ŚB 3.28.30
Dévanágarí
यच्छ्रीनिकेतमलिभि: परिसेव्यमानं
भूत्या स्वया कुटिलकुन्तलवृन्दजुष्टम् ।
मीनद्वयाश्रयमधिक्षिपदब्जनेत्रं
ध्यायेन्मनोमयमतन्द्रित उल्लसद्भ्रु ॥ ३० ॥
भूत्या स्वया कुटिलकुन्तलवृन्दजुष्टम् ।
मीनद्वयाश्रयमधिक्षिपदब्जनेत्रं
ध्यायेन्मनोमयमतन्द्रित उल्लसद्भ्रु ॥ ३० ॥
Verš
yac chrī-niketam alibhiḥ parisevyamānaṁ
bhūtyā svayā kuṭila-kuntala-vṛnda-juṣṭam
mīna-dvayāśrayam adhikṣipad abja-netraṁ
dhyāyen manomayam atandrita ullasad-bhru
bhūtyā svayā kuṭila-kuntala-vṛnda-juṣṭam
mīna-dvayāśrayam adhikṣipad abja-netraṁ
dhyāyen manomayam atandrita ullasad-bhru
Synonyma
yat — Pánův obličej; śrī-niketam — lotos; alibhiḥ — včelami; parisevyamānam — obklopený; bhūtyā — elegancí; svayā — svou; kuṭila — kadeřavé; kuntala — vlasů; vṛnda — spoustou; juṣṭam — ozdobený; mīna — ryb; dvaya — pár; āśrayam — zdržující se; adhikṣipat — zahanbující; abja — lotos; netram — který má oči; dhyāyet — má meditovat o; manaḥ-mayam — tvarovaný v mysli; atandritaḥ — pozorné; ullasat — tančící; bhru — který má obočí.
Překlad
Yogī poté medituje o nádherném Pánově obličeji, který zdobí kadeřavé vlasy, lotosu podobné oči a tančící obočí. Lotos, kolem kterého se rojí včely a plave pár ryb, by byl zahanben jeho elegancí.
Význam
Významná slova v tomto verši jsou dhyāyen manomayam. Manomayam není představa. Impersonalisté si myslí, že si yogī může představit libovolnou podobu, ale zde je řečeno, že yogī musí meditovat o podobě Pána, jak ji znají oddaní. Oddaní si nikdy podobu Pána nepředstavují. Nespokojí se s nějakou představou. Pán má různé věčné podoby; každý oddaný má rád určitou podobu a slouží Pánu tím, že tuto podobu uctívá. Pánovy podoby jsou různými způsoby vylíčeny v písmech. Jak jsme již uvedli, původní podoba Pána může být zastoupena osmi způsoby—její zastoupení je možné vytvořit z hlíny, kamene, dřeva, barev, písku atd., podle toho, co má oddaný k dispozici.
Manomayam znamená tvarování podoby Pána v mysli. To je jeden z osmi způsobů tvarování podoby Pána. Není to dílo představivosti. Meditace o skutečné podobě Pána se může projevovat různými způsoby, ale neměli bychom z toho vyvodit, že si musíme nějakou podobu představit. V tomto verši jsou dvě přirovnání: nejprve je Pánův obličej přirovnán k lotosu a potom jsou Jeho černé vlasy přirovnány k roji včel bzučícímu kolem lotosu a Jeho dvě oči ke dvěma rybám, které plavou okolo. Lotosový květ na vodě je velice krásný, když se u něho zdržují bzučící včely a ryby. Pánův obličej je soběstačný a úplný a jeho krása překonává přirozenou krásu lotosu.