Text 132

Text

Verš

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

Synonyms

Synonyma

yei yei — whatever; rūpe — in the form; jāne — one knows; sei — he; tāhā — that; kahe — says; sakala sambhave kṛṣṇe — everything is possible in Kṛṣṇa; kichu mithyā nahe — there is no falsity.

yei yei — jakékoli; rūpe — v podobě; jāne — někdo zná; sei — on; tāhā — toto; kahe — říká; sakala sambhave kṛṣṇe — u Kṛṣṇy je možné vše; kichu mithyā nahe — nic není nesprávné.

Translation

Překlad

In whatever form one knows the Lord, one speaks of Him in that way. In this there is no falsity, since everything is possible in Kṛṣṇa.

Každý mluví o Pánu v té podobě, v jaké Ho zná. To není nesprávné, protože u Kṛṣṇy je možné vše.

Purport

Význam

In this connection we may mention an incident that took place between two of our sannyāsīs while we were preaching the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra in Hyderabad. One of them stated that “Hare Rāma” refers to Śrī Balarāma, and the other protested that “Hare Rāma” means Lord Rāma. Ultimately the controversy came to me, and I gave the decision that if someone says that the “Rāma” in “Hare Rāma” is Lord Rāmacandra and someone else says that the “Rāma” in “Hare Rāma” is Śrī Balarāma, both are correct because there is no difference between Śrī Balarāma and Lord Rāma. Here in Śrī Caitanya-caritāmṛta we find that Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī has stated the same conclusion:

V této souvislosti se můžeme zmínit o příhodě, která se odehrála mezi našimi dvěma sannyāsīmi, když jsme kázali Hare Kṛṣṇa mahā-mantru v Haidarábádu. Jeden z nich prohlašoval, že „Hare Rāma“ se vztahuje na Śrī Balarāmu, a ten druhý s tím nesouhlasil a tvrdil, že „Hare Rāma“ znamená Pán Rāma. Nakonec se tento spor donesl až ke mně, a já jsem odpověděl, že pokud někdo říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Pán Rāmacandra, a někdo jiný říká, že „Rāma“ v „Hare Rāma“ je Śrī Balarāma, mají oba pravdu, protože mezi Śrī Balarāmem a Pánem Rāmou není rozdíl. Zde ve Śrī Caitanya-caritāmṛtě se dozvídáme, že Kṛṣṇadāsa Kavirāja Gosvāmī vyslovil stejný závěr:

yei yei rūpe jāne, sei tāhā kahe
sakala sambhave kṛṣṇe, kichu mithyā nahe

If someone calls Lord Rāmacandra by the vibration Hare Rāma, understanding it to mean “O Lord Rāmacandra!” he is quite right. Similarly, if one says that Hare Rāma means “O Śrī Balarāma!” he is also right. Those who are aware of the viṣṇu-tattva do not fight over all these details.

Pokud někdo volá na Pána Rāmacandru Hare Rāma, s pochopením, že to znamená „Ó Pane Rāmacandro!“, je to naprosto v pořádku. Říci, že Hare Rāma znamená „Ó Śrī Balarāmo!“, je také správné. Ti, kdo jsou si vědomi viṣṇu-tattvy, se o takové drobnosti nepřou.

In the Laghu-bhāgavatāmṛta Śrīla Rūpa Gosvāmī has explained Kṛṣṇa’s being both Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu and Nārāyaṇa in the spiritual sky and expanding in the quadruple forms known as Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna and Aniruddha. He has refuted the idea that Kṛṣṇa is an incarnation of Nārāyaṇa. Some devotees think that Nārāyaṇa is the original Personality of Godhead and that Kṛṣṇa is an incarnation. Even Śaṅkarācārya, in his commentary on the Bhagavad-gītā, has accepted Nārāyaṇa as the transcendental Personality of Godhead who appeared as Kṛṣṇa, the son of Devakī and Vasudeva. Therefore this matter may be difficult to understand. But the Gauḍīya Vaiṣṇava-sampradāya, headed by Rūpa Gosvāmī, has established the principle of the Bhagavad-gītā that everything emanates from Kṛṣṇa, who says in the Bhagavad-gītā, ahaṁ sarvasya prabhavaḥ: “I am the original source of everything.” “Everything” includes Nārāyaṇa. Therefore Rūpa Gosvāmī, in his Laghu-bhāgavatāmṛta, has established that Kṛṣṇa, not Nārāyaṇa, is the original Personality of Godhead.

V Laghu-bhāgavatāmṛtě Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvětlil, že Kṛṣṇa je jak Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, tak Nārāyaṇa v duchovním světě, a ještě se expanduje na čtveřici podob známých jako Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Vyvrátil tak myšlenku, že Kṛṣṇa je inkarnací Nārāyaṇa. Někteří oddaní si totiž myslí, že Nārāyaṇa je původní Osobnost Božství a Kṛṣṇa je inkarnace. Dokonce i Śaṅkarācārya přijal ve svém komentáři k Bhagavad-gītě Nārāyaṇa jako transcendentální Osobnost Božství, jež se zjevila jako Kṛṣṇa, syn Devakī a Vasudevy. Tato skutečnost tedy může být těžko pochopitelná. Gauḍīya vaiṣṇava-sampradāya vedená Rūpou Gosvāmīm ale prosadila princip Bhagavad-gīty, že vše pochází z Kṛṣṇy. Ten v Bhagavad-gītě říká: ahaṁ sarvasya prabhavaḥ – „Jsem původní zdroj všeho.“ Slovo „všeho“ zahrnuje i Nārāyaṇa. Ve své Laghu-bhāgavatāmṛtě tedy Rūpa Gosvāmī jednoznačně prokázal, že původní Osobnost Božství je Kṛṣṇa, nikoliv Nārāyaṇa.

In this connection he has quoted a verse from Śrīmad-Bhāgavatam (3.2.15) that states:

V tomto ohledu citoval verš ze Śrīmad-Bhāgavatamu (3.2.15), který říká:

sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ svarūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo ’pi jāto bhagavān yathāgniḥ

sva-śānta-rūpeṣv itaraiḥ svarūpair
abhyardyamāneṣv anukampitātmā
parāvareśo mahad-aṁśa-yukto
hy ajo 'pi jāto bhagavān yathāgniḥ

“When pure devotees of the Lord like Vasudeva are greatly disturbed by dangerous demons like Kaṁsa, Lord Kṛṣṇa joins with all His pastime expansions, such as the Lord of Vaikuṇṭha, and, although unborn, becomes manifest, just as fire becomes manifest by the friction of araṇi wood.” Araṇi wood is used to ignite a sacrificial fire without matches or any other flame. Just as fire appears from araṇi wood, the Supreme Lord appears when there is friction between devotees and nondevotees. When Kṛṣṇa appears, He appears in full, including within Himself all His expansions, such as Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Aniruddha and Pradyumna. Kṛṣṇa is always integrated with His other incarnations, like Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara-Nārāyaṇa, Hayagrīva and Ajita. In Vṛndāvana Lord Kṛṣṇa sometimes exhibits the functions of such incarnations.

„Jsou-li Pánovi čistí oddaní, jako je Vasudeva, příliš obtěžováni nebezpečnými démony, jako je Kaṁsa, Pán Kṛṣṇa se spojí se všemi svými expanzemi určenými k zábavám, jako je například Pán Vaikuṇṭhy, a zjeví se, přestože je nezrozený, stejně jako se zjeví oheň třením dřívek araṇi.“ Dřevo araṇi se používá k zažehnutí obětního ohně bez použití zápalek nebo jiného plamene. Podobně jako se ze dřeva araṇi objeví oheň, objeví se i Nejvyšší Pán, nastanou-li třenice mezi oddanými a neoddanými. Když se Kṛṣṇa zjeví, přichází v úplnosti; zahrnuje v sobě všechny své expanze, jako je Nārāyaṇa, Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna a Aniruddha. Kṛṣṇa je vždy spojen se svými dalšími inkarnacemi, jako je Nṛsiṁhadeva, Varāha, Vāmana, Nara-Nārāyaṇa, Hayagrīva a Ajita. Ve Vrindávanu Pán Kṛṣṇa také někdy projevuje činnosti těchto inkarnací.

In the Brahmāṇḍa Purāṇa it is said, “The same Personality of Godhead who is known in Vaikuṇṭha as the four-handed Nārāyaṇa, the friend of all living entities, and in the milk ocean as the Lord of Śvetadvīpa, and who is the best of all puruṣas, appeared as the son of Nanda. In a fire there are many sparks of different dimensions; some of them are very big, and some are small. The small sparks are compared to the living entities, and the large sparks are compared to the Viṣṇu expansions of Lord Kṛṣṇa. All the incarnations emanate from Kṛṣṇa, and after the end of their pastimes they again merge with Kṛṣṇa.”

V Brahmāṇḍa Purāṇě se říká: „Ten samý Pán, Osobnost Božství, jenž je na Vaikuṇṭě známý jako čtyřruký Nārāyaṇa, přítel všech živých bytostí, a v oceánu mléka jako Pán Śvetadvīpu a jenž je nejlepším ze všech puruṣů, se zjevil jako syn Nandy. V ohni se nachází mnoho různě velkých jisker; některé jsou velké, jiné malé. Malé jiskry jsou přirovnány k živým bytostem, a ty velké ke Kṛṣṇovým expanzím v podobě Viṣṇuů. Všechny inkarnace vycházejí z Kṛṣṇy a na konci svých zábav zase s Kṛṣṇou splynou.“

Therefore in the various Purāṇas Kṛṣṇa is described sometimes as Nārāyaṇa, sometimes as Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, sometimes as Garbhodakaśāyī Viṣṇu and sometimes as Vaikuṇṭhanātha, the Lord of Vaikuṇṭha. Because Kṛṣṇa is always full, Mūla-saṅkarṣaṇa is in Kṛṣṇa, and since all incarnations are manifested from Mūla-saṅkarṣaṇa, it should be understood that He can manifest different incarnations by His supreme will, even in the presence of Kṛṣṇa. Great sages have therefore glorified the Lord by different names. Thus when the original person, the source of all incarnations, is sometimes described as an incarnation, there is no discrepancy.

V různých Purāṇāch je proto Kṛṣṇa popisován někdy jako Nārāyaṇa a jindy jako Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu, Garbhodakaśāyī Viṣṇu nebo Vaikuṇṭhanātha, Pán Vaikuṇṭhy. Jelikož je Kṛṣṇa vždy úplný, je v Něm i Mūla- saṅkarṣaṇa, a protože se všechny inkarnace projevují z Mūla-saṅkarṣaṇa, znamená to, že pouhou svou svrchovanou vůlí může projevit různé inkarnace dokonce i v Kṛṣṇově přítomosti. Velcí světci proto Pána oslavují pod různými jmény. Je-li tedy ona původní osobnost, která je zdrojem všech inkarnací, někdy sama popsána jako inkarnace, není to protiklad.