Bg. 17.5-6
Verš
tapyante ye tapo janāḥ
dambhāhaṅkāra-saṁyuktāḥ
kāma-rāga-balānvitāḥ
bhūta-grāmam acetasaḥ
māṁ caivāntaḥ śarīra-sthaṁ
tān viddhy āsura-niścayān
Synonyma
aśāstra — ne v písmech; vihitam — nařízena; ghoram — škodící druhým; tapyante — podstupují; ye — ti, kdo; tapaḥ — askezi; janāḥ — lidé; dambha — s pýchou; ahaṅkāra — a egoismem; saṁyuktāḥ — zapojení; kāma — chtíče; rāga — a připoutanosti; bala — silou; anvitāḥ — hnáni; karṣayantaḥ — trýznící; śarīra-stham — spočívající v těle; bhūta-grāmam — kombinaci hmotných prvků; acetasaḥ — s pomýleným smýšlením; mām — Mě; ca — také; eva — jistě; antaḥ — uvnitř; śarīra-stham — dlícího v těle; tān — je; viddhi — znej jako; āsura-niścayān — démony.
Překlad
Je třeba vědět, že ti, kdo z pýchy a egoismu podstupují tvrdou askezi, která není doporučena v písmech, kdo jsou hnaní chtíčem a připoutaností, pošetilí a trýznící hmotné prvky tvořící tělo, jakož i Nadduši dlící v něm, jsou démoni.
Význam
Jsou osoby, které si vymýšlejí formy askeze, o nichž neučí písma. Příkladem může být půst pro nějaký vedlejší účel, jako je prosazení čistě politického cíle. Písma doporučují půst za účelem dosažení duchovního pokroku. Neradí ho kvůli nějakým politickým cílům či společenským záměrům. Ti, kdo se uchylují k askezi tohoto druhu, jsou podle Bhagavad-gīty zaručeně démonští. Jejich jednání odporuje pokynům písem a nepřináší lidstvu žádný prospěch. Ve skutečnosti jednají na základě pýchy, falešného ega, chtíče a připoutanosti k hmotnému požitku. Tyto činnosti rozrušují nejen kombinaci hmotných prvků, jež tvoří tělo, ale i samotnou Nejvyšší Osobnost Božství žijící v něm. Neschválené půsty či askeze sledující nějaký politický cíl působí velmi rušivě na ostatní. Nejsou uvedeny nikde ve védské literatuře. Démonský jedinec si možná myslí, že tím donutí své nepřátele či oponující stranu, aby vyhověli jeho přání, ale také se stává, že následkem takového půstu zemře. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, toto jednání neschvaluje a ty, kdo tak jednají, prohlašuje za démony. Takové projevy jsou urážkou Nejvyšší Osobnosti Božství, jelikož jsou provázeny neposlušností vůči pokynům védské literatury. V této souvislosti je důležité slovo acetasaḥ. Normálně uvažující osoby se musí řídit pokyny písem. Ti, kteří nejsou v této kategorii, na písma nedbají, porušují jejich nařízení a vymýšlejí si vlastní způsoby askeze. Je třeba mít vždy na paměti konec démonských lidí, jak byl popsán v minulé kapitole. Pán je nutí, aby se rodili v lůnech démonů. Následně budou život za životem žít podle démonských zásad a nebudou znát svůj vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Pokud však mají to štěstí, že se jim dostane vedení duchovního učitele, který je dokáže přivést na cestu védské moudrosti, mohou se vyprostit z tohoto zapletení a nakonec dosáhnout nejvyššího cíle.