Skip to main content

Text 57

Sloka 57

Texto

Verš

yad etad vismṛtaṁ puṁso
mad-bhāvaṁ bhinnam ātmanaḥ
tataḥ saṁsāra etasya
dehād deho mṛter mṛtiḥ
yad etad vismṛtaṁ puṁso
mad-bhāvaṁ bhinnam ātmanaḥ
tataḥ saṁsāra etasya
dehād deho mṛter mṛtiḥ

Palabra por palabra

Synonyma

yat — que; etat — esta; vismṛtam — olvidada; puṁsaḥ — la entidad viviente; mat-bhāvam — Mi posición espiritual; bhinnam — separación; ātmanaḥ — del Alma Suprema; tataḥ — de esa; saṁsāraḥ — vida material condicionada; etasya — de la entidad viviente; dehāt — de un cuerpo; dehaḥ — otro cuerpo; mṛteḥ — de una muerte; mṛtiḥ — otra muerte.

yat — co; etat — toto; vismṛtam — zapomenuté; puṁsaḥ — živé bytosti; mat-bhāvam — Mé duchovní postavení; bhinnam — odloučení; ātmanaḥ — od Nejvyšší Duše; tataḥ — z toho; saṁsāraḥ — hmotný, podmíněný život; etasya — živé bytosti; dehāt — z jednoho těla; dehaḥ — jiné tělo; mṛteḥ — z jedné smrti; mṛtiḥ — další smrt.

Traducción

Překlad

La vida material condicionada de la entidad viviente comienza cuando, creyéndose diferente a Mí, olvida su identidad espiritual y su unidad cualitativa conmigo en eternidad, conocimiento y bienaventuranza. En otras palabras, en lugar de identificar sus intereses con los Míos, centra su interés en las expansiones de su cuerpo, como la esposa, los hijos y los bienes materiales. De ese modo, por la influencia de sus acciones, tras un cuerpo recibe otro cuerpo, y tras una muerte le viene otra muerte.

Když si živá bytost myslí, že se ode Mě liší, a tak zapomíná svou duchovní identitu kvalitativní totožnosti se Mnou co se týče věčnosti, poznání a blaženosti, znamená to začátek jejího hmotného, podmíněného života. Místo aby svůj zájem ztotožňovala s Mým, zajímá se o své tělesné expanze, jako je manželka, děti a hmotné vlastnictví. Kvůli takovému jednání pro ni vzniká z jednoho těla druhé a po jedné smrti přichází další.

Significado

Význam

Por lo general, los filósofos māyāvādīs, y las personas influenciadas por esos filósofos, se consideran iguales a la Suprema Personalidad de Dios. Esa es la causa de su vida condicionada. En su Prema-vivarta, el poeta vaiṣṇava Jagadānanda Paṇḍita afirma:

Māyāvādští filozofové nebo lidé jimi ovlivnění si o sobě obvykle myslí, že se vyrovnají Nejvyšší Osobnosti Božství. To je příčinou jejich podmíněného života. Vaiṣṇavský básník Jagadānanda Paṇḍita napsal ve své Prema-vivartě:

kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare
kṛṣṇa-bahirmukha hañā bhoga vāñchā kare
nikaṭa-stha māyā tāre jāpaṭiyā dhare

La vida condicionada de la entidad viviente comienza tan pronto como olvida su posición constitucional y se esfuerza por ser uno con el Supremo. La idea de que el Brahman Supremo y la entidad viviente son iguales no solo cualitativa, sino también cuantitativamente, es la causa de la vida condicionada. La vida condicionada, comienza si olvidamos la diferencia entre el Señor Supremo y la entidad viviente. Vida condicionada significa abandonar un cuerpo para recibir otro, y morir para morir de nuevo. El filósofo māyāvādī enseña la filosofía de tat tvam asi, diciendo: «Tú eres igual a Dios». Se olvida que tat tvam asi se aplica en relación con la posición marginal de la entidad viviente, la que se puede comparar a los rayos del Sol. El Sol y los rayos del Sol son cualitativamente uno, pues en ambos hay luz y calor. Pero no debemos olvidar que los rayos del Sol se originan del Sol. En el Bhagavad-gītā, el Señor dice: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham: «Yo soy la fuente original del Brahman». Los rayos del Sol deben su importancia al globo solar, pero el globo solar no debe su importancia a la omnipresencia de sus rayos. El olvido o la comprensión errónea de este hecho se llama māyā. Cuando olvidamos nuestra posición constitucional, o la posición constitucional del Señor Supremo, caemos en māyā, es decir, en el saṁsāra, la vida condicionada. En relación con esto, Madhvācārya dice:

Jakmile živá bytost zapomene na své přirozené postavení a snaží se být totožná s Nejvyšším — jinými slovy, když zapomene na rozdíl mezi sebou a Nejvyšším Pánem — její podmíněný život začíná. Pojetí, že Nejvyšší Brahman a živá bytost jsou totožní nejen kvalitou, ale i kvantitou, je příčinou podmíněného života. Podmíněný život znamená, že živá bytost opouští jedno tělo, aby přijala jiné, a prodělává smrt, aby prodělala další. Māyāvādští filozofové učí filozofii tat tvam asi. Říkají: “Jsi totéž co Bůh.” Zapomínají, že tat tvam asi platí v rámci okrajového postavení živé bytosti, která je jako sluneční svit. Slunce i sluneční svit obsahují teplo a světlo, a tím je dána jejich kvalitativní totožnost. Nesmíme však zapomínat, že sluneční svit závisí na Slunci. Pán říká v Bhagavad-gītě: brahmaṇo hi pratiṣṭhāham — “Já jsem původní zdroj Brahmanu.” Sluneční svit je důležitý díky přítomnosti Slunce; ne že Slunce je důležité díky všepronikajícímu slunečnímu svitu. Zapomenutí nebo mylné pochopení této skutečnosti se nazývá māyā. Když živá bytost zapomene na své přirozené postavení a na postavení Nejvyššího Pána, dostává se do māyi či saṁsāry — podmíněného života. Madhvācārya v této souvislosti říká:

sarva-bhinnaṁ parātmānaṁ
vismaran saṁsared iha
abhinnaṁ saṁsmaran yāti
tamo nāsty atra saṁśayaḥ
sarva-bhinnaṁ parātmānaṁ
vismaran saṁsared iha
abhinnaṁ saṁsmaran yāti
tamo nāsty atra saṁśayaḥ

Cuando alguien piensa que no hay ninguna diferencia entre la entidad viviente y el Señor Supremo, sin duda, se halla bajo la influencia de la ignorancia (tamaḥ).

Když si někdo myslí, že se živá bytost v ničem neliší od Nejvyššího Pána, je nepochybně pod vlivem nevědomosti (tamaḥ).