Text 14
Sloka 14
Devanagari
Dévanágarí
खेटखर्वटघोषांश्च ददहु: पत्तनानि च ॥ १४ ॥
Text
Verš
kṣetrārāmāśramākarān
kheṭa-kharvaṭa-ghoṣāṁś ca
dadahuḥ pattanāni ca
kṣetrārāmāśramākarān
kheṭa-kharvaṭa-ghoṣāṁś ca
dadahuḥ pattanāni ca
Synonyms
Synonyma
pura — cities and towns; grāma — villages; vraja — pasturing grounds; udyāna — gardens; kṣetra — agricultural fields; ārāma — natural forests; āśrama — hermitages of saintly persons; ākarān — and mines (that produce valuable metals to maintain brahminical culture); kheṭa — farm villages; kharvaṭa — mountain villages; ghoṣān — the little villages of cowherds; ca — and; dadahuḥ — they burned; pattanāni — the capitals; ca — also.
pura — města; grāma — vesnice; vraja — ohrady s chlévy; udyāna — zahrady; kṣetra — pole; ārāma — lesy; āśrama — poustevny světců; ākarān — a doly (které jsou zdrojem cenných kovů potřebných k zachování bráhmanské kultury); kheṭa — vesnice farmářů; kharvaṭa — horské vesnice; ghoṣān — vesničky pastevců krav; ca — a; dadahuḥ — pálili; pattanāni — hlavní města; ca — také.
Translation
Překlad
The demons set fire to the cities, villages, pasturing grounds, cowpens, gardens, agricultural fields and natural forests. They burned the hermitages of the saintly persons, the important mines that produced valuable metals, the residential quarters of the agriculturalists, the mountain villages, and the villages of the cow protectors, the cowherd men. They also burned the government capitals.
Démoni zapalovali města, vesnice, pastviny a chlévy, zahrady, pole a lesy. Pálili poustevny světců, důležité doly, které byly zdrojem cenných kovů, obydlí zemědělců, horské vesnice a vesnice ochránců krav, pastevců. Zapalovali také hlavní města.
Purport
Význam
The word udyāna refers to places where trees are especially grown to produce fruits and flowers, which are most important for human civilization. Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (9.26):
Slovo udyāna poukazuje na místa, kde jsou pěstovány stromy, aby dávaly ovoce a květy, které jsou pro lidi velice důležité. V Bhagavad-gītě (9.26) Kṛṣṇa říká:
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“If one offers Me with love and devotion a leaf, a flower, fruit or water, I will accept it.” Fruits and flowers are very much pleasing to the Lord. If one wants to please the Supreme Personality of Godhead, he can simply offer fruits and flowers, and the Lord will be pleased to accept them. Our only duty is to please the Supreme Godhead (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). Whatever we do and whatever our occupation, our main purpose should be to please the Supreme Lord. All the paraphernalia mentioned in this verse is especially meant for the satisfaction of the Lord, not the satisfaction of one’s senses. The government — indeed, the entire society — should be structured in such a way that everyone can be trained to satisfy the Supreme Personality of Godhead. But unfortunately, especially in this age, na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum: people do not know that the highest goal of human life is to please Lord Viṣṇu. On the contrary, like demons, they simply plan to kill Viṣṇu and be happy by sense gratification.
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Ovoce a květy Pánovi přinášejí velké potěšení. Chce-li někdo potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, stačí, když obětuje ovoce a květy, a Pán je s radostí přijme. Naší jedinou povinností je potěšit Nejvyššího (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). To má být vždy hlavním cílem, ať děláme cokoliv a máme jakékoliv zaměstnání. Vše uvedené v tomto verši je v první řadě určeno k uspokojení Pána, nikoliv našich smyslů. Vláda — a v podstatě celá společnost — má být uzpůsobena tak, aby mohl být každý vychováván k uspokojování Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidé, zvláště v tomto věku, však naneštěstí nevědí, že nejvyšším cílem lidského života je potěšit Pána Viṣṇua (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Naopak — jako démoni pouze plánují, jak Viṣṇua zabít a dosáhnout štěstí uspokojováním smyslů.