Śrīmad-bhāgavatam 3.5.45

Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (18.61), Pán pobývá v srdci každého. Přirozeně bychom tedy měli být schopni vidět Pána alespoň uvnitř sebe. To však nedokáží lidé, jejichž vnitřní pohled byl zastřen vnějšími činnostmi. Čistou duši, která se projevuje jako vědomí, může snadno vnímat i obyčejný člověk, protože vědomí je rozprostřené po celém těle. Systém yogy doporučovaný v Bhagavad-gītě předepisuje soustředit mentální činnosti dovnitř, a tak v sobě vidět lotosové nohy Pána. Mnoho takzvaných yogīnů se však o Pána vůbec nezajímá, zajímají se pouze o vědomí, které pokládají za konečnou realizaci. Realizace vědomí je vyložena v Bhagavad-gītě během pouhých několika minut, zatímco takzvaným yogīnům zabere mnoho let, protože urážejí lotosové nohy Pána. Největší urážkou je popírat, že Pán existuje odděleně od individuálních duší, neboli pokládat Pána a individuální duši za jedno a totéž. Impersonalisté překrucují teorii odrazu, a proto mylně považují individuální vědomí za svrchované.

Teorii odrazu Nejvyššího může bez potíží jasně pochopit každý obyčejný upřímný člověk. Když se nebe odráží na vodě, můžeme tam vidět nebe i hvězdy, ale chápeme, že nebe a hvězdy ve skutečnosti nejsou na stejné úrovni. Hvězdy jsou částí nebe, a proto se nikdy nemohou rovnat celku. Nebe je celek a hvězdy jsou jeho části. Nemohou být jedno a totéž. Transcendentalisté, kteří neuznávají, že svrchované vědomí existuje odděleně od individuálního vědomí, jsou stejně urážliví jako materialisté, kteří popírají samotnou existenci Pána.

Takoví urážliví lidé v sobě nemohou vidět lotosové nohy Pána a nejsou schopni vidět ani oddané Pána. Oddaní Pána jsou tak laskaví, že putují po všech místech, aby lidem připomněli vědomí Boha. Ovšem lidé, kteří urážejí Pána, se připravují o možnost přijmout Pánovy oddané, zatímco obyčejný člověk, který Pána neuráží, je přítomností oddaných okamžitě ovlivněn. S tím se pojí zajímavý příběh o lovci a Devarṣim Nāradovi. I když byl lesní lovec velký hříšník, nedopouštěl se záměrných urážek. Přítomnost Nārady ho ihned ovlivnila a rozhodl se pro oddanou službu, pro kterou se vzdal i svého domova. Zato urážlivě se chovající Nalakūvara a Maṇigrīva, kteří žili mezi polobohy, se museli za trest narodit v příštím životě jako stromy, i když milostí oddaného je později osvobodil Samotný Pán. Hříšníci, kteří urážejí Pána, musejí čekat, dokud neobdrží milost oddaných, a teprve potom budou schopni v sobě vidět lotosové nohy Pána. Kvůli svým urážkám a vyhraněnému materialismu však nedokáží vidět ani oddané Pána. Věnují se vnějším činnostem, a zabíjejí tak svůj vnitřní pohled. Pánovi oddaní ovšem neberou urážky bláznů zapletených v hrubohmotných a jemnohmotných tělesných snahách na vědomí, ale dál bez váhání rozdávají všem těmto hříšníkům požehnání oddané služby. Taková je povaha oddaných.