Skip to main content

Text 24

Sloka 24

Texto

Verš

sarva-sad-guṇa-māhātmye
eṣa kṛṣṇam anuvrataḥ
rantideva ivodāro
yayātir iva dhārmikaḥ
sarva-sad-guṇa-māhātmye
eṣa kṛṣṇam anuvrataḥ
rantideva ivodāro
yayātir iva dhārmikaḥ

Palabra por palabra

Synonyma

sarva-sat-guṇa-māhātmye — glorificado por todos los atributos divinos; eṣaḥ — este niño; kṛṣṇam — como el Señor Kṛṣṇa; anuvrataḥ — un seguidor de Sus pasos; rantidevaḥ — Rantideva; iva — como; udāraḥ — en lo referente a la magnanimidad; yayātiḥ — Yayāti; iva — como; dhārmikaḥ — en lo que respecta a la religión.

sarva-sat-guṇa-māhātmye — oslavený všemi božskými vlastnostmi; eṣaḥ — toto dítě; kṛṣṇam — jako Pán Kṛṣṇa; anuvrataḥ — kráčející v Jeho stopách; rantidevaḥ — Rantideva; iva — jako; udāraḥ — svojí velkodušností; yayātiḥ — Yayāti; iva — jako; dhārmikaḥ — ve věcech náboženství.

Traducción

Překlad

Este niño será casi igual que el Señor Śrī Kṛṣṇa, por el hecho de seguir Sus pasos. En magnanimidad, logrará la grandeza del rey Rantideva. Y en religión, será como Mahārāja Yayāti.

Toto dítě bude téměř stejně dobré jako Pán Śrī Kṛṣṇa, neboť půjde v Jeho šlépějích. Svojí velkodušností bude proslulý jako král Rantideva a ve věcech náboženství bude jako Mahārāja Yayāti.

Significado

Význam

La última instrucción que el Señor Śrī Kṛṣṇa da en el Bhagavad-gītā, es que uno debe abandonar todo y seguir únicamente Sus pasos. Personas poco inteligentes no aceptan esta gran instrucción del Señor —lo quiso así la mala suerte—, pero alguien que en verdad es inteligente adopta esta instrucción sublime y se beneficia sobremanera. La gente necia no sabe que la asociación es la causa de la adquisición de cualidades. Incluso en sentido material, el asociarse con el fuego hace que un objeto se ponga caliente. De modo que, asociarse con la Suprema Personalidad de Dios lo vuelve a uno tan apto como el Señor. Tal como lo hemos discutido anteriormente, por uno asociarse íntimamente con el Señor, puede obtener un setenta y ocho por ciento de las cualidades divinas. Seguir las instrucciones del Señor es asociarse con Él. El Señor no es un objeto material cuya presencia se tenga que sentir para que ocurra esa asociación. El Señor está presente en todas partes y en todo momento. Es perfectamente posible tener Su compañía con solo seguir Sus instrucciones, ya que el Señor y Su instrucción, y el Señor y Su nombre, fama, atributos y enseres, son todos idénticos, pues todo ello es conocimiento absoluto. Mahārāja Parīkṣit se asoció con el Señor incluso mientras se hallaba en el vientre de su madre y hasta el último día de su valiosa vida, y de ese modo adquirió en toda su perfección todas las principales y buenas cualidades del Señor.

Posledním pokynem Pána Śrī Kṛṣṇy v Bhagavad-gītě je, že člověk se má vzdát všeho a má pouze kráčet v Pánových stopách. Méně inteligentní lidé s tímto velikým pokynem bohužel nesouhlasí, ale je-li někdo skutečně inteligentní, pak tento vznešený pokyn přijme a získá nesmírný prospěch. Pošetilí lidé nevědí, že vlastnosti se vyvíjejí podle toho, s kým se člověk stýká a v jaké společnosti se nachází. Ve styku s ohněm se předmět rozžhaví a to platí i v hmotném smyslu. Ve styku s Nejvyšší Osobností Božství člověk získá stejné vlastnosti jako Pán. Jak jsme již dříve rozebrali, důvěrnou společností s Pánem může člověk získat sedmdesát osm procent božských vlastností. Stýkat se s Pánem znamená dodržovat Pánovy pokyny. Pán není hmotný předmět, se kterým se můžeme stýkat jedině v jeho bezprostřední přítomnosti. Pán je přítomný vždy a všude. Můžeme být v Jeho společnosti jednoduše tím, že budeme dodržovat Jeho pokyny, protože Pán a Jeho pokyny a Pán a Jeho jméno, sláva, vlastnosti a příslušenství se navzájem neliší a představují absolutní poznání. Mahārāja Parīkṣit se s Pánem setkal už v lůně své matky a stýkal se s Ním do posledního dne svého vzácného života a tak získal všechny nezbytné dobré vlastnosti Pána v plné dokonalosti.

Rantideva: Un rey de la antigüedad que vivió antes del período del Mahābhārata, y al que Nārada Muni se refiere mientras instruye a Sañjaya, tal como se menciona en el Mahābhārata (Droṇa-parva 67). Él era un gran rey, liberal en lo referente a la hospitalidad y distribución de comida. Incluso el Señor Śrī Kṛṣṇa elogió sus actos de caridad y hospitalidad. Por haberle proveído de agua fría al gran Vasiṣṭha Muni, este lo bendijo, y en virtud de ello alcanzó el planeta celestial. Él solía proveerles de frutas, raíces y hojas a los ṛṣis, y por ello estos últimos lo bendijeron con el cumplimiento de sus deseos. Aunque era un kṣatriya de nacimiento, nunca en su vida comió carne. Él fue especialmente hospitalario con Vasiṣṭha Muni, y solo por las bendiciones de este logró residir en el sistema planetario superior. Es uno de los reyes piadosos cuyos nombres se recuerdan por la mañana y por la noche.

Rantideva: Král dávných věků, žijící ještě před obdobím Mahābhāraty. Mluvil o něm Nārada Muni, když poučoval Sañjayu, jak uvádí Mahābhārata (Droṇa-parva 67). Byl to veliký král, který štědře nabízel pohostinství a rozdával jídlo. Dokonce i Pán Śrī Kṛṣṇa chválil jeho dobročinnost a pohostinnost. Velký Vasiṣṭha Muni krále požehnal za to, že mu dal studenou vodu, a umožnil mu tak dosáhnout nebeské planety. Dával ovoce, kořeny a listy ṛṣiům a oni mu požehnali splněním jeho přání. Přestože se narodil jako kṣatriya, za celý život nesnědl ani kousek masa. Zvláště pohostinný byl k Vasiṣṭhovi Munimu a díky jeho požehnáním se dostal na vyšší planety. Je jedním ze zbožných králů, na které se lidé upamatovávají ráno a večer.

Yayāti: El gran emperador de la Tierra y el antepasado original de todas las grandes naciones del mundo que pertenecen a la raza aria y a la indoeuropea. Era hijo de Mahārāja Nahuṣa, y se convirtió en el emperador del mundo debido a que su hermano mayor se volvió un gran sabio místico y liberado. Yayāti gobernó el mundo por varios miles de años, y ejecutó muchos sacrificios y actividades piadosas que se registran en la historia, aunque su temprana juventud fue muy lujuriosa y estuvo llena de historias románticas. Él se enamoró de Devayānī, la muy querida hija de Śukrācārya. Devayānī deseaba casarse con él, pero al principio Yayāti rehusó aceptarla, porque era hija de un brāhmaṇa. Según los śāstras, solo un brāhmaṇa podía casarse con la hija de otro brāhmaṇa. Ellos cuidaban mucho de que en el mundo no hubiera población varṇa-saṅkara. Śukrācārya enmendó esta ley de prohibición matrimonial, e indujo al emperador Yayāti a que aceptara a Devayānī. Devayānī tenía una amiga de nombre Śarmiṣṭhā, quien también se enamoró del emperador, por lo cual acompañó a su amiga. Śukrācārya le prohibió al emperador Yayāti llamar a Śarmiṣṭhā a su alcoba, pero Yayāti no pudo seguir la instrucción al pie de la letra. Secretamente, también se casó con Śarmiṣṭhā, y tuvo hijos con ella. Cuando Devayānī se enteró de esto, fue a quejarse con su padre. Yayāti estaba muy apegado a Devayānī, y al ir a la casa de su suegro a llamarla, Śukrācārya, que estaba disgustado con él, lo maldijo para que se volviera impotente. Yayāti le imploró a su suegro que revocara la maldición, pero el sabio puso como condición para que se volviera potente, que Yayāti les pidiera juventud a sus hijos y que estos envejecieran. Él tenía cinco hijos: dos con Devayānī y tres con Śarmiṣṭhā. De sus cinco hijos —(1) Yadu, (2) Turvasu, (3) Druhyu, (4) Anu y (5) Pūru— procedieron cinco dinastías, es decir, (1) la dinastía Yadu, (2) la dinastía Yavana (los turcos), (3) la dinastía Bhoja, (4) la dinastía Mleccha (los griegos) y (5) la dinastía Paurava, que se propagaron por todas partes del mundo. Él llegó a los planetas celestiales en virtud de sus actos piadosos, pero cayó de allí por elogiarse a sí mismo y criticar a otras grandes almas. Después de su caída, su hija y su nieto le confirieron las virtudes que habían acumulado y, con la ayuda de su nieto y amigo Śibi, fue promovido de nuevo al reino celestial, convirtiéndose en uno de los miembros de la asamblea de Yamarāja, con quien permanece como devoto. Él ejecutó más de mil sacrificios diferentes, dio caridad de una manera muy liberal, y fue un rey de una gran influencia. Su majestuoso poder se sintió por todas partes del mundo. Cuando Yayāti se hallaba perturbado por deseos lujuriosos, su hijo menor accedió a darle su juventud hasta por mil años. Finalmente, se desapegó de la vida mundana, y le devolvió de nuevo la juventud a su hijo Pūru. Él quiso entregarle el reino a Pūru, pero sus nobles y los súbditos no estuvieron de acuerdo con ello. Mas, cuando les explicó a sus súbditos la grandeza de Pūru, accedieron a aceptar a este como rey, y así el emperador Yayāti se retiró de la vida familiar y dejó el hogar, para irse al bosque.

Yayāti: Velký světový panovník a původní otec všech velkých národů, které patří k āryanské a indoevropské rase. Je synem Mahārāje Nahuṣe a vládcem světa se stal díky tomu, že z jeho staršího bratra vyrostl velký a osvobozený svatý mystik. Vládl světu několik tisíc let a vykonal mnoho obětí a zbožných činů, které se zapsaly do dějin, i když v raném mládí byl velice chtivý a byl hrdinou mnoha romantických příběhů. Zamiloval se do Devayānī, nejmilovanější dcery Śukrācāryi. Devayānī si ho přála za svého manžela, ale on ji nejprve odmítl, jelikož byla dcerou brāhmaṇy. Podle śāster se s dcerou brāhmaṇy může oženit pouze brāhmaṇa. Lidé byli velice opatrní, aby na světě nepřibývala varṇa-saṅkara. Śukrācārya pozměnil tento zákon o zakázaném manželství a přiměl císaře Yayātiho k tomu, aby Devayānī přijal jako svoji manželku. Devayānī měla přítelkyni jménem Śarmiṣṭhā, která se do krále také zamilovala a šla proto společně s Devayānī. Śukrācārya zakázal císaři Yayātimu volat Śarmiṣṭhu do své ložnice, ale Yayāti nedovedl jeho nařízení důsledně dodržet. Oženil se potají i s ní a počal s ní syny. Když se to dozvěděla Devayānī, šla si ke svému otci stěžovat. Yayāti byl k Devayānī velice připoutaný a když navštívil svého tchána, aby ji zavolal zpět, Śukrācārya se na něho hněval a proklel ho k impotenci. Yayāti prosil tchána, aby stáhl svoji kletbu, ale mudrc mu řekl, že bude opět potentní jedině tehdy, když si vyžádá mládí od svých synů a je nechá zestárnout. Yayāti měl pět synů; dva s Devayānī a tři se Śarmiṣṭhou. Těchto pět synů, kteří se jmenovali Yadu, Turvasu, Druhyu, Anu a Pūru, započalo pět slavných dynastií, které se rozšířily po celém světě — (1) dynastie Yaduovců, (2) dynastie Yavanů (Turků), (3) dynastie Bhoja, (4) dynastie Mleccha (Řeků) a (5) dynastie Paurava. Svými zbožnými činy dosáhl nebeských planet, ale poklesl odtamtud, protože se příliš vychvaloval a jiné velké duše kritizoval. Po tomto pádu mu jeho dcera a vnuk věnovali svou zásobu ctnosti a on byl za pomoci svého vnuka a přítele Śibiho znovu povýšen do nebeského království, kde se stal členem shromáždění Yamarāje, se kterým dodnes pobývá jako oddaný. Vykonal více než tisíc různých obětí, velice štědře rozdával milodary a byl velice vlivným králem. Jeho majestátní moc působila po celém světě. Jeho nejmladší syn se mu nakonec rozhodl věnovat své mládí, když ho trápily chtivé touhy, třebaže to bylo na tisíc let. Nakonec se odpoutal od světského života a vrátil mladost svému synovi Pūruovi. Chtěl Pūruovi předat celé království, ale jeho šlechtici a poddaní nesouhlasili. Když však svým poddaným vylíčil velikost Pūrua, svolili ho přijmout za krále, a Yayāti se tak zřekl rodinného života a odešel do lesa.