Text 148

Verš

Texto

grāma-sambandhe ‘cakravartī’ haya mora cācā
deha-sambandhe haite haya grāma-sambandha sāṅcā

Synonyma

Palabra por palabra

grāma-sambandhe — v našem sousedském vztahu; cakravartī — Tvůj děd Nīlāmbara Cakravartī; haya — stává se; mora — můj; cācā — strýc; deha- sambandhe — v tělesném vztahu; haite — než; haya — stává se; grāma- sambandha — sousedský vztah; sāṅcā — silnější.

grāma-sambandhe—en nuestras relaciones de vecindario; cakravartī—Tu abuelo, Nīlāmbara Cakravartī; haya—se vuelve; mora—mi; cācā—tío; deha-sambandhe—en una relación corporal; haite—que; haya—se vuelve; grāma-sambandha—relación de vecindario; sāṅcā—más poderosa.

Překlad

Traducción

„V našem vesnickém vztahu byl Nīlāmbara Cakravartī Ṭhākura můj strýček. Takový vztah je silnější než tělesné vztahy.“

«En nuestras relaciones de aldea, Nīlāmbara Cakravartī Ṭhākura era mi tío. Ese parentesco es más fuerte que el de sangre.

Význam

Significado

V Indii spolu dříve i ve vnitrozemských vesnicích veškeré hinduistické a muslimské komunity navazovaly vzájemné vztahy, a tak žily velice mírumilovně. Mladíci ve vesnici nazývali starší muže cācā nebo kākā, „strýčku“, a muži stejného věku si navzájem říkali dādā neboli „bratře“. Vztahy byly zcela přátelské. Lidé se dokonce zvali na návštěvy z domů muslimů do domů hinduistů a naopak. Jak hinduisté, tak muslimové přijímali pozvání do domů druhých, aby se tam účastnili různých obřadních slavností. Ještě před padesáti či šedesáti lety byly vztahy mezi hinduisty a muslimy velice přátelské a nedocházelo k žádným nepokojům. V historii Indie nenajdeme žádné záznamy o srážkách mezi hinduisty a muslimy dokonce ani v dobách muslimské nadvlády. Střety mezi hinduisty a muslimy byly vytvořeny znečištěnými politiky, zvláště cizími vládci, a situace se postupně natolik zhoršila, že se Indie rozdělila na Hindustán a Pákistán. Hnutí Hare Kṛṣṇa však naštěstí ještě pořád může uplatňovat prostředek, který napomůže ke spojení nejen hinduistů a muslimů, ale všech společenství a všech národů na pevném základě lásky k Bohu.

En la India, incluso en las aldeas del interior, todas las comunidades hindúes y musulmanas solían vivir en paz manteniendo relaciones entre sí. Los jóvenes llamaban cācā o kākā, «tío», a los miembros mayores de la aldea, y los hombres de la misma edad se llamaban unos a otros dādā, «hermano». La relación era muy amistosa. Incluso familias musulmanas invitaban a familias hindúes, y familias hindúes a familias musulmanas. Tanto hindúes como musulmanes aceptaban las invitaciones de ir a las casas de la otra comunidad para asistir a alguna ceremonia. Incluso hasta hace cincuenta o sesenta años, la relación entre hindúes y musulmanes era muy amistosa, y no había conflictos. En la historia de la India no encontramos ningún disturbio hindú-musulmán, ni siquiera en los tiempos de la dominación musulmana en el país. El conflicto entre hindúes y musulmanes lo crearon políticos corrompidos, en especial gobernantes extranjeros, y así la situación se degradó tanto que la India se dividió en Hindustán y Pakistán. Por fortuna, el remedio para unir, no sólo a hindúes y musulmanes, sino a todas las comunidades y naciones, aún puede ponerlo en práctica el movimiento Hare Kṛṣṇa, sobre la sólida base del amor por Dios.