ТЕКСТ 4
Sloka 4
Текст
Verš
джуш̣ата̄м̇ тат-катха̄мр̣там
ся̄т самбхрамо 'нта-ка̄ле 'пи
смарата̄м̇ тат-пада̄мбуджам
juṣatāṁ tat-kathāmṛtam
syāt sambhramo ’nta-kāle ’pi
smaratāṁ tat-padāmbujam
Дума по дума
Synonyma
на – никога; уттама-шлока – Божествената Личност, възпявана от ведическите химни; ва̄рта̄на̄м – на тези, които живеят с тях; джуш̣ата̄м – на тези, които са се посветили на; тат – неговите; катха̄-амр̣там – трансценденталните повествования за него; ся̄т – така става; самбхрамах̣ – погрешни схващания; анта – накрая; ка̄ле – по времето; апи – също; смарата̄м – помнене; тат – неговите; пада-амбуджам – лотосови нозе.
na — nikdy; uttama-śloka — Osobnost Božství (Pán, kterého opěvují védské hymny); vārtānām — těch, kteří tím žijí; juṣatām — těch, kteří jsou zaměstnáni v; tat — Jeho; kathā-amṛtam — transcendentální náměty pojednávající o Něm; syāt — stává se; sambhramaḥ — mylná představa; anta — na konci; kāle — v době; api — také; smaratām — vzpomínající; tat — Jeho; pada-ambujam — lotosové nohy.
Превод
Překlad
Това стана така, защото тези, които са посветили живота си на трансценденталните повествования за Божествената Личност, възпявана от ведическите химни, и постоянно помнят лотосовите нозе на Бога, не рискуват да станат жертва на погрешни схващания дори в последния миг от живота си.
Bylo tomu tak proto, že těm, kteří zasvětili své životy transcendentálním námětům o Pánovi, Jehož opěvují védské hymny, a kteří se neustále věnují vzpomínání na lotosové nohy Osobnosti Božství, nehrozí ani v posledním okamžiku jejich života, že budou mít nějaké mylné představy.
Пояснение
Význam
Човек постига най-висшето съвършенство на живота, като помни трансценденталната природа на Бога в последния си миг. Това може да постигне този, който е изучил истинската трансцендентална природа на Бога от ведическите химни, изпети от освободени души като Шукадева Госва̄мӣ или други от тази ученическа последователност. Няма никакъв смисъл да се слушат ведическите химни от някой философ, потънал в размишления. Когато човек чуе тези химни от личност, която наистина е постигнала себепознание, и ги разбере правилно чрез служене и смирение, за него всичко става кристално ясно. По този начин смиреният ученик може да остане на трансцендентално равнище до края на живота си. Ако е усвоил научно този предмет, човек може да помни Бога дори в последния миг от живота си, въпреки че тогава паметта му отслабва, защото се разрушават телесните обвивки. По време на смъртта обикновеният човек трудно може да запази представа за нещата такива, каквито наистина са, но по милостта на Бога и истинските му предани, духовните учители, човек много лесно може да получи тази възможност. Точно това станало с Маха̄ра̄джа Парӣкш̣ит.
Nejvyšší životní dokonalosti člověk dosáhne tehdy, když v posledním okamžiku svého života vzpomíná na transcendentální povahu Pána. Tato dokonalost života je možná pro člověka, který poznal skutečnou transcendentální povahu Pána z védských hymnů, pronesených osvobozenou duší jako byl Śukadeva Gosvāmī nebo někým z této učednické posloupnosti. Naslouchat védským hymnům od nějakého mentálního spekulanta nemůže přinést žádný užitek. Uslyšíme-li však totéž od skutečně seberealizované duše a pochopíme-li to náležitě prostřednictvím služby a pokory, pak vše začíná být průzračně jasné. Pokorný učedník je tak schopen žít transcendentálně a vytrvat do konce života. Přijmeme-li tento vědecký proces, budeme schopni vzpomínat na Pána i na konci života, kdy vlivem ochabování tělesných tkání slábne paměť. Pro obyčejného člověka je nesmírně obtížné upamatovat se v okamžiku smrti na skutečný stav věcí, ale milostí Pána a Jeho pravých oddaných, duchovních mistrů, takovou možnost můžeme snadno získat. To se stalo v případě Mahārāje Parīkṣita.