodnes existují nesčetné problémy týkající se dokonce i základního poznání hmotného stvoření, jež matou vědce, kteří se s nimi potýkají. Toto materialistické poznání je od duchovní přírody hodně vzdálené, a proto je jednání a řízení Absolutní Pravdy bezpochyby nepochopitelné.

Je řečeno, že hlavní energie Absolutní Pravdy jsou tři: vnitřní, vnější a okrajová. Činnostmi své vnitřní energie projevuje Osobnost Božství ve své původní podobě duchovní vesmírné projevy známé jako Vaikuṇṭhaloky, jež existují věčně, i po zničení hmotného vesmírného projevu. Prostřednictvím své okrajové energie se Pán expanduje jako živé bytosti, jež jsou Jeho částmi, tak jako slunce šíří své paprsky všemi směry. Hmotné stvoření Pán projevuje svojí vnější silou, stejně jako slunce svými paprsky vytváří mlhu. Hmotné stvoření je pouze zvráceným odrazem věčné přírody Vaikuṇṭhy.

Tyto tři energie Absolutní Pravdy jsou popsány i ve Viṣṇu Purāṇě, kde je řečeno, že živé bytosti se kvalitou rovnají vnitřní energii, kdežto vnější energii nepřímo ovládá hlavní příčina všech příčin. Māyā, energie klamu, svádí živé bytosti stejně, jako mlha svede z cesty poutníka, když nepropustí světlo slunce. I když je moc māyi kvalitativně na nižší úrovni než okrajová energie, která se skládá z živých bytostí, nedílných částí Pána, přesto má schopnost tyto živé bytosti ovládat, stejně jako mlha může omezit účinek určité části slunečních paprsků, ačkoliv nemůže zahalit slunce. Živé bytosti zahalené touto energií podstupují evoluci různými životními druhy, s těly, která začínají nepatrným mravencem a končí Brahmou, stavitelem vesmíru. Pradhāna, z neosobního pohledu příčina všech příčin, není nikdo jiný než Nejvyšší Pán, kterého lze v oblasti duchovní energie vidět tváří v tvář. Díky své nepochopitelné moci přijímá všeprostupující hmotnou podobu. I když jsou všechny tyto tři energie – vnitřní, vnější a okrajová – v konečném smyslu svou podstatou stejné, liší se svými účinky, stejně jako elektrická energie, která může za různých podmínek vytvářet buď zimu, nebo teplo. Vnější a okrajová energie jsou takto nazývány za různých podmínek, ale v původní, vnitřní energii tyto podmínky neexistují, a není ani možné, aby podmínky vnější energie existovaly v okrajové energii a naopak. Ten, kdo je schopen pochopit spletité zákonitosti všech těchto energií Nejvyššího Pána, již nemůže zůstat empirickým impersonalistou, kterým byl pod vlivem chabého poznání.

Nyní začíná autor Śrī Caitanya-caritāmṛty popisovat Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇu v Jeho nespočetných expanzích. Pán se prvotně expanduje ve dvou kategoriích, a to prābhava a vaibhava. Podoby prābhava jsou mocné stejně jako Śrī Kṛṣṇa a podoby vaibhava mají částečnou moc. Podoby prābhava se projevují ve spojení s energiemi, kdežto podoby vaibhava se projevují ve spojení s výjimečnými vlastnostmi. Mocné projevy prābhava jsou také dvojího druhu: dočasné a věčné. Podoby jako Mohinī, Haṁsa a Śukla jsou projeveny pouze dočasně, v určitém věku. Mezi podoby prābhava, které nejsou podle hmotných měřítek příliš známé, patří Dhanvantari, Ṛṣabha, Vyāsa, Dattātreya a Kapila. Mezi podoby vaibhava-prakāśa se řadí Kūrma, Matsya, Nara-Nārāyaṇa, Vāraha, Hayagrīva, Pṛśnigarbha, Baladeva, Yajña, Vibhu, Satyasena, Hari, Vaikuṇṭha, Ajita, Vāmana, Sārvabhauma, Ṛṣabha, Viṣvaksena, Dharmasetu, Sudhāmā, Yogeśvara a Bṛhadbhānu.

Podob vilāsa je celkem šest. Inkarnace jsou dvou druhů: śakty-āveśa (zmocněné) a aṁśāveśa (částečné). I tyto inkarnace patří mezi projevy prābhava a vaibhava. Dětství a chlapectví jsou dva zvláštní rysy Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, ale Jeho trvalým rysem je Jeho věčná podoba raného mládí. Původní Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa je stále uctíván v této věčně mladistvé podobě.

Osobnost Božství se projevuje v šesti různých podobách: (1) prābhava, (2) vaibhava, (3) zmocněné inkarnace, (4) částečné inkarnace, (5) dětství a (6) chlapectví. Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa, jehož trvalou podobou je mládí, si užívá svých transcendentálních sklonů prostřednictvím zábav v těchto šesti podobách. Těchto šest kategorií čítá neomezené množství podob Osobnosti Božství. Jīvy neboli živé bytosti jsou odlišené, avšak nedílné části Pána. To vše jsou projevy rozmanitosti Pána, Nejvyšší Osobnosti Božství, jemuž se nikdo nevyrovná.

Vnitřní energie Pána, zvaná cit-śakti nebo též antaraṅga-śakti, projevuje rozmanitost v transcendentálním světě známém jako Vaikuṇṭha. Kromě nás existuje neomezené množství osvobozených živých bytostí, které se sdružují s Pánem, Osobností Božství, v Jeho nespočetných podobách. Hmotný vesmír zjevuje vnější energii, ve které je podmíněným živým bytostem dána příležitost vrátit se po opuštění hmotné tělesné schránky zpátky k Osobnosti Božství. Śvetāśvatara Upaniṣad (6.8) nás informuje:

„Nejvyšší Pán nemá sobě rovného. Sám není nucen nic dělat a nemá hmotné smysly. Nikdo se Mu nevyrovná, ani Jej nepředčí. Má neomezené různorodé energie různých názvů, které v Něm existují jako samostatné vlastnosti a zprostředkovávají Mu úplné poznání, moc a zábavy.“

To je první verš páté kapitoly Brahma-saṁhity.

Sečtělý člověk, který zevrubně prostudoval písma, se nezdráhá přijmout Śrī Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Když se začne o této věci přít, dělá to určitě jen proto, aby rozrušil mysli svých odpůrců.

Pro oddaného není nic rozporuplného v tom, když nazve Nejvyššího Pána jakýmkoliv z rozmanitých jmen Jeho úplných expanzí, protože v původní Osobnosti Božství jsou všechny kategorie obsaženy. Můžeme se tedy na Pána obracet kterýmkoliv ze jmen Jeho úplných expanzí, protože ty všechny v původní osobě existují. Ve Śrī Caitanya-bhāgavatě (Madhya 6.95) Pán Caitanya říká: „Ležel jsem a spal v oceánu mléka, ale volání Nāḍy, Śrī Advaity Prabhua, Mě probudilo.“ Zde Pán mluví o své podobě Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua.

V Laghu-bhāgavatāmṛtě (1.5.383) je řečeno:

“According to the intimate relationships between Śrī Kṛṣṇa, the primeval Lord, and His devotees, the Purāṇas describe Him by various names. Sometimes He is called Nārāyaṇa; sometimes Upendra (Vāmana), the younger brother of Indra, King of heaven; and sometimes Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Sometimes He is called the thousand-hooded Śeṣa Nāga, and sometimes the Lord of Vaikuṇṭha.”

Autor Śrī Caitanya-caritāmṛty se zde klaní u nohou svých čtenářů a s veškerou pokorou je snažně prosí, aby tyto závěrečné argumenty týkající se Absolutní Pravdy vyslechli s velkou pozorností. Naslouchání těmto argumentům bychom se neměli vyhýbat, protože jen díky tomuto poznání můžeme Kṛṣṇu dokonale znát.

Je mnoho studentů, kteří, přestože čtou Bhagavad-gītu, Kṛṣṇovo postavení kvůli svému nedokonalému poznání špatně pochopí a docházejí k závěru, že je obyčejnou historickou postavou. To nesmí být náš případ. Pravdu o Kṛṣṇovi se musíme snažit pochopit velmi pečlivě. Jestliže kvůli lenosti nedospějeme k úplnému poznání Kṛṣṇy, naše představa oddané služby bude zavádějící, jako v případě těch, kteří se prohlašují za pokročilé oddané a napodobují transcendentální příznaky, jež lze někdy vidět u osvobozených duší. I když je zvažování a argumentace velmi vhodný způsob, jak nezasvěceného člověka přivést k tomu, aby se stal oddaným, začátečníci v oddané službě musí vždy dbát na to, aby Kṛṣṇu poznali pohledem zjevených písem, pravých oddaných a duchovního mistra. Dokud o Śrī Kṛṣṇovi neuslyšíme od těchto autorit, nemůžeme dělat v oddanosti Śrī Kṛṣṇovi žádný pokrok. Zjevená písma se zmiňují o devíti způsobech, kterými lze dosáhnout oddané služby, a mezi nimi stojí jako první a nejdůležitější naslouchání autoritě. Semínko oddanosti nemůže vyklíčit, dokud není zaléváno procesem naslouchání a opěvování. Tato transcendentální poselství bychom měli s pokorou přijmout z duchovně pokročilých zdrojů, a potom ta samá poselství přednášet ku prospěchu svému i těch, kdo nás poslouchají.

Poté, co Brahmā popsal situaci čistých oddaných, kteří se již nezajímají o empirickou filosofii a plodonosné činnosti, doporučil proces naslouchání osobám, které kráčejí po cestě oddanosti. Kráčení ve stopách těchto osvobozených duší, jež jsou schopné pronášet skutečný transcendentální zvuk, nás může dovést do nejvyššího stádia oddanosti, a tak se z nás mohou stát mahā-bhāgavatové. Když Pán Caitanya Mahāprabhu učil Sanātanu Gosvāmīho, řekl (Madhya 22.65):

„Vysvobozovat ostatní ze spárů hmotné existence je skutečně schopen ten, kdo dokonale chápe závěry zjevených písem a plně se odevzdává Pánovu plánu.“ Śrīla Rūpa Gosvāmī nás ve své Upadeśāmṛtě (3) nabádá, že pokud si přejeme rychlý pokrok v oddané službě, měli bychom být velmi aktivní a vytrvalí při konání povinností předepsaných zjevenými písmy a potvrzených duchovním mistrem. Přijetí cesty osvobozených duší a sdružování se s čistými oddanými tyto činnosti ještě obohatí.

Imitátoři oddaných, kteří chtějí vystupovat jako pokročilí vaiṣṇavové, a proto napodobují předešlé ācāryi, aniž by je následovali v principech, jsou ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.3.24) odsouzeni jako lidé s kamenným srdcem. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura o jejich kamenném srdci říká: bahir aśru-pulakayoḥ sator api yad dhṛdayaṁ na vikriyeta tad aśma-sāram iti kaniṣṭhādhikāriṇām eva aśru-pulakādi-mattve 'pi aśma-sāra-hṛdayatayā nindaiṣā – „Ti, kdo se naučili ronit slzy, aniž by se změnila jejich srdce, jsou známí jako oddaní na nejnižší úrovni se srdcem z kamene. Jejich uměle nacvičený a předstíraný nářek si za všech okolností zaslouží odsouzení.“ Ta skutečná změna v srdci, o které byla zmínka dříve, se projeví neochotou dělat cokoliv, co není v souladu s oddanou službou. Aby k takové změně došlo, jsou plodné diskuse o Śrī Kṛṣṇovi a Jeho energiích absolutně nezbytné. Falešní oddaní si mohou myslet, že je pouhé ronění slz přivede na transcendentální úroveň, i když skutečná změna v srdci nenastala. Pokud však nepřijde transcendentální realizace, jsou takové praktiky k ničemu. Falešní oddaní neznají závěry transcendentálního poznání, a proto si myslí, že je vysvobodí umělé ronění slz. Jiný druh falešných oddaných si zase myslí, že studovat knihy předešlých ācāryů je stejně nevhodné jako studium suchých empirických filosofií. Śrīla Jīva Gosvāmī však po vzoru předešlých ācāryů hlásá závěry písem v šesti kompozicích zvaných Ṣaṭ-sandarbhy. Falešní oddaní vědí o těchto závěrech velmi málo, a tak nedosáhnou čisté oddané služby, protože jim chybí nadšení přijmout v oddané službě příznivé vedení, jež poskytují seberealizovaní oddaní. Tito falešní oddaní jsou jako impersonalisté, kteří si také myslí, že oddaná služba není o nic lepší než obyčejné plodonosné činnosti.

Slávu Śrī Caitanyi Mahāprabhua můžeme znát jen tehdy, pokud v poznání dospějeme ke konečnému závěru o Śrī Kṛṣṇovi, a ten ještě posílíme autorizovaným studiem závěrů, ke kterým došli ācāryové.