STIH 1
TEXT 1
Tekst
Verš
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ
ye śāstra-vidhim utsṛjya
yajante śraddhayānvitāḥ
teṣāṁ niṣṭhā tu kā kṛṣṇa
sattvam āho rajas tamaḥ
Synonyms
Synonyma
arjunaḥ uvāca – Arjuna reče; ye – oni koji; śāstra-vidhim – propise spisa; utsṛjya – odbacujući; yajante – obožavaju; śraddhayā – čvrstu vjeru; anvitāḥ – imaju; teṣām – njihova; niṣṭhā – vjera; tu – međutim; kā – kakva; kṛṣṇa – o Kṛṣṇa; sattvam – u vrlini; āho – ili; rajaḥ – u strasti; tamaḥ – u neznanju.
arjunaḥ uvāca — Arjuna pravil; ye — ti, kdo; śāstra-vidhim — nařízení písma; utsṛjya — zříkající se; yajante — uctívají; śraddhayā — úplnou víru; anvitāḥ — mající; teṣām — jich; niṣṭhā — víra; tu — ale; kā — jaká; kṛṣṇa — ó Kṛṣṇo; sattvam — pod vlivem kvality dobra; āho — nebo; rajaḥ — pod vlivem kvality vášně; tamaḥ — pod vlivem kvality nevědomosti.
Translation
Překlad
Arjuna upita: O Kṛṣṇa, kakav je položaj onih koji ne slijede načela spisa, već obožavaju po vlastitu nahođenju? Jesu li u vrlini, strasti ili neznanju?
Arjuna se otázal: Ó Kṛṣṇo, jaké je postavení těch, kdo se neřídí pokyny písma a s vírou uctívají podle svých vlastních představ? Jsou pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti?
Purport
Význam
SMISAO: U trideset devetom stihu četvrtoga poglavlja bilo je rečeno da se osoba vjerna određenoj vrsti obožavanja postupno uzdiže na razinu znanja i dostiže najvišu savršenu razinu mira i blagostanja. U šesnaestom poglavlju bilo je zaključeno da se onaj tko ne slijedi načela spisa naziva asurom, demonom, a onaj tko vjerno slijedi odredbe spisa devom ili polubogom. Međutim, ako netko s vjerom slijedi pravila koja nisu spomenuta u odredbama spisa, kakav je njegov položaj? Kṛṣṇa treba raspršiti tu Arjuninu sumnju. Obožavaju li oni koji stvaraju neku vrstu Boga, birajući ljudsko biće i polažući svoju vjeru u njega, u vrlini, strasti ili neznanju? Dostižu li savršenu razinu života? Mogu li se utemeljiti u pravom znanju i uzdići na najvišu razinu savršenstva? Postižu li osobe koje ne slijede pravila i propise spisa, ali imaju vjeru u nešto i obožavaju bogove, polubogove i ljude, uspjeh u svojim naporima? Arjuna postavlja Kṛṣṇi ova pitanja.
V třicátém devátém verši čtvrté kapitoly stojí, že každý, kdo se s vírou věnuje určitému uctívání, postupně dospěje k poznání a dosáhne nejdokonalejší úrovně klidu a blahobytu. V šestnácté kapitole je vyvozen závěr, že ten, kdo nedodržuje zásady dané písmy, je asura (démon) a ten, kdo se jimi s vírou řídí, je deva (osoba s božskými vlastnostmi). Jaké je však postavení toho, kdo s vírou dodržuje nějaká pravidla, která nejsou uvedena v písmech? Kṛṣṇa má nyní zbavit Arjunu této pochybnosti. Když si lidé “vytvoří nějakého Boha” tak, že si vyberou člověka, v něhož vloží svou víru, je jejich uctívání pod vlivem dobra, vášně nebo nevědomosti? Dosáhnou také dokonalého života? Mohou spočinout na úrovni skutečného poznání a dospět k nejvyšší dokonalosti? Je možné, aby ti, kdo se neřídí usměrňujícími pravidly písem, ale mají v něco víru a uctívají polobohy a lidi, byli ve své snaze úspěšní? Tyto otázky klade Arjuna Kṛṣṇovi.