ŚB 6.9.50
Dévanágarí
स्वयं नि:श्रेयसं विद्वान् न वक्त्यज्ञाय कर्म हि ।
न राति रोगिणोऽपथ्यं वाञ्छतोऽपि भिषक्तम: ॥ ५० ॥
न राति रोगिणोऽपथ्यं वाञ्छतोऽपि भिषक्तम: ॥ ५० ॥
Verš
svayaṁ niḥśreyasaṁ vidvān
na vakty ajñāya karma hi
na rāti rogiṇo ’pathyaṁ
vāñchato ’pi bhiṣaktamaḥ
na vakty ajñāya karma hi
na rāti rogiṇo ’pathyaṁ
vāñchato ’pi bhiṣaktamaḥ
Synonyma
svayam — osobně; niḥśreyasam — nejvyšší cíl života neboli prostředky pro dosažení extatické lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství; vit-vān — ten, kdo je kvalifikovaný v oddané službě; na — ne; vakti — učí; ajñāya — hlupáka, který nezná konečný cíl života; karma — plodonosné činnosti; hi — vskutku; na — ne; rāti — podává; rogiṇaḥ — pacientovi; apathyam — nepoživatelné; vāñchataḥ — který chce; api — ačkoliv; bhiṣak-tamaḥ — zkušený lékař.
Překlad
Čistý oddaný, který je plně znalý vědy o oddané službě, nikdy nedá hloupému člověku pokyn, aby se věnoval plodonosným činnostem za účelem získání hmotného požitku, natož aby mu v takových činnostech pomáhal. Takový oddaný je jako zkušený lékař, který nikdy pacienta nevybízí, aby jedl jídlo, které by škodilo jeho zdraví, i když si to pacient přeje.
Význam
To je rozdíl mezi požehnáními, která dávají polobozi, a těmi, která dává Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇu. Oddaní polobohů žádají o požehnání pouze pro smyslový požitek, a proto je o nich v Bhagavad-gītě (7.20) řečeno, že pozbyli inteligence.
kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
prapadyante 'nya-devatāḥ
taṁ taṁ niyamam āsthāya
prakṛtyā niyatāḥ svayā
“Ti, jež hmotné touhy připravily o inteligenci, se odevzdávají polobohům a uctívají je podle pravidel a předpisů, které odpovídají jejich povahám.”
Podmíněné duše obvykle postrádají inteligenci kvůli svým velkým touhám po smyslovém požitku. Nevědí, o jaká požehnání mají žádat. Proto se neoddaným v śāstrách doporučuje za účelem hmotného zisku uctívat různé polobohy. Chce-li někdo například krásnou manželku, má uctívat Umu či bohyni Durgu. Ten, kdo se chce zbavit nemoci, má uctívat boha Slunce. Všechny žádosti o požehnání od polobohů ovšem vycházejí z hmotného chtíče. Při zničení vesmírného projevu bude konec všem požehnáním i těm, kdo je udílejí. Pokud někdo o požehnání požádá Pána Viṣṇua, Pán mu dá takové, které mu pomůže vrátit se domů, zpátky k Bohu. To rovněž Sám Pán potvrzuje v Bhagavad-gītě (10.10):
teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te
Pán Viṣṇu, Kṛṣṇa, dává oddanému, který Mu neustále slouží, pokyny, jak může po dokonání hmotného těla přijít k Němu. Pán říká v Bhagavad-gītě (4.9):
janma karma ca me divyam
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.” Takové je požehnání Pána Viṣṇua, Kṛṣṇy. Poté, co se oddaný vzdá svého těla, se vrátí domů, zpátky k Bohu.
Oddaný může pošetile žádat o hmotná požehnání, ale Pán Kṛṣṇa mu je nedá, bez ohledu na jeho modlitby. Proto se lidé, kteří velice lpí na hmotném životě, obvykle nestávají oddanými Kṛṣṇy či Viṣṇua; místo toho se stávají oddanými polobohů (kāmais tais tair hṛta-jñānāḥ prapadyante 'nya-devatāḥ). Požehnání od polobohů ovšem Bhagavad-gītā odsuzuje. Antavat tu phalaṁ teṣāṁ tad bhavaty alpa-medhasām — “Méně inteligentní lidé uctívají polobohy, a jejich plody jsou omezené a dočasné.” Nevaiṣṇava neboli ten, kdo neslouží Nejvyšší Osobnosti Božství, je považován za hlupáka s malou mozkovou kapacitou.