Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ OSMÁ

Pokyny Pána Kapily k vykonávání oddané služby

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yogasya lakṣaṇaṁ vakṣye
sabījasya nṛpātmaje
mano yenaiva vidhinā
prasannaṁ yāti sat-patham

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, řekl; yogasya — jógového systému; lakṣaṇam — popis; vakṣye — vysvětlím; sabījasya — autorizovaný; nṛpa-ātma-je — ó dcero krále; manaḥ — mysl; yena — jehož; eva — jistě; vidhinā — praktikováním; prasannam — plný radosti; yāti — dosahuje; sat-patham — cesty Absolutní Pravdy.

Překlad

Nejvyšší Pán řekl: Má drahá matko, ó dcero krále, nyní ti vysvětlím jógový systém, který má za cíl soustředění mysli. Jeho praktikování naplní člověka radostí a umožní mu postupovat směrem k cestě Absolutní Pravdy.

Význam

Jógová metoda, kterou Pán Kapiladeva vysvětluje v této kapitole, je autorizovaná a uznávaná, a proto je třeba tyto pokyny velice pečlivě následovat. Na úvod Pán říká, že praktikováním yogy se člověk může přibližovat k pochopení Absolutní Pravdy, Nejvyšší Osobnosti Božství. V minulé kapitole bylo jasně řečeno, že cílem yogy není získat nějaké úžasné mystické síly. Člověk se nemá vůbec zajímat o mystické síly, ale má neustále zdokonalovat svoje realizace na cestě pochopení Nejvyšší Osobnosti Božství. To je rovněž potvrzeno v Bhagavad-gītě, kde se v posledním verši šesté kapitoly říká, že největší yogī je ten, který v duchu neustále myslí na Kṛṣṇu neboli který si je vědom Kṛṣṇy.

Zde je řečeno, že praktikování jógového systému člověka naplní radostí. Pán Kapila, Osobnost Božství, nejvyšší autorita na yogu, zde vysvětluje jógový systém zvaný aṣṭāṅga-yoga, který má osm stupňů: yama, niyama, āsana, prāṇāyāma, pratyāhāra, dhāraṇā, dhyāna a samādhi. Všechny tyto stupně vedou k realizaci Pána Viṣṇua, Jenž je cílem veškeré yogy. Existují různé takzvané jógové metody, podle kterých člověk soustředí svoji mysl na prázdnotu nebo na něco neosobního, ale v autorizovaném jógovém systému, který zde vysvětluje Kapiladeva, se o ničem takovém nemluví. I Patañjali vysvětluje, že cílem veškeré yogy je Viṣṇu. Aṣṭāṅga-yoga je tedy součástí vaiṣṇavského postupu, protože jejím konečným cílem je realizovat Viṣṇua. Úspěchem v yoze není dosáhnout mystických sil, což bylo zamítnuto v minulé kapitole, ale zbavit se všech hmotných označení a dospět do svého věčného přirozeného postavení. To je nejvyšší výsledek praktikování yogy.

Verš

sva-dharmācaraṇaṁ śaktyā
vidharmāc ca nivartanam
daivāl labdhena santoṣa
ātmavic-caraṇārcanam

Synonyma

sva-dharma-ācaraṇam — vykonávat své předepsané povinnosti; śaktyā — co nejlépe; vidharmāt — neautorizované povinnosti; ca — a; nivartanam — vyhýbat se; daivāt — milostí Pána; labdhena — s tím, co získá; santoṣaḥ — spokojený; ātma-vit — seberealizované duše; caraṇa — nohy; arcanam — uctívat.

Překlad

Člověk má vykonávat své předepsané povinnosti, jak nejlépe umí, a vyhýbat se plnění povinností, které mu nejsou určeny. Má být spokojen s tím, co získá milostí Pána, a uctívat lotosové nohy duchovního mistra.

Význam

V tomto verši je mnoho důležitých slov, která bychom mohli velice důkladně vysvětlit, ale pouze stručně rozebereme jejich význam. Na konci je řečeno: ātmavic-caraṇārcanam. Ātma-vit znamená “seberealizovaná duše” neboli pravý duchovní mistr. Ten, kdo není seberealizovaný a nezná svůj vztah s Nadduší, nemůže být pravým duchovním mistrem. Zde je doporučeno, aby člověk vyhledal pravého duchovního mistra a odevzdal se mu (arcanam), neboť tím, že se ho bude dotazovat a uctívat ho, se může naučit duchovním činnostem.

První doporučenou činností je sva-dharmācaraṇam. Dokud máme toto hmotné tělo, jsou nám předepsány různé povinnosti, které se dělí podle systému čtyř společenských tříd (brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya a śūdra). Tyto povinnosti jsou uvedeny v śāstrách, zvláště v Bhagavad-gītě. Sva-dharmācaraṇam znamená, že člověk musí spolehlivě a podle svých nejlepších schopností vykonávat předepsané povinnosti společenské třídy, do které patří. Nemá přijímat povinnosti nikoho jiného. Narodí-li se v určité společnosti, má vykonávat povinnosti předepsané pro tuto danou třídu. Má-li však člověk to štěstí, že dokáže překonat označení dané zrozením v určité společnosti tím, že pokročí na úroveň své duchovní totožnosti, potom jeho jedinou povinností, sva-dharmou, je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství. Skutečnou povinností osoby pokročilé ve vědomí Kṛṣṇy je sloužit Pánu. Dokud je člověk na úrovni tělesného pojetí života, může jednat podle povinností daných společenskými zvyklostmi, ale jakmile pokročí na duchovní úroveň, musí pouze sloužit Nejvyššímu Pánu. To je skutečná sva-dharma.

Verš

grāmya-dharma-nivṛttiś ca
mokṣa-dharma-ratis tathā
mita-medhyādanaṁ śaśvad
vivikta-kṣema-sevanam

Synonyma

grāmya — tradiční; dharma — náboženské činnosti; nivṛttiḥ — ukončit; ca — a; mokṣa — pro osvobození; dharma — náboženské činnosti; ratiḥ — přitahován k; tathā — takto; mita — málo; medhya — čistý; adanam — jíst; śaśvat — vždy; vivikta — v ústraní; kṣema — klidný; sevanam — pobývat.

Překlad

Člověk má ukončit vykonávání tradičních náboženských činností a soustředit se na ty, které vedou k osvobození. Má jíst velice střídmě a neustále se zdržovat v ústraní, aby dosáhl nejvyšší dokonalosti života.

Význam

Zde je doporučeno vyhýbat se náboženským činnostem, které mají za cíl hospodářský rozvoj nebo uspokojení smyslových tužeb. Náboženské činnosti je třeba vykonávat jedině pro osvobození ze zajetí hmotné přírody. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno, že nejvyšší náboženská činnost je ta, která člověka dovede k transcendentální oddané službě Pánu, jež nemá důvod ani příčinu. V této náboženské činnosti nikdy nebrání žádné překážky a jejím vykonáváním člověk dosáhne skutečné spokojenosti. Zde je doporučena jako mokṣa-dharma, náboženská činnost pro osvobození, pro oproštění se od hmotných nečistot. Lidé obvykle vykonávají náboženské činnosti pro hospodářský rozvoj nebo smyslový požitek, ale to se nedoporučuje nikomu, kdo chce dělat pokroky v yoze.

Dalším důležitým výrazem je mita-medhyādanam, což znamená, že člověk má jíst velice střídmě. Ve védské literatuře je doporučeno, aby yogī jedl pouze polovinu toho, kolik potřebuje na zahnání hladu. Je-li tak hladový, že by mohl sníst půl kila potravy, má místo toho sníst pouze čtvrt kila a doplnit to třemi deci vody — jedna čtvrtina žaludku má zůstat prázdná, aby tam mohl proudit vzduch. Bude-li člověk takto jíst, vyhne se špatnému trávení a nemocem. To je způsob, jak se má yogī stravovat, jenž doporučuje Śrīmad-Bhāgavatam a všechna ostatní uznávaná písma. Yogī má žít v ústraní, kde jeho vykonávání yogy nebude ničím rušené.

Verš

ahiṁsā satyam asteyaṁ
yāvad-artha-parigrahaḥ
brahmacaryaṁ tapaḥ śaucaṁ
svādhyāyaḥ puruṣārcanam

Synonyma

ahiṁsā — nenásilí; satyam — pravdomluvnost; asteyam — nekrást; yāvat-artha — kolik je nezbytné; parigrahaḥ — vlastnit; brahmacaryam — celibát; tapaḥ — odříkání; śaucam — čistota; sva-adhyāyaḥ — studium Ved; puruṣa-arcanam — uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství.

Překlad

Jeho zásadami má být nenásilí a pravdomluvnost, nemá krást a má být spokojen s takovým vlastnictvím, jaké nezbytně potřebuje pro život. Má se vyhýbat sexu, žít v odříkání, být čistý, studovat Vedy a uctívat svrchovanou podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Slovo puruṣārcanam v tomto verši znamená “uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství”, zvláště podoby Pána Kṛṣṇy. Arjuna potvrzuje v Bhagavad-gītě, že Kṛṣṇa je původní puruṣa, Osobnost Božství (puruṣaṁ śāśvatam). Při vykonávání yogy tedy člověk musí nejen soustředit mysl na osobu Kṛṣṇy, ale také denně uctívat podobu Kṛṣṇy, Jeho Božstvo.

Co se týče sexu, brahmacārī se ovládá dodržováním celibátu. Není možné bez omezení užívat sexu a zároveň vykonávat yogu — to je darebáctví. Takzvaní yogīni hlásají, že si člověk může užívat dle libosti a zároveň se stát yogīnem, ale to je naprosto neautorizované. Zde je velice jasně vysvětleno, že yogī musí dodržovat celibát. Brahmacaryam znamená žít pouze ve vztahu k Brahmanu neboli v plném vědomí Kṛṣṇy. Lidé příliš propadlí sexu nemohou dodržovat pravidla, která je povedou k vědomí Kṛṣṇy. Sexuální život se musí omezit na manželství. Ten, kdo i v manželství omezuje svůj sexuální život, se také nazývá brahmacārī.

Slovo asteyam je pro yogīna také velice důležité. Asteyam znamená “nekrást”. V širším slova smyslu je zloděj každý, kdo shromažďuje víc než potřebuje. Podle zásad duchovního komunismu nemá člověk vlastnit víc, než kolik musí nezbytně mít pro svůj život. To je zákon přírody. Ten, kdo hromadí více peněz nebo majetku, než sám potřebuje, se nazývá zloděj a ten, kdo pouze hromadí bohatství a nepřispívá na oběti či uctívání Osobnosti Božství, je velký zloděj.

Svādhyāyaḥ znamená “číst autorizovaná védská písma”. I ten, kdo si není vědom Kṛṣṇy a praktikuje yogu, musí číst autoritativní védské texty, aby získal správné pochopení. Samotné vykonávání yogy nestačí. Narottama dāsa Ṭhākura, velký oddaný a ācārya v gauḍīya-vaiṣṇava-sampradāyi, říká, že všechny duchovní činnosti se mají zakládat na informacích ze tří zdrojů — od svatých osobností, z autoritativních písem a od duchovního mistra. Tito tři rádci jsou pro pokrok v duchovním životě velice důležití. Duchovní mistr dává předepsanou literaturu pro vykonávání yogy oddané služby a sám mluví pouze na základě písem. Číst předepsaná písma je tedy pro vykonávání yogy nezbytné. Praktikovat yogu bez čtení autoritativní literatury je pouhou ztrátou času.

Verš

maunaṁ sad-āsana-jayaḥ
sthairyaṁ prāṇa-jayaḥ śanaiḥ
pratyāhāraś cendriyāṇāṁ
viṣayān manasā hṛdi

Synonyma

maunam — mlčení; sat — dobré; āsana — jógové pozice; jayaḥ — ovládat; sthairyam — stálost; prāṇa-jayaḥ — ovládat životní vzduch; śanaiḥ — postupně; pratyāhāraḥ — stažení; ca — a; indriyāṇām — smyslů; viṣayāt — od předmětů smyslového vnímání; manasā — s myslí; hṛdi — na srdce.

Překlad

Yogī musí zachovávat mlčení, vyvinout stálost nácvikem různých jógových pozic, ovládnout dýchání životního vzduchu, stáhnout smysly od předmětů smyslového vnímání, a takto soustředit mysl na srdce.

Význam

Všechny jógové postupy, a konkrétně haṭha-yoga, nejsou cílem samy o sobě — jsou prostředkem pro dosažení stálosti. Nejprve musí člověk umět správně sedět, a potom se teprve jeho mysl a pozornost natolik ustálí, aby mohl praktikovat yogu. Postupně musí ovládnout oběh životního vzduchu, a poté dokáže stáhnout smysly od smyslových předmětů. V minulém verši je řečeno, že musí dodržovat celibát. Ovládat sex je nejdůležitější aspekt ovládání smyslů, který se nazývá brahmacarya. Nácvikem různých sedových pozic a ovládnutím životního vzduchu člověk dokáže odpoutat smysly od neomezeného smyslového požitku.

Verš

sva-dhiṣṇyānām eka-deśe
manasā prāṇa-dhāraṇam
vaikuṇṭha-līlābhidhyānaṁ
samādhānaṁ tathātmanaḥ

Synonyma

sva-dhiṣṇyānām — v okruzích životního vzduchu; eka-deśe — na jednom místě; manasā — s myslí; prāṇa — životní vzduch; dhāraṇam — upnout; vaikuṇṭha-līlā — na zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství; abhidhyānam — soustředění; samādhānam — samādhi; tathā — takto; ātmanaḥ — mysli.

Překlad

Upnout životní vzduch a mysl na jeden ze šesti okruhů oběhu životního vzduchu v těle a takto soustředit mysl na transcendentální zábavy Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá samādhi neboli samādhāna mysli.

Význam

V těle je šest okruhů oběhu životního vzduchu. První okruh je v břiše, druhý je v oblasti srdce, třetí v oblasti plic, čtvrtý na patře, pátý mezi obočím a šestý, nejvyšší okruh, je nad mozkem. Člověk musí ustálit svoji mysl a oběh životního vzduchu, a takto myslet na transcendentální zábavy Nejvyššího Pána. Nikde není řečeno, aby se soustředil na něco neosobního nebo prázdného. Jsou zde jasná slova — vaikuṇṭha-līlā. Līlā znamená “zábavy”. Kdyby Absolutní Pravda, Osobnost Božství, nevykonávala žádné činnosti, jak by bylo možné na tyto zábavy myslet? Takového soustředění může člověk dosáhnout postupem oddané služby—opěvováním zábav Nejvyšší Osobnosti Božství a nasloucháním o nich. Jak je popsáno ve Śrīmad-Bhāgavatamu, Pán přichází a odchází podle vztahů, které má s různými oddanými. Védská literatura obsahuje mnoho popisů Pánových zábav, včetně bitvy na Kurukṣetře a historických událostí, které se pojí s životy a pokyny oddaných, jako je Prahlāda Mahārāja, Dhruva Mahārāja nebo Ambarīṣa Mahārāja. Člověk musí pouze soustředit mysl na jedno takové vyprávění a být neustále pohroužen do myšlenek na ně. Tehdy bude v samādhi. Samādhi není umělý tělesný stav. Je to stav, jehož člověk dosáhne, když svoji mysl skutečně pohrouží do myšlenek na Nejvyšší Osobnost Božství.

Verš

etair anyaiś ca pathibhir
mano duṣṭam asat-patham
buddhyā yuñjīta śanakair
jita-prāṇo hy atandritaḥ

Synonyma

etaiḥ — těmito; anyaiḥ — jinými; ca — a; pathibhiḥ — postupy; manaḥ — mysl; duṣṭam — znečištěná; asat-patham — na cestě hmotného požitku; buddhyā — inteligencí; yuñjīta — musí ovládnout; śanakaiḥ — postupně; jita-prāṇaḥ — ustálený životní vzduch; hi — vskutku; atandritaḥ — bdělý.

Překlad

Těmito nebo jakýmkoliv jiným pravým postupem musí člověk ovládnout svoji znečištěnou, nezkrocenou mysl, kterou vždy přitahuje hmotný požitek, a ustálit se v myšlenkách na Nejvyšší Osobnost Božství.

Význam

Etair anyaiś ca. Obvyklé jógové postupy spočívají v dodržování pravidel a předpisů, nácviku různých sedových pozic, soustředění mysli na životní oběh vzduchu a nakonec myšlení na Nejvyšší Osobnost Božství, Pána v Jeho vaikuṇṭhských zábavách. To je obvyklý jógový postup. Téhož soustředění lze dosáhnout i jinými doporučenými postupy, a proto lze použít i jiné metody (anyaiś ca). Podstatné je, že člověk musí zkrotit svoji mysl, která je znečištěná připoutaností k hmotě, a soustředit ji na Nejvyšší Osobnost Božství. Mysl nelze upřít na něco prázdného nebo neosobního. Z toho důvodu žádná uznávaná jógová śāstra nedoporučuje takzvanou yogu voidistů a impersonalistů. Skutečný yogī je oddaný, protože jeho mysl se neustále soustředí na zábavy Pána Kṛṣṇy. Vědomí Kṛṣṇy je tedy nejvyšší jógový systém.

Verš

śucau deśe pratiṣṭhāpya
vijitāsana āsanam
tasmin svasti samāsīna
ṛju-kāyaḥ samabhyaset

Synonyma

śucau deśe — na posvěceném místě; pratiṣṭhāpya — po umístění; vijita-āsanaḥ — ovládat sedové pozice; āsanam — sedátko; tasmin — na tom místě; svasti samāsīnaḥ — sedět v jednoduché pozici; ṛju-kāyaḥ — držet tělo vzpřímené; samabhyaset — má praktikovat.

Překlad

Po ovládnutí mysli a sedových pozic si má yogī rozprostřít sedátko na odloučeném a posvěceném místě, usednout na ně v jednoduché pozici, držet tělo vzpřímené a praktikovat ovládání dechu.

Význam

Sedět v jednoduché pozici se nazývá svasti samāsīnaḥ. V jógových písmech se doporučuje umístit chodidla mezi stehna a kotníky a sedět zpříma — tato pozice člověku pomůže soustředit mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. Tentýž postup je doporučen v šesté kapitole Bhagavad-gīty. Dále se doporučuje sedět na odloučeném, posvěceném místě. Sedátko má tvořit jelení kůže a tráva kuśa pokrytá bavlnou.

Verš

prāṇasya śodhayen mārgaṁ
pūra-kumbhaka-recakaiḥ
pratikūlena vā cittaṁ
yathā sthiram acañcalam

Synonyma

prāṇasya — životního vzduchu; śodhayet — má vyčistit; mārgam — cestu; pūra-kumbhaka-recakaiḥ — nadechováním se, zadržováním dechu a vydechováním; pratikūlena — opačným postupem; — nebo; cittam — mysl; yathā — aby; sthiram — stálá; acañcalam — nezneklidněná.

Překlad

Yogī má vyčistit cestu životního vzduchu tím, že bude dýchat následujícím způsobem: nejprve se zhluboka nadechne, potom zatají dech a nakonec vydechne — nebo naopak nejprve vydechne, potom chvíli nebude dýchat a nakonec se nadechne. To se dělá proto, aby se mysl ustálila a vyhnula vnějšímu zneklidnění.

Význam

Tato dechová cvičení se vykonávají s cílem ovládnout mysl a upřít ji na Nejvyšší Osobnost Božství. Sa vai manaḥ kṛṣṇa-padāravindayoḥ — oddaný Ambarīṣa Mahārāja upíral svoji mysl na lotosové nohy Kṛṣṇy dvacet čtyři hodin denně. Předepsaný postup pro rozvoj vědomí Kṛṣṇy je zpívat Hare Kṛṣṇa a pozorně tomuto zvuku naslouchat, aby byla mysl upřená na transcendentální vibraci Kṛṣṇova jména, které se neliší od osobnosti Kṛṣṇy. Upře-li člověk svoji mysl přímo na lotosové nohy Kṛṣṇy, okamžitě dosáhne skutečného cíle ovládání mysli za pomoci předepsané metody čištění cesty životního vzduchu. Systém haṭha-yogy neboli dýchací systém se zvláště doporučuje těm, kteří jsou příliš pohrouženi do tělesného pojetí života, ale kdo jednoduše zpívá Hare Kṛṣṇa, může ustálit svoji mysl mnohem snadněji.

Pro čištění dýchacích cest se doporučují tři různé činnosti: pūraka, kumbhaka a recaka. Nádech se nazývá pūraka, zadržení dechu v těle se nazývá kumbhaka a výdech se nazývá recaka. Tento doporučený postup lze také provádět v opačném pořadí — vydechnout, nějaký čas nedýchat a potom se nadechnout. Nervy, které řídí nádech a výdech, se odborně nazývají iḍā a piṅgalā. Konečným cílem čištění cest iḍā a piṅgalā je odvrátit mysl od hmotného požitku. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, mysl může být naším nepřítelem a může být také naším přítelem; podle toho, jak jednáme. Pokud svoji mysl obracíme k myšlenkám na hmotný požitek, stává se naším nepřítelem, a pokud ji soustředíme na lotosové nohy Kṛṣṇy, je naším přítelem. Ať už použijeme jógový postup založený na činnostech pūraka, kumbhaka a recaka, nebo přímo upřeme mysl na zvukovou vibraci “Kṛṣṇa” nebo na podobu Kṛṣṇy, dosáhneme stejného výsledku. V Bhagavad-gītě (8.8) je řečeno, že člověk má vykonávat dechová cvičení (abhyāsa-yoga-yuktena). Působením těchto postupů pro sebeovládání mysl nemůže utíkat k vnějším myšlenkám (cetasā nānya-gāminā). Takto může člověk neustále upírat svoji mysl na Nejvyšší Osobnost Božství a dojít (yāti) k Pánu.

Učit se jógové cviky a ovládání dechu je v současném věku velice obtížné, a Pán Caitanya proto doporučil: kīrtanīyaḥ sadā hariḥ — člověk má neustále zpívat svaté jméno Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, protože “Kṛṣṇa” je nejvhodnější jméno pro Nejvyšší Osobnost Božství. Jméno Kṛṣṇa a Nejvyšší Osoba Kṛṣṇa se od sebe neliší. Když tedy člověk soustředí svoji mysl na poslouchání nebo zpívání Hare Kṛṣṇa, dosáhne stejného výsledku.

Verš

mano ’cirāt syād virajaṁ
jita-śvāsasya yoginaḥ
vāyv-agnibhyāṁ yathā lohaṁ
dhmātaṁ tyajati vai malam

Synonyma

manaḥ — mysl; acirāt — brzy; syāt — může být; virajam — zbavena neklidu; jita-śvāsasya — který ovládl dýchání; yoginaḥ — yogīna; vāyu-agnibhyām — vzduchem a ohněm; yathā — jako; loham — zlato; dhmātam — za dmýchání; tyajati — zbaví se; vai — jistě; malam — nečistoty.

Překlad

Yogīni, kteří provádějí tato dechová cvičení, se velice brzy zbaví všeho mentálního neklidu, stejně jako se zlato zbaví všech nečistot, když ho vložíme do ohně a budeme na ně dmýchat vzduch.

Význam

Tento systém očištění mysli také doporučuje Pán Caitanya—říká, abychom zpívali Hare Kṛṣṇa. Dále říká: paraṁ vijayate — “Sláva saṅkīrtanu Śrī Kṛṣṇy!” Provolává slávu zpívání svatých jmen Kṛṣṇy, protože jakmile je člověk začne zpívat, jeho mysl se očistí. Ceto-darpaṇa-mārjanam — zpívání svatého jména Kṛṣṇy odstraňuje prach nahromaděný v mysli. Dechovými cviky nebo zpíváním můžeme očistit mysl, stejně jako je možné očistit zlato tím, že ho vložíme do ohně a budeme na ně dmýchat vzduch z měchů.

Verš

prāṇāyāmair dahed doṣān
dhāraṇābhiś ca kilbiṣān
pratyāhāreṇa saṁsargān
dhyānenānīśvarān guṇān

Synonyma

prāṇāyāmaiḥ — cvičením prāṇāyāmy; dahet — může odstranit; doṣān — nečistoty; dhāraṇābhiḥ — soustředěním mysli; ca — a; kilbiṣān — hříšné činnosti; pratyāhāreṇa — omezením smyslů; saṁsargān — hmotný styk; dhyānena — meditací; anīśvarān guṇān — kvality hmotné přírody.

Překlad

Člověk se může cvičením prāṇāyāmy zbavit nečistot v těle a soustředěním mysli se může osvobodit od všech hříšných činností. Omezením smyslů se může oprostit od hmotných styků a meditací o Nejvyšší Osobnosti Božství se může osvobodit od tří kvalit hmotné připoutanosti.

Význam

Podle ajurvédské lékařské vědy udržují tělesný stav tři složky — kapha, pitta a vāyu (hlen, žluč a vzduch). Moderní lékařská věda tento fyziologický rozbor neuznává, ale starodávný ajurvédský způsob léčení je na těchto složkách založen. Ajurvédské léčení se soustřeďuje na tyto tři prvky, které jsou na mnoha místech v Bhāgavatamu uvedeny jako základní složky určující stav těla. Zde je řečeno, že dechovými cviky (prāṇāyāmou) se člověk může zbavit nečistot vytvořených základními tělesnými prvky, soustředěním mysli se může osvobodit od hříšných činností a stažením smyslů se může oprostit od styků s hmotou.

Nakonec musí člověk meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství, aby dosáhl transcendentálního postavení, ve kterém ho již nebudou ovlivňovat tři kvality hmotné přírody. V Bhagavad-gītě je rovněž potvrzeno, že ten, kdo vykonává čistou oddanou službu, okamžitě transcenduje tři kvality hmotné přírody a realizuje svoji totožnost s Brahmanem. Sa guṇān samatītyaitān brahma-bhūyāya kalpate. Ke každému stupni jógového systému existuje obdobná činnost v bhakti-yoze, ale vykonávání bhakti-yogy je v tomto věku snadnější. To, co zavedl Pán Caitanya, není nějaká nová interpretace. Bhakti-yoga je vhodná metoda, která začíná nasloucháním a opěvováním. Cílem Bhakti-yogy, stejně jako jiných jógových systémů, je tatáž Osobnost Božství, ale tato yoga je praktická, zatímco ostatní jsou obtížné. Člověk musí očistit svůj tělesný stav soustředěním a omezením smyslů, a tehdy může upřít mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. To se nazývá samādhi.

Verš

yadā manaḥ svaṁ virajaṁ
yogena susamāhitam
kāṣṭhāṁ bhagavato dhyāyet
sva-nāsāgrāvalokanaḥ

Synonyma

yadā — když; manaḥ — mysl; svam — vlastní; virajam — očištěná; yogena — vykonáváním yogy; su-samāhitam — ovládnutá; kāṣṭhām — úplná expanze; bhagavataḥ — Nejvyšší Osobnosti Božství; dhyāyet — má meditovat o; sva-nāsā-agra — na špičku svého nosu; avalokanaḥ — dívat se.

Překlad

Když člověk tímto vykonáváním yogy dokonale očistí svoji mysl, má se s přivřenýma očima soustředit na špičku nosu a vidět podobu Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Zde je jasně řečeno, že je třeba meditovat o expanzi Viṣṇua. Slovo kāṣṭhām se vztahuje na Paramātmu, expanzi expanze Viṣṇua. Bhagavataḥ označuje Pána Viṣṇua, Nejvyšší Osobnost Božství. Nejvyšší Bůh je Kṛṣṇa. Z Něho pochází první expanze, Baladeva, ze kterého pochází Saṅkarṣaṇa, Aniruddha a mnoho dalších podob, po kterých následují puruṣa-avatārové. Zastoupením puruṣi je Paramātmā, Nadduše, jak je uvedeno v předešlých verších (puruṣārcanam). V následujících verších je popis Nadduše, která má být cílem meditace. V tomto verši je jasně řečeno, že člověk má meditovat tak, že upře zrak na špičku nosu a soustředí mysl na úplnou expanzi (kalā) Viṣṇua.

Verš

prasanna-vadanāmbhojaṁ
padma-garbhāruṇekṣaṇam
nīlotpala-dala-śyāmaṁ
śaṅkha-cakra-gadā-dharam

Synonyma

prasanna — radostný; vadana — obličej; ambhojam — podobný lotosu; padma-garbha — vnitřek lotosu; aruṇa — načervenalé; īkṣaṇam — s očima; nīla-utpala — modrý lotos; dala — okvětní lístky; śyāmam — snědý; śaṅkha — lastura; cakra — disk; gadā — kyj; dharam — nese.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, má radostný lotosový obličej s očima načervenalýma jako vnitřek lotosového květu. Jeho tělo je snědé jako okvětní lístky modrého lotosu. Ve třech rukách drží lasturu, disk a kyj.

Význam

Zde se jednoznačně doporučuje soustředit mysl na podobu Viṣṇua. Viṣṇu má dvanáct různých podob, které jsou popsány ve Zlatém avatáru (Teachings of Lord Caitanya). Není možné soustředit mysl na něco prázdného či neosobního — mysl je třeba upřít na osobní podobu Pána, který je podle tohoto verše v radostné náladě. Bhagavad-gītā uvádí, že s meditací o něčem neosobním nebo prázdném se pojí mnoho potíží. Ti, kdo jsou připoutáni k neosobním nebo prázdným cílům meditace, musí podstoupit namáhavou cestu, protože nejsme zvyklí soustřeďovat mysl na něco neosobního. Soustředit se tímto způsobem vlastně ani není možné. Bhagavad-gītā rovněž potvrzuje, že mysl je třeba soustředit na Osobnost Božství.

Je zde uvedeno, že barva Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je nīlotpala-dala, to znamená stejná jako barva lotosového květu s modrobílými okvětními lístky. Lidé se často ptají, proč je Kṛṣṇa modrý. Pánova barva není výmyslem nějakého umělce. Je popsaná v autoritativních písmech. Také v Brahma-saṁhitě je barva Kṛṣṇova těla přirovnána k barvě modrého mraku. Barva Pána není básnická představa. V Brahma-saṁhitě, Śrīmad-Bhāgavatamu, Bhagavad-gītě a mnoha Purāṇách jsou autoritativní popisy Pánova těla, Jeho zbraní a všeho dalšího příslušenství. V tomto verši je Pánův vzhled popsán slovy padma-garbhāruṇekṣaṇam. Jeho oči připomínají vnitřek lotosového květu a ve Svých čtyřech rukách drží čtyři symboly: lasturu, disk, kyj a lotos.

Verš

lasat-paṅkaja-kiñjalka-
pīta-kauśeya-vāsasam
śrīvatsa-vakṣasaṁ bhrājat
kaustubhāmukta-kandharam

Synonyma

lasat — zářící; paṅkaja — lotosu; kiñjalka — tyčinky; pīta — žlutá; kauśeya — hedvábná látka; vāsasam — Jehož oděv; śrīvatsa — nesoucí znak Śrīvatsa; vakṣasam — hruď; bhrājat — zářivý; kaustubha — drahokam Kaustubha; āmukta — pověšený na; kandharam — Jeho krk.

Překlad

Bedra má zakrytá zářící látkou, žlutou jako tyčinky lotosu. Jeho hruď nese znak Śrīvatsa; chomáč bílých chlupů. Na krku má zavěšen zářivý drahokam Kaustubha.

Význam

Přesný popis barvy šatů Nejvyššího Pána udává, že jsou šafránově žluté jako pyl lotosového květu. Je popsán i drahokam Kaustubha, visící na Jeho hrudi. Jeho krk je krásně ozdoben drahokamy a perlami. Pán má v plné míře šest vznešených vlastností a jednou z nich je bohatství. Je velice bohatě ozdoben cennými drahokamy, které nelze spatřit v tomto hmotném světě.

Verš

matta-dvirepha-kalayā
parītaṁ vana-mālayā
parārdhya-hāra-valaya-
kirīṭāṅgada-nūpuram

Synonyma

matta — opojené; dvi-repha — se včelami; kalayā — bzučícími; parītam — ověnčený; vana-mālayā — girlandou z lesních květů; parārdhya — neocenitelný; hāra — perlový náhrdelník; valaya — náramky; kirīṭa — koruna; aṅgada — pásky na pažích; nūpuram — nákotníčky.

Překlad

Na krku má také girlandu z přitažlivých lesních květů, kolem níž bzučí roj včel, opojený její lahodnou vůní. Dále Ho nádherně zdobí perlový náhrdelník, koruna a dvojice náramků, pásků kolem paží a nákotníčků.

Význam

Z tohoto popisu vyplývá, že květinová girlanda Nejvyšší Osobnosti Božství je čerstvá. Na Vaikuṇṭě, v duchovním nebi, je všechno čerstvé. I květy utržené ze stromu nebo ze země zůstávají čerstvé, protože v duchovním nebi vše zůstává ve svém původním stavu a neuvadá. Vůně květů utržených ze stromů a spletených do girlandy zůstává, protože stromy i květy jsou duchovní. Je-li květ utržený ze stromu, zůstává stále stejný a neztrácí svoji vůni. Včely jsou stejně přitahovány ke květům girlandy i ke květům na stromech. Vše duchovní je věčné a nevyčerpatelné. Když od všeho odebereme všechno, zůstane vše — neboli, jak bylo řečeno dříve, v duchovním světě se jedna minus jedna rovná jedné a jedna plus jedna se také rovná jedné. Včely bzučí kolem čerstvých květů a Pán vychutnává sladký zvuk, který vydávají. Pánovy náramky, náhrdelník, koruna a nákotníčky jsou posázeny neocenitelnými drahokamy. Tyto drahokamy a perly jsou duchovní, a jejich cenu proto nelze hmotně vyčíslit.

Verš

kāñcī-guṇollasac-chroṇiṁ
hṛdayāmbhoja-viṣṭaram
darśanīyatamaṁ śāntaṁ
mano-nayana-vardhanam

Synonyma

kāñcī — pás; guṇa — kvalita; ullasat — zářivý; śroṇim — Jeho bedra a boky; hṛdaya — srdce; ambhoja — lotos; viṣṭaram — Jehož místo; darśanīya-tamam — velice okouzlující na pohled; śāntam — klidný; manaḥ — mysli, srdce; nayana — oči; vardhanam — těšící.

Překlad

Stojí na lotosu srdce Svého oddaného a Jeho bedra a boky obepíná pás. Pohled na Něho je velice okouzlující a Jeho klid těší oči a duše oddaných, kteří na Něj hledí.

Význam

Slovo darśanīyatamam znamená, že Pán je tak krásný, že oddaný yogī nechce vidět nic jiného. Jeho touha vidět krásné věci je zcela uspokojena pohledem na Pána. V hmotném světě chceme vidět krásu, ale naše touha není nikdy uspokojena. Kvůli hmotnému znečištění jsou všechny touhy, které máme v hmotném světě, věčně nenaplněné. Jakmile se však naše touhy vidět, naslouchat, dotýkat se atd. pojí s uspokojením Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou na úrovni nejvyšší dokonalosti.

Přestože je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, ve Své věčné podobě tak krásný a tolik těší srdce oddaného, nepřitahuje impersonalisty, kteří chtějí meditovat o Jeho neosobním aspektu. Tato neosobní meditace je jen zbytečná námaha. Skuteční yogīni se s přivřenýma očima soustředí na podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, a nikoliv na něco prázdného nebo neosobního.

Verš

apīcya-darśanaṁ śaśvat
sarva-loka-namaskṛtam
santaṁ vayasi kaiśore
bhṛtyānugraha-kātaram

Synonyma

apīcya-darśanam — velmi krásný na pohled; śaśvat — věčný; sarva-loka — pro všechny obyvatele všech planet; namaḥ-kṛtam — hoden uctívání; santam — jsoucí; vayasi — v mládí; kaiśore — v chlapectví; bhṛtya — Svému oddanému; anugraha — dát požehnání; kātaram — dychtivý.

Překlad

Pán je věčně velmi krásný a je hoden uctívání pro všechny obyvatele všech planet. Je věčně mladý a neustále si přeje dávat požehnání Svým oddaným.

Význam

Slovo sarva-loka-namaskṛtam znamená, že Pán je hoden uctívání pro každého na každé planetě. V hmotném i v duchovním světě existuje nespočetně mnoho planet. Každá planeta má nespočetně mnoho obyvatel, kteří uctívají Pána, protože Pán je hoden uctívání pro všechny kromě impersonalistů. Nejvyšší Pán je velmi krásný. Slovo śaśvat je významné. Není pravda, že by se oddaným jen zdál být krásný, ale z konečného hlediska byl neosobní. Śaśvat znamená “vždy existující”; tato krása není dočasná. Existuje věčně, neboť Pán je věčně mladý. V Brahma-saṁhitě (5.33) je také řečeno: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam ādyaṁ purāṇa-puruṣaṁ nava-yauvanaṁ ca. Původní osoba je jedna jediná, ale přesto nikdy nevypadá staře — je vždy svěží jako kvetoucí mládí.

Výraz Pánovy tváře vždy naznačuje, že chce oddaným projevovat přízeň a dávat jim Svá požehnání. K neoddaným však mlčí. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, přestože se chová stejně ke každému, jelikož je Nejvyšší Osobností Božství a všechny živé bytosti jsou Jeho syny, je zvláště nakloněn těm, kteří Mu oddaně slouží. Totéž je potvrzeno zde — neustále chce prokazovat přízeň oddaným. Stejně jako oddaní vždy chtějí Nejvyšší Osobnosti Božství sloužit, Pán si velice přeje dávat požehnání Svým čistým oddaným.

Verš

kīrtanya-tīrtha-yaśasaṁ
puṇya-śloka-yaśaskaram
dhyāyed devaṁ samagrāṅgaṁ
yāvan na cyavate manaḥ

Synonyma

kīrtanya — hodná opěvování; tīrtha-yaśasam — sláva Pána; puṇya-śloka — oddaných; yaśaḥ-karam — zvyšující slávu; dhyāyet — člověk má meditovat; devam — o Pánu; samagra-aṅgam — všechny údy; yāvat — dokud; na — ne; cyavate — vychýlí se; manaḥ — mysl.

Překlad

Sláva Pána je vždy hodná opěvování, protože Jeho sláva zvyšuje slávu Jeho oddaných. Člověk má proto meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství a o Jeho oddaných. Má tak dlouho meditovat o věčné podobě Pána, až ustálí svoji mysl.

Význam

Člověk má neustále upírat mysl na Nejvyšší Osobnost Božství. Jakmile si zvykne myslet na jednu z nespočetně mnoha podob Pána, jako je Kṛṣṇa, Viṣṇu, Rāma, Nārāyaṇa atd., dosáhne dokonalosti yogy. To je potvrzeno v Brahma-saṁhitě — ten, kdo vyvinul čistou lásku k Pánu a jehož oči jsou potřeny balzámem transcendentálního láskyplného vztahu, vidí Nejvyšší Osobnost Božství neustále ve svém srdci. Oddaní zvláště vidí Pána v krásné černé podobě Śyāmasundary. To je dokonalost yogy. Člověk má vykonávat yogu tak dlouho, až dosáhne stavu, kdy jeho mysl ani na okamžik nezakolísá. Oṁ tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ — podoba Viṣṇua je nejvyšší individualita a mudrci a světci ji vidí neustále.

Témuž účelu slouží, když oddaný uctívá podobu Pána v chrámu. Mezi oddanou službou v chrámu a meditací o podobě Pána není žádný rozdíl, protože podoba Pána je stejná, ať se zjevuje v mysli nebo v nějakém hmatatelném prvku. Existuje osm druhů podob, na které mají oddaní doporučeno se dívat. Mohou být z písku, hlíny, dřeva nebo kamene, lze o nich rozjímat v mysli nebo mohou být z drahokamů, kovu nebo malované barvami, ale všechny tyto podoby mají stejnou hodnotu. Není pravda, že ten, kdo medituje o podobě v mysli, vidí něco jiného než ten, kdo uctívá podobu v chrámu. Nejvyšší Osobnost Božství je absolutní, a proto mezi oběma podobami není žádný rozdíl. Impersonalisté, kteří chtějí znevážit věčnou podobu Pána, si představují nějaký kulatý symbol. Zvláště oblíbená je u nich oṁkāra, která má také podobu. V Bhagavad-gītě je řečeno, že oṁkāra je podoba Pána jako písmeno. Stejně tak existují figurální a malované podoby Pána.

Další významné slovo v tomto verši je puṇya-śloka-yaśaskaram. Oddaný se nazývá puṇya-śloka. Stejně jako se člověk očistí zpíváním svatého jména Pána, může se očistit jednoduše zpíváním jména svatého oddaného. Čistý oddaný Pána a Samotný Pán se od sebe neliší. Někdy je vhodné zpívat jméno svatého oddaného. Je to velice posvátná metoda. Pán Caitanya jednou zpíval svatá jména gopī a Jeho studenti Ho kritizovali: “Proč zpíváš jména gopī? Proč ne ,Kṛṣṇa’?” Pána Caitanyu kritika popudila a vyvolalo to mezi Ním a Jeho studenty velké nedorozumění. Chtěl je potrestat, že Ho chtěli poučovat o transcendentální metodě opěvování.

Pánova krása tkví v tom, že oddaní spojení s Jeho činnostmi jsou také oslavováni. Arjuna, Prahlāda, Janaka Mahārāja, Bali Mahārāja a mnozí další oddaní ani nebyli v životním stavu odříkání; byli hospodáři. Někteří z nich, jako Prahlāda Mahārāja a Bali Mahārāja, se narodili v démonských rodinách. Otec Prahlāda Mahārāje byl démon a Bali Mahārāja byl vnukem Prahlāda Mahārāje, a přesto jsou slavní díky svému sdružování se s Pánem. Každý věčný společník Pána je oslavován společně s Ním. Závěr je, že dokonalý yogī by měl neustále vidět podobu Pána, a dokud takto neustálí svoji mysl, má praktikovat yogu.

Verš

sthitaṁ vrajantam āsīnaṁ
śayānaṁ vā guhāśayam
prekṣaṇīyehitaṁ dhyāyec
chuddha-bhāvena cetasā

Synonyma

sthitam — stojící; vrajantam — hýbající se; āsīnam — sedící; śayānam — ležící; — nebo; guhā-āśayam — Pán sídlící v srdci; prekṣaṇīya — krásné; īhitam — zábavy; dhyāyet — má vidět; śuddha-bhāvena — čistou; cetasā — myslí.

Překlad

Yogī pohroužený do oddané služby neustále ve svém nitru sleduje Pána, jak stojí, pohybuje se, leží nebo sedí, protože zábavy Nejvyššího Pána jsou vždy krásné a přitažlivé.

Význam

Meditování o podobě Nejvyšší Osobnosti Božství uvnitř nás a opěvování slávy a zábav Pána jsou totožné. Jediný rozdíl je, že naslouchání o zábavách Pána a upírání mysli na ně je snadnější než vidění podoby Pána v našem srdci. Jakmile začneme myslet na Pána, naše mysl zneklidní (zvláště v tomto věku) a přílišný neklid přeruší náš pohled na Pána v mysli. Pokud však zní zvuk opěvující transcendentální zábavy Pána, jsme nuceni mu naslouchat. Toto naslouchání vstupuje do mysli, a automaticky tak vykonáváme yogu. I dítě slyší a může získat prospěch z meditování o zábavách Pána — jednoduše tím, že bude naslouchat čtení z Bhāgavatamu, který popisuje, jak Pán odchází na pastviny se Svými kravami a přáteli. Naslouchat znamená zapojit mysl. V tomto věku, Kali-yuze, Pán Caitanya doporučil, abychom neustále recitovali a poslouchali Bhagavad-gītu. Pán také říká, že mahātmové neboli velké duše neustále opěvují slávu Pána a ostatní získají stejný prospěch jednoduše tím, že jim budou naslouchat. Yoga vyžaduje meditaci o transcendentálních zábavách Pána, ať už stojícího, pohybujícího se, ležícího atd.

Verš

tasmiḻ labdha-padaṁ cittaṁ
sarvāvayava-saṁsthitam
vilakṣyaikatra saṁyujyād
aṅge bhagavato muniḥ

Synonyma

tasmin — na podobu Pána; labdha-padam — upřená; cittam — mysl; sarva — všechny; avayava — údy; saṁsthitam — upřená na; vilakṣya — má rozlišovat; ekatra — na jedno místo; saṁyujyāt — má soustředit mysl; aṅge — na každý úd; bhagavataḥ — Pána; muniḥ — mudrc.

Překlad

Když muni upírá svoji mysl na věčnou podobu Pána, nemá se dívat na všechny Jeho údy najednou, ale soustředit mysl na každý úd Pána zvlášť.

Význam

Slovo muni je velice významné. Muni znamená odborník na mentální spekulace — myšlení, cítění a chtění. Nemluví se zde o oddaném nebo o yogīnovi. Ten, kdo se snaží meditovat o podobě Pána, se nazývá muni, méně inteligentní, zatímco ten, kdo skutečně Pánovi slouží, se nazývá bhakti-yogī. Dále uvedený popis soustředění mysli je určen pro výchovu muniho. Následující verše předepisují dívat se na osobní podobu Pána, na jeden úd po druhém, s cílem přesvědčit muniho, že Absolutní Pravda neboli Nejvyšší Osobnost Božství není nikdy neosobní. Myslet na Pána jako na celek může být někdy neosobní, a proto se zde doporučuje myslet nejprve na Jeho lotosové nohy, potom na Jeho kotníky, potom na stehna, na pás, hruď, krk, obličej atd. Má se začít u lotosových nohou a postupně stoupat k vyšším částem Pánova transcendentálního těla.

Verš

sañcintayed bhagavataś caraṇāravindaṁ
vajrāṅkuśa-dhvaja-saroruha-lāñchanāḍhyam
uttuṅga-rakta-vilasan-nakha-cakravāla-
jyotsnābhir āhata-mahad-dhṛdayāndhakāram

Synonyma

sañcintayet — má se soustředit; bhagavataḥ — Pána; caraṇa-aravindam — na lotosové nohy; vajra — blesk; aṅkuśa — bodec (hůl na pohánění slonů); dhvaja — praporek; saroruha — lotos; lāñchana — znaky; āḍhyam — ozdobené s; uttuṅga — výrazné; rakta — červené; vilasat — zářící; nakha — nehty; cakravāla — kruh kolem měsíce; jyotsnābhiḥ — s jasem; āhata — rozehnaná; mahat — hustá; hṛdaya — srdce; andhakāram — temnota.

Překlad

Oddaný má nejprve soustředit mysl na Pánovy lotosové nohy, které zdobí znaky blesku, bodce, praporku a lotosu. Lesk jejich krásných rubínových nehtů připomíná kruh kolem měsíce a rozptyluje hustou temnotu v srdci.

Význam

Māyāvādī říká, že jelikož člověk nedokáže upřít svoji mysl na neosobní existenci Absolutní Pravdy, může si představit libovolnou podobu a upřít mysl na ni. Takový postup se zde však nedoporučuje. Představa je vždy jen představou a jejím výsledkem je pouze další představa.

Zde je uveden konkrétní popis věčné podoby Pána. Je líčeno Pánovo chodidlo s výraznými čarami, které mají tvar blesku, praporku, lotosového květu a bodce. Lesk Jeho výrazně zářících nehtů na nohách připomíná světlo měsíce. Pokud yogī hledí na znaky Pánova chodidla a na planoucí jas Jeho nehtů, může být osvobozen z temnoty nevědomosti v hmotném světě. Tohoto osvobození se nedosahuje mentální spekulací, ale pohledem na světlo vycházející ze zářivých nehtů na nohách Pána. Chce-li se tedy člověk osvobodit z temnoty nevědomosti hmotného světa, musí nejprve upřít svoji mysl na lotosové nohy Pána.

Verš

yac-chauca-niḥsṛta-sarit-pravarodakena
tīrthena mūrdhny adhikṛtena śivaḥ śivo ’bhūt
dhyātur manaḥ-śamala-śaila-nisṛṣṭa-vajraṁ
dhyāyec ciraṁ bhagavataś caraṇāravindam

Synonyma

yat — Pánovy lotosové nohy; śauca — umývat; niḥsṛta — protékající; sarit-pravara — Gangy; udakena — vodou; tīrthena — svatou; mūrdhni — na své hlavě; adhikṛtena — nesenou; śivaḥ — Pán Śiva; śivaḥ — příznivý; abhūt — stal se; dhyātuḥ — meditujícího; manaḥ — v mysli; śamala-śaila — hora hříchu; nisṛṣṭa — vržený; vajram — blesk; dhyāyet — má meditovat; ciram — po dlouhou dobu; bhagavataḥ — Pána; caraṇa-aravindam — o lotosových nohách.

Překlad

Požehnaný Pán Śiva je ještě požehnanější tím, že na své hlavě nese svaté vody Gangy, které pocházejí z vody, jež umývala Pánovy lotosové nohy. Pánovy nohy působí jako blesky metané s cílem rozbít horu hříchu navršenou v mysli meditujícího oddaného. Yogī má tedy dlouho meditovat o lotosových nohách Pána.

Význam

V tomto verši se výslovně hovoří o postavení Pána Śivy. Impersonalisté tvrdí, že Absolutní Pravda nemá žádnou podobu, a člověk si proto může rovnocenně představit podobu Viṣṇua, Pána Śivy, bohyně Durgy nebo jejich syna Gaṇeśe. Nejvyšší Osobnost Božství je však ve skutečnosti Nejvyšším Pánem všech. V Caitanya-caritāmṛtě (Ādi 5.142) je řečeno: ekale īśvara kṛṣṇa, āra saba bhṛtya — Nejvyšší Pán je Kṛṣṇa a všichni ostatní, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy (o jiných polobozích ani nemluvě), jsou Kṛṣṇovi služebníci. Totéž je uvedeno zde. Pán Śiva je významný proto, že nese na své hlavě svatou vodu Gangy, která pochází z umývání nohou Pána Viṣṇua. V Hari-bhakti-vilāse od Sanātany Gosvāmīho je řečeno, že každý, kdo klade Nejvyššího Pána a polobohy, včetně Pána Śivy a Pána Brahmy, na stejnou úroveň, se okamžitě stává pāṣaṇḍīm neboli ateistou. Nikdy bychom si neměli myslet, že Nejvyšší Pán Viṣṇu a polobozi jsou ve stejném postavení.

Dalším důležitým bodem v tomto verši je, že mysl podmíněné duše, která je od nepaměti ve styku s hmotnou energií, obsahuje hromady špíny v podobě tužeb panovat hmotné přírodě. Tato špína je jako hora, ale hora může být rozbita, když do ní udeří blesk. Meditování o lotosových nohách Pána působí na horu špíny v mysli yogīna jako blesk. Chce-li yogī rozbít horu špíny ve své mysli, má se soustředit na lotosové nohy Pána, a ne si představovat něco prázdného nebo neosobního. Jelikož nahromaděná špína je jako mohutná hora, yogī musí meditovat o lotosových nohách Pána po značně dlouhou dobu. Kdo je však zvyklý myslet na lotosové nohy Pána neustále, je v jiné situaci. Oddaní jsou tak upřeni na Pánovy lotosové nohy, že nemyslí na nic jiného. Ti, kdo praktikují jógový systém, musí poté, co dodržováním usměrňujících zásad ovládnou své smysly, dlouho meditovat o lotosových nohách Pána.

Je zde konkrétně řečeno (bhagavataś caraṇāravindam), že je třeba myslet na lotosové nohy Nejvyššího Pána. Māyāvādīni si představují, že člověk může dosáhnout osvobození tím, že bude myslet na lotosové nohy Pána Śivy, Pána Brahmy nebo bohyně Durgy, ale to není pravda. Zde je konkrétně řečeno: bhagavataḥ, což znamená “Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua”, a nikoho jiného. Další významnou vazbou v tomto verši je śivaḥ śivo 'bhūt. To, že Pán Śiva je veliký a představuje zdroj přízně, je jeho přirozené postavení, ale jelikož přijímá na svoji hlavu vodu Gangy, která vyvěrá z lotosových nohou Pána, stává se ještě příznivějším a důležitějším. Klade se důraz na lotosové nohy Pána. Dokonce i Pán Śiva získává na důležitosti vztahem s lotosovýma nohama Pána, nemluvě o jiných, obyčejných živých bytostech.

Verš

jānu-dvayaṁ jalaja-locanayā jananyā
lakṣmyākhilasya sura-vanditayā vidhātuḥ
ūrvor nidhāya kara-pallava-rociṣā yat
saṁlālitaṁ hṛdi vibhor abhavasya kuryāt

Synonyma

jānu-dvayam — ke kolenům; jalaja-locanayā — s lotosovýma očima; jananyā — matkou; lakṣmyā — Lakṣmī; akhilasya — celého vesmíru; sura-vanditayā — uctívanou polobohy; vidhātuḥ — Brahmy; ūrvoḥ — na stehnech; nidhāya — umístěné; kara-pallava-rociṣā — svými zářícími prsty; yat — které; saṁlālitam — masírovala; hṛdi — v srdci; vibhoḥ — Pána; abhavasya — transcendentálního hmotné existenci; kuryāt — má meditovat.

Překlad

Yogī se má v srdci soustředit na činnosti Lakṣmī, bohyně štěstí uctívané všemi polobohy, která je matkou nejvyšší osoby, Brahmy. Neustále masíruje nohy a stehna transcendentálního Pána, a tímto způsobem Mu velice pečlivě slouží.

Význam

Brahmā je dosazeným pánem vesmíru. Jelikož je Garbhodakaśāyī Viṣṇu jeho otcem, Lakṣmī, bohyně štěstí, je automaticky jeho matkou. Lakṣmījī uctívají všichni polobozi a také obyvatelé dalších planet. I lidé velice usilují o její přízeň. Lakṣmī se neustále věnuje masírování nohou a stehen Nejvyšší Osobnosti Božství Nārāyaṇa, který leží na oceánu Garbha uvnitř vesmíru. Brahmā je zde označen jako syn bohyně štěstí, ale ve skutečnosti se nenarodil z jejího lůna. Brahmā se rodí z břicha Samotného Pána. Z břicha Garbhodakaśāyī Viṣṇua vyrůstá lotosový květ a na něm se rodí Brahmā. To, jak Lakṣmījī masíruje stehna Pána, nemůžeme posuzovat jako chování obyčejné manželky. Pán je transcendentální vůči chování obyčejného muže a ženy. Slovo abhavasya je velice důležité, protože naznačuje, že Pán přivedl Brahmu na svět bez pomoci bohyně štěstí.

Jelikož transcendentální chování a světské chování jsou dvě různé věci, neměli bychom si myslet, že Pán přijímá službu od Své manželky stejně, jako když polobůh nebo lidská bytost přijímá službu od své ženy. Je zde doporučeno, aby yogī neustále uchovával tento obraz v srdci. Oddaný vždy myslí na tento vztah mezi Lakṣmī a Nārāyaṇem, a proto nemedituje na mentální úrovni jako impersonalisté a voidisté.

Bhava znamená “ten, kdo přijímá hmotné tělo” a abhava znamená “ten, kdo nepřijímá hmotné tělo, ale sestupuje v původním duchovním těle”. Pán Nārāyaṇa se nerodí z ničeho hmotného. Hmota vzniká z hmoty, ale Pán se nerodí z hmoty. Brahmā se narodil po stvoření, ale Pán existoval již před stvořením, a proto nemá hmotné tělo.

Verš

ūrū suparṇa-bhujayor adhi śobhamānāv
ojo-nidhī atasikā-kusumāvabhāsau
vyālambi-pīta-vara-vāsasi vartamāna-
kāñcī-kalāpa-parirambhi nitamba-bimbam

Synonyma

ūrū — dvě stehna; suparṇa — Garuḍy; bhujayoḥ — dvě ramena; adhi — na; śobhamānau — krásná; ojaḥ-nidhī — zdroj veškeré energie; atasikā-kusuma — květu lněného semena; avabhāsau — jako barva; vyālambi — sahající dolů; pīta — žluté; vara — nejvybranější; vāsasi — na šatech; vartamāna — jsoucí; kāñcī-kalāpa — pásem; parirambhi — obepnuté; nitamba-bimbam — Jeho kulaté boky.

Překlad

Dále má yogī upřít svoji mysl v meditaci na stehna Nejvyšší Osobnosti Božství, zdroj veškeré energie. Jsou bleděmodrá jako květ lnu a nejkrásněji vypadají, když se Pán nese na zádech Garuḍy. Yogī má také rozjímat o Pánových kulatých bocích. Obepíná je pás přes žluté šaty z vybraného hedvábí, jež Mu sahají až po kotníky.

Význam

Nejvyšší Pán je zdrojem veškeré síly a Jeho síla spočívá na stehnech Jeho transcendentálního těla. Celé Jeho tělo je plné vznešených vlastností — všeho bohatství, síly, slávy, krásy, poznání a odříkání. Yogī má meditovat o transcendentální podobě Pána počínaje chodidly a potom postupně stoupat ke kolenům, ke stehnům, až nakonec dospěje k obličeji. Meditace o Nejvyšší Osobnosti Božství začíná u Pánových nohou.

Popis transcendentální podoby Pána dokonale zastupuje arcā-vigraha, Jeho socha v chrámu. Spodní část Pánovy sochy obvykle zakrývá žluté hedvábí. To je vaikuṇṭhský oděv, který Pán nosí v duchovním nebi. Tyto šaty Mu sahají až ke kotníkům. Yogī má tedy mnoho transcendentálních cílů, o kterých může meditovat, a proto není důvod, aby meditoval o něčem vymyšleném, jak mají ve zvyku takzvaní yogīni, kteří sledují neosobní cíl.

Verš

nābhi-hradaṁ bhuvana-kośa-guhodara-sthaṁ
yatrātma-yoni-dhiṣaṇākhila-loka-padmam
vyūḍhaṁ harin-maṇi-vṛṣa-stanayor amuṣya
dhyāyed dvayaṁ viśada-hāra-mayūkha-gauram

Synonyma

nābhi-hradam — jezero v pupku; bhuvana-kośa — všech světů; guhā — základ; udara — na břiše; stham — umístěné; yatra — kde; ātma-yoni — Brahmy; dhiṣaṇa — obydlí; akhila-loka — obsahující všechny planetární systémy; padmam — lotos; vyūḍham — vyrostl; harit-maṇi — jako smaragdy; vṛṣa — nádherné; stanayoḥ — prsních bradavek; amuṣya — Pána; dhyāyet — má meditovat o; dvayam — pár; viśada — bílé; hāra — perlových náhrdelníků; mayūkha — od světla; gauram — bělavé.

Překlad

Yogī má poté meditovat o Jeho měsíci podobnému pupku uprostřed břicha, který je základem celého vesmíru a z něhož vyrostl lotosový stonek obsahující všechny planetární systémy. Tento lotos je obydlím Brahmy, první stvořené bytosti. Stejným způsobem má yogī soustředit svoji mysl na Pánovy prsní bradavky, které připomínají pár nádherných smaragdů a v paprscích mléčně bílých perlových náhrdelníků zdobících Jeho hruď vypadají bělavé.

Význam

Yogīnovi se dále doporučuje meditovat o Pánově pupku, který je základem všeho hmotného stvoření. Stejně jako je dítě spojené se svou matkou pupeční šňůrou, tak je i prvorozená živá bytost, Brahmā, svrchovanou vůlí Pána spojena s Pánem prostřednictvím lotosového stonku. V předminulém verši bylo řečeno, že bohyně štěstí Lakṣmī, která masíruje chodidla, kotníky a stehna Nejvyššího Pána, je pokládána za Brahmovu matku, ale Brahmā se ve skutečnosti narodil z břicha Pána, ne z břicha své matky. Takové jsou nepochopitelné vlastnosti Pána a neměli bychom hmotně uvažovat: “Jak může otec porodit dítě?”

V Brahma-saṁhitě je vysvětleno, že každý úd Pána má schopnosti všech ostatních údů — všechny části Jeho těla jsou duchovní, a proto nejsou podmíněné. Pán se může dívat ušima. Hmotné uši mohou slyšet, ale nemohou nic vidět, avšak z Brahma-saṁhity se dovídáme, že Pán se také může dívat ušima a poslouchat očima. Každý orgán Jeho transcendentálního těla může jednat jako kterýkoliv jiný orgán. Jeho břicho je základem všech planetárnách systémů. Brahmā zastává místo stvořitele všech planetárních systémů, ale jeho tvůrčí energie pochází z Pánova břicha. Každá tvůrčí činnost ve vesmíru má vždy přímé spojení s Pánem. Perlový náhrdelník, který zdobí horní část Pánova těla, je také duchovní, a proto má yogī doporučeno hledět na bělavý jas perel, které zdobí Jeho hruď.

Verš

vakṣo ’dhivāsam ṛṣabhasya mahā-vibhūteḥ
puṁsāṁ mano-nayana-nirvṛtim ādadhānam
kaṇṭhaṁ ca kaustubha-maṇer adhibhūṣaṇārthaṁ
kuryān manasy akhila-loka-namaskṛtasya

Synonyma

vakṣaḥ — hruď; adhivāsam — sídlo; ṛṣabhasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; mahā-vibhūteḥ — Mahā-Lakṣmī; puṁsām — osob; manaḥ — mysli; nayana — očím; nirvṛtim — transcendentální blaženost; ādadhānam — udílející; kaṇṭham — krk; ca — také; kaustubha-maṇeḥ — drahokamu Kaustubha; adhibhūṣaṇa-artham — který zvětšuje krásu; kuryāt — má meditovat o; manasi — v mysli; akhila-loka — celým vesmírem; namaskṛtasya — který je uctíván.

Překlad

Yogī má potom meditovat o hrudi Nejvyšší Osobnosti Božství, sídle bohyně Mahā-Lakṣmī. Pánova hruď je zdrojem veškeré transcendentální blaženosti mysli a plného uspokojení očí. Poté si má yogī vštípit do mysli krk Osobnosti Božství, Pána, Jehož uctívá celý vesmír. Tento krk zvyšuje krásu drahokamu Kaustubha, který visí na Pánově hrudi.

Význam

V Upaniṣadách je řečeno, že různé energie Pána uskutečňují tvoření, ničení a udržování. Tyto nepochopitelné energie jsou uloženy v Pánově hrudi. Jak lidé obvykle říkají, Bůh je všemocný. Jeho moc zastupuje Mahā-Lakṣmī, zdroj všech energií, která pobývá na hrudi transcendentální podoby Pána. Yogī, který dokáže dokonale meditovat o tomto místě Pánovy transcendentální podoby, může získat mnoho hmotných schopností, jež tvoří osm dokonalostí yogy.

Je zde řečeno, že krása Pánova krku zvyšuje krásu drahokamu Kaustubha, a nikoliv naopak. Drahokam sám zkrásní tím, že visí na krku Pána. Yogīnovi se proto doporučuje meditovat o Pánově krku. O Pánově transcendentální podobě lze meditovat v mysli nebo je možné ji umístit do chrámu v podobě sochy a ozdobit ji tak, aby o ní mohl každý rozjímat. Chrámové uctívání je tedy určené pro ty, kdo nejsou natolik pokročilí, aby dokázali meditovat o podobě Pána. Není rozdíl, zda neustále chodíme do chrámu nebo zda přímo vidíme transcendentální podobu Pána — obojí má stejnou hodnotu. Yogī má tu výhodu, že si může sednout kdekoliv na osamoceném místě a meditovat o podobě Pána. Méně pokročilý člověk ovšem musí chodit do chrámu, a pokud do chrámu nejde, nedokáže Pánovu podobu vidět. Cílem naslouchání, pozorování i meditace je transcendentální podoba Pána. Nemá smysl mluvit o nějaké prázdnotě nebo impersonalismu. Pán může požehnat transcendentální blažeností návštěvníkovi chrámu, meditujícímu yogīnovi i tomu, kdo naslouchá o Pánově transcendentální podobě z písem, jako je Śrīmad-Bhāgavatam či Bhagavad-gītā. Existuje devět způsobů vykonávání oddané služby a smaranam neboli meditace je jedním z nich. Yogīni využívají procesu smaranam, zatímco bhakti-yogīni využívají jedinečné možnosti naslouchání a opěvování.

Verš

bāhūṁś ca mandara-gireḥ parivartanena
nirṇikta-bāhu-valayān adhiloka-pālān
sañcintayed daśa-śatāram asahya-tejaḥ
śaṅkhaṁ ca tat-kara-saroruha-rāja-haṁsam

Synonyma

bāhūn — paže; ca — a; mandara-gireḥ — hory Mandara; parivartanena — otáčením; nirṇikta — vyleštěné; bāhu-valayān — ozdoby na pažích; adhiloka-pālān — zdroj vládců vesmíru; sañcintayet — má meditovat o; daśa-śata-aram — disk Sudarśana (tisíc paprsků); asahya-tejaḥ — oslnivá záře; śaṅkham — lastura; ca — také; tat-kara — v Pánově ruce; saroruha — podobné lotosu; rāja-haṁsam — jako labuť.

Překlad

Yogī má dále meditovat o Pánových čtyřech pažích, které jsou zdrojem všech sil polobohů ovládajících různé činnosti hmotné přírody. Potom se má zaměřit na naleštěné ozdoby, jež svým otáčením vycídila hora Mandara. Má také důkladně rozjímat o Pánově disku, Sudarśana cakře, která má tisíc paprsků a vydává oslnivou záři, a také o lastuře, která v Jeho lotosové dlani vypadá jako labuť.

Význam

Veškerý zákon a řád pochází z paží Nejvyšší Osobnosti Božství. Zákon a řád vesmíru určují různí polobozi a zde je řečeno, že pochází z Pánových paží. O hoře Mandara se zde mluví proto, že když démoni na jedné straně a polobozi na druhé stloukali oceán, horu Mandara použili jako tyč pro kvedlání. Pán se ve Své želví inkarnaci stal čepem pro kvedlací tyč, a hora Mandara tak vyleštila Jeho ozdoby. Jinými slovy, ozdoby na pažích Pána se lesknou a září, jako kdyby byly čerstvě naleštěné. Kolo v ruce Pána, zvané Sudarśana cakra, má tisíc paprsků a yogīnovi se doporučuje meditovat o každém z nich. Yogī má meditovat o každé části transcendentální podoby Pána.

Verš

kaumodakīṁ bhagavato dayitāṁ smareta
digdhām arāti-bhaṭa-śoṇita-kardamena
mālāṁ madhuvrata-varūtha-giropaghuṣṭāṁ
caityasya tattvam amalaṁ maṇim asya kaṇṭhe

Synonyma

kaumodakīm — kyj jménem Kaumodakī; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; dayitām — velice drahý; smareta — má vzpomínat; digdhām — potřený; arāti — nepřátel; bhaṭa — vojáci; śoṇita-kardamena — se skvrnami od krve; mālām — girlanda; madhuvrata — čmeláků; varūtha — rojem; girā — se zvukem; upaghuṣṭām — obklopená; caityasya — živé bytosti; tattvam — princip, pravda; amalam — čistá; maṇim — perlový náhrdelník; asya — Pána; kaṇṭhe — na krku.

Překlad

Yogī má meditovat o Jeho kyji, který se jmenuje Kaumodakī a je Mu velice drahý. Tento kyj drtí démony, kteří vždy vystupují jako nepřátelští vojáci, a je potřísněný jejich krví. Má se také soustředit na krásnou girlandu na Pánově krku, jež je neustále obklopená čmeláky s jejich příjemným bzučením, a meditovat o perlovém náhrdelníku na krku Pána, zastupujícím čisté živé bytosti, které mu neustále slouží.

Význam

Yogī má rozjímat o různých částech transcendentálního těla Pána. Zde je řečeno, že je důležité pochopit přirozené postavení živých bytostí. Tento verš mluví o dvou druzích živých bytostí. Jeden má jméno arāti — to jsou ti, kdo mají odpor k zábavám Nejvyšší Osobnosti Božství a nechtějí je pochopit. Jim se Pán zjevuje s hrozným kyjem v ruce, vždy potřísněným krví démonů, které zabíjí. Démoni jsou také syny Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, živé bytosti ve všech druzích jsou syny Nejvyšší Osobnosti Božství. Existují však dva základní druhy živých bytostí, které jednají dvěma různými způsoby. Čisté živé bytosti nosí Nejvyšší Pán na Svém krku, stejně jako člověk opatruje drahokamy a perly na hrudi a krku svého těla. Perly na krku Pána symbolizují živé bytosti v čistém vědomí Kṛṣṇy. Démony, nepřátele Pánových zábav, trestá Jeho kyj, který je vždy potřísněný krví těchto pokleslých živých bytostí. Jeho kyj je Mu velice drahý, protože jím drtí těla démonů a míchá jejich krev. Stejně jako z hlíny a vody můžeme uhníst bláto, jsou pozemská těla Pánových nepřátel, ateistů, drcena Pánovým kyjem, který je zablácený krví těchto démonů.

Verš

bhṛtyānukampita-dhiyeha gṛhīta-mūrteḥ
sañcintayed bhagavato vadanāravindam
yad visphuran-makara-kuṇḍala-valgitena
vidyotitāmala-kapolam udāra-nāsam

Synonyma

bhṛtya — pro oddané; anukampita-dhiyā — ze soucitu; iha — v tomto světě; gṛhīta-mūrteḥ — který předvádí různé podoby; sañcintayet — má meditovat o; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; vadana — obličej; aravindam — lotosový; yat — které; visphuran — třpytící se; makara — ve tvaru aligátora; kuṇḍala — Jeho náušnic; valgitena — kýváním; vidyotita — osvětlené; amala — křišťálově jasné; kapolam — Jeho tváře; udāra — výrazný; nāsam — Jeho nos.

Překlad

Potom má yogī meditovat o lotosovém obličeji Pána, Jenž v tomto světě předvádí Své různé podoby ze soucitu k nedočkavým oddaným. Má výrazný nos a na Jeho křišťálově jasné tváře dopadá světlo z Jeho rozkývaných třpytících se náušnic ve tvaru aligátora.

Význam

Pán sestupuje do hmotného světa ze Svého hlubokého soucitu ke Svým oddaným. Jeho příchod neboli inkarnování do hmotného světa má dva důvody: sestupuje vždy, když je narušeno dodržování náboženských zásad a vzrůstá bezbožnost, a činí tak, aby ochránil oddané a zničil neoddané. Hlavním důvodem Jeho příchodu je poskytnout útěchu Svým oddaným. Kvůli zničení démonů nemusí přicházet Sám, neboť má mnoho zástupců — i Jeho vnější energie māyā má dostatek síly na to, aby je zabila. Když však Pán přichází projevit soucit Svým oddaným, je samozřejmé, že přitom zabíjí neoddané.

Pán se zjevuje v podobě, kterou má určitý oddaný rád. Existují miliony podob Pána, ale všechny jsou jedním Absolutním. Jak je řečeno v Brahma-saṁhitě: advaitam acyutam anādim ananta-rūpam — všechny různé podoby Pána jsou totožné, ale někteří oddaní Ho chtějí vidět v podobě Rādhy a Kṛṣṇy, další Ho raději vidí jako Sītu a Rāmacandru, jiní jako Lakṣmī-Nārāyaṇa a ještě jiní Ho chtějí vidět jako čtyřrukého Nārāyaṇa, Vāsudeva. Pán má nespočetně mnoho podob a zjevuje se v té podobě, kterou má oddaný nejraději. Yogī má meditovat o podobách uznávaných oddanými. Nemůže si pro meditaci nějakou podobu představovat. Vymýšlet si kruh nebo terč jako takzvaní yogīni je nesmysl. Skutečný yogī má meditovat o podobě Nejvyšší Osobnosti Božství, jak ji znají Pánovi čistí oddaní. Yogī znamená oddaný. Yogīni, kteří nejsou přímo čistí oddaní, mají kráčet ve stopách oddaných. Zde je jasně vysvětleno, že yogī má meditovat o uznávané podobě — nemůže si podobu Pána vymyslet.

Verš

yac chrī-niketam alibhiḥ parisevyamānaṁ
bhūtyā svayā kuṭila-kuntala-vṛnda-juṣṭam
mīna-dvayāśrayam adhikṣipad abja-netraṁ
dhyāyen manomayam atandrita ullasad-bhru

Synonyma

yat — Pánův obličej; śrī-niketam — lotos; alibhiḥ — včelami; parisevyamānam — obklopený; bhūtyā — elegancí; svayā — svou; kuṭila — kadeřavé; kuntala — vlasů; vṛnda — spoustou; juṣṭam — ozdobený; mīna — ryb; dvaya — pár; āśrayam — zdržující se; adhikṣipat — zahanbující; abja — lotos; netram — který má oči; dhyāyet — má meditovat o; manaḥ-mayam — tvarovaný v mysli; atandritaḥ — pozorné; ullasat — tančící; bhru — který má obočí.

Překlad

Yogī poté medituje o nádherném Pánově obličeji, který zdobí kadeřavé vlasy, lotosu podobné oči a tančící obočí. Lotos, kolem kterého se rojí včely a plave pár ryb, by byl zahanben jeho elegancí.

Význam

Významná slova v tomto verši jsou dhyāyen manomayam. Manomayam není představa. Impersonalisté si myslí, že si yogī může představit libovolnou podobu, ale zde je řečeno, že yogī musí meditovat o podobě Pána, jak ji znají oddaní. Oddaní si nikdy podobu Pána nepředstavují. Nespokojí se s nějakou představou. Pán má různé věčné podoby; každý oddaný má rád určitou podobu a slouží Pánu tím, že tuto podobu uctívá. Pánovy podoby jsou různými způsoby vylíčeny v písmech. Jak jsme již uvedli, původní podoba Pána může být zastoupena osmi způsoby—její zastoupení je možné vytvořit z hlíny, kamene, dřeva, barev, písku atd., podle toho, co má oddaný k dispozici.

Manomayam znamená tvarování podoby Pána v mysli. To je jeden z osmi způsobů tvarování podoby Pána. Není to dílo představivosti. Meditace o skutečné podobě Pána se může projevovat různými způsoby, ale neměli bychom z toho vyvodit, že si musíme nějakou podobu představit. V tomto verši jsou dvě přirovnání: nejprve je Pánův obličej přirovnán k lotosu a potom jsou Jeho černé vlasy přirovnány k roji včel bzučícímu kolem lotosu a Jeho dvě oči ke dvěma rybám, které plavou okolo. Lotosový květ na vodě je velice krásný, když se u něho zdržují bzučící včely a ryby. Pánův obličej je soběstačný a úplný a jeho krása překonává přirozenou krásu lotosu.

Verš

tasyāvalokam adhikaṁ kṛpayātighora-
tāpa-trayopaśamanāya nisṛṣṭam akṣṇoḥ
snigdha-smitānuguṇitaṁ vipula-prasādaṁ
dhyāyec ciraṁ vipula-bhāvanayā guhāyām

Synonyma

tasya — Osobnosti Božství; avalokam — pohledy; adhikam — časté; kṛpayā — soucitné; atighora — nejstrašnější; tāpa-traya — trojí utrpení; upaśamanāya — zmírňující; nisṛṣṭam — vrhá; akṣṇoḥ — z Jeho očí; snigdha — láskyplné; smita — úsměvy; anuguṇitam — doprovázené; vipula — hojné; prasādam — plné milosti; dhyāyet — má rozjímat; ciram — po dlouhou dobu; vipula — naprostou; bhāvanayā — s oddaností; guhāyām — v srdci.

Překlad

Yogīni mají s naprostou oddaností rozjímat o Pánových soucitných pohledech, které často vrhá Svýma očima, neboť tyto pohledy zmírňují hrozné trojí utrpení Jeho oddaných. Jsou doprovázeny láskyplnými úsměvy a naplněny hojnou milostí.

Význam

Dokud živá bytost žije podmíněným životem v hmotném těle, přirozeně trpí různými úzkostmi a bolestmi. Vlivu hmotné energie se nemůže vyhnout, ani když je na transcendentální úrovni. Mohou ji potkat různé nepříjemné situace, ale bolesti a úzkosti oddaných se okamžitě zmírní, když pomyslí na Nejvyšší Osobnost Božství, Pána v Jeho nádherné podobě nebo na Jeho usměvavý obličej. Pán udílí Svému oddanému nepopsatelnou přízeň a největším projevem Jeho milosti je Jeho usměvavá tvář, plná soucitu s čistými oddanými.

Verš

hāsaṁ harer avanatākhila-loka-tīvra-
śokāśru-sāgara-viśoṣaṇam atyudāram
sammohanāya racitaṁ nija-māyayāsya
bhrū-maṇḍalaṁ muni-kṛte makara-dhvajasya

Synonyma

hāsam — úsměv; hareḥ — Pána Śrī Hariho; avanata — klanící se; akhila — všechny; loka — pro osoby; tīvra-śoka — pocházející z velkého smutku; aśru-sāgara — oceán slz; viśoṣaṇam — vysouší; ati-udāram — nejshovívavější; sammohanāya — aby okouzlil; racitam — projevený; nija-māyayā — Jeho vnitřní energií; asya — Jeho; bhrū-maṇḍalam — pozvednuté obočí; muni-kṛte — pro dobro mudrců; makara-dhvajasya — boha sexu.

Překlad

Yogī má podobně meditovat o nejshovívavějším úsměvu Pána Śrī Hariho, který všem, kdo se Mu klaní, vysouší oceán slz pocházející z velikého smutku. Dále má meditovat o Jeho pozvednutém obočí, které Pán projevuje Svou vnitřní energií, aby pro dobro mudrců okouzlil boha sexu.

Význam

Celý tento hmotný vesmír je plný utrpení, a proto jeho obyvatelé neustále roní slzy ve velkém smutku. Tyto slzy se slévají ve velký oceán, ale oceán slz toho, kdo se odevzdá Nejvyšší Osobnosti Božství, je okamžitě vysušen. Stačí, aby viděl okouzlující úsměv Nejvyššího Pána. Jakmile člověk spatří Pánův kouzelný úsměv, jeho zármutek z hmotné existence ihned ustoupí.

V tomto verši je řečeno, že okouzlující obočí Pána je tak úchvatné, že kvůli němu živá bytost zapomíná na přitažlivost smyslových svodů. Podmíněné duše jsou připoutány k hmotné existenci kouzlem smyslového požitku, zvláště sexu. Bůh sexu se nazývá Makara-dhvaja. Okouzlující obočí Nejvyšší Osobnosti Božství chrání mudrce a oddané, aby nebyli okouzleni hmotným chtíčem a přitažlivostí sexu. Yāmunācārya, jeden z velkých ācāryů, řekl, že od té doby, co vidí okouzlující zábavy Pána, mu kouzlo sexuálního života připadá odporné, a když jen pomyslí na sexuální požitek, musí si odplivnout a odvrátit tvář. Chce-li se tedy někdo povznést nad přitažlivost sexu, musí vidět okouzlující úsměv a úchvatné obočí Nejvyšší Osobnosti Božství.

Verš

dhyānāyanaṁ prahasitaṁ bahulādharoṣṭha-
bhāsāruṇāyita-tanu-dvija-kunda-paṅkti
dhyāyet svadeha-kuhare ’vasitasya viṣṇor
bhaktyārdrayārpita-manā na pṛthag didṛkṣet

Synonyma

dhyāna-ayanam — o kterém je snadné meditovat; prahasitam — smích; bahula — bohatý; adhara-oṣṭha — Jeho rtů; bhāsa — jasem; aruṇāyita — červenající se; tanu — malé; dvija — zuby; kunda-paṅkti — jako řada jasmínových poupat; dhyāyet — má meditovat o; sva-deha-kuhare — v hloubi svého srdce; avasitasya — který sídlí; viṣṇoḥ — Viṣṇua; bhaktyā — s oddaností; ārdrayā — zaplavený láskou; arpita-manāḥ — s upřenou myslí; na — ne; pṛthak — něco jiného; didṛkṣet — má chtít vidět.

Překlad

S láskyplnou oddaností má yogī v hloubi svého srdce meditovat o smíchu Pána Viṣṇua, jenž je tak úchvatný, že je o něm snadné meditovat. Když se Nejvyšší Pán směje, jsou vidět Jeho malé zuby, které vypadají jako jasmínová poupata, a červenají se jasem Jeho rtů. Jakmile yogī upře mysl na tento cíl, nemá již chtít vidět nic jiného.

Význam

Poté, co yogī důkladně prostuduje úsměv Pána, má pozorovat Jeho smích. Všechny tyto popisy meditace o úsměvu, smíchu, obličeji, rtech a zubech nezvratně dokazují, že Bůh není neosobní. Je zde doporučeno meditovat o Viṣṇuově smíchu nebo úsměvu. Žádná jiná činnost nemůže zcela očistit srdce oddaného. Výjimečná krása smíchu Pána Viṣṇua spočívá v tom, že když se směje, Jeho malé zuby, které vypadají jako poupata jasmínových květů, okamžitě zčervenají odrazem Jeho červených rtů. Pokud yogī dokáže umístit nádherný obličej Pána do hloubi svého srdce, bude naprosto spokojený. Toho, kdo je ve svém nitru pohroužen do pohledu na krásu Pána, již nemohou rozptýlit hmotné svody.

Verš

evaṁ harau bhagavati pratilabdha-bhāvo
bhaktyā dravad-dhṛdaya utpulakaḥ pramodāt
autkaṇṭhya-bāṣpa-kalayā muhur ardyamānas
tac cāpi citta-baḍiśaṁ śanakair viyuṅkte

Synonyma

evam — takto; harau — k Pánu Harimu; bhagavati — Osobnosti Božství; pratilabdha — vyvinul; bhāvaḥ — čistou lásku; bhaktyā — oddanou službou; dravat — taje; hṛdayaḥ — jeho srdce; utpulakaḥ — ježí se mu chlupy na těle; pramodāt — z nesmírné radosti; autkaṇṭhya — způsobené intenzivní láskou; bāṣpa-kalayā — proudem slz; muhuḥ — stále; ardyamānaḥ — soužený; tat — ta; ca — a; api — dokonce; citta — mysl; baḍiśam — háček; śanakaiḥ — postupně; viyuṅkte — stahuje.

Překlad

Tímto způsobem yogī postupně vyvíjí čistou lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, Harimu. S pokrokem v oddané službě zažívá, jak se mu z nesmírné radosti ježí chlupy na těle, a neustále se koupe v proudu slz vyvolaných intenzivní láskou. Postupně stahuje od hmotné činnosti i svoji mysl, kterou používal jako prostředek pro upoutání Pána, stejně jako rybář vábí rybu k háčku.

Význam

Zde je jasně uvedeno, že meditace, která je činností mysli, není dokonalým stadiem samādhi neboli tranzu. Na začátku se mysl používá, aby upoutala podobu Nejvyšší Osobnosti Božství, ale ve vyšších stadiích není používání mysli zapotřebí. Oddaný očišťuje své smysly, a tak si zvyká na službu Nejvyššímu Pánu. Jógový postup meditace je tedy zapotřebí do té doby, než yogī začne vykonávat čistou oddanou službu. Mysl se používá k očištění smyslů, ale jakmile jsou smysly meditací očištěny, není třeba sedět na jednom místě a snažit se meditovat o podobě Pána. Oddaný si osvojí takové zvyky, že se automaticky věnuje osobní službě Pánu. Je-li mysl nucena se soustředit na podobu Pána, nazývá se to nirbīja-yoga neboli “yoga bez života”, protože yogī Pánu neslouží automaticky. Pokud však na Pána neustále myslí, nazývá se to sabīja-yoga neboli “živá yoga”. Oddaný musí dosáhnout úrovně živé yogy.

Oddaný má sloužit Pánu dvacet čtyři hodin denně, což je potvrzeno v Brahma-saṁhitě. Vyvinutím úplné lásky může dosáhnout stadia premāñjana-cchurita. Ten, kdo oddanou službou plně vyvine svoji lásku k Nejvyšší Osobnosti Božství, vidí Pána neustále, aniž by o Jeho podobě uměle meditoval. Jeho zrak je božský, protože se nesoustředí na nic jiného. Na této úrovni duchovní realizace není třeba mysl uměle zaměstnávat. Meditace doporučená v nižších stadiích je prostředkem, jak dojít na úroveň oddané služby, a transcendentální láskyplná služba Pánu proto stojí výše než meditace. Toto stadium dokonalosti se nazývá vědomí Kṛṣṇy.

Verš

muktāśrayaṁ yarhi nirviṣayaṁ viraktaṁ
nirvāṇam ṛcchati manaḥ sahasā yathārciḥ
ātmānam atra puruṣo ’vyavadhānam ekam
anvīkṣate pratinivṛtta-guṇa-pravāhaḥ

Synonyma

mukta-āśrayam — na úrovni osvobození; yarhi — kdy; nirviṣayam — odpoutaná od smyslových předmětů; viraktam — lhostejná; nirvāṇam — uhasení; ṛcchati — získá; manaḥ — mysl; sahasā — okamžitě; yathā — jako; arciḥ — plamen; ātmānam — mysl; atra — tehdy; puruṣaḥ — osoba; avyavadhānam — neoddělená; ekam — jedna; anvīkṣate — zažívá; pratinivṛtta — osvobozena; guṇa-pravāhaḥ — od přívalu hmotných kvalit.

Překlad

Když se takto mysl zcela zbaví všeho hmotného znečištění a odpoutá od hmotných cílů, je jako plamen lampy. Tehdy je skutečně sladěna s myslí Nejvyššího Pána a oddaný cítí, že je s Pánem sjednocena, protože se osvobodila od přívalu vzájemně působících hmotných kvalit.

Význam

Činnosti mysli v hmotném světě jsou přijímání a odmítání. Dokud je mysl na úrovni hmotného vědomí, musí být nucena učit se meditovat o Nejvyšší Osobnosti Božství, ale jakmile oddaný vyvine skutečnou lásku k Nejvyššímu Pánu, mysl je automaticky pohroužena do myšlenek na Pána. V tomto stadiu yogī nemyslí na nic jiného než na službu Pánu. Toto sladění mysli s touhami Nejvyšší Osobnosti Božství se nazývá nirvāṇa, sjednocení mysli s Nejvyšším Pánem.

Nejlepší příklad nirvāṇy podává Bhagavad-gītā. Na začátku se Arjunova mysl odchylovala od Kṛṣṇovy. Kṛṣṇa chtěl, aby Arjuna bojoval, ale Arjuna to neměl v úmyslu, a tak vznikl rozpor. Po vyslechnutí Bhagavad-gīty od Nejvyšší Osobnosti Božství však Arjuna sladil svoji mysl s Kṛṣṇovou touhou. To se nazývá jednota. Tato jednota ovšem nezpůsobila, že by Kṛṣṇa a Arjuna ztratili svoji individualitu. Tomu māyāvādští filozofové nemohou porozumět. Myslí si, že jednota nutně znamená ztrátu individuality. V Bhagavad-gītě však vidíme, že se individualita neztrácí. Když je mysl zcela očištěna láskou k Bohu, stává se myslí Nejvyšší Osobnosti Božství. Tehdy mysl nejedná odděleně a nemá jiný cíl než splnit touhu Pána. Individuální osvobozená duše nic jiného nedělá. Pratinivṛtta-guṇa-pravāhaḥ. V podmíněném stavu jsou všechny činnosti mysli vynuceny třemi kvalitami hmotného světa, ale v transcendentálním stavu nemohou hmotné kvality mysl oddaného zneklidnit. Oddaný nemá žádný jiný zájem než uspokojit touhy Pána. To je nejvyšší stadium dokonalosti, zvané nirvāṇa nebo nirvāṇa-mukti. V tomto stadiu se mysl zcela zbavuje hmotných tužeb.

Yathārciḥ. Arciḥ znamená “plamen”. Když se lampa rozbije nebo v ní dojde olej, vidíme, že její plamen zhasne. Vědecké pochopení však praví, že plamen nezhasl, ale je zachován. To je zákon zachování energie. Podobně když mysl přestane jednat na hmotné úrovni, je zachována v činnostech Nejvyššího Pána. Zde je vysvětleno pojetí māyāvādských filozofů co se týče ukončení činnosti mysli: ukončit mentální činnosti znamená ukončit činnosti prováděné pod vlivem tří kvalit hmotné přírody.

Verš

so ’py etayā caramayā manaso nivṛttyā
tasmin mahimny avasitaḥ sukha-duḥkha-bāhye
hetutvam apy asati kartari duḥkhayor yat
svātman vidhatta upalabdha-parātma-kāṣṭhaḥ

Synonyma

saḥ — yogī; api — navíc; etayā — tímto; caramayā — konečným; manasaḥ — mysli; nivṛttyā — ukončením hmotných reakcí; tasmin — ve své; mahimni — nejvyšší slávě; avasitaḥ — umístěný; sukha-duḥkha-bāhye — mimo štěstí a neštěstí; hetutvam — příčina; api — vskutku; asati — výtvor nevědomosti; kartari — ve falešném egu; duḥkhayoḥ — radosti a bolesti; yat — co; sva-ātman — sobě samotnému; vidhatte — přisuzuje; upalabdha — realizace; para-ātma — o Osobnosti Božství; kāṣṭhaḥ — nejvyšší pravda.

Překlad

Mysl, která takto dosáhla nejvyššího transcendentálního stadia, se vymyká všem hmotným reakcím a spočívá ve své vlastní slávě, kdy je transcendentální všem hmotným pojetím štěstí a neštěstí. Tehdy yogī realizuje pravdu o svém vztahu k Nejvyšší Osobnosti Božství. Zjišťuje, že radost, bolest a jejich vzájemné působení, jež přisuzoval sám sobě, způsobuje ve skutečnosti falešné ego, které je výtvorem nevědomosti.

Význam

Zapomnění na svůj vztah k Nejvyšší Osobnosti Božství je výtvor nevědomosti. Živá bytost může tuto nevědomost, kdy se považuje za nezávislou na Nejvyšším Pánu, odstranit pomocí yogy. Její skutečný vztah je vztahem věčné lásky. Údělem každé živé bytosti je poskytovat Pánovi transcendentální láskyplnou službu. Stav zapomnění tohoto sladkého vztahu se nazývá nevědomost, v níž je podmíněná duše nucena třemi kvalitami hmotné přírody považovat se za poživatele. Když oddaný očistí svoji mysl a pochopí, že musí být sladěna s touhami Nejvyšší Osobnosti Božství, dosáhne dokonalého transcendentálního stavu, který přesahuje vnímání hmotného neštěstí a štěstí.

Dokud člověk jedná na vlastní pěst, je vystaven různým hmotným vjemům takzvaného štěstí a neštěstí. Štěstí ve skutečnosti neexistuje. Stejně jako neexistuje žádné štěstí v činnostech šílence, tak i v hmotných činnostech jsou mentální představy o štěstí a neštěstí pouhými výmysly. Ve skutečnosti je všechno neštěstí.

Když je mysl naladěna tak, aby jednala podle Pánovy touhy, bylo dosaženo transcendentálního stadia. Touha panovat hmotné přírodě je příčinou nevědomosti — když je odstraněna a touhy jsou sladěny s touhami Nejvyššího Pána, živá bytost dosáhla dokonalosti. Upalabdha-parātma-kāṣṭhaḥ. Upalabdha znamená “realizace”. Realizace se nutně pojí s individualitou. Skutečná realizace přichází ve stadiu dokonalosti, osvobození. Nivṛttyā znamená, že si živá bytost ponechává svoji individualitu — jednota znamená, že realizuje štěstí ve štěstí Nejvyššího Pána. V Nejvyšším Pánu existuje jedině štěstí. Ānandamayo 'bhyāsāt — Pán je Svou povahou plný transcendentálního štěstí. Jednota s Nejvyšším Pánem ve stadiu osvobození znamená, že živá bytost nerealizuje nic jiného než štěstí. Přesto si však stále zachovává svoji individuální existenci, jinak by zde nebylo použité slovo upalabdha, které označuje individuální realizaci transcendentálního štěstí.

Verš

dehaṁ ca taṁ na caramaḥ sthitam utthitaṁ vā
siddho vipaśyati yato ’dhyagamat svarūpam
daivād upetam atha daiva-vaśād apetaṁ
vāso yathā parikṛtaṁ madirā-madāndhaḥ

Synonyma

deham — hmotné tělo; ca — a; tam — to; na — ne; caramaḥ — poslední; sthitam — sedící; utthitam — vstávající; — nebo; siddhaḥ — realizovaná duše; vipaśyati — chápe; yataḥ — protože; adhyagamat — dosáhla; sva-rūpam — své skutečné totožnosti; daivāt — podle osudu; upetam — dospěla; atha — navíc; daiva-vaśāt — podle osudu; apetam — odešla; vāsaḥ — šaty; yathā — jako; parikṛtam — oblečené; madirā-mada-andhaḥ — ten, kdo je zaslepený opilostí.

Překlad

Dokonale realizovaná duše dosáhla své skutečné totožnosti, a proto nechápe, jak se hmotné tělo pohybuje nebo jedná, stejně jako opilý člověk neví, zda má na sobě šaty nebo ne.

Význam

Toto životní stadium vysvětluje Rūpa Gosvāmī v Bhakti-rasāmṛta-sindhu. Ten, jehož mysl je zcela sladěná s touhou Nejvyšší Osobnosti Božství a kdo se na sto procent věnuje oddané službě Pánu, zapomíná na hmotné požadavky svého těla.

Verš

deho ’pi daiva-vaśagaḥ khalu karma yāvat
svārambhakaṁ pratisamīkṣata eva sāsuḥ
taṁ sa-prapañcam adhirūḍha-samādhi-yogaḥ
svāpnaṁ punar na bhajate pratibuddha-vastuḥ

Synonyma

dehaḥ — tělo; api — navíc; daiva-vaśa-gaḥ — pod vládou Osobnosti Božství; khalu — vskutku; karma — činnosti; yāvat — dokud; sva-ārambhakam — které začal on sám; pratisamīkṣate — jedná dále; eva — jistě; sa-asuḥ — společně se smysly; tam — tělo; sa-prapañcam — se svými expanzemi; adhirūḍha-samādhi-yogaḥ — který vykonáváním yogy dospěl do samādhi; svāpnam — narozené ve snu; punaḥ — znovu; na — ne; bhajate — pokládá za své; pratibuddha — probuzený; vastuḥ — do svého přirozeného postavení.

Překlad

O tělo i smysly takového osvobozeného yogīna se stará Nejvyšší Osobnost Božství a ony jednají do té doby, než vyčerpají své činnosti dané osudem. Osvobozený oddaný, který je probuzený do svého přirozeného postavení, spočívá v samādhi, nejvyšším stadiu yogy, a vedlejší produkty hmotného těla nepokládá za své. Jeho tělesné činnosti pro něho představují totéž, co činnosti těla ve snu.

Význam

Je možné položit následující otázky: Jak to, že osvobozenou duši neovlivňují tělesné činnosti, dokud je ve styku s tělem? Není snad znečištěna akcemi a reakcemi hmotných činností? V odpověď na takové otázky tento verš vysvětluje, že o hmotné tělo osvobozené duše se stará Nejvyšší Osobnost Božství. Jednání jejího těla nepochází od živé síly živé bytosti — je pouze reakcí na její minulé činnosti. Elektrický ventilátor se i po vypnutí ještě nějaký čas točí, ale nepohání jej elektrický proud; je to pouze pokračování dřívějšího pohybu. Stejně tak osvobozená duše zdánlivě jedná jako obyčejný člověk, ale její činnosti je třeba chápat jako pokračování minulých činností. Ve snu může člověk vidět sám sebe v mnoha různých tělech, ale když se probudí, ví, že všechna tato těla byla iluzorní. Stejně tak osvobozená duše vlastní vedlejší produkty těla—děti, ženu, dům atd. — ale neztotožňuje se s těmito tělesnými expanzemi. Ví, že všechny jsou výtvorem hmotného snu. Hrubohmotné tělo tvoří hrubé prvky a jemnohmotné tělo tvoří mysl, inteligence, ego a znečištěné vědomí. Pokud člověk uznává, že jemnohmotné tělo ve snu je neskutečné, a neztotožňuje se s ním, pak se probuzená osoba jistě nemusí ztotožňovat s hrubohmotným tělem. Stejně jako člověk v bdělém stavu nemá žádné spojení s činnostmi těla ve snu, tak i probuzená, osvobozená duše nemá žádné spojení s činnostmi svého současného těla. Jelikož zná své přirozené postavení, nikdy neuznává tělesné pojetí života.

Verš

yathā putrāc ca vittāc ca
pṛthaṅ martyaḥ pratīyate
apy ātmatvenābhimatād
dehādeḥ puruṣas tathā

Synonyma

yathā — jako; putrāt — od syna; ca — a; vittāt — od bohatství; ca — také; pṛthak — odlišně; martyaḥ — smrtelný člověk; pratīyate — je chápán; api — dokonce; ātmatvena — povahou; abhimatāt — ve kterém má zálibu; deha-ādeḥ — od svého hmotného těla, smyslů a mysli; puruṣaḥ — osvobozená duše; tathā — podobně.

Překlad

Člověk má velice rád rodinu a bohatství, a tak prohlašuje syna a peníze za své. Má rád také hmotné tělo, a proto si myslí, že je jeho. Ale stejně jako může člověk pochopit, že jeho rodina a bohatství se od něho liší, tak osvobozená duše ví, že se liší od svého těla.

Význam

V tomto verši je vysvětleno, co je skutečné poznání. Existuje mnoho dětí, ale některé děti prohlašujeme za své syny a dcery, protože je máme rádi — i když dobře víme, že se od nás liší. Máme také velice rádi peníze, a proto prohlašujeme určitý obnos v bance za svůj. Stejným způsobem prohlašujeme, že tělo je naše, protože ho máme rádi. Říkám: “To je moje tělo.” Pak toto vlastnické pojetí rozšířím a říkám: “To je moje ruka, moje noha,” a dále: “To je moje bankovní konto, můj syn, moje dcera.” Ve skutečnosti ale vím, že syn a peníze existují odděleně ode mě. Stejné je to s tělem — jsem něco jiného nežli mé tělo. Je to otázka pochopení a správné chápání se nazývá pratibuddha. Jakmile živá bytost získá poznání v oddané službě, ve vědomí Kṛṣṇy, může se stát osvobozenou duší.

Verš

yatholmukād visphuliṅgād
dhūmād vāpi sva-sambhavāt
apy ātmatvenābhimatād
yathāgniḥ pṛthag ulmukāt

Synonyma

yathā — jako; ulmukāt — od plamenů; visphuliṅgāt — od jisker; dhūmāt — od kouře; — nebo; api — dokonce; sva-sambhavāt — vytvořené ze sebe; api — přestože; ātmatvena — povahou; abhimatāt — úzce spjaté; yathā — jako; agniḥ — oheň; pṛthak — liší se; ulmukāt — od plamenů.

Překlad

Planoucí oheň se liší od plamenů, jisker a kouře, přestože to vše je úzce spjaté, neboť vše pochází z téhož hořícího dřeva.

Význam

I když hořící dříví, jiskry, kouř a plameny od sebe není možné oddělit, jelikož jsou všechny nedílnou částí ohně, přesto se od sebe navzájem liší. Méně inteligentní člověk pokládá kouř za oheň, ačkoliv to jsou dvě zcela různé věci. Teplo a světlo ohně jsou také něco jiného než samotný oheň, přestože nemůžeme dělat rozdíl mezi ohněm, teplem a světlem.

Verš

bhūtendriyāntaḥ-karaṇāt
pradhānāj jīva-saṁjñitāt
ātmā tathā pṛthag draṣṭā
bhagavān brahma-saṁjñitaḥ

Synonyma

bhūta — pět prvků; indriya — smysly; antaḥ-karaṇāt — od mysli; pradhānāt — od pradhāny; jīva-saṁjñitāt — od jīvy (duše); ātmā — Paramātmā; tathā — tak; pṛthak — odlišný; draṣṭā — pozorovatel; bhagavān — Osobnost Božství; brahma-saṁjñitaḥ — zvaná Brahman.

Překlad

Nejvyšší Osobnost Božství, zvaná paraṁ brahma, je pozorovatel. Liší se od duše — jīvy neboli individuální živé bytosti spojené se smysly, pěti prvky a vědomím.

Význam

Zde je dáno jasné pojetí úplného celku. Živá bytost se liší od hmotných prvků a nejvyšší živá bytost, Osobnost Božství, která je stvořitelem hmotných prvků, se liší od individuální živé bytosti. Tuto filozofii acintya-bhedābheda-tattva kázal Pán Caitanya. Vše je zároveň se vším totožné a zároveň se od všeho liší. Vesmírný projev, který stvořil Nejvyšší Pán Svou hmotnou energií, je s Pánem také zároveň totožný a zároveň je od Něho odlišný. Hmotná energie se od Nejvyššího Pána neliší, ale jelikož jedná odlišným způsobem, zároveň se od Něho liší. Stejně tak je individuální živá bytost s Nejvyšším Pánem totožná i odlišná od Něho. Jak zde potvrzuje Kapiladeva, tato filozofie současné totožnosti a odlišnosti je dokonalým závěrem bhāgavatské školy.

Živé bytosti se přirovnávají k ohnivým jiskrám. Jak je řečeno v minulém verši, oheň, plameny, kouř a hořící dřevo jsou navzájem spjaté. Podobně je živá bytost spjatá s hmotnými prvky a Nejvyšší Osobností Božství. Živé bytosti mají postavení přesně jako ohnivé jiskry — jsou nedílnými částmi. Hmotná energie se přirovnává ke kouři. Oheň je také nedílnou částí Nejvyššího Pána. Ve Viṣṇu Purāṇě je řečeno, že vše, co vidíme nebo s čím se setkáváme v hmotném i v duchovním světě, je expanzí různých energií Nejvyššího Pána. Tak jako oheň šíří své světlo a teplo z jednoho místa, i Nejvyšší Osobnost Božství šíří Své různé energie po celém Svém stvoření.

Čtyři základní pojmy vaiṣṇavské filozofie jsou: śuddha-advaita (očištěná jednota), dvaita-advaita (současná totožnost a odlišnost), viśiṣṭa-advaita a dvaita. Všechy čtyři vycházejí z údajů těchto dvou veršů Śrīmad-Bhāgavatamu.

Verš

sarva-bhūteṣu cātmānaṁ
sarva-bhūtāni cātmani
īkṣetānanya-bhāvena
bhūteṣv iva tad-ātmatām

Synonyma

sarva-bhūteṣu — ve všech projevech; ca — a; ātmānam — duše; sarva-bhūtāni — všechny projevy; ca — také; ātmani — v Nejvyšší Duši; īkṣeta — má vidět; ananya-bhāvena — stejným pohledem; bhūteṣu — ve všech projevech; iva — jako; tat-ātmatām — jeho povaha.

Překlad

Yogī má vidět stejnou duši ve všech projevech, protože vše je projevem různých energií Nejvyššího. Takto má oddaný vidět všechny živé bytosti bez rozdílu. To je realizace Nejvyšší Duše.

Význam

Jak je řečeno v Brahma-saṁhitě, Nejvyšší Duše vstupuje nejen do každého vesmíru, ale dokonce i do atomů. Je všude přítomná ve spícím stavu a ten, kdo Ji všude vidí, je osvobozen od hmotných označení.

Slovo sarva-bhūteṣu je třeba chápat následovně. Životní druhy se dělí do čtyř skupin — živé bytosti, které vyrostly ze země; živé bytosti rodící se kvašením nebo klíčením; živé bytosti, které pocházejí z vajec, a živé bytosti pocházející z embrya. Tyto čtyři skupiny zahrnují 8 400 000 životních druhů. Ten, kdo se zbavil hmotných označení, vidí stejnou duši všude, v každé projevené živé bytosti. Méně inteligentní lidé si myslí, že rostliny a tráva vyrůstají ze země automaticky, ale skutečně inteligentní člověk, který poznal vlastní já, vidí, že jejich růst není automatický — způsobuje ho duše a za různých okolností se objevují různé podoby hmotných těl. Kvašením v laboratoři se rodí mnoho bakterií, ale příčinou toho je přítomnost duše. Materialističtí vědci si myslí, že ve vejci není život, ale to není pravda. Z védských písem víme, že v různých podmínkách se objevují živé bytosti různých podob. Ptáci se vyvíjejí z vajec, zatímco zvířata a lidé se rodí z embrya. Dokonalostí pohledu yogīna nebo oddaného je, že všude vidí přítomnost živé bytosti.

Verš

sva-yoniṣu yathā jyotir
ekaṁ nānā pratīyate
yonīnāṁ guṇa-vaiṣamyāt
tathātmā prakṛtau sthitaḥ

Synonyma

sva-yoniṣu — v podobách dřeva; yathā — jako; jyotiḥ — oheň; ekam — jeden; nānā — různě; pratīyate — projevuje se; yonīnām — z různých lůn; guṇa-vaiṣamyāt — za různého působení guṇ; tathā — tak; ātmā — duše; prakṛtau — v hmotné přírodě; sthitaḥ — umístěná.

Překlad

Stejně jako se oheň projevuje v různých podobách dřeva, tak se za různého působení kvalit hmotné přírody projevuje čistá duše v různých tělech.

Význam

Je třeba vědět, že tělo je každému určené. Prakṛti představuje vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody a podle těchto kvalit má někdo malé a někdo ohromné tělo. Například oheň ve velkém kusu dřeva vypadá velký a v klacíku vypadá malý. Jeho kvalita je všude stejná, ale hmotná příroda je zařízena tak, že oheň vypadá větší nebo menší podle množství paliva. Stejně tak se duše ve vesmírném těle liší od duše v menším těle, přestože jsou kvalitativně totožné.

Malé duše, duchovní částečky, jsou jako jiskry větší duše. Největší duše je Nadduše, která se od malé duše kvantitativně liší. Nadduše je ve védské literatuře popsána jako ten, kdo dodává menší duši vše potřebné (nityo nityānām). Ten, kdo chápe tento rozdíl mezi Nadduší a individuální duší, nenaříká a je klidný za všech okolností. Když si o sobě menší duše myslí, že je kvantitativně stejně velká jako větší duše, znamená to, že je pod vlivem māyi, protože to není její přirozené postavení. Nikdo se nemůže stát větší duší pouhou mentální spekulací.

Velikost různých duší je ve Varāha Purāṇě popsána slovy svāṁśa-vibhinnāṁśa. Duše svāṁśa je Nejvyšší Osobnost Božství a duše vibhinnāṁśa, malé částečky, jsou věčně malými částečkami, což je potvrzeno v Bhagavad-gītě (mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ). Malé živé bytosti jsou věčně nedílnými částmi, a proto nemohou být kvantitativně stejné jako Nadduše.

Verš

tasmād imāṁ svāṁ prakṛtiṁ
daivīṁ sad-asad-ātmikām
durvibhāvyāṁ parābhāvya
svarūpeṇāvatiṣṭhate

Synonyma

tasmāt — takto; imām — tuto; svām — vlastní; prakṛtim — hmotná energie; daivīm — božská; sat-asat-ātmikām — složená z příčiny a důsledku; durvibhāvyām — těžko pochopitelná; parābhāvya — po překonání; sva-rūpeṇa — v seberealizovaném postavení; avatiṣṭhate — zůstává.

Překlad

Takto může yogí dosáhnout seberealizovaného postavení poté, co překoná nepřemožitelný vliv māyi, která vystupuje jako příčina i důsledek tohoto hmotného projevu, a proto je velice těžké ji pochopit.

Význam

V Bhagavad-gītě je řečeno, že vliv māyi, která pokrývá poznání živé bytosti, je nepřemožitelný. Kdo se však odevzdá Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, může tento zdánlivě nepřemožitelný vliv māyi překonat. Je zde také řečeno, že daivī prakṛti, vnější energie Nejvyššího Pána, je durvibhāvyā, velice těžko pochopitelná a překonatelná. Živá bytost ale musí tento nepřemožitelný vliv māyi překonat, a to je možné milostí Pána, když se Bůh zjeví odevzdané duši. To je zde také řečeno — svarūpeṇāvatiṣṭhate. Svarūpa znamená vědět: “Nejsem Nejvyšší Duše, ale jsem nedílnou částí Nejvyšší Duše.” To je seberealizace. Klamně si myslet: “Jsem Nejvyšší Duše a jsem všeprostupující,” není svarūpa. To není realizace našeho skutečného postavení. Ve skutečnosti jsme nedílné části. Zde se doporučuje, abychom zůstali na této úrovni skutečné seberealizace. Bhagavad-gītā toto pochopení definuje jako realizaci Brahmanu.

Poté, co živá bytost dojde k realizaci Brahmanu, může se věnovat činnostem Brahmanu. Dokud není seberealizovaná, věnuje se činnostem založeným na mylném pojetí tělesné totožnosti. Když je ve svém skutečném postavení, začne vykonávat činnosti na úrovni realizace Brahmanu. Māyāvādští filozofové říkají, že s realizací Brahmanu končí všechny činnosti, ale to ve skutečnosti není pravda. Je-li duše ve svém nepřirozeném stavu, kdy je pokrytá hmotou, tolik činná, jak by mohla být po osvobození nečinná? Můžeme zde uvést příklad: Je-li člověk velice činný po dobu nemoci, jak si můžeme myslet, že bude po uzdravení nečinný? Přirozený závěr je, že když se člověk zbaví všech nemocí, jeho činnosti budou čisté. Můžeme říci, že na úrovni Brahmanu jsou činnosti jiné než v podmíněném životě, ale to neznamená, že činnosti končí. O tom se mluví v Bhagavad-gītě (18.54): jakmile živá bytost zrealizuje, že je Brahman, oddaná služba začíná. Mad-bhaktiṁ labhate parām — po realizaci Brahmanu se duše může věnovat oddané službě Pánu. Oddaná služba Pánu je tedy činností na úrovni Brahmanu.

Na ty, kdo se věnují oddané službě, nepůsobí māyā a jsou v naprosto dokonalém postavení. Povinností živé bytosti jakožto nedílné části celku je oddaně sloužit celku. To je nejvyšší dokonalost života.

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté osmé kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Pána Kapily k vykonávání oddané služby”.