STIH 54

TEXT 54

Tekst

Verš

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kāṅkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

Synonyms

Synonyma

brahma-bhūtaḥ – sjedinjen s Apsolutom; prasanna-ātmā – potpuno radostan; na – nikada; śocati – jadikuje; na – nikada; kāṅkṣati – želi; samaḥ – jednako se ophodi; sarveṣu – prema svim; bhūteṣu – živim bićima; mat-bhaktim – predano služenje Mene; labhate – stječe; parām – transcendentalno.

brahma-bhūtaḥ — na úrovni jednoty s Absolutním; prasanna-ātmā — plný radosti; na — nikdy; śocati — naříká; na — nikdy; kāṅkṣati — touží; samaḥ — stejně nakloněn; sarveṣu — všem; bhūteṣu — živým bytostem; mat-bhaktim — oddanou službu Mně; labhate — získá; parām — transcendentální.

Translation

Překlad

Onaj tko je tako transcendentalno utemeljen odmah spoznaje Vrhovni Brahman i postaje potpuno radostan. Nikada ne jadikuje niti za ičim žudi. Jednako se ophodi prema svakom živom biću. U takvom stanju dostiže čisto predano služenje Mene.

Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitě dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je nakloněn všem živým bytostem stejně. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mně.

Purport

Význam

SMISAO: Za impersonalista je dostizanje razine brahma-bhūta, jedinstva s Apsolutom, posljednja riječ. Ali personalist ili čisti bhakta mora dalje napredovati kako bi se posvetio čistom predanom služenju. To znači da je osoba koja služi Svevišnjeg Gospodina s čistom predanošću već dostigla oslobođenje, zvano brahma-bhūta ili jedinstvo s Apsolutom. Bez sjedinjavanja sa Svevišnjim, Apsolutom, ne možemo služiti Svevišnjega. U apsolutnom shvaćanju ne postoji razlika između sluge i služenog; ipak, razlika postoji u višem, duhovnom smislu.

Pro impersonalistu je dosažení stavu brahma-bhūta, jednoty s Absolutním, vrcholem všeho. Personalista neboli čistý oddaný však ví, že se musí jít ještě dále — k čisté oddané službě. To znamená, že ten, kdo prokazuje čistou oddanou službu Nejvyššímu Pánu, se již nachází ve stavu osvobození zvaném brahma-bhūta, jednota s Absolutním. Nikdo nemůže sloužit Nejvyššímu, Absolutnímu, aniž by s Ním byl na úrovni jednoty. V absolutním pojetí není rozdíl mezi příjemcem služby a služebníkem, ale zároveň — ve vyšším duchovním smyslu — mezi nimi rozdíl je.

U materijalnom shvaćanju života, kad osoba svojim postupcima nastoji zadovoljiti osjetila, doživljava bijedu, ali u apsolutnom svijetu, kad služi s čistom predanošću, nema bijede. Bhakta svjestan Kṛṣṇe ni za čim ne jadikuje niti žudi. Budući da je Bog potpun, živo biće koje služi Boga u svjesnosti Kṛṣṇe također postaje potpuno u sebi. Ono je kao rijeka pročišćena od sve prljavštine. Čisti bhakta ne misli ni na što drugo osim na Kṛṣṇu i zato je prirodno uvijek radostan. Ne žali za materijalnim gubitkom niti želi nešto dobiti, jer se osjeća potpunim u služenju Gospodina. Ne želi materijalno uživanje, jer zna da je svako živo biće odvojeni djelić Svevišnjeg Gospodina i stoga je vječno sluga. U materijalnom svijetu ne smatra neka bića višim, a neka nižim; viši i niži položaji su prolazni i bhakta nema nikakve veze s prolaznim pojavama i nestancima. Za njega kamen i zlato imaju jednaku vrijednost. To je razina brahma-bhūta i čisti je bhakta vrlo lako dostiže. Na toj razini postojanja pomisao na stapanje s Vrhovnim Brahmanom i uništavanje vlastite osobnosti izgleda paklena, pomisao na odlazak u rajsko kraljevstvo čini se poput utvare, a osjetila nalikuju slomljenim zubima otrovne zmije. Kao što se ne trebamo plašiti zmije slomljenih zuba, tako se ne trebamo plašiti ovladanih osjetila. Za osobu pod utjecajem materije svijet je pun bijede, ali za bhaktu je čitav svijet jednako dobar kao Vaikuṇṭha, duhovno nebo. Za bhaktu najviša osoba u ovom svemiru nije značajnija od mrava. Ta se razina može dostići milošću Gospodina Caitanye, koji je u ovom dobu propovijedao čisto predano služenje.

Živá bytost, která má hmotné pojetí života a pracuje s cílem smyslového požitku, zakouší utrpení. Avšak v absolutním světě, kde se každý věnuje čisté oddané službě, žádné utrpení neexistuje. Oddaný — ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy — nemá, kvůli čemu by naříkal, ani po čem by toužil. Bůh je naplněn sám v sobě, a proto živá bytost, která se zaměstnává službou Jemu neboli rozvíjí vědomí Kṛṣṇy, se také stává naplněnou ve svém nitru. Je jako řeka zbavená veškeré kalné vody. Jelikož čistý oddaný nemyslí na nic jiného než na Kṛṣṇu, je přirozeně vždy plný radosti. Nenaříká kvůli žádné hmotné ztrátě a neusiluje o žádný zisk, protože nachází ve službě Pánu dokonalé naplnění. Netouží po hmotném požitku, neboť ví, že každá živá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a jako taková je věčně služebníkem. Nevidí v hmotném světě nikoho jako výše a nikoho jako níže postaveného — vyšší a nižší postavení je pomíjivé a oddaný nemá s ničím, co se takto objevuje a zase mizí, nic společného. Kámen a zlato mají pro něho stejnou hodnotu. Tak vypadá úroveň brahma-bhūta; čistý oddaný jí dosahuje velmi snadno. V tomto stavu se představa splynutí s Nejvyšším Brahmanem a zničení vlastní totožnosti stává pekelnou, myšlenka na dosažení nebeského království je jako přízrak a smysly jsou jako hadi s vylámanými zuby. Had s vylámanými zuby nenahání strach a nenahánějí ho ani smysly, jsou-li automaticky ovládnuté. Pro osobu trpící nákazou hmoty je svět plný utrpení, ale oddaný vidí celý svět stejně dobrý, jako je Vaikuṇṭha, duchovní nebe. Nejvýše postavená osobnost hmotného vesmíru není pro oddaného o nic důležitější než mravenec. Této úrovně lze dosáhnout milostí Pána Caitanyi, který kázal o čisté oddané službě v tomto věku.