Bg. 18.62

Živá bytost se tedy má odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, dlící v srdci každého, a to ji osvobodí od všech strastí hmotné existence. Nejenže se tak zbaví všeho utrpení v současném životě, ale nakonec také dospěje k Nejvyššímu Bohu. O transcendentálním světě se píše ve védské literatuře (Ṛg Veda 1.22.20): tad viṣṇoḥ paramaṁ padam. Jelikož všechno stvoření je Božím královstvím, všechno hmotné je vlastně duchovní, ale paramaṁ padam znamená konkrétně věčné sídlo, které se nazývá duchovní nebe neboli Vaikuṇṭha.

V patnácté kapitole o sobě Pán řekl: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ, že sídlí v srdci každého. Doporučení, že člověk se má odevzdat Nadduši ve svém nitru tedy znamená, že se má odevzdat Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇovi. Arjuna již uznal Kṛṣṇu za Nejvyššího. V desáté kapitole prohlásil: paraṁ brahma paraṁ dhāma. Uznal, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství a svrchované útočiště všech živých bytostí, nejen vzhledem k vlastní zkušenosti, ale také na základě svědectví velkých autorit, jako jsou Nārada, Asita, Devala a Vyāsa.