ŚB 4.22.55

Jak vysvětlí další verš, Pṛthu Mahārāja těšil občany všeho druhu svou neobyčejnou schopností pochopit mentalitu druhých. Jednal tak dokonale, že každý byl spokojený a žil v naprostém míru. Významné je slovo acyutātmakaḥ, neboť Mahārāja Pṛthu vládl této planetě jako zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství. Věděl, že je zástupcem Pána a že musí Pánovo stvoření inteligentně chránit. Ateisté nechápou účel stvoření. Ve srovnání s duchovním světem je sice hmotný svět zavržený, ale přesto má svůj účel. Moderní vědci a filozofové ho nechápou a také nevěří v existenci stvořitele. Snaží se vše ustanovit na základě svého takzvaného vědeckého výzkumu, ale nic nesoustřeďují okolo nejvyššího stvořitele. Oddaný však chápe účel stvoření — poskytnout veškeré prostředky individuálním živým bytostem, které chtějí panovat hmotné přírodě. Vládce této planety má proto vědět, že všichni její obyvatelé a zvláště lidé přišli do hmotného světa za smyslovým požitkem. Jeho povinností je tedy uspokojovat je co se týče požitku smyslů a zároveň je povznést k vědomí Kṛṣṇy, aby se nakonec mohli vrátit domů, zpátky k Bohu.

Král nebo hlava státu má vládnout světu s tímto cílem, a každý bude spokojený. Jak toho lze dosáhnout? Existuje mnoho příkladů, jako je Pṛthu Mahārāja, a Śrīmad-Bhāgavatam zevrubně popisuje dějiny jeho vlády. Využijí-li vládci a prezidenti příkladu Pṛthua Mahārāje, zavládne jistě i v tomto pokleslém věku na celém světě mír a blahobyt.