Śrīmad-bhāgavatam 6.3.13
Verš
badhnāti tantryām iva dāmabhir gāḥ
yasmai baliṁ ta ime nāma-karma-
nibandha-baddhāś cakitā vahanti
Synonyma
yaḥ — ten, kdo; nāmabhiḥ — různými jmény; vāci — k jazyku Ved; janam — všechny lidi; nijāyām — který pochází z Něho Samotného; badhnāti — poutá; tantryām — k provazu; iva — jako; dāmabhiḥ — provazy; gāḥ — býci; yasmai — Jemuž; balim — malé dary v podobě daní; te — ti všichni; ime — tito; nāma-karma — jmen a různých činností; nibandha — závazky; baddhāḥ — poutáni; cakitāḥ — ve strachu; vahanti — vykonávají.
Překlad
Tak jako vozka potahu ovládá býky provazy, jež jim přiváže k nozdrám, Nejvyšší Osobnost Božství svazuje všechny lidi provazy Svých slov ve Vedách, jež udávají jména a činnosti různých tříd lidské společnosti (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra). Všichni příslušníci těchto tříd ve strachu uctívají Nejvyššího Pána tím, že Mu obětují dary podle svých příslušných činností.
Význam
V tomto hmotném světě je každý podmíněný, bez ohledu na to, o koho se jedná. Živá bytost může být člověkem, polobohem nebo zvířetem, stromem či rostlinou, ale vše řídí přírodní zákony a nad touto vládou přírody stojí Nejvyšší Osobnost Božství. To potvrzuje Bhagavad-gītā (9.10), kde Kṛṣṇa říká: mayādhyakṣeṇa prakṛtiḥ sūyate sa-carācaram — “Hmotná příroda jedná pod Mým vedením a vydává všechny pohyblivé i nehybné bytosti.” Za strojem přírody je tedy Kṛṣṇa a vše se odehrává pod Jeho vládou.
Nehledě na jiné živé bytosti, ty, které mají lidské tělo, jsou systematicky řízeny védskými pokyny co se týče rozdělení na varṇy a āśramy. Člověk má dodržovat pravidla varṇy a āśramu; jinak nemůže uniknout Yamarājovu trestu. Účelem dodržování těchto pravidel je, aby každá lidská bytost dospěla na úroveň brāhmaṇy, nejinteligentnějšího člověka. Poté musí překonat i tuto úroveň a stát se vaiṣṇavou. To je dokonalostí života. Brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra mohou zlepšit své postavení uctíváním Pána podle svých činností (sve sve karmaṇy abhirataḥ saṁsiddhiṁ labhate naraḥ). Rozdělení na varṇy a āśramy je nezbytné k tomu, aby každý řádně vykonával své povinnosti a žil pokojně; všichni jsou však vedeni k uctívání Nejvyššího Pána, který je všeprostupující (yena sarvam idaṁ tatam). Nejvyšší Pán existuje ve svislém i vodorovném směru (otaṁ protam), a jestliže se tedy člověk řídí védskými pokyny a uctívá Pána podle svých schopností, jeho život bude dokonalý. Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.13) uvádí:
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
“Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr proto zní, že nejvyšší dokonalostí, které lze dosáhnout vykonáváním předepsaných povinností (dharmy) podle dané společenské třídy a životního stavu, je potěšit Pána Hariho.” Společenský systém varṇāśramy nabízí dokonalou metodu, jak člověka připravit na návrat domů, zpátky k Bohu, protože cílem každé varṇy a āśramu je potěšit Nejvyššího Pána. Pána lze těšit pod vedením pravého duchovního mistra, a kdo tak činí, dosáhl dokonalosti života. Nejvyšší Pán je hoden uctívání a každý Ho uctívá přímo či nepřímo. Ti, kdo Ho uctívají přímo, získají výsledky osvobození rychle, zatímco osvobození těch, kdo Mu slouží nepřímo, přijde až po dlouhé době.
Velice důležitá jsou slova nāmabhir vāci. Ve varṇāśramském systému existují různá jména — brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya, śūdra, brahmacārī, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī. Vāk neboli védské příkazy řídí všechny tyto skupiny. Každý se má klanět Nejvyššímu Pánu a vykonávat povinnosti uvedené ve Vedách.