ŚB 4.16.1

Slovo muni-coditāḥ se vztahuje na pokyny získané od velkých mudrců a světců. I když byl Mahārāja Pṛthu právě dosazen na královský trůn a neprojevoval v té době ještě své božské schopnosti, přednašeči jako sūta, māgadha a vandī věděli díky pokynům velkých mudrců a učených brāhmaṇů, že je inkarnací Boha. Inkarnace Boha je třeba rozpoznat podle pokynů autorizovaných osob. Boha si nemůžeme sami vymyslet. Jak říkal Narottama dāsa Ṭhākura: sādhu-śāstra-guru — všechny duchovní otázky je nutné posuzovat podle pokynů světců, písem a duchovního mistra. Duchovní mistr je ten, kdo se řídí pokyny svých předchůdců — sādhuů neboli světců. Pravý duchovní mistr neříká nic, co není uvedené v autorizovaných písmech. Obyčejní lidé musí následovat pokyny sādhua, śāstry a gurua. To, co prohlašují śāstry a pravý sādhu nebo guru, se od sebe nesmí lišit.

Přednašeči, jako byl sūta a māgadha, získali důvěrné poznání o tom, že král Pṛthu je inkarnací Osobnosti Božství. I když král jejich chválu odmítal, protože tehdy ještě neprojevoval své božské vlastnosti, nepřestali ho chválit. Byli s ním naopak velmi spokojeni, neboť bez ohledu na to, že byl inkarnací Boha, jednal s oddanými velice pokorně a příjemně. V této souvislosti si můžeme připomenout zmínku v dřívějším verši (4.15.21), že král Pṛthu hovořil k přednašečům s úsměvem a v příjemném rozpoložení. Od Pána nebo Jeho inkarnace se tedy musíme učit vlídnosti a pokoře. Královo chování přednašeče velice těšilo, a proto se svou chválou pokračovali a podle pokynů sādhuů a mudrců dokonce předpověděli jeho budoucí činnosti.