Sloka 18

Text 18

Verš

Text

yasya rāṣṭre pure caiva
bhagavān yajña-pūruṣaḥ
ijyate svena dharmeṇa
janair varṇāśramānvitaiḥ

Synonyma

Synonyms

yasya — jehož; rāṣṭre — ve státě nebo království; pure — ve městech; ca — také; eva — jistě; bhagavān — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; yajña-pūruṣaḥ — který je poživatelem všech obětí; ijyate — je uctíván; svena — jejich vlastním; dharmeṇa — zaměstnáním; janaiḥ — lidmi; varṇa-āśrama — systém osmi společenských skupin; anvitaiḥ — kteří následují.

yasya — whose; rāṣṭre — in the state or kingdom; pure — in the cities; ca — also; eva — certainly; bhagavān — the Supreme Personality of Godhead; yajña-pūruṣaḥ — who is the enjoyer of all sacrifices; ijyate — is worshiped; svena — their own; dharmeṇa — by occupation; janaiḥ — by the people; varṇa-āśrama — the system of eight social orders; anvitaiḥ — who follow.

Překlad

Translation

Za zbožného je považován král, v jehož státě a městech lidé přísně následují systém osmi společenských skupin (vareṇ a āśramů) a prostřednictvím svého zaměstnání všichni uctívají Nejvyšší Osobnost Božství.

The king is supposed to be pious in whose state and cities the general populace strictly observes the system of eight social orders of varṇa and āśrama, and where all citizens engage in worshiping the Supreme Personality of Godhead by their particular occupations.

Význam

Purport

Tento verš velice důkladně vysvětluje povinnosti státu a občanů. Činnosti hlavního představitele vlády či krále a ostatních obyvatel by měly být usměrněny tak, aby z konečného hlediska každý vykonával oddanou službu Nejvyšší Osobnosti Božství. Král, hlava státu, je považován za zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství a jako takový má dohlížet na řádný chod státu a na to, aby všichni občané zaujímali svá příslušná postavení ve varṇāśramském systému. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že dokud nejsou lidé vychováni a zaměstnáni s ohledem na vědecké rozdělení společnosti na čtyři varṇy (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra) a čtyři āśramy (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha a sannyāsa), společnost nemůže být pokládána za skutečně lidskou a nemůže také dělat žádný pokrok ke konečnému cíli lidského života. Povinností vlády je dohlédnout, aby vše bylo v souladu s uspořádáním podle vareṇ a āśramů. Zde je řečeno: bhagavān yajña-pūruṣaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, je yajña-pūruṣa. Bhagavad-gītā (5.29) uvádí: bhoktāraṁ yajña-tapasām—Kṛṣṇa je konečný cíl všech obětí. Je také jejich poživatelem, a proto se nazývá yajña-pūruṣa. Toto slovo označuje Pána Viṣṇua, Pána Kṛṣṇu, nebo jakoukoliv Osobnost Božství z kategorie viṣṇu-tattva. V dokonalé lidské společnosti jsou lidé začleněni do vareṇ a āśramů a svými příslušnými činnostmi uctívají Pána Viṣṇua. Každý občan má své zaměstnání a slouží vykonáváním svých činností. To je dokonalost života. Bhagavad-gītā (18.46) uvádí:

The state’s duty and the citizen’s duty are very nicely explained in this verse. The activities of the government head, or king, as well as the activities of the citizens, should be so directed that ultimately everyone engages in devotional service to the Supreme Personality of Godhead. The king, or government head, is supposed to be the representative of the Supreme Personality of Godhead and is therefore supposed to see that things go on nicely and that the citizens are situated in the scientific social order comprised of four varṇas and four āśramas. In the Viṣṇu Purāṇa it is stated that unless people are educated or situated in the scientific social order comprised of four varṇas (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya and śūdra) and four āśramas (brahmacarya, gṛhastha, vānaprastha and sannyāsa), society can never be considered real human society, nor can it make any advancement towards the ultimate goal of human life. It is the duty of the government to see that things go on in terms of varṇa and āśrama. As stated herein, bhagavān yajña-pūruṣaḥ: the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is the yajña-pūruṣa. As stated in Bhagavad-gītā (5.29): bhoktāraṁ yajña-tapasām. Kṛṣṇa is the ultimate purpose of all sacrifice. He is also the enjoyer of all sacrifices; therefore He is known as yajña-pūruṣa. The word yajña-pūruṣa indicates Lord Viṣṇu or Lord Kṛṣṇa, or any Personality of Godhead in the category of viṣṇu-tattva. In perfect human society, people are situated in the orders of varṇa and āśrama and are engaged in worshiping Lord Viṣṇu by their respective activities. Every citizen engaged in an occupation renders service by the resultant actions of his activities. That is the perfection of life. As stated in Bhagavad-gītā (18.46):

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

“Uctívá-li člověk Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a je všeprostupující, může konáním svých povinností dosáhnout dokonalosti.”

“By worship of the Lord, who is the source of all beings and who is all-pervading, man can, in the performance of his own duty, attain perfection.”

Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové a śūdrové tedy musí plnit své předepsané povinnosti, jak jsou stanoveny v śāstrách. Tak může každý uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Viṣṇua. Král nebo hlavní představitel vlády musí dohlédnout, aby byli všichni občané zaměstnáni tímto způsobem. To také znamená, že stát nebo vláda se nesmí vzdát své povinnosti a prohlásit, že stát nemá nic společného s náboženstvím a nestará se o to, jaký dělají lidé pokrok ve varṇāśrama-dharmě. V dnešní době nemají osoby ve vládních službách k varṇāśrama-dharmě žádnou úctu a s falešným sebeuspokojením si myslí, že stát je světská organizace. Ve státě s takovou vládou nemůže být nikdo šťastný. Lidé se musí řídit varṇāśrama-dharmou a král musí dohlížet na pečlivé dodržování jejích zásad.

Thus the brāhmaṇas, kṣatriyas, śūdras and vaiśyas must execute their prescribed duties as these duties are stated in the śāstras. In this way everyone can satisfy the Supreme Personality of Godhead, Viṣṇu. The king, or government head, has to see that the citizens are thus engaged. In other words, the state or the government must not deviate from its duty by declaring that the state is a secular one, which has no interest in whether or not the people advance in varṇāśrama-dharma. Today people engaged in government service and people who rule over the citizens have no respect for the varṇāśrama-dharma. They complacently feel that the state is secular. In such a government, no one can be happy. The people must follow the varṇāśrama-dharma, and the king must see that they are following it nicely.