Śrīmad-bhāgavatam 3.15.29
Verš
pūrvā yathā puraṭa-vajra-kapāṭikā yāḥ
sarvatra te ’viṣamayā munayaḥ sva-dṛṣṭyā
ye sañcaranty avihatā vigatābhiśaṅkāḥ
Synonyma
dvāri — do dveří; etayoḥ — oba vrátní; niviviśuḥ — vstoupili; miṣatoḥ — když viděli; apṛṣṭvā — bez ptaní; pūrvāḥ — jako předtím; yathā — jako; puraṭa — ze zlata; vajra — a diamantů; kapāṭikāḥ — dveře; yāḥ — které; sarvatra — všude; te — oni; aviṣa-mayā — bez rozlišování; munayaḥ — velcí mudrci; sva-dṛṣṭyā — ze své vlastní vůle; ye — kteří; sañcaranti — cestují; avihatāḥ — aniž by jim někdo bránil; vigata — bez; abhiśaṅkāḥ — pochyb.
Překlad
Velcí mudrci v čele se Sanakou si předtím otevřeli všechny dveře. Nerozlišovali mezi tím, co je “naše” a “jejich”. Ze své vlastní vůle vstoupili s otevřenou myslí do sedmých dveří, stejně jako prošli předcházejícími šesti, jež byly ze zlata a diamantů.
Význam
I když byli velcí mudrci Sanaka, Sanātana, Sanandana a Sanat-kumāra velmi staří, ponechávali si věčně podobu malých dětí. Neměli žádné skryté úmysly a vstoupili do dveří, stejně jako malé děti chodí na různá místa, aniž by měly představu, co to znamená “Vstup zakázán”. Taková je dětská povaha. Dítě může jít kamkoliv a nikdo mu v tom nebude bránit. Lidé naopak většinou rádi sledují, jak se děti snaží poznávat nová místa. Pokud se však stane, že někdo nepustí dítě do dveří, bude přirozeně velice zklamané a rozzlobí se. To je povaha dítěte. Přesně to se stalo v tomto případě. Světci, kteří vypadali jako děti, prošli všemi šesti dveřmi paláce a nikdo jim v tom nebránil, a proto když chtěli projít sedmými dveřmi a vrátní se jim postavili do cesty se svými tyčemi, přirozeně se velice rozzlobili a byli zklamaní. Obyčejné dítě by plakalo, ale jelikož světci nebyli obyčejné děti, ihned se připravili vrátné potrestat, protože se dopustili velkého přestupku. V Indii ani dnes nikdo nebrání světcům ve vstupu do domu.