Sloka 46
Text 46
Verš
Text
samparetasya bhārgava
yudhiṣṭhiraḥ kārayitvā
muhūrtaṁ duḥkhito ’bhavat
samparetasya bhārgava
yudhiṣṭhiraḥ kārayitvā
muhūrtaṁ duḥkhito ’bhavat
Synonyma
Synonyms
tasya — jeho; nirharaṇa-ādīni — pohřební obřad; samparetasya — mrtvého těla; bhārgava — ó potomku Bhṛgua; yudhiṣṭhiraḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira; kārayitvā — vykonal; muhūrtam — na chvíli; duḥkhitaḥ — lítostivý; abhavat — stal se.
tasya — his; nirharaṇa-ādīni — funeral ceremony; samparetasya — of the dead body; bhārgava — O descendant of Bhṛgu; yudhiṣṭhiraḥ — Mahārāja Yudhiṣṭhira; kārayitvā — having performed it; muhūrtam — for a moment; duḥkhitaḥ — sorry; abhavat — became.
Překlad
Translation
Ó potomku Bhṛgua (Śaunako), po vykonání pohřebních rituálů pro mrtvé tělo Bhīṣmadeva se Mahārāje Yudhiṣṭhira na okamžik zmocnil zármutek.
O descendant of Bhṛgu [Śaunaka], after performing funeral rituals for the dead body of Bhīṣmadeva, Mahārāja Yudhiṣṭhira was momentarily overtaken with grief.
Význam
Purport
Bhīṣmadeva byl nejen velkou hlavou rodiny Mahārāje Yudhiṣṭhira, ale také velkým filozofem a jeho přítelem, jakož i přítelem jeho bratrů a matky. Po smrti Mahārāje Pāṇḍua, otce pěti bratrů v čele s Mahārājem Yudhiṣṭhirem, se Bhīṣmadeva stal nejbližším dědem Pāṇḍuovců a ochráncem ovdovělé snachy Kuntīdevī. Starší strýc Mahārāje Yudhiṣṭhira Mahārāja Dhṛtarāṣṭra o ně sice také pečoval, ale jeho náklonnost patřila více jeho stu synům v čele s Duryodhanou. Nakonec byla nastražena kolosální léčka, která připravila pět napůl osiřelých bratrů o jejich oprávněný nárok na království Hastināpuru. Velkými úklady, které byly v královských palácích běžné, bylo pět bratrů vypovězeno do divočiny. Bhīṣmadeva však vždy zůstal pro Mahārāje Yudhiṣṭhira upřímně přejícím příznivcem, dědem, přítelem a filozofem; až do posledních chvil svého života. Zemřel velice šťastně, když viděl Mahārāje Yudhiṣṭhira na trůně. Byl by býval raději opustil své hmotné tělo už dávno, než aby snášel bolest z nezaslouženého utrpení Pāṇḍuovců, ale čekal na příznivý okamžik, jelikož si byl jistý tím, že synové Pāṇḍua zvítězí v bitvě na Kurukṣetře, majíce Samotného Pána Śrī Kṛṣṇu za svého ochránce. Jako oddaný Pána věděl, že Pánův oddaný nemůže být nikdy přemožen. Mahārāja Yudhiṣṭhira si byl všech těchto ušlechtilých přání Bhīṣmadeva plně vědom, a cítil proto jistě velké odloučení. Nelitoval hmotného těla, které Bhīṣmadeva opustil; litoval odloučení od této veliké duše. Pohřební obřad byl nezbytnou povinností, přestože Bhīṣmadeva byl osvobozenou duší. Jelikož Bhīṣmadeva byl bez potomstva, byl Mahārāja Yudhiṣṭhira jako nejstarší vnuk plně oprávněný tento obřad vykonat. Bylo to velikým požehnáním pro Bhīṣmadeva, že poslední rituály pro tohoto velkého muže vykonal stejně velký syn jeho rodiny.
Bhīṣmadeva was not only a great family head of Mahārāja Yudhiṣṭhira, but also he was a great philosopher and friend to him, his brothers and his mother. Since Mahārāja Pāṇḍu, the father of the five brothers headed by Mahārāja Yudhiṣṭhira, had died, Bhīṣmadeva was the most affectionate grandfather of the Pāṇḍavas and caretaker of the widow daughter-in-law Kuntīdevī. Although Mahārāja Dhṛtarāṣṭra, the elder uncle of Mahārāja Yudhiṣṭhira, was there to look after them, his affection was more on the side of his hundred sons, headed by Duryodhana. Ultimately a colossal clique was fabricated to deprive the five fatherless brothers of the rightful claim of the kingdom of Hastināpura. There was great intrigue, common in imperial palaces, and the five brothers were exiled to the wilderness. But Bhīṣmadeva was always a sincerely sympathetic well-wisher, grandfather, friend and philosopher to Mahārāja Yudhiṣṭhira, even up to the last moment of his life. He died very happily by seeing Mahārāja Yudhiṣṭhira to the throne, otherwise he would have long ago quitted his material body, instead of suffering agony over the undue sufferings of the Pāṇḍavas. He was simply waiting for the opportune moment because he was sure and certain that the sons of Pāṇḍu would come out victorious on the Battlefield of Kurukṣetra, as His Lordship Śrī Kṛṣṇa was their protector. As a devotee of the Lord, he knew that the Lord’s devotee cannot be vanquished at any time. Mahārāja Yudhiṣṭhira was quite aware of all these good wishes of Bhīṣmadeva, and therefore he must have been feeling the great separation. He was sorry for the separation of a great soul, and not for the material body which Bhīṣmadeva relinquished. The funeral ceremony was a necessary duty, although Bhīṣmadeva was a liberated soul. Since Bhīṣmadeva was without issue, the eldest grandson, namely Mahārāja Yudhiṣṭhira, was the rightful person to perform this ceremony. It was a great boon to Bhīṣmadeva that an equally great son of the family undertook the last rites of a great man.