Skip to main content

Text 50

Sloka 50

Texto

Verš

nātyadbhutam idaṁ nātha
tavājīvyānuśāsanam
prajānurāgo mahatāṁ
prakṛtiḥ karuṇātmanām
nātyadbhutam idaṁ nātha
tavājīvyānuśāsanam
prajānurāgo mahatāṁ
prakṛtiḥ karuṇātmanām

Palabra por palabra

Synonyma

na — no; ati — muy grande; adbhutam — maravilloso; idam — esto; nātha — ¡oh, señor!; tava — tu; ājīvya — fuente de ingresos; anuśāsanam — gobernar sobre los súbditos; prajā — súbditos; anurāgaḥ — afecto; mahatām — del gran; prakṛtiḥ — naturaleza; karuṇa — misericordioso; ātmanām — de las entidades vivientes.

na — ne; ati — veliký; adbhutam — úžasný; idam — tento; nātha — ó pane; tava — tvůj; ājīvya — zdroj příjmu; anuśāsanam — vláda nad občany; prajā — občané; anurāgaḥ — náklonnost; mahatām — velkých; prakṛtiḥ — povaha; karuṇa — milostivá; ātmanām — živých bytostí.

Traducción

Překlad

Querido señor, tu deber prescrito es gobernar a tus súbditos. No es muy sorprendente que una personalidad como tú pueda llevar a cabo esa tarea, pues, como estás lleno de misericordia, sientes un gran afecto por tus súbditos y velas por sus intereses. Esa es la grandeza de tu carácter.

Náš drahý pane, vládnout občanům je tvou předepsanou povinností. Není to nic úžasného v případě osobnosti, jako jsi ty, který s takovou náklonností pečuješ o zájmy občanů, jelikož jsi plný milosti. Taková je vznešenost tvé povahy.

Significado

Význam

El rey tiene el deber de proteger a sus súbditos y recaudar impuestos para su propio mantenimiento. La sociedad védica se divide en cuatro clases: los brāhmaṇas, los kṣatriyas, los vaiśyas y los śūdras; y en las Escrituras se mencionan también sus medios de subsistencia. Los brāhmaṇas deben vivir propagando el conocimiento, y por lo tanto, tienen que aceptar donaciones de sus discípulos, mientras que los reyes, que deben proteger a los ciudadanos para que prosperen hasta el nivel de vida más elevado, recaudan impuestos de sus súbditos; los hombres de negocios y comerciantes producen alimentos para toda la sociedad, y pueden obtener pequeños réditos de esa actividad; los śūdras, por su parte, no pueden desempeñar las labores de los brāhmaṇas, los kṣatriyas o los vaiśyas, y por lo tanto, deben servir a las clases superiores y recibir de ellas todo lo que necesiten para vivir.

Povinností krále je chránit občany a vybírat daně pro své živobytí. Védská společnost se dělí na čtyři třídy lidí (brāhmaṇy, kṣatriye, vaiśyi a śūdry) a jejich způsoby obživy jsou rovněž uvedeny v písmech. Život brāhmaṇů má být naplněn šířením poznání, a z toho důvodu mají přijímat příspěvky od svých žáků. Král má zase chránit občany, a umožnit jim tak dosáhnout nejvyšší životní úrovně; proto od nich může vybírat daně. Obchodníci zajišťují potravu pro celou společnost, a tudíž si z ní mohou nechat něco pro sebe, zatímco śūdrové, kteří nedokáží pracovat jako brāhmaṇové, kṣatriyové či vaiśyové, mají sloužit vyšším společenským třídám a dostávat od nich vše, co potřebují k životu.

Aquí se menciona la característica que deben cumplir los reyes o líderes políticos cualificados: deben ser muy misericordiosos y compasivos con la gente, y deben velar por su interés primordial, es decir, que lleguen a ser devotos elevados de la Suprema Personalidad de Dios. La inclinación natural de las grandes almas es hacer el bien a los demás, y el vaiṣṇava es, en especial, la persona más misericordiosa y compasiva de la sociedad. Por esa razón, a los líderes vaiṣṇavas se les ofrecen reverencias con las siguientes palabras:

Zde je také uveden příznak kvalifikovaného krále či politického vůdce: musí být k lidem velice milostivý a soucitný a starat se o jejich prvořadý zájem — stát se vznešenými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Velké duše mají přirozený sklon jednat pro dobro druhých, a zvláště vaiṣṇava je nejsoucitnější a nejmilostivější osobností ve společnosti. Proto vaiṣṇavskému vůdci projevujeme úctu tímto způsobem:

vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ
vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

Solo un líder vaiṣṇava puede satisfacer todos los deseos de la gente (vāñchā-kalpataru); además es compasivo, pues es quien aporta el mayor de los beneficios a la sociedad humana. Es patita-pāvana, el liberador de todas las almas caídas, pues si los reyes o jefes de gobierno siguen las huellas de los brāhmaṇas y vaiṣṇavas, que por naturaleza son los líderes en las obras misioneras, los vaiśyas también seguirán sus pasos, y los śūdras les servirán. De esa manera, la sociedad entera se convierte en una institución humana perfecta en la que todos cooperan para progresar hacia la perfección más elevada de la vida.

Jedině vaiṣṇavský vůdce dokáže splnit všechny touhy lidí (vāñchā-kalpataru) a je soucitný, protože lidské společnosti přináší ten největší prospěch. Je patita-pāvana, osvoboditel všech pokleslých duší — když bude král či hlavní představitel společnosti kráčet ve stopách brāhmaṇů a vaiṣṇavů, kteří jsou přirozenými představiteli misionářských činností, půjdou v jejich stopách i vaiśyové, a śūdrové jim budou sloužit. Tak se celá lidská společnost stane ideálním zřízením umožňujícím společný pokrok k nejvyšší dokonalosti života.