ŚB 3.29.39

Zapomenutí na svůj vztah k Pánu Viṣṇuovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, je příčinou opakovaného rození a umírání. Živá bytost je stejně věčná jako Nejvyšší Pán, ale kvůli svému zapomnění se dostává do hmotného světa, převtěluje se z jednoho těla do druhého a myslí si, že s tělem zaniká i ona. Skutečnou příčinou jejího zničení je to, že zapomněla na svůj vztah k Pánu Viṣṇuovi. Každý, kdo obnoví své vědomí původního vztahu, dostává od Pána inspiraci. To neznamená, že Pán je něčí nepřítel a něčí přítel. Pomáhá každému — ten, kdo není zmaten vlivem hmotné energie, je zachráněn a ten, kdo je zmaten, je zničen. Je proto řečeno: hariṁ vinā na sṛtiṁ taranti — nikdo se nemůže zachránit před opakovaným rozením a umíráním bez pomoci Nejvyššího Pána. Je proto povinností všech živých bytostí přijmout útočiště u lotosových nohou Viṣṇua, a zachránit se tak z koloběhu zrození a smrti.