Śrīmad-bhāgavatam 4.23.20
Verš
śuśrūṣayā cārṣa-deha-yātrayā
nāvindatārtiṁ parikarśitāpi sā
preyaskara-sparśana-māna-nirvṛtiḥ
Synonyma
atīva — velice; bhartuḥ — manžela; vrata-dharma — slib sloužit mu; niṣṭhayā — odhodláním; śuśrūṣayā — službou; ca — také; ārṣa — jako velcí mudrci; deha — tělo; yātrayā — životní podmínky; na — ne; avindata — vnímala; ārtim — žádnou potíž; parikarśitā api — přestože zhubla a zeslábla; sā — ona; preyaḥ-kara — velmi příjemné; sparśana — dotýkání se; māna — zaměstnaná; nirvṛtiḥ — radost.
Překlad
Přestože královna Arci nebyla na takové potíže zvyklá, následovala svého manžela v dodržování usměrňujících zásad života v lese, jimiž se řídí velcí mudrci. Uléhala na zemi a jedla pouze ovoce, květy a listy, a jelikož na tyto činnosti nebyla připravená, zhubla a zeslábla. Díky radosti z toho, že slouží svému muži, však nevnímala žádné těžkosti.
Význam
Slova bhartur vrata-dharma-niṣṭhayā vyjadřují, že povinností či náboženskou zásadou ženy je sloužit svému manželovi za všech okolností. Ve védské civilizaci se muž od začátku života učil žít jako brahmacārī, potom jako ideální gṛhastha, vānaprastha a sannyāsī, a žena se učila přísně následovat svého manžela ve všech životních situacích. Po období brahmacaryi se muž stává hospodářem a ženu rodiče učí, jak být ctnostnou manželkou. Když se potom taková dívka a chlapec spojí v manželství, jsou připraveni na život zasvěcený vyššímu cíli. Chlapec je připraven vykonávat svou povinnost v souladu s tímto vyšším životním cílem a dívka je připravena ho následovat. Povinností ctnostné manželky je během života v domácnosti svého manžela ve všech ohledech těšit, a když nakonec muž odejde od rodiny, má rovněž odejít do lesa a přijmout život vānaprasthy neboli vana-vāsī — má svého muže následovat a starat se o něho stejně jako za rodinného života. Jakmile však manžel přijme životní stav odříkání (sannyās), žena se má vrátit domů a stát se světicí, která bude dávat příklad svým dětem a snachám a ukazovat jim, jak žít asketickým životem.
Když Caitanya Mahāprabhu přijal sannyās, Jeho manželce Viṣṇupriye devī bylo pouhých šestnáct let, ale jelikož její muž odešel z domova, složila i ona slib askeze. Zpívala mantru na růženci a po každém kole odložila stranou jedno zrnko rýže. Tak nastřádala tolik rýžových zrn, kolik odzpívala kol; ty potom uvařila a přijala jako prasādam. Tomu se říká askeze. V Indii ještě dnes vdovy a ženy, jejichž manželé přijali sannyās, dodržují zásady asketického života, přestože žijí se svými dětmi. Arci, žena Pṛthua Mahārāje, byla pevně rozhodnutá plnit povinnosti manželky, a když její muž žil v lese, jedla po jeho vzoru také pouze ovoce a listy a uléhala na holou zem. Jelikož je ženské tělo mnohem choulostivější než mužské, královna Arci velmi zeslábla a zhubla (parikarśitā). Když se člověk podrobuje askezi, jeho tělo obvykle zhubne. Tloustnutí není pro duchovní život dobrým předpokladem, neboť ten, kdo se věnuje duchovnímu životu, musí omezit tělesné pohodlí — jídlo, spánek a styky s opačným pohlavím — na minimum. Přestože královna Arci následkem odříkavého života v lese velice zhubla, nebyla nešťastná, neboť jí bylo ctí sloužit svému velkému manželovi.