Śrīmad-bhāgavatam 3.10.17
Verš
pañcamo yan-mayaṁ manaḥ
ṣaṣṭhas tu tamasaḥ sargo
yas tv abuddhi-kṛtaḥ prabhoḥ
Synonyma
vaikārikaḥ — působení kvality dobra; deva — polobozi neboli vládnoucí božstva; sargaḥ — stvoření; pañcamaḥ — páté; yat — to, co; mayam — souhrn; manaḥ — mysl; ṣaṣṭhaḥ — šesté; tu — ale; tamasaḥ — temnoty; sargaḥ — stvoření; yaḥ — to, co; tu — doplňující; abuddhi-kṛtaḥ — dělá hlupáka; prabhoḥ — z pána.
Překlad
Páté stvoření je stvořením vládnoucích božstev působením kvality dobra, jehož souhrnem je mysl. Šesté stvoření je temnota nevědomosti živé bytosti, v níž pán jedná jako hlupák.
Význam
Polobozi na vyšších planetách se nazývají devové, protože jsou všichni oddanými Pána Viṣṇua. Viṣṇu-bhaktaḥ smṛto daiva āsuras tad-viparyayaḥ: oddaní Pána Viṣṇua jsou devové neboli polobozi, zatímco všichni ostatní jsou asurové. Devové jsou pod vlivem hmotné kvality dobra, kdežto asurové podléhají vlivu kvalit vášně a nevědomosti. Polobozi jsou jakožto vládnoucí božstva pověřeni řízením různých oddělení ve vládě nad veškerým děním v hmotném světě. Například jeden z našich smyslových orgánů, oko, je pod vládou světla, světlo se šíří prostřednictvím slunečních paprsků a jejich vládnoucím božstvem je Slunce. Mysl je zase pod vládou Měsíce. Všem dalším smyslům, jak činným, tak poznávacím, vládnou různí polobozi. Polobozi slouží jako pomocníci Pána pro řízení hmotného světa.
Po stvoření polobohů jsou všechny bytosti pokryty temnotou nevědomosti. Každá živá bytost v hmotném světě je podmíněna svojí touhou panovat zdrojům hmotné přírody. Přestože je živá bytost pánem hmotného světa, je podmíněna nevědomostí — mylným dojmem, že je vlastníkem hmotných věcí.
Pánova energie zvaná avidyā je tím, co mate podmíněné duše. Hmotná příroda se nazývá avidyā neboli nevědomost, ale pro oddané Pána zaměstnané v čisté oddané službě se tato energie stává vidyou neboli čistým poznáním. To potvrzuje Bhagavad-gītā. Pánova energie se mění z mahāmāyi na yogamāyu a zjevuje se čistým oddaným ve své skutečné podobě. Hmotná příroda tedy působí ve třech fázích: jako tvůrčí princip hmotného světa, jako nevědomost a jako poznání. Jak bylo řečeno v předchozím verši, ve čtvrtém stádiu stvoření je stvořeno také poznání. Podmíněné duše nejsou původně hloupé, ale pod vlivem hmotné přírody — její složky zvané avidyā — se z nich stávají hlupáci, a nejsou proto schopny využít své poznání správným způsobem.
Podmíněná duše zapomíná pod vlivem temnoty na svůj vztah k Nejvyššímu Pánu a topí se v ulpívání, nenávisti, pýše, nevědomosti a mylném chápání své vlastní totožnosti, což je pět druhů iluze, které jsou příčinou hmotného otroctví.