ŚB 8.3.25
Dévanágarí
जिजीविषे नाहमिहामुया कि-
मन्तर्बहिश्चावृतयेभयोन्या ।
इच्छामि कालेन न यस्य विप्लव-
स्तस्यात्मलोकावरणस्य मोक्षम् ॥ २५ ॥
मन्तर्बहिश्चावृतयेभयोन्या ।
इच्छामि कालेन न यस्य विप्लव-
स्तस्यात्मलोकावरणस्य मोक्षम् ॥ २५ ॥
Verš
jijīviṣe nāham ihāmuyā kim
antar bahiś cāvṛtayebha-yonyā
icchāmi kālena na yasya viplavas
tasyātma-lokāvaraṇasya mokṣam
antar bahiś cāvṛtayebha-yonyā
icchāmi kālena na yasya viplavas
tasyātma-lokāvaraṇasya mokṣam
Synonyma
jijīviṣe — přeji si žít dlouho; na — ne; aham — já; iha — v tomto životě; amuyā — nebo v příštím životě (až budu zachráněn z této nebezpečné situace, nepřeji si žít); kim — jakou to má cenu; antaḥ — vnitřně; bahiḥ — navenek; ca — a; āvṛtayā — pokrytý nevědomostí; ibha-yonyā — když jsem se narodil v podobě slona; icchāmi — přeji si; kālena — vlivem času; na — není; yasya — čeho; viplavaḥ — zničení; tasya — to; ātma-loka-āvaraṇasya — z pokryvu seberealizace; mokṣam — vysvobození.
Překlad
Až budu vysvobozen ze sevření krokodýla, nechci již déle žít. K čemu je dobré tělo slona, pokryté vně i uvnitř nevědomostí? Přeji si jen být navěky vysvobozen z tohoto pokryvu nevědomosti. K jeho zničení nedojde vlivem času.
Význam
V tomto hmotném světě je každá živá bytost zahalená temnotou nevědomosti. Védy proto nařizují, aby se člověk na Nejvyššího Pána obrátil skrze duchovního mistra, jehož popis — který je zároveň modlitbou k němu — podává Gautamīya-tantra:
oṁ ajñāna-timirāndhasya
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
jñānāñjana-śalākayā
cakṣur unmīlitaṁ yena
tasmai śrī-gurave namaḥ
“Skládám uctivé poklony svému duchovnímu mistrovi, který s pochodní poznání otevřel mé oči, zaslepené temnotou nevědomosti.” Ačkoliv živá bytost může zápasit o existenci v hmotném světě, žít věčně je nemožné. Musíme však pochopit, že tento zápas o existenci je zapříčiněn nevědomostí, neboť každá živá bytost je jinak věčnou částí Nejvyššího Pána. Není nutno žít jako slon nebo člověk, Američan nebo Ind — jedinou touhou živé bytosti má být, aby byla vysvobozena z koloběhu rození a umírání. Z nevědomosti si myslíme, že každý život, jímž nás příroda obdaří, je šťastný a příjemný, ale nedůstojný život v hmotném světě, počínaje životem Pána Brahmy až po život mravence, nepřinese nikomu skutečné štěstí. Vytváříme si mnoho plánů, jak žít šťastně, ale v hmotném světě není možné štěstí dosáhnout; bez ohledu na veškeré naše úsilí o zajištění trvalé situace v tomto či příštím životě.