ŚB 7.2.14

पुरग्रामव्रजोद्यानक्षेत्रारामाश्रमाकरान् ।
खेटखर्वटघोषांश्च ददहु: पत्तनानि च ॥ १४ ॥
pura-grāma-vrajodyāna-
kṣetrārāmāśramākarān
kheṭa-kharvaṭa-ghoṣāṁś ca
dadahuḥ pattanāni ca

Synonyma

puraměsta; grāmavesnice; vrajaohrady s chlévy; udyānazahrady; kṣetrapole; ārāmalesy; āśramapoustevny světců; ākarāna doly (které jsou zdrojem cenných kovů potřebných k zachování bráhmanské kultury); kheṭavesnice farmářů; kharvaṭahorské vesnice; ghoṣānvesničky pastevců krav; caa; dadahuḥpálili; pattanānihlavní města; cataké.

Překlad

Démoni zapalovali města, vesnice, pastviny a chlévy, zahrady, pole a lesy. Pálili poustevny světců, důležité doly, které byly zdrojem cenných kovů, obydlí zemědělců, horské vesnice a vesnice ochránců krav, pastevců. Zapalovali také hlavní města.

Význam

Slovo udyāna poukazuje na místa, kde jsou pěstovány stromy, aby dávaly ovoce a květy, které jsou pro lidi velice důležité. V Bhagavad-gītě (9.26) Kṛṣṇa říká:
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
“Jestliže Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce či vodu, přijmu to.” Ovoce a květy Pánovi přinášejí velké potěšení. Chce-li někdo potěšit Nejvyšší Osobnost Božství, stačí, když obětuje ovoce a květy, a Pán je s radostí přijme. Naší jedinou povinností je potěšit Nejvyššího (saṁsiddhir hari-toṣaṇam). To má být vždy hlavním cílem, ať děláme cokoliv a máme jakékoliv zaměstnání. Vše uvedené v tomto verši je v první řadě určeno k uspokojení Pána, nikoliv našich smyslů. Vláda — a v podstatě celá společnost — má být uzpůsobena tak, aby mohl být každý vychováván k uspokojování Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidé, zvláště v tomto věku, však naneštěstí nevědí, že nejvyšším cílem lidského života je potěšit Pána Viṣṇua (na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum). Naopak — jako démoni pouze plánují, jak Viṣṇua zabít a dosáhnout štěstí uspokojováním smyslů.