Skip to main content

Texto 13

Sloka 13

Texto

Verš

khaṭvāṅgo nāma rājarṣir
jñātveyattām ihāyuṣaḥ
muhūrtāt sarvam utsṛjya
gatavān abhayaṁ harim
khaṭvāṅgo nāma rājarṣir
jñātveyattām ihāyuṣaḥ
muhūrtāt sarvam utsṛjya
gatavān abhayaṁ harim

Palabra por palabra

Synonyma

khaṭvāṅgaḥ — el rey Khaṭvāṅga; nāma — nombre; rāja-ṛṣiḥ — rey santo; jñātvā — conociendo; iyattām — duración; iha — en este mundo; āyuṣaḥ — de la vida de uno; muhūrtāt — en solo un momento; sarvam — todo; utsṛjya — haciendo a un lado; gatavān — habiéndose sometido; abhayam — totalmente seguro; harim — la Personalidad de Dios.

khaṭvāṅgaḥ — král Khaṭvāṇga; nāma — jméno; rāja-ṛṣiḥ — svatý král; jñātvā — vědouce; iyattām — délka; iha — v tomto světě; āyuṣaḥ — života; muhūrtāt — ve chvíli; sarvam — vše; utsṛjya — dal stranou; gatavān — podstoupil; abhayam — naprosté bezpečí; harim — Osobnost Božství.

Traducción

Překlad

El santo rey Khaṭvāṅga, al informársele que su vida duraría solo un momento más, se liberó de inmediato de todas las actividades materiales, y se refugió en la seguridad suprema, la Personalidad de Dios.

Když se svatý král Khaṭvāṅga dozvěděl, že bude žít už jen chvíli, okamžitě se vzdal všech hmotných činností a uchýlil se na místo nejbezpečnější — k nohám Osobnosti Božství.

Significado

Význam

Un hombre plenamente responsable siempre debe estar consciente del deber principal que se tiene en la presente forma humana de vida. Las actividades encaminadas a satisfacer las necesidades inmediatas de la vida material, no lo son todo. Uno siempre debe estar alerta en el desempeño de su deber, para obtener la mejor situación en la siguiente vida. La vida humana tiene por objeto que nos preparemos para cumplir con ese deber primordial. A Mahārāja Khaṭvāṅga se lo menciona aquí como un rey santo, porque incluso mientras se encontraba en medio de la responsabilidad de la administración estatal, no olvidó en absoluto el principal deber que se tiene en la vida. Así mismo ocurrió en el caso de otros rājarṣis (reyes santos), tales como Mahārāja Yudhiṣṭhira y Mahārāja Parīkṣit. Todos ellos eran personalidades ejemplares, porque estaban alertas en lo referente al desempeño de su deber principal. Mahārāja Khaṭvāṅga fue invitado por los semidioses de los planetas superiores para pelear contra los demonios, y, como rey que era, libró las batallas a plena satisfacción de los semidioses. Estos, sintiéndose enteramente satisfechos con él, quisieron darle alguna bendición para su disfrute material, pero Mahārāja Khaṭvāṅga, estando muy alerta en relación con su deber primordial, les preguntó cuánto tiempo le quedaba de vida. Eso significa que más que estar ansioso de recabar alguna bendición material de los semidioses, lo estaba de prepararse para la siguiente vida. Sin embargo, los semidioses le informaron que su vida duraría tan solo un momento más. El rey abandonó de inmediato el reino celestial, que siempre está colmado de disfrute material del más alto nivel y, descendiendo a esta Tierra, se refugió por completo en la absolutamente segura Personalidad de Dios. Su gran esfuerzo se vio coronado por el éxito, y él logró la liberación. Ese esfuerzo, incluso de un momento, que hizo el santo rey, tuvo éxito, porque él siempre estaba alerta en lo referente a su deber primordial. De ese modo, Śukadeva Gosvāmī animó a Mahārāja Parīkṣit, aunque a este último le quedaban únicamente siete días de vida para ejecutar el deber primordial de oír hablar de las glorias del Señor en la forma del Śrīmad-Bhāgavatam. Por la voluntad del Señor, Mahārāja Parīkṣit se encontró al instante con el gran Śukadeva Gosvāmī, y en el Śrīmad-Bhāgavatam se describe esmeradamente el gran tesoro del éxito espiritual que él dejó.

Plně zodpovědný člověk si má být neustále dobře vědom toho, jaká je prvořadá povinnost jeho lidského života. Zaopatřování běžných nezbytností hmotného života není vším; je třeba si být také stále vědom povinnosti dosáhnout co nejlepší situace pro příští život. Lidský život je určený k přípravě na tuto prvořadou povinnost. O Mahārājovi Khaṭvāṅgovi se zde říká, že to byl svatý král, protože ani ve svém zodpovědném postavení a při starostech s řízením státu nikdy nezapomněl na prvořadou životní povinnost. Podobně tomu bylo s ostatními rājarṣii (svatými králi) jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira a Mahārāja Parīkṣit. Nikdy neopomíjeli svoji prvořadou povinnost a všichni by si proto měli vzít z těchto velkých osobností příklad. Mahārāje Khaṭvāṅgu vyzvali polobozi z vyšších planet, aby bojoval proti démonům, a on bojoval jako král k jejich úplné spokojenosti. Spokojení polobozi mu chtěli požehnat hmotným požitkem, ale Mahārāja Khaṭvāṅga, který si velice hleděl své prvořadé povinnosti, se polobohů dotázal, jak dlouho ještě bude žít. To znamená, že nestál tolik o shromažďování nějakých hmotných požehnání od polobohů, ale o to, aby se připravil na svůj příští život. Polobozi mu ovšem řekli, že bude žít už jen krátkou chvíli. Král tedy ihned opustil nebeské království, které je vždy plné těch největších hmotných požitků, sestoupil na Zemi a odevzdal se Nejvyššímu zachránci — Osobnosti Božství. Tímto svým velkým činem dosáhl úspěchu a získal osvobození. Třebaže se všechno odehrálo během okamžiku, byl úspěšný, protože si vždy hleděl své prvořadé povinnosti. Velký Śukadeva Gosvāmī takto Mahārāje Parīkṣita povzbuzoval, když králi zbývalo již jen posledních sedm dní života na to, aby splnil svoji prvořadou povinnost a naslouchal slávě Pána v podobě Śrīmad-Bhāgavatamu. Vůlí Pána se Mahārāja Parīkṣit během okamžiku setkal s velkým Śukadevem Gosvāmīm, který mu ukázal způsob, jak dosáhnout úspěchu duchovního života, a tento velký poklad je znamenitě zaznamenán na stránkách Śrīmad-Bhāgavatamu.